Kritiky

Impuls hudební psychoterapie podle Kristiny Fialové a Jitky Čechové

Nadační fond IMPULS již 19 let pomáhá obětem roztroušené mozkomíšní sklerózy, financuje její vědecký výzkum a terapii pacientů. V rámci jeho benefičních akcí a setkání vystupují mnozí přední umělci. 9. dubna v unikátním prostoru Pražské křižovatky (kostel sv. Anny) na 14. Benefičním koncertu Impulsu zaznělo umění violistky Kristiny Fialové a klavíristky Jitky Čechové. Umělkyně věnovaly slavnostnímu večeru nadace hudební program, který by obsahem i provedením mohl být ozdobou rudolfinských koncertů ČSKH. Anglická skladatelka a violistka Rebecca Clarke (1886-1979) byla zřejmě jednou z nejzajímavějších skladatelských talentů své generace a možná i první profesionální violistkou vůbec. Skládala zpočátku pod pseudonymem, a např. její violová Sonáta byla oceněna na skladatelské soutěži E.S.Coolidge r.1919 první cenou. Když však vyšla najevo identita autorky, cenu porota přehodnotila ve prospěch E. Blocha a původní ocenění ignorovala. Tehdejší společenské předsudky bránily skladatelskému uznání ženy natolik, že posléze de facto na svou tvorbu rezignovala a její dílo upadlo v zapomnění. O jeho rehabilitaci se snaží od r. 2000 Rebecca Clarke Society. Jednovětá skladba Morpheus (1918) je půvabné, lehce zasněné, téměř meditativní dílo kouzelných barev jako ze světa Chaussona, psané se zřetelnou znalostí violového zvuku a jeho možností. Takovou působivou skladbu bez nadbytečného sentimentálního balastu asi může vytvořit jen geniální ženská duše, a nedivím se žárlivosti tehdejších pánů. Kristina Fialová a Jitka Čechová skladbu přednesly s citlivým a přesvědčivým pochopením. Snad od nich uslyšíme i nějaké další dílo této překvapivě zajímavé skladatelky.

Mezi poezií a virtuozitou: Tomáš Netopil s Nikolajem Luganským na jednom pódiu

Na závěrečném koncertu abonentní řady C4 (Dvořákova síň Rudolfina, 11. 4. 2019) nabídla Česká filharmonie s dirigentem Tomášem Netopilem svým posluchačům krásný „vídeňský“ program. Zahájila ho dvěma čísly z baletní hudby Mozartovy opery Idomeneo: Chaconnou a Pas Seul (de Mr Le Grand).

Ukřižuj ho! Pašije Toivo Tuleva věnované Brnu zahájily Velikonoční festival

Květnou nedělí 14. dubna 2019 začal nejen Svatý týden, ale také 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně. Ve dvoutýdenním rozpětí nabídne celkem jedenáct koncertů ve čtyřech brněnských chrámech a Besedním domě. Zahajovací koncert festivalu byl očekávanou událostí zejména z toho důvodu, že pro něj byla objednána velká vokálně-instrumentální kompozice estonského skladatele Toivo Tuleva.

Utrpení, smrt a naděje podle Matouše, Bacha, ale taky Erica Stoklossy

V křesťanském světě vrcholí v těchto dnech postní doba, v kostelích panuje větší ticho, blíží se Svatý týden a k němu neodmyslitelně patří příběh utrpení a smrti Ježíše Krista. K jedné z jeho nejpůsobivějších uměleckých podob bezesporu patří Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha, které by podle tradice měly zaznít na Velký pátek. Pražské publikum si je vyslechlo o něco dříve v podání Collegia 1704.

Velmi osobní Jan Bartoš

9. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Velmi osobní Jan Bartoš

O mnoha klavíristech se říká, že patří k nejlepším, nejzajímavějším, nejvýraznějším představitelům své generace. Tyhle propagační věty čteme tak často, že se právem můžeme zdráhat jim věřit. Ostatně, jak se říká, papír unese mnoho. U Jana Bartoše je to přesně naopak. O své mimořádnosti znovu přesvědčil při svém recitálu v rámci cyklu Hybatelé rezonance (8. 4.), který je spojen se zvukem koncertního křídla značky C. Bechstein D 282 a mystickým prostorem Anežského kláštera.

Federico Colli a jeho Bach: chvíle, kdy přestáváme počítat tep

Italský pianista Federico Colli dvakrát vystoupil v Ostravě. Mladý interpret se představil 4. dubna po boku Janáčkovy filharmonie v Koncertu č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského. V pondělí 8. dubna pak zahrál v Domě kultury města Ostravy v samostatném klavírním recitálu. Ten Colli sestavil pouze ze skladeb slavných barokních mistrů.

O sonátové formě s Mozartem a těmi druhými

Dvoudílný operní večer s názvem Mozart … a ti druzí uvedla Opera Národního divadla ve Stavovském divadle poprvé 4. dubna. Obsahuje Nymanovo půlhodinové dílko Dopisy, hádanky a příkazy (Letters, Riddles and Writs) a operu Klasika (The Classical Style) Stevena Stuckyho. Je to velmi záslužný dramaturgický čin, avšak více než obtížný inscenační úkol. Můžeme se přít už nad tvrzením, že jde o opery. Jsou to spíš specificky složené útvary, kombinující do značné míry kolážovitým způsobem původní hudbu dvou soudobých skladatelů, Angličana Michaela Nymana (narozen v roce 1944) a amerického skladatele Stevena Stuckyho (1949-2016) s důmyslně propletenou kompozicí parafrázující hudbu klasiků. V první nymanovské části s hudbou Mozartovou, v části druhé s téměř nevyčíslitelnou množinou umně zpracovaných úryvků hudebních kompozic skladatelů klasické éry – od Mozarta, Haydna a Beethovena přes Roberta Schumanna, Richarda Wagnera až k Richardu Straussovi. Obě „opery“ jsou spíš rébusem než čímkoli jiným, oříškem pro inscenátory, který vyžaduje nejen tvůrčí invenci, ale také velký nadhled, smysl pro humor, mimořádnou schopnost pro prokomponování a detailní provázání jednotlivých prvků divadelního výrazu.

Pohádkové drama u temného jezera

6. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Pohádkové drama u temného jezera

Pohádková scéna Martina Černého a kostýmy Josefa Jelínka, mladičký princ a princezna zakletá v křehkou ustrašenou labuť, tak lze stručně charakterizovat březnovou premiéru baletu Labutí jezero v Národním divadle. Taneční nastudování se opírá o choreografické a režijní pojetí jihoafrického choreografa Johna Cranka, které před více než pětašedesáti lety připravil pro Stuttgartský balet.

Trio se sirénou

5. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Trio se sirénou

Dubnovou zkoušku sirén pojednal Jan Trojan do značné míry jako test formy koncertu – autorův záměr to pravděpodobně nebyl, ale nad množstvím otázek (týkajících se parametrů souhry, volby prostoru, vztahu času a notace, terminologie a tak dále), které realizace tvůrcova konceptu evokovala, se takový pohled přímo vtírá. Živá akce – hudební produkce, jejíž součástí je 140 vteřin trvající nepřerušovaný tón sirény aktivovaný na celém území republiky každou první středu v měsíci – proběhla 3. dubna paralelně na třech místech: v Olomouci na Horním náměstí a v Praze na nádvoří HAMU a na nádvoří Novoměstské radnice.

Česká filharmonie s Mahlerem, Mahler bez nostalgie

Semjon Byčkov provádí tento týden s Českou filharmonií Devátou Mahlerovu symfonii. A při středečním koncertu se zdálo, že provedení je větu od věty lepší. Ale dost možná je to klam, tato symfonie totiž je napsaná tak, aby všechno směřovalo k mystické čtvrté větě, která je melodicky a harmonicky nejkrásnější. Oproti tomu první věta působila až přerývaně a jakoby složená z mnoha fragmentů, i když orchestr hrál soustředěně a přesně. Byčkov nepojal úvodní Andante comodo jako jednolité drásavé drama, ale jako hledání plné nečekaných zvratů. Zvuk orchestru byl čistý a barevný, bez přehnané dynamiky, ale také výrazově méně romantický, než jsme u této symfonie zvyklí.  Jakoby se v první větě víc hlásilo o slovo 20. století oproti devatenáctému. I tak se mi zdálo, že celkové soustředění mohlo být větší a s ním i jistý vnitřní tah.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.