Kritiky

Objev a zjevení v jednom večeru: Hindemith a Brahms v programu SOČR

V pondělí 6. 5. 2019 nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) svým abonentům a rozhlasovým posluchačům v České republice i na evropském kontinentu poslední abonentní koncert končící rozhlasové sezony 2018/2019. K velkolepému finále přivzal svého německého šéfdirigenta Alexandera Liebreicha a klavíristu Lukáše Vondráčka, letos rezidenčního sólistu SOČR. Koncertní večer, který se proměnil v triumfální závěr sezony, započal programovou lstí – místo původně ohlášeného Brahmsova klavírního koncertu zazněla úvodem večera Symfonie Malíř Mathis Paula Hindemitha a teprve po pauze Brahmsův První klavírní koncert d-moll op. 15. Publiku ve Dvořákově síni a u rozhlasových přijímačů se za dramaturgickou lest omluvil ředitel orchestru Jakub Čížek, byla to však omluva „zbytečná“ – Hindemithova třívětá symfonie by mohla být snadno označena za programní svitu, Brahmsovy symfonické ambice klavírní koncert d-moll nezapře a doby, kdy program symfonického koncertu nutně musel začínat koncertantním dílem a vrcholit symfonií, jsou naštěstí tytam.

Prvomájová Kytice ve Stavovském

6. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Prvomájová Kytice ve Stavovském

Prvomájová večerní premiéra ve Stavovském divadle patřila tanečnímu divadlu Petra Zusky Kytice. Zmíněný choreograf se publiku naposledy představil v celovečerním baletu Klíče odnikud poprvé uvedeném na jaře minulého roku v Českých Budějovicích místním souborem. Dílo sklidilo mimořádný ohlas také při následujících zastávkách včetně té pražské v březnu 2019 ve Foru Karlín. Vzhledem k této skutečnosti se nabízela otázka, zda se nový opus (tentokrát nastudovaný Pražským komorním baletem) sugestivnímu obrazu choreografovy schizofrenické tety za doprovodu Janáčka a Dvořáka může vyrovnat. Položil si ji nakonec i sám Zuska. Novou inscenaci věnoval zakladatelům Pražského komorního baletu Pavlu Šmokovi a Luboši Ogounovi a k dedikaci připsal odlehčující dovětek: „doufám, že se z toho neobrátíte v hrobě.“ K ničemu takovému určitě nedošlo (přistoupíme-li na „erbenovský“ záhrobní příměr). Tvůrčí duo, známé baletními experimenty už v šedesátých letech minulého století, by mělo z uměleckého vývoje českého baletu v podání Petra Zusky radost.

Spěšný bachovský program na závěr Velikonočního festivalu duchovní hudby

Dvacátý osmý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby uzavřel v neděli 28. dubna v Besedním domě koncert tělesa Czech Ensemble Baroque pod taktovkou dirigenta a uměleckého vedoucího orchestru Romana Válka. Jako sólisté se představili sopranistka Pavla Radostová, altistka Monika Jägerová, tenorista Jakub Kubín, basista Jiří Miroslav Procházka, hobojista Marek Niewiedzial a hráčka na traverso Lucie Dušková. Zazněla díla Lobet den Herrn, alle Heiden a Velikonoční oratorium skladatele Johanna Sebastiana Bacha.

Lemminkäinenovo vítězství nad Teutonem Beethovenem

V hudební kultuře, která zrodila Foerstera, Nováka a Suka, aby na ně po sto letech v podstatě zapomněla a uváděla jejich symfonické a orchestrální dílo méně než zřídkakdy, musí být a také je postavení Sibeliovy symfonické a orchestrální tvorby z přelomu 19. a 20. století nutně nesnadné. Nedávné provedení Sibeliovy 5. symfonie orchestrem České filharmonie v lednu 2017 provázely úšklebky tisku i filharmoniků. O to větší událostí byla česká premiéra Sibeliova vokálně orchestrálního eposu Kullervo Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy – FOK s jeho finským šéfdirigentem Pietari Inkinenem v říjnu 2017. Naštěstí se Sibelius na česká podia začíná pravidelně vracet, a to nejen v nastudováních houslového koncertu d-moll. Janáčkova filharmonie Ostrava, jejíž dramaturgie byla odvážná již v dobách, kdy ještě Sibelius žil, uvedla na čtvrtečním abonentním koncertu 25. 4. 2019 ostravskou premiéru skladatelovy čtyřdílné programní svity Lemminkäinen op. 22. V Ostravě již dříve zazněla Labuť z Tuonely, druhá část Sibeliovy svity a společně se symfonickou básní Finlandia autorovo nejspíše nejznámější dílo vůbec, slyšet ovšem souborné provedení Sibeliovy hodinové kompozice Lemminkäinen bylo dramaturgickou lahůdkou, kterou jsem si nemohl nechat ujít. A se mnou i řada abonentů, která v podstatě vyprodala sál a o ostravské premiéře Lemminkäinena živě diskutovala ještě v MHD.

Renesance u svatého Jakuba v Brně

24. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Renesance u svatého Jakuba v Brně

Velikonoční festival duchovní hudby dává ve své dramaturgii prostor nejen velkým dílům klasicismu a romantismu, ale také soudobé duchovní tvorbě a dávné renesanční hudební tradici. Tak jako každý rok si i tentokrát mohli návštěvníci festivalu poslechnout stále ještě nepříliš často uváděnou renesanční tvorbu. V úterý 23. dubna vystoupil v kostele sv. Jakuba španělský ansámbl La Grande Chapelle pod vedením Alberta Recasense s programem sestávajícím z děl Tomáse Luise de Victoria, Francisca Guerrera, Giovanni Pierluigiho da Palestrina a dalších významných dobových skladatelů. Výběr skladeb pod souhrnným názvem Velikonoční procesí na Piazza Navona zazněl v České republice vůbec poprvé.

Čtyřsborový Schnittke na Velikonočním festivalu

V rámci velkopátečních Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby spojily své síly brněnské sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity a Láska opravdivá a představily v kostele Nanebevzetí Panny Marie Koncert pro sbor skladatele Alfréda Schnittkeho, provedení řídil sbormistr Jan Ocetek. Texty recitoval Lukáš Rieger.

Od spektrálního piana k fantazijnímu Chopinovi

Sólový recitál klavíristy Marka Keprta 16. dubna nabídl návštěvníkům Reduty olomoucké Moravské filharmonie neotřelý pohled na spektralismus a zpětné mapování spektralistických tendencí v klavírní literatuře 19. a 20. století, jež předcházely plnému rozvinutí tohoto směru orientovaného především na fenomén alikvotní řady a přesnou definici zvukovosti. Večer koncertní řady projektu Lichtzwang 2019 zahájila premiéra klavíristovy kompozice v hlesoSnovná zMúznění se vJíni, v níž byl využit materiál z předchozích skladeb (lehkosnovná zÚjmění když mízní a elfenLaub) v novém kontextu a s novým materiálem. Opět sledujeme nenásilné zvukomalby vycházející z fenoménu třpytivého světla a jeho odlesků, tentokrát s programním odkazem na jinovatku a v kontextu jeho tvorby spektralističtějším založením. V přibližně desetiminutové skladbě se pozvolna, po drobných krocích harmonicky i témbrově vyvíjí centrální model v horním rejstříku zprvu postavený na minimálních intervalech, k němuž se postupně přidávají další hlasy ve střední (a později i hlubší) poloze.

Wihanovo kvarteto v paralelních dimenzích

Členové Wihanova kvarteta  se poměrně často vyskytují nejen v jejich „klasické“ kvartetní podobě, ale i v dalších sestavách. I tehdy jejich umění má vždy tu kvalitu, která z jejich kvarteta učinila komorní soubor světové třídy. Dva z takových koncertů nedávno zazněly v sálech sloužících převážně jiné činnosti, ale pro komorní hudbu jako stvořených. 

Lutyšská Norma v první z jarní série projekcí Francouzského institutu

Operní projekce ve Francouzském institutu v Praze se již staly příjemnou a vyhledávanou tradicí. Projekt původně vznikl v roce 2013 s cílem umožnit divákům zhlédnout aktuální francouzská operní představení, a to především z Národní opery v Paříži, z Opery v Lyonu a festivalu v Aix-en-Provence. Postupně se ale vybraná představení zaměřovala i na další známé evropské operní domy. Pravidelnému návštěvníkovi se tak nabízí možnost porovnat představení z různých evropských měst a významně si tak rozšířit celkový přehled o současném operním světě. Ostatně projekce jsou velkým zážitkem mimo jiné i díky Kinu 35, pojmenovaném podle sídla Francouzského institutu v Praze ve Štěpánské ulici 35… Promítací sál je vybaven moderními technologiemi, které umožňují mimořádně kvalitní poslech i promítání.

Králem byl George Gershwin

16. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Králem byl George Gershwin

PKF – Prague Philharmonia ráda vybočuje ze zaběhaného českého hudební žití. Dělá to ve výběru soudobé hudby, dramaturgie, interpretů a občas i dirigentů. V neděli 14. dubna tomu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina nebylo jinak. Pozvala si totiž amerického dirigenta a také tvůrce hudby k docela známým hollywoodským filmům (například Válka RoseovýchDoba ledová) Davida Newmana. (Je možné, že program měl i kvůli tomu silnou americkou notu.)  Jeho zaměření by mohlo připomínat Leonarda Bernsteina, jenže bez jeho dirigentského charismatu, skladatelské geniality a osobní výjimečnosti.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.