Premiéru baletu Proces choreografa Maura Bigonzettiho podle stejnojmenného románu Franze Kafky uvedl v červnu baletní soubor Národního divadla jako třetí premiéru letošní sezony. Ačkoliv by se mohl někdo obávat, že Kafkův románový příběh Josefa K. bude pro taneční uchopení málo poutavý, opak je pravdou. Nová inscenace promlouvá k divákům svébytnou osobitou poetikou tanečně filmových obrazů umocněných černobíle laděným designem.

Petr Nekoranec, Zdislava Bočková a William Kelley. Tři jména, na kterých stál středeční koncert Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Písňový dvojrecitál na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde vycházející hvězdy mladé pěvecké generace vystoupily, byl jedním z koncertů, které jsme nemohli propást.

Pražský komorní orchestr byl pro mě mnoho let zárukou vysoké tónové stability. Přiznávám že jsem jej někdy slýchával častěji, jindy méně. Více v době vedení Ondřejem Kukalem, méně v době Radima Kresty. Byla i doba, a není to tak dávno, kdy orchestr vysloveně stagnoval, možná byl i blízko svému konci. Nový umělecký život začal s příchodem houslisty Leoše Čepického, jenž v roli uměleckého vedoucího a koncertního mistra dává orchestru silnou energii. Koncert PKO 18. června ve Dvořákově síni pražského Rudolfina měl tři výrazné osobnosti – dirigenta Jiřího Rožně, violoncellistu Jiřího Bártu a skladatele Lukáše Hurníka.

Komorní filharmonie Pardubice byla dalším z orchestrů, kteří letos účinkovali na MHF Leoše Janáčka. Koncert v kostele sv. Václava v Opavě dirigoval Philippe Bach, sólistou večera byl francouzský violoncellista Victor Julien-Laferrière.

Národní festival Smetanova Litomyšl pozval na svůj letošní 61. ročník jednu z velkých pěveckých hvězd současnosti, sopranistku Olgu Peretyatko. V tradičním prostoru zámeckého nádvoří se představila za doprovodu PKF – Prague Philharmonia pod vedením Leoš Svárovského.

V historii české interpretace nikdy nebylo a nepůsobilo současně tolik skvělých kvartetních souborů, jako v posledních desetiletích – tento trend však již započal vlastně před půl stoletím prací vynikajících pedagogů komorní hudby. Nejvyšší požadavky na stále náročnějších světových pódiích dnes plní úspěšně více než desítka současných českých smyčcových kvartet. Což je i jakousi garancí jejich existenčního přežití – „živí“ je především úspěšná koncertní činnost v zahraničí. Úspěšná je i proto, že tyto soubory nejsou sobě podobnými klony, ale každý z nich má více či méně svou osobitou interpretační tvář a zaměření, lákající k poznání jejich zajímavé odlišnosti. Takovým je i Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin). O tomto souboru jsem psal již v r. 2013, a můj tehdejší obdiv k jejich umění i nápaditosti mohu pouze opakovat či jen zdůraznit. V r. 2018 zahájili sérii komorních koncertů, nazvanou 4plus, kdy kvarteto se v jedné části rozšíří o přizvaného hosta v kvinteto. Na 3. koncertě letošního ročníku 12. června v Sukově síni Rudolfina jím byl violista Casals Quartet Jonathan Brown.

Dramaturgie letošního zahajovacího koncertu Smetanovy Litomyšle byla letos slavnostní, radostná a neokázalá. Zaznělo vůbec poslední dílo Bedřicha Smetany Pražský karneval, který se z více důvodů málo uvádí. Pořadatelé dokonce iniciovali nové vydání not a zapíšou se do historie uvádění skladby, komponované zcela na prahu šílenství. Její složitá provozovací historie by vydala na samostatné pojednání, podstatné ale je, že tentokrát zazněla ve velmi transparentní a atraktivní podobě. Její začátek upomíná na Čertovu stěnu a je zajímavé, jak i uprostřed komplikovaných harmonií a trochu nepředvídatelného průběhu Smetanu stále poznáváme. Jakub Hrůša pomohl velmi logickému a barvitému provedení, které působilo jako trochu svérázné a zároveň důvěrně známé modernistické dílo.

29. května 2019 se v Rudolfinu konal pražskojarní koncert vítěze Kreislerovy soutěže 2018 ve Vídni Milana Al-Ashhaba. Jeho jméno není dosud na veřejnosti známo tak, jak by si – vzhledem k ocenění z posledních let – zasluhoval. V roce 2014 se umístil ze 120 účastníků konkurzu „Zahrej si s Českou filharmonií“ na druhém místě, a brilantním i hlubokým provedením 3. a 4. části z 1. koncertu D. Šostakoviče za spolupráce ČF a Jiřího Bělohlávka prokázal jak svou mimořádně vysokou úroveň technickou, tak plné pochopení tísnivého ovzduší Šostakovičova světa. O dva roky později (2016) absolvoval HAMU s Akademickými komorními sólisty Koncertem č. 2 Bély Bartóka, za jehož emocionálně vypjaté a technicky bezchybné provedení si vysloužil obdiv jak svých spoluhráčů, tak i pět opon od nadšeného publika. Bylo vidět, že Bartókův svět je mu niterně vlastní a díky své závratné technice nemusel učinit nejmenší ústupek Bartókovým hudebním nárokům.

Už třetí koncertní sezónu mělo pražské publikum možnost vychutnávat si v Anežském klášteře jedinečný zvuk koncertního křídla C. Bechstein D 282. V sezónách 2016/17 a 2017/18 na něm uvedl výborný izraelsko-palestinský pianista Saleem Ashkar postupně všech dvaatřicet Beethovenových klavírních sonát, v letošní sezóně si v cyklu nazvaném „Hybatelé rezonance“ vyzkoušeli kvality tohoto nástroje čtyři tuzemští interpreti. Celý cyklus vyvrcholil 10. června 2019 recitálem našeho nejznámějšího klavíristy Ivo Kahánka. V osobitě koncipovaném programu nabídl umělec díla dvou z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století – L. Janáčka a M. Kabeláče, která orámoval kompozicemi dvou velikánů světové hudby – J. S. Bacha a L. van Beethovena.

Komorní koncert sopranistky Martiny Jankové a cembalistky Barbary Marie Willi pod názvem „Vídeň – Praha, naše cesta na křídlech zpěvu“ přinesl poslední květnový den v kostele svatých Šimona a Judy písňový repertoár mistrů konce 18. a počátku 19. století. Martina Janková se vrací ze Švýcarska, jež je spojeno především s její operní kariérou, často a ráda s českým i evropským repertoárem a výběr písní tohoto koncertu nezapřel, že je právem označována za jednu z nejlepších mozartovských pěvkyň současnosti. Barbara Maria Willi se naopak z rodného Německa přestěhovala před mnoha léty do Brna, aby své zaměření na poučenou interpretaci rozvíjela a předávala u nás prostřednictvím hry na cembalo a další staré nástroje. Pro pražskojarní koncert zvolila k doprovodu písní kladívkový klavír, jehož tón výborně korespondoval s vybraným repertoárem.