Kritiky

Čtyřsborový Schnittke na Velikonočním festivalu

V rámci velkopátečních Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby spojily své síly brněnské sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity a Láska opravdivá a představily v kostele Nanebevzetí Panny Marie Koncert pro sbor skladatele Alfréda Schnittkeho, provedení řídil sbormistr Jan Ocetek. Texty recitoval Lukáš Rieger.

Od spektrálního piana k fantazijnímu Chopinovi

Sólový recitál klavíristy Marka Keprta 16. dubna nabídl návštěvníkům Reduty olomoucké Moravské filharmonie neotřelý pohled na spektralismus a zpětné mapování spektralistických tendencí v klavírní literatuře 19. a 20. století, jež předcházely plnému rozvinutí tohoto směru orientovaného především na fenomén alikvotní řady a přesnou definici zvukovosti. Večer koncertní řady projektu Lichtzwang 2019 zahájila premiéra klavíristovy kompozice v hlesoSnovná zMúznění se vJíni, v níž byl využit materiál z předchozích skladeb (lehkosnovná zÚjmění když mízní a elfenLaub) v novém kontextu a s novým materiálem. Opět sledujeme nenásilné zvukomalby vycházející z fenoménu třpytivého světla a jeho odlesků, tentokrát s programním odkazem na jinovatku a v kontextu jeho tvorby spektralističtějším založením. V přibližně desetiminutové skladbě se pozvolna, po drobných krocích harmonicky i témbrově vyvíjí centrální model v horním rejstříku zprvu postavený na minimálních intervalech, k němuž se postupně přidávají další hlasy ve střední (a později i hlubší) poloze.

Wihanovo kvarteto v paralelních dimenzích

Členové Wihanova kvarteta  se poměrně často vyskytují nejen v jejich „klasické“ kvartetní podobě, ale i v dalších sestavách. I tehdy jejich umění má vždy tu kvalitu, která z jejich kvarteta učinila komorní soubor světové třídy. Dva z takových koncertů nedávno zazněly v sálech sloužících převážně jiné činnosti, ale pro komorní hudbu jako stvořených. 

Lutyšská Norma v první z jarní série projekcí Francouzského institutu

Operní projekce ve Francouzském institutu v Praze se již staly příjemnou a vyhledávanou tradicí. Projekt původně vznikl v roce 2013 s cílem umožnit divákům zhlédnout aktuální francouzská operní představení, a to především z Národní opery v Paříži, z Opery v Lyonu a festivalu v Aix-en-Provence. Postupně se ale vybraná představení zaměřovala i na další známé evropské operní domy. Pravidelnému návštěvníkovi se tak nabízí možnost porovnat představení z různých evropských měst a významně si tak rozšířit celkový přehled o současném operním světě. Ostatně projekce jsou velkým zážitkem mimo jiné i díky Kinu 35, pojmenovaném podle sídla Francouzského institutu v Praze ve Štěpánské ulici 35… Promítací sál je vybaven moderními technologiemi, které umožňují mimořádně kvalitní poslech i promítání.

Králem byl George Gershwin

16. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Králem byl George Gershwin

PKF – Prague Philharmonia ráda vybočuje ze zaběhaného českého hudební žití. Dělá to ve výběru soudobé hudby, dramaturgie, interpretů a občas i dirigentů. V neděli 14. dubna tomu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina nebylo jinak. Pozvala si totiž amerického dirigenta a také tvůrce hudby k docela známým hollywoodským filmům (například Válka RoseovýchDoba ledová) Davida Newmana. (Je možné, že program měl i kvůli tomu silnou americkou notu.)  Jeho zaměření by mohlo připomínat Leonarda Bernsteina, jenže bez jeho dirigentského charismatu, skladatelské geniality a osobní výjimečnosti.

Impuls hudební psychoterapie podle Kristiny Fialové a Jitky Čechové

Nadační fond IMPULS již 19 let pomáhá obětem roztroušené mozkomíšní sklerózy, financuje její vědecký výzkum a terapii pacientů. V rámci jeho benefičních akcí a setkání vystupují mnozí přední umělci. 9. dubna v unikátním prostoru Pražské křižovatky (kostel sv. Anny) na 14. Benefičním koncertu Impulsu zaznělo umění violistky Kristiny Fialové a klavíristky Jitky Čechové. Umělkyně věnovaly slavnostnímu večeru nadace hudební program, který by obsahem i provedením mohl být ozdobou rudolfinských koncertů ČSKH. Anglická skladatelka a violistka Rebecca Clarke (1886-1979) byla zřejmě jednou z nejzajímavějších skladatelských talentů své generace a možná i první profesionální violistkou vůbec. Skládala zpočátku pod pseudonymem, a např. její violová Sonáta byla oceněna na skladatelské soutěži E.S.Coolidge r.1919 první cenou. Když však vyšla najevo identita autorky, cenu porota přehodnotila ve prospěch E. Blocha a původní ocenění ignorovala. Tehdejší společenské předsudky bránily skladatelskému uznání ženy natolik, že posléze de facto na svou tvorbu rezignovala a její dílo upadlo v zapomnění. O jeho rehabilitaci se snaží od r. 2000 Rebecca Clarke Society. Jednovětá skladba Morpheus (1918) je půvabné, lehce zasněné, téměř meditativní dílo kouzelných barev jako ze světa Chaussona, psané se zřetelnou znalostí violového zvuku a jeho možností. Takovou působivou skladbu bez nadbytečného sentimentálního balastu asi může vytvořit jen geniální ženská duše, a nedivím se žárlivosti tehdejších pánů. Kristina Fialová a Jitka Čechová skladbu přednesly s citlivým a přesvědčivým pochopením. Snad od nich uslyšíme i nějaké další dílo této překvapivě zajímavé skladatelky.

Mezi poezií a virtuozitou: Tomáš Netopil s Nikolajem Luganským na jednom pódiu

Na závěrečném koncertu abonentní řady C4 (Dvořákova síň Rudolfina, 11. 4. 2019) nabídla Česká filharmonie s dirigentem Tomášem Netopilem svým posluchačům krásný „vídeňský“ program. Zahájila ho dvěma čísly z baletní hudby Mozartovy opery Idomeneo: Chaconnou a Pas Seul (de Mr Le Grand).

Ukřižuj ho! Pašije Toivo Tuleva věnované Brnu zahájily Velikonoční festival

Květnou nedělí 14. dubna 2019 začal nejen Svatý týden, ale také 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně. Ve dvoutýdenním rozpětí nabídne celkem jedenáct koncertů ve čtyřech brněnských chrámech a Besedním domě. Zahajovací koncert festivalu byl očekávanou událostí zejména z toho důvodu, že pro něj byla objednána velká vokálně-instrumentální kompozice estonského skladatele Toivo Tuleva.

Utrpení, smrt a naděje podle Matouše, Bacha, ale taky Erica Stoklossy

V křesťanském světě vrcholí v těchto dnech postní doba, v kostelích panuje větší ticho, blíží se Svatý týden a k němu neodmyslitelně patří příběh utrpení a smrti Ježíše Krista. K jedné z jeho nejpůsobivějších uměleckých podob bezesporu patří Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha, které by podle tradice měly zaznít na Velký pátek. Pražské publikum si je vyslechlo o něco dříve v podání Collegia 1704.

Velmi osobní Jan Bartoš

9. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Velmi osobní Jan Bartoš

O mnoha klavíristech se říká, že patří k nejlepším, nejzajímavějším, nejvýraznějším představitelům své generace. Tyhle propagační věty čteme tak často, že se právem můžeme zdráhat jim věřit. Ostatně, jak se říká, papír unese mnoho. U Jana Bartoše je to přesně naopak. O své mimořádnosti znovu přesvědčil při svém recitálu v rámci cyklu Hybatelé rezonance (8. 4.), který je spojen se zvukem koncertního křídla značky C. Bechstein D 282 a mystickým prostorem Anežského kláštera.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.