Kritiky

Mimo čas, prostor, realitu. Canti del Capricorno na Expozici nové hudby

Podzimní část brněnského festivalu Expozice nové hudby začala ve čtvrtek 11. října velmi pozoruhodným počinem. V hudebním salónku funkcionalistické vile Stiassni odezněl vokální cyklus italského skladatele Giacinta Scelsiho Canti del Capricorni. Interpretkou byla britská zpěvačka Lore Lixenberg. Již v úvodních slovech večera bylo naznačeno, že budeme svědky něčeho zcela výjimečného, co se možná vymyká všemu, co jsme doteď slyšeli: a skutečně, zážitek, který jsem si odnášela, byl opravdu velmi hluboký a osobitý.

Jakub Hrůša si podmanil Berlínské filharmoniky

Jakub Hrůša včera s velkým úspěchem debutoval s orchestrem Berlínských filharmoniků. Ve slavné Digital Concert Hall pod jeho vedením zazněl dramaturgicky zajímavý program české hudby - Symfonická báseň Zlatý kolovrat op. 109 Antonína Dvořáka, Koncert pro housle a orchestr č. 1 Bohuslava Martinů a Rapsodie pro orchestr Taras Bulba Leoše Janáčka. V sólovém partu houslového koncertu se představil přední německý houslista Frank Peter Zimmermann.

Ó, věř!

11. říjen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Ó, věř!

„Ó srdce mé věř, nic z toho nevymizí…“ (O Glauber, mein Herz! Es geht dir nichts verloren!) Jeden z incipitů Druhé symfonie c moll, která dostala název „Vzkříšení“, jenž se mi vracel po koncertu České filharmonie 10. října 2018. „Národní“ orchestr zahájil 123. sezonu výborně – je dobře rozehraný, koncentrovaný a zdá se i natěšený na výzvy, které jej v následujících měsících čekají. Po tom, co jsem slyšel, myslím můžeme s důvěrou čekat, že nevymizí bělohlávkovská důslednost v přípravě, snaha dostat se definitivně do širší světové elity, ničení rutiny a každodenní péče o kultivovanost zvuku a špičkovou techniku, otevřenost vůči dirigentům i sólistům.

Collegium Marianum zahájilo Barokní podvečery a na Parnasu zavládl mír

Podzimní řada 18. ročníku Barokních podvečerů se otevřela 9. října v Tereziánském sále Břevnovského kláštera. Rezidenční soubor MHF Letní slavnosti staré hudby Collegium Marianum vystoupil s programem nazvaným Mír na Parnasu. S hráči ansámblu ho nastudovala houslistka Lenka Torgersen.

Úvodní olomoucký seminář současné komorní tvorby

Zahajovací večer desátého ročníku festivalu soudobé hudby MusicOlomouc přinesl první dva z celkem sedmi koncertů a jednu ze šesti světových premiér. První polovina večera patřila švýcarskému klavírnímu kvartetu Ensemble Mondrian zaměřenému na soudobou i klasickou hudbu. Do Kaple Božího Těla Uměleckého centra Univerzity Palackého se čtveřice vrátila po dvou letech.

Vydařený Lohengrin

10. říjen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Vydařený Lohengrin

V Belgii je nepsaným zvykem, že novou sezonu otvírají operní domy nějakým známým operním trhákem. Bruselská královská opera, která v listopadu uvede Janáčkova Z mrtvého domu, zvolila Mozartovu Kouzelnou flétnu, Valonská opera v Lutychu Verdiho Trubadúra a Opera Flandry v Antverpách a Gentu romantickou operu Richarda Wagnera Lohengrin. Příznivci velkých režijních jmen si nemohli stěžovat, Brusel si pozval známého Itala Romea Castellucciho a Opera Flandry nezůstala s americkým režisérem Davidem Aldenem o nic pozadu. Navíc koprodukce umožňuje i menším operním domům luxusnější výpravu – flanderská opera se tentokrát spojila s londýnským Royal Opera House Covent Garden.

Radostný i smuteční Svatý Václav v Olomouci

Před devadesáti lety zazněla ve Smetanově síni premiéra kantáty pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany Svatý Václav Josefa Bohuslava Foerstera. Skladatelovo dílo vzniklo k příležitosti velkolepých oslav milénia patrona České země roku 1929 a k desetiletému výročí založení Československé republiky. O tom, že je dílo dosud živé a nalezne své místo také při oslavách sta let první republiky, přesvědčil posluchače nedělní koncert 25. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci.

Podivné století

8. říjen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Podivné století

Sto let několika forem soustátí Čechů a Slováků a samostatného českého státu, které nadšeně slavíme či kritizujeme, bylo zvláštním obdobím našich dějin – dvě velké války, rozporuplné období První republiky, zmařené životy řady hudebníků, hlavně židovských, deka socialismu reálného i imaginárního, kdy vedle zbytečné angažované hudby občas vznikala i díla zajímavá a dnes neprávem zasutá v archivech, intriky, udavačství, drobné projevy zdravého rozumu, vzdoru ba i hrdinství, erupce svobody, kulturního kapitalismu, ale i rozostřenosti po roce 1989 – bylo to vskutku podivné století.

Andrej Borejko má sympatie publika i orchestru

Druhý koncert cyklu „A“ Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (Smetanova síň, 3. 10. 2018) měl velmi atraktivní program. Prvním číslem byl proslulý Fibichův melodram na Erbenovu báseň Vodník ve verzi pro recitátora a orchestr. Zatímco v komorní podobě s klavírem patří toto dílo k vůbec nejprovozovanějším českým melodramům, v orchestrální verzi se uvádí jen zřídka – a přiznávám, že jsem se na jeho provedení hodně těšil. Ondřeje Brouska, který recitoval Erbenův text, známe nejen jako herce, ale také jako hudebníka, skladatele a režiséra. Zdálo by se tedy, že profesně je Brousek pro přednes Fibichova Vodníka přímo předurčen. Leč nebylo tomu tak – Brousek se s Fibichovým melodramem dost míjel. Přestože byl vybaven mikrofonem, nebylo mu bohužel dobře rozumět. Mizely mu poslední slabiky slov a mnohdy – zejména na konci významových celků – i celá slova a dokonce i celé skupiny slov. Nejhůř dopadla třetí část melodramu – rozhovor vodníka a jeho ženy – kde nebylo rozumět skoro ničemu. Možná že to bylo vinou ne úplně ideálního nazvučení, možná že jinde v sále (seděl jsem na balkoně ve 3. řadě) bylo rozumět lépe – nevím... Zatímco nad recitací jsem byl dost v rozpacích, naprosto mne nadchl orchestr. Dirigent Andrej Borejko pojal orchestrální složku téměř jako symfonickou báseň – od temných baladických úvodních taktů až po tragický závěr, při němž mrazilo v zádech. Při vší orchestrální barvitosti ovšem Borejko obdivuhodně respektoval mluvené slovo – orchestr nejenže Brouska nikde nekryl, ale Borejko se dokázal recitátorovi dokonale přizpůsobit i tempy a rubaty.

Česká filharmonie potvrdila, že patří mezi světové špičky, ale…

Koncert České filharmonie k 100. výročí republiky naplnil ve středu večer Dvořákovu síň pražského Rudolfina publikem, které si přišlo připomenout význam tohoto tělesa v historii našeho národa. Byl to rovněž zlomový koncert pro Semjona Byčkova, který se poprvé představil v nové pozici šéfdirigenta a hudebního ředitele, navíc s ryze českým programem. Večer uvedla předehra a výběr tanců ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271 Bohuslava Martinů a ve druhé polovině večera Symfonie č. 9 e moll „Z nového světa“ Antonína Dvořáka.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.