Kritiky

Hudba z jiného světa

29. listopad 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Hudba z jiného světa

Grigorij Sokolov, který vystoupil 27. listopadu 2018 v Rudolfinu na čtvrtém koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, je světovou pianistickou hvězdou nejvyšší kategorie. Dvořákova síň byla zaplněná do posledního místa včetně empory, ba dokonce se po stranách sálu objevilo i několik přístavků.

Korejský orchestr KBS s vítězem klavírní soutěže Van Cliburna v Praze

Klavírní festival Rudolfa Firkušného ve své historii včera podruhé přivítal spolu s vynikajícím klavíristou také orchestrální těleso. Po Berlínské filharmonii s Ivo Kahánkem (2014) se včera na festivalu představil korejský Symfonický orchestr KBS pod taktovkou svého šéfdirigenta Yoela Leviho. Orchestr byl pozván společně s vítězem prestižní Mezinárodní klavírní soutěže Van Cliburna 2017, korejského klavíristy Yekwona Sunwooa, který se zhostil sólového partu Koncertu pro klavír a orchestr č. 3 d moll op. 30 Sergeje Rachmaninova. Jeho skvělý výkon dramaturgicky lemovaly koncertní předehra Karneval op. 92 Antonína Dvořáka a Symfonie č. 5 e moll op. 64 P. I. Čajkovského.

Klavírní symfonie Piotra Anderszewského

Klavírista Piotr Anderszewski je výjimečně osobitý umělec, který od začátku své kariéry hledá poctivě a všemi směry pravdivost. V Praze debutoval již v roce 2005, naposledy jsme ho slyšeli před třemi lety s Českou filharmonií, letos se představil na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného (ve spolupráci s Koncertním jednatelstvím FOK), a to 24. listopadu, jen dva dny po svátku patronky všech hudebníků sv. Cecílie. K Anderszewského doménám patří dílo Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga van Beethovena, z nichž pro festival sestavil myšlenkově sepjatý, interpretačně dosti náročný program.

Hudební cestování časem v Slzách Eliny Makropulos

Páteční večer 16. listopadu nabídl posluchačům v Rytířském sále Velkopřevorského paláce v Praze výborně komponovaný hudebně taneční program E.M. – Slzy Eliny Makropulos. Známý příběh z pera Karla Čapka přetvořila nadaná režisérka Magdalena Švecová v komorní dramaticky laděný působivý celek, jehož by bylo možno označit jako „sólo pro tři“. Sopranistka Gabriela Eibenová je nositelkou celého příběhu nesmrtelné Makropulos a její školený hlas je jako stvořený k vyprávění svým ojediněle širokým rejstříkem výrazu, sytosti hlasu nádherné barvy a umožňuje pěvkyni vtáhnout posluchače do děje i gestem, pohybem a hereckou jistotou. Gabriela Eibenová je současně spoluzakladatelkou renomovaného souboru Ensemble Inégal a v rámci jeho XII. festivalového cyklu byl tento mimořádný projekt uveden. Osobnost pěvkyně v něm přitahuje pozornost nejen vyzrálým uměleckým projevem, ale také schopností vtělit se do postavy nesmrtelné ženy, prožívající od útlého mládí a půvabného ženství příběh směřující od krásy, poezie a úspěchu až k neodvratně se blížící prázdnotě života bez konce. Talent a vysoká profesionalita ji v podstatě pro tuto roli předurčila, což mladá režisérka Magdalena Švecová náležitě využila.

Contempuls Night: Umění dramaturgie se zvuky starými i novými

Pražský festival soudobé hudby Contempuls se vrátil po roční pauze s modifikovaným názvem Contempuls Night a ve formě dvou koncertních bloků během nedělního večera 18. listopadu. Novým dějištěm festivalu se stal zbrusu nový koncertní sál v Centru současného umění DOX, čímž se symbolicky utvrzuje blízkost současného vizuálního a hudebního umění. Ony dva bloky byly jasně vyprofilovány již svým nástrojovým obsazením. V první polovině cembalo, nástroj vlastně zvukově jednobarevný, navíc spojený se silnými historickými asociacemi – při jeho tónech většině posluchačů automaticky přicházejí myšlenky na hudbu vágně historickou, napudrované paruky a tak podobně. Druhou polovinu zaplnily dva klavíry a obsáhlý arsenál bicích nástrojů laděných i neladěných, klasických jako velký orchestrální buben i neobvyklých jako porcelánový talířek.

Vídeňský Vyhnanec k jubileu Olgy Neuwirth a italská hudba bez hranic

Nejslavnější rakouská skladatelka současnosti Olga Neuwirth patří k festivalu Wien Modern už jaksi automaticky. V letošním roce svého významného životního jubilea snad ještě více. Festival ve spolupráci s vídeňským Konzerthausem připravil na 14. listopadu vskutku opulentní oslavu skladatelčiných padesátin. Sedm sólistů, dva vypravěči, Mnichovský chlapecký sbor, soubor Company of Music a ORF Radio-Symphonieorchestr pod taktovkou Ilana Volkova provedli revidovanou verzi scénické opery The Outcast (2012) na motivy románu Hermana Melvilla Moby-Dick. Scéna, kostýmy a video byly dílem Netii Jones – britské režisérky, designérky a videoumělkyně.

Neokázale slavnostní polský koncert

19. listopad 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Neokázale slavnostní polský koncert

Státní svátek obnovení samostatnosti Polska připadá na 11. listopad a letošní 100. výročí je provázeno desítkami koncertů po celém Polsku, ale například také polským týdnem v Elbphilharmonie v Hamburku. A v Praze, kromě bohatého programu Polského institutu, se naskytla příležitost slyšet v pátek 16. 11. Poznaňskou filharmonii pod taktovkou Łukásze Borowicze. Orchestr je spojen hned se dvěma významnými polskými soutěžemi – nejvíce s houslovou soutěží Henryka Wieniawského, která probíhá právě v Poznani, po válce se orchestr podílel i na znovuobnovení Chopinovské soutěže ve Varšavě. A právě dvě laureátky zmíněných soutěží byly hlavním lákadlem koncertu v Obecním domě.

Stipendisté Akademie komorní hudby live v Praze

V době mého mládí, tedy dědků kolem sedmdesátky, nebyla na koncertních pódiích zdaleka taková tlačenice zajímavých a dokonalých interpretů, jakou se dnes musí prodírat dnešní o generaci či dvě mladší umělci. Nejen u nás doma, ale v celém světě. Je to jak vlivem např. stále většího množství skvěle připravených asijských talentů, tak i otevřením možností v dříve uzamčeném světě, včetně českého. Technická dokonalost dříve dostačující k dosažení pozornosti a úspěchu je dnes banální samozřejmostí, která už neudivuje. Každý se tak musí snažit se vydělit a zaujmout osobitostí projevu a přesvědčivým nasměrováním svého cíle. Ne všem se toto daří, snaha o originalitu dostává někdy až křečovitou podobu. Umět se těmto nástrahám vyhnout není vůbec snadné.

Sólo pro princeznu s Janou Semerádovou a Collegiem Marianum

Druhý večer z 18. ročníku koncertního cyklu Barokní podvečery přinesl program, který ve své dramaturgii poutavě spojil díla dvou barokních autorů působících na dvoře princezny Anny Oranžské: Jeana-Marie Leclaira a Georga Friedricha Händela. Ve zcela vyprodané Zrcadlové kapli pražského Klementina vystoupili 14. listopadu 2018 členové Collegia Mariana: Jana Semerádová (flauto traverso, umělecká vedoucí), Lenka Torgersen (barokní housle), Petr Hamouz (barokní violoncello) a rakouský cembalista Erich Traxler, a to s programem nazvaným Sólo pro princeznu.

S Annou Netrebko si člověk může vychutnat hudbu plnými doušky. Do poslední kapky.

Operní diva Anna Netrebko přijela do Prahy. Potřetí a zase trochu jinak. Po Čajkovského Jolantě v roce 2012 a koncertu čtyř pěvkyň před třemi lety zahájila 15. listopadu v Obecním domě své písňové turné s převážně ruskými autory. Partnerem se jí stal vyhlášený doprovazeč Malcolm Martineau, který spolupracoval mimo jiné s Magdalenou Koženou, Anne Sofie von Otter, Brynem Terfelem nebo Simonem Keenlysidem. Pakliže vokální recitály s orchestrem nabízejí často mnoho instrumentálních vstupů a jakoby za odměnu i trochu operních árií, nyní jsme dostali téměř dvouhodinovou intenzivní dávku zpěvu a hlavní protagonistku jsme při tom doslova viděli i slyšeli ze všech stran.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.