Kritiky

Vize i monument na Pražském jaru

17. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Vize i monument na Pražském jaru

Symfonie s violovým sólem, jak bývá také Harold nazýván, vznikla 1834 na popud Nicolo Paganiniho, který chtěl od skladatele, již proslulého svým nekonvenčním přístupem k hudbě, skladbu, v níž by mohl uplatnit své mistrovství a zvuk nedávno získané Guarneriho violy.  Berlioz souhlasil, ale skladbu pojal po svém. Ne jako příležitost blýsknout se sólistickými kvalitami, nýbrž jako zpověď své romantické duše, rezonující s romantickou poemou Lorda Byrona o putování jinocha spanilou zemí, v níž přesto nenachází splnění svých představ o citovém životě dozrávající osobnosti. (Anglický název Child Harold znamená jinocha v období, než dospěje do mužné zralosti.) Žádný div, že Paganini tuto ideu odmítl. Navzdory jeho gestu se Harold stal žádanou součástí violového repertoáru a každý, kdo ve violovém světě něco znamená, cítí povinnost zanechat po sobě svědectví, jak Haroldovi rozumí právě on. (Po tomtéž zatouží zhusta i proslulí houslisté, beroucí možnost violové produkce jako vítané zpestření „jednotvárného“ houslového života…)

Smetanova Má vlast česko-německá

13. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Smetanova Má vlast česko-německá

Dříve, než byla v neděli 12. 5. 2019 festivalovému publiku zpřístupněna Smetanova síň Obecního domu, zrodil se hudebními legendami 20. století opředený příběh o mimořádném začátku Pražského jara 2019. Letos osmatřicetiletý Jakub Hrůša festival nezahajoval poprvé. Úvodní koncert dirigoval již v roce 2010, tehdy s orchestrem Pražské komorní filharmonie. Kritiky před lety nešetřily chválou a poněkud nekriticky 

Událost sezony? Harry Bicket

9. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Událost sezony? Harry Bicket

23. září roku 2007 jsem prožil v rámci festivalu Struny podzimu menší hudební šok. Ačkoliv akustika Stavovského divadla je problematická, zpěv tenoristy Iana Bostridge a hra Orchestra of the Age Enlightenment mě ohromily. Živě jsem do té doby nikdy neslyšel hrát barokní hudbu tak skvostně. Od cembala vše nenápadně, leč nekompromisně řídil Harry Bicket. Letos osmapadesátiletý anglický dirigent, cembalista a varhaník proslul nejen jako jeden z nejlepších interpretů Händela, ale i coby navýsost poučený vykladač hudby Bacha, Glucka, Mozarta, Beethovena ad. Kromě několika výborných nahrávek s výše zmíněným orchestrem, znám hlavně jeho práci s jeho The English Concert a zčásti i projekty s The Academy of Ancient Music. Diskofilové mohou znát jeho nahrávky u firem Decca, EMI, harmonia mundi, Chandos.

Objev a zjevení v jednom večeru: Hindemith a Brahms v programu SOČR

V pondělí 6. 5. 2019 nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) svým abonentům a rozhlasovým posluchačům v České republice i na evropském kontinentu poslední abonentní koncert končící rozhlasové sezony 2018/2019. K velkolepému finále přivzal svého německého šéfdirigenta Alexandera Liebreicha a klavíristu Lukáše Vondráčka, letos rezidenčního sólistu SOČR. Koncertní večer, který se proměnil v triumfální závěr sezony, započal programovou lstí – místo původně ohlášeného Brahmsova klavírního koncertu zazněla úvodem večera Symfonie Malíř Mathis Paula Hindemitha a teprve po pauze Brahmsův První klavírní koncert d-moll op. 15. Publiku ve Dvořákově síni a u rozhlasových přijímačů se za dramaturgickou lest omluvil ředitel orchestru Jakub Čížek, byla to však omluva „zbytečná“ – Hindemithova třívětá symfonie by mohla být snadno označena za programní svitu, Brahmsovy symfonické ambice klavírní koncert d-moll nezapře a doby, kdy program symfonického koncertu nutně musel začínat koncertantním dílem a vrcholit symfonií, jsou naštěstí tytam.

Prvomájová Kytice ve Stavovském

6. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Prvomájová Kytice ve Stavovském

Prvomájová večerní premiéra ve Stavovském divadle patřila tanečnímu divadlu Petra Zusky Kytice. Zmíněný choreograf se publiku naposledy představil v celovečerním baletu Klíče odnikud poprvé uvedeném na jaře minulého roku v Českých Budějovicích místním souborem. Dílo sklidilo mimořádný ohlas také při následujících zastávkách včetně té pražské v březnu 2019 ve Foru Karlín. Vzhledem k této skutečnosti se nabízela otázka, zda se nový opus (tentokrát nastudovaný Pražským komorním baletem) sugestivnímu obrazu choreografovy schizofrenické tety za doprovodu Janáčka a Dvořáka může vyrovnat. Položil si ji nakonec i sám Zuska. Novou inscenaci věnoval zakladatelům Pražského komorního baletu Pavlu Šmokovi a Luboši Ogounovi a k dedikaci připsal odlehčující dovětek: „doufám, že se z toho neobrátíte v hrobě.“ K ničemu takovému určitě nedošlo (přistoupíme-li na „erbenovský“ záhrobní příměr). Tvůrčí duo, známé baletními experimenty už v šedesátých letech minulého století, by mělo z uměleckého vývoje českého baletu v podání Petra Zusky radost.

Spěšný bachovský program na závěr Velikonočního festivalu duchovní hudby

Dvacátý osmý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby uzavřel v neděli 28. dubna v Besedním domě koncert tělesa Czech Ensemble Baroque pod taktovkou dirigenta a uměleckého vedoucího orchestru Romana Válka. Jako sólisté se představili sopranistka Pavla Radostová, altistka Monika Jägerová, tenorista Jakub Kubín, basista Jiří Miroslav Procházka, hobojista Marek Niewiedzial a hráčka na traverso Lucie Dušková. Zazněla díla Lobet den Herrn, alle Heiden a Velikonoční oratorium skladatele Johanna Sebastiana Bacha.

Lemminkäinenovo vítězství nad Teutonem Beethovenem

V hudební kultuře, která zrodila Foerstera, Nováka a Suka, aby na ně po sto letech v podstatě zapomněla a uváděla jejich symfonické a orchestrální dílo méně než zřídkakdy, musí být a také je postavení Sibeliovy symfonické a orchestrální tvorby z přelomu 19. a 20. století nutně nesnadné. Nedávné provedení Sibeliovy 5. symfonie orchestrem České filharmonie v lednu 2017 provázely úšklebky tisku i filharmoniků. O to větší událostí byla česká premiéra Sibeliova vokálně orchestrálního eposu Kullervo Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy – FOK s jeho finským šéfdirigentem Pietari Inkinenem v říjnu 2017. Naštěstí se Sibelius na česká podia začíná pravidelně vracet, a to nejen v nastudováních houslového koncertu d-moll. Janáčkova filharmonie Ostrava, jejíž dramaturgie byla odvážná již v dobách, kdy ještě Sibelius žil, uvedla na čtvrtečním abonentním koncertu 25. 4. 2019 ostravskou premiéru skladatelovy čtyřdílné programní svity Lemminkäinen op. 22. V Ostravě již dříve zazněla Labuť z Tuonely, druhá část Sibeliovy svity a společně se symfonickou básní Finlandia autorovo nejspíše nejznámější dílo vůbec, slyšet ovšem souborné provedení Sibeliovy hodinové kompozice Lemminkäinen bylo dramaturgickou lahůdkou, kterou jsem si nemohl nechat ujít. A se mnou i řada abonentů, která v podstatě vyprodala sál a o ostravské premiéře Lemminkäinena živě diskutovala ještě v MHD.

Renesance u svatého Jakuba v Brně

24. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Renesance u svatého Jakuba v Brně

Velikonoční festival duchovní hudby dává ve své dramaturgii prostor nejen velkým dílům klasicismu a romantismu, ale také soudobé duchovní tvorbě a dávné renesanční hudební tradici. Tak jako každý rok si i tentokrát mohli návštěvníci festivalu poslechnout stále ještě nepříliš často uváděnou renesanční tvorbu. V úterý 23. dubna vystoupil v kostele sv. Jakuba španělský ansámbl La Grande Chapelle pod vedením Alberta Recasense s programem sestávajícím z děl Tomáse Luise de Victoria, Francisca Guerrera, Giovanni Pierluigiho da Palestrina a dalších významných dobových skladatelů. Výběr skladeb pod souhrnným názvem Velikonoční procesí na Piazza Navona zazněl v České republice vůbec poprvé.

Čtyřsborový Schnittke na Velikonočním festivalu

V rámci velkopátečních Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby spojily své síly brněnské sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity a Láska opravdivá a představily v kostele Nanebevzetí Panny Marie Koncert pro sbor skladatele Alfréda Schnittkeho, provedení řídil sbormistr Jan Ocetek. Texty recitoval Lukáš Rieger.

Od spektrálního piana k fantazijnímu Chopinovi

Sólový recitál klavíristy Marka Keprta 16. dubna nabídl návštěvníkům Reduty olomoucké Moravské filharmonie neotřelý pohled na spektralismus a zpětné mapování spektralistických tendencí v klavírní literatuře 19. a 20. století, jež předcházely plnému rozvinutí tohoto směru orientovaného především na fenomén alikvotní řady a přesnou definici zvukovosti. Večer koncertní řady projektu Lichtzwang 2019 zahájila premiéra klavíristovy kompozice v hlesoSnovná zMúznění se vJíni, v níž byl využit materiál z předchozích skladeb (lehkosnovná zÚjmění když mízní a elfenLaub) v novém kontextu a s novým materiálem. Opět sledujeme nenásilné zvukomalby vycházející z fenoménu třpytivého světla a jeho odlesků, tentokrát s programním odkazem na jinovatku a v kontextu jeho tvorby spektralističtějším založením. V přibližně desetiminutové skladbě se pozvolna, po drobných krocích harmonicky i témbrově vyvíjí centrální model v horním rejstříku zprvu postavený na minimálních intervalech, k němuž se postupně přidávají další hlasy ve střední (a později i hlubší) poloze.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.