Kritiky

Tradici a zvyku navzdory: debut Simona Rattla s Českou filharmonií

Filharmonická sezona 2018/2019 je doslova nabita událostmi a vzácnými hosty. Za nepsaný vrchol sezony byl ovšem považován dlouho dopředu vyprodaný debut britského světoběžníka Simona Rattle, který po dlouhých šestnácti letech v čele Berlínských filharmoniků vyměnil v roce 2017 Berlín za Londýn a první německý orchestr za nejstarší těleso metropole nad Temží, Londýnský symfonický orchestr. Zatímco pražské publikum slyšelo S. Rattle naposledy o tradičním narozeninovém koncertě Berlínských filharmoniků, který se odehrál na Prvního máje 2013 ve Španělském sále Pražského hradu, abonenti České filharmonie si na dirigentův notně opožděný debut ve Dvořákově síni Rudolfina museli počkat až do 27. 2. 2019. Tak jako před šesti lety nechyběl na programu dirigentova prvního filharmonického hostování Antonín Dvořák, tak jako v roce 2013 byla na podiu přítomna dirigentova manželka, mezzosopranistka Magdalena Kožená. Promotérsky neodolatelné vystoupení manželské dvojice Kožená-Rattle zaplnilo Rudolfinum do posledního místa, tentokrát ovšem naprosto ukázněným a koncentrovaným posluchačstvem, které dirigentovi představilo domácí publikum z jeho nejlepší stránky, totiž jako poučené, zvídavé a soustředěné auditorium, připravené účtovat s interpretačními a posluchačskými stereotypy.

Nápoj lásky v milánské Scale – tentokrát pro nejmenší

Gaetano Donizetti je po právu považován za jednoho z předních tvůrců italské belcantové opery pro nevyčerpatelnou invenci v oblasti melodiky s hitovým potenciálem. L’elisir d’amore je navíc jedním ze základních stavebních kamenů repertoáru všech světových divadel. Jde o operu komickou, ale zároveň svým vyústěním fabule v obecnou platnost dodnes aktuální. Milánské představení navazuje na stále častější trend zpřístupňování opery nejmladším divákům, což jako rodiče kvitujeme s velkým nadšením. Ihned nám na mysl vytane asociace s naposledy viděným Prstenem ve Vídni, kde se produkce nebála u představení pro nejmenší sáhnout rovnou po Wagnerovi. Operu Nápoj lásky jsme navštívili s naším rok a půl starým synem Richardem, který nevycházel z údivu a bez mrknutí oka celou hodinu se zaujetím seděl jako přikovaný k sedačce. Nejen on, ale tisíce dalších přítomných dětí byly schopny s rodiči sledovat napínavé operní představení, což považujeme za jednoznačné splnění nadefinovaného cíle divadla – totiž úspěšně šířit operu mezi mladým publikem.

Aleko a Komedianti v Opavě

27. únor 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Aleko a Komedianti v Opavě

Leoncavallova opera Komedianti bývá často uváděna ve dvojici s Mascagniho Sedlákem kavalírem, tentokrát k ní však v opavském Slezském divadle přiřadili u nás poprvé uvedenou jednoaktovou operu Sergeje Rachmaninova Aleko. Obě opery měly svou světovou premiéru v roce 1892, Rachmaninova hudba však směřuje ještě k romantismu, zatímco Leoncavallova k veristické dramatičnosti. Předlohou libreta k Alekovi, které vytvořil Vladimír Ivanovič Němirovič Dančenko, byla Puškinova povídka Cikáni (1824).

Krásná Magelona Richarda Nováka

26. únor 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Krásná Magelona Richarda Nováka

Konvent Milosrdných bratří je jedním z nepřehlédnutelných center brněnského hudebního života. Kromě pravidelných koncertních řad zaznívají v jeho sále také jednorázové akce pořádané rozličnými hudebními tělesy. Nejinak tomu bylo v pondělí 25. února, kdy pod hlavičkou Ensemble Opera Diversa vystoupili legendární basista Richard Novák, klavírista Kostiantyn Tyshko a člen činohry Národního divadla Brno Vladimír Krátký. Programem recitálu byl epicko-lyrický cyklus Johannese Brahmse Die schöne Magelone.

Konec Čajkovského projektu ČF ve dvou koncertech s Kirillem Gersteinem

Česká filharmonie během svých dvou posledních abonentních koncertů v pražském Rudolfinu uvedla méně známá díla P. I. Čajkovského – Symfonii č. 2 c moll „Maloruskou“ op. 17 a druhý i třetí klavírní koncert op. 44 a op. 75. Sólista obou večerů, klavírista Kirill Gerstein, pro první z obou koncertů nastudoval také Concertino pro klavír a komorní soubor Leoše Janáčka a dramaturgický kontrast pak přinesla Symfonie č. 9 C dur „Velká“, D. 944 Franze Schuberta. Pod taktovkou šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie Semjona Byčkova tak Česká filharmonie dokončila nahrávání poslední koncertní části rozsáhlého „Čajkovského projektu“.

Bizetova Carmen v Metropolitní opeře: Oheň jménem Margaine a výborný Alagnův Don José

Obnovené nastudování francouzského „klenotu“ s jednou z mála titulních ženských rolí pro nižší hlas bylo plné nadstandardních hereckých výkonů, tentokrát lze jistojistě hovořit také o hvězdných zážitcích a výjimečnosti večera v rovině pěvecké.

Alternativa 438

8. únor 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Alternativa 438

Sedmý únor 2019 se stal (pro mě nečekaně) významným dnem českého hudebního života. Pod hlavičkou obecně prospěšné společnosti Collegium 1704 uvedl umělecký leader a dirigent Václav Luks v Dvořákově síni Rudolfina v duchu historicko poučené interpretace hudby dvě zásadní díla dechového repertoáru – Gran Partitu in B KV 361/37a (Serenáda č. 10) Wolfganga Amadea Mozarta a Serenádu d moll op. 44 Antonína Dvořáka.

Barry Douglas v Ostravě: irská otevřenost s otazníkem

Koncertem irského klavíristy Barryho Douglase pokračoval v pondělí 4. února cyklus klavírních recitálů pořádaný Janáčkovou filharmonií. Koncertní řada, na níž se představují významní a zajímaví klavírní umělci, má značnou popularitu a také v pondělí byl sál Domu kultury města Ostravy slušně zaplněn. Barry Douglas v Ostravě zahrál skladby Petra Iljiče Čajkovského a Franze Schuberta.

Záskok u pražských symfoniků

5. únor 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Záskok u pražských symfoniků

Vždy je napínavé, pro pořadatele, posluchače a koneckonců i orchestr, dojde-li k neplánované výměně dirigenta. Na abonentních koncertech Symfonického orchestru hl. m. FOK 20. a 21. února nahradil zdravotně indisponovaného Pietariho Inkinena  šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně Tomáš Brauner. Ačkoliv teprve čtyřicátník, patří už nesporně mezi zkušené české dirigenty, o nichž se píše, že jsou „renomovaní“. Kromě vysoké míry muzikality a citu pro formu a tektoniku, je spolehlivý a neobyčejně flexibilní. Proto je často povoláván k záskokům, včetně cizinců. V minulosti to bylo například v případě Američana Slatkina, nyní Fina Inkinena.

Pětiaktový Don Carlos v Janáčkově divadle

Verdiho opera Don Carlos je jednou ze skladatelových nejzralejších oper. Vznikla jako dvacátá pátá z jeho osmadvaceti oper na francouzské libreto Josepha Méryho a Camilla du Loclea na objednávku pařížské Velké opery. Je Verdiho čtvrtou operou inspirovanou dramaty Friedricha Schillera, předcházely jí Giovanna di Arco, Luisa Miller a I masnadieri (Loupežníci). Její téma je věčné – svoboda jedince i celých skupin lidí v soukolí společenského vývoje, zde v neustálém střetávání moci světské a církevní.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.