Kritiky

Saxofonové odpoledne s atlasem mraků

28. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Saxofonové odpoledne s atlasem mraků

Odpolední koncert posledního dne víkendu komorní hudby Pražského jara v neděli 26. května patřil Bohemia Saxophone Quartetu, akordeonistce Janě Bezpalcové a jedné světové premiéře. Jak neopomněl zmínit Pavel Fiedler, program sestavený relativně netradičně pouze z žijících skladatelů sestával z tří bloků hudby Michaela Nymana obklopujících dvojici tuzemských tvůrců.

Pražské jaro in stylo francese: Les Arts florissants zahráli Haydna střízlivě, ale s bezkonkurenční barevností

Večer zasvěcený Josephu Haydnovi a Leopoldu Mozartovi připravili pro své vystoupení na Pražském jaru Les Arts florissants pod vedením svého šéfa a zakladatele Williama Christieho. Představovat tento francouzský autentistický soubor specializovaný na provádění barokní hudby, který ve svém oboru představuje nejužší světovou špičku, je jistě zcela zbytečné. Na Pražském jaru vystoupil již podvakráte, v roce 1995 a 2014. Tentokrát přednesli prvé dvě ze šestice Pařížských symfonií Josepha Haydna, komponovaných na objednávku hraběte d’Ognyho v letech 1786, Symfonii č. 83 g moll, Hoboken I/83 a č. 82 C dur, Hoboken I/82, doplněné Koncertem č. 2 pro violoncello D dur, Hoboken VIIb/2, jejž Haydn (patrně, autorství není stoprocentně jisté) komponoval v roce 1783 pro českého violoncellistu Antonína Krafta. Jeho sólový part přednesl mladý francouzský instrumentalista Cyril Poulet, a program doplnila ještě Sinfonia in B Leopolda Mozarta, komponovaná patrně v roce 1753.

Citlivá pocta bezkontaktnímu nástroji

25. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Citlivá pocta bezkontaktnímu nástroji

Příští rok tomu bude sto let, co spatřil světlo světa první bezdotykový hudební nástroj. Elektronický vynález Leona Sergejeviče Těrmena svým charakteristickým klouzavým tónem a technikou hry budí úžas (a jako častý efekt u hororových filmů mnohdy i hrůzu) dodnes. Již od počátku ale také figuruje ve skladbách předních tvůrců vážné a experimentální hudby, včetně minimálně dvou Čechů. A právě pro jejich hudbu hostilo Pražské jaro v pátek 24. května večer s názvem Pocta těreminu. Nejen že jde o nástroj bezkontaktní, pohyb interpretových rukou navíc určuje všechny složky tvorby a průběhu tónu: nástup, vibrato, hlasitost i dozvuk, a to všechno je třeba zvládnout i s extrémně náročnou intonací ve volném prostoru okolo vertikální antény. Jedna z nejvýznamnějších hráček současnosti Carolina Eyck ale ví, jak na to – sama ostatně vyvinula a knižně vydala vlastní techniku hry.

Crucified by noise, ukřižován zvukem. Ensemble PHACE hrál ve Vídni requiem Fausta Romitelliho

Co ve Vídni funguje a dobře se osvědčilo, je propojování různých cyklů, abonentních řad, festivalů, souborů, umělců a pořadatelů. V úterý 21.května večer zazněla v prostorách Mozartova sálu vídeňského Konzerthausu v rámci 39. ročníku mezinárodních hudebních slavností, 5. ročníku koncertního cyklu Nouvelles Aventures a abonentní řady souboru PHACE video-opera An Index of Metals Fausta Romitelliho (1963-2004). Nebýt podobných vazeb a spolupráce, těžko by si asi pořadatel něco podobného mohl dovolit.

Dvojí standing ovation v jeden večer: Pro Jana Lisieckého a pro Orpheus Chamber Orchestra

Newyorský Orpheus Chamber Orchestra se jako jeden z mála světových orchestrů obejde bez dirigenta. Na Pražském jaru jsme jej měli možnost slyšet už pětkrát, poprvé v roce 1988. Své letošní festivalové vystoupení ve Dvořákově síni 21. května 2019 zahájil odvážně evropskou premiérou hudební básně pro orchestr Záznamy z mizejícího města od soudobé americké skladatelky Jessie Montgomery. Dílo vzniklo na objednávku orchestru a mělo světovou premiéru před necelými třemi lety v newyorské Carnegie Hall. Autorka se v něm – podle svých vlastních slov – pokusila reflektovat vzpomínky na hudbu, která ji obklopovala v době jejího dětství a raného mládí v manhattanské čtvrti Lower Eeast Side.

Česko-finský dialog s přesilovkou domácích na Pražském jaru

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK vystoupil pod vedením šéfdirigenta Pietariho Inkinena v pondělí 20. května v rámci festivalu Pražské jaro v domovské Smetanově síni Obecního domu s programem česko-finského dialogu a jedné velké symfonie ze státu, který má historicky mnoho společného jak s Finskem, tak s Čechy…

Matyáš Novák se blýsknul Chopinem a Lisztem

Královéhradeckého pianistu Matyáše Nováka znám už mnoho let, zažil jsem ho na řadě dětských a později studentských klavírních soutěží. Jeho talent byl zjevný a nezpochybnitelný – ze soutěží si vždy odvážel ta nejvyšší ocenění. Za čtyři týdny (přesněji: 20. června) mu bude jednadvacet, stojí tedy na samém počátku své umělecké kariéry. Vystoupení na našem nejprestižnějším hudebním festivalu je pro něho velkou poctou, a není proto divu, že se rozhodl blýsknout se tím nejefektnějším ze svého impozantního repertoáru. Program, který si pro své festivalové matiné (Sál Martinů, 18. května 2019) připravil, byl už na první pohled značně ambiciózní. Mladý umělec na něm uvedl v pestrém výběru díla dvou z nejzářivějších hvězd romantického klavíru – Fryderyka Chopina a Franze Liszta.

Vrcholná lekce bachovské interpretace? Či osobní konfese? Obojí. Isabelle Faust.

Pokud pro nějakou hudbu platí, že se dá minimálně stejně dobře, ne-li lépe, číst jako poslouchat – ba dokonce, že to abstraktní, co na nás čeká za notami – horizontální logika virtuálních hlasů zapletených do sofistikované polyfonní tkáně – že celý ten matematický řád, tektonika a proporce jsou důležitější než fyzický aspekt, tedy zvuk sám, pak je to zcela jistě korpus 6 sonát a partit Johanna Sebastiana Bacha. Největší dílo věnované sólovým houslím, jež zná evropská hudba.

Římská Akademie hrála všemi barvami

18. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Římská Akademie hrála všemi barvami

Antonio Pappano provedl na koncertě Pražského jara 17. května se svým orchestrem dell’Accademia nazionale di Santa Cecilia nezvykle, ale přitažlivě komponovaný program složený z děl Musorgského, Bartóka a Rimského-Korsakova. Úvodní Musorgského Noc na Lysé hoře zazněla v originální verzi z roku 1867, která je stále spíše vzácným hostem na koncertních podiích oproti frekventovanější úpravě z pera Rimského-Korsakova z roku 1886. Z provedení lze dobře pochopit, proč tomu tak je. Musorgského manuskript, objevený až koncem 30. let, předkládá značné problémy interpretační i poslechové, a potkal ho logicky osud všech edicí Musorgského geniálně neučesaných, divoce rudimentárních děl, jimž se jeho přítel Rimskij-Korsakov snažil dát hratelnější, přehlednější, konvenčnější podobu. Což se mu zpravidla podařilo, ale za cenu, že osobité rysy Musorgského děl tím byly do jisté míry setřeny.

Garrick Ohlsson v Praze konečně ukázal své kvality komorního hráče. Za spoluhráče zvolil ty nejlepší z Bostonského symfonického orchestru

První z koncertů komorní řady MHS Pražské jaro představil českému publiku notoricky známého a oblíbeného amerického klavíristu Garricka Ohlssona v novém světle. V roli komorního hráče. Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina dne 16.5. společně s předními členy Bostonského symfonického orchestru provedl Klavírní trio č. 1 C dur op. 86 J. Haydna a Klavírní kvintet f moll op. 34 J. Brahmse. Program dramaturgicky skvěle doplnil Dixtuor pro dechové kvinteto a smyčcové kvinteto J. Françaixe, ve kterém Boston Symphony Chamber Players vedle skvělých smyčců předvedli rovněž vysokou úroveň dechové sekce.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.