Kritiky

Mimořádné kvality prologu Lednicko-valtického hudebního festivalu

Ačkoliv oficiálním zahajovacím koncertem se má stát až večer s Jakubem Józefem Orlińskim a hudebním tělesem Ensemble Matheus, připravili organizátoři Lednicko-valtického hudebního festivalu pro své návštěvníky ještě mimořádný festivalový prolog. Na rozdíl od všech následujících koncertů, které posluchače čekají v rozmezí 2. až 16. října se však úvodní večer neodehrával v Lednicko-valtickém areálu, ale v Lichtenštejnském zahradním paláci ve Vídni. Současně tak měli návštěvníci možnost prohlédnout si veřejnosti jinak nepřístupnou soukromou uměleckou sbírku, která zahrnuje vzácná díla Lucase Cranacha St., Raffaela, Petera Paula Rubense, van Dycka, Rembrandta, Franse Halse a mnoha dalších. Program přinesl díla Antonia Vivaldiho a Johanna Melchiora Pichlera v interpretaci Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 pod vedením dirigenta Václava Lukse. Sólově vystoupili sopranistky Tereza Zimková, Helena Hozová, Kamila Zbořilová, altistka Aneta Petrasová, tenorista Tomáš Lajtkep a basista Michał Dembiński.

Vzpomínka na skladatele Jiřího Horáčka

Skladateli a pedagogovi Jiřímu Horáčkovi (nar. 29. července 1941) nebylo dopřáno, aby letos oslavil své osmdesátiny – zemřel nečekaně 4. srpna 2020. Celý jeho život byl spjat s Mladou Boleslaví – v tomto městě se narodil a žil, učil mladé kytaristy na LŠU a ZUŠ a především komponoval. Hudební veřejnost jej zná hlavně jako autora kytarových a klavírních skladeb pro děti a mládež, které jsou pro svou posluchačskou vstřícnost na hudebních školách velmi oblíbené. Horáčkův skladatelský odkaz je ale mnohem rozsáhlejší – představuje více než osmdesát opusů. Vedle děl kytarových a klavírních zahrnuje také množství kompozic komorních, vokálních a orchestrálních. Řada jeho skladeb, převážně instruktivních, byla vydána tiskem v nakladatelstvích Supraphon, Panton, Amos Editio, Hohner Verlag a v Horáčkově vlastním autorském vydavatelství Tercie. Desítky dalších děl však doposud čekají na zveřejnění. Ve svém rodném městě představoval Jiří Horáček osobnost natolik významnou a úctyhodnou, že mu byla v roce 2018 udělena prestižní Cena statutárního města Mladá Boleslav.

Ostravská Hubička jako zážitek

26. září 2021 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Ostravská Hubička jako zážitek

Každá z inscenací, již postihlo dlouhodobé uzavření divadel, má svůj specifický příběh. To neblahé zdržení, odsunutí premiéry, scénické provedení s omezeným počtem diváků nebo dokonce bez nich, přináší paradoxně nejen negativní důsledky. Jako by ta nucená izolace od diváků někdy a někde vytvořila jakési formotvorné vakuum, otevřela možnost hlubšího soustředění k tvorbě. Samozřejmě, že jen vzácně a výjimečně. A není na tom pranic divného, tak to zkrátka chodí. Ostravskou Hubičku jsem viděla prostřednictvím televize Noe 1. července tohoto roku. V červnu předcházely dvě předpremiéry, v červenci pak následovalo ještě představení na festivalu v Litomyšli. Televizní přenos, tedy pouhá základní informace o nové inscenaci (zaplaťpámbu za ni) mě přesvědčil o tom, že do Ostravy na oficiální premiéru 23. září musím jet. Ostatně, po pravdě řečeno, vydala bych se tam stejně.

Dvořákova hudba v nejlepších rukou

22. září 2021 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Dvořákova hudba v nejlepších rukou

Komorní řadu letošního XXI. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha ovládli klavírista Boris Giltburg, členové Pavel Haas Quartet a jejich pojetí souborného nastudování Dvořákových klavírních trií. Trojici komorních koncertů dnes patrně nejvyhledávanějšího českého kvartetního souboru konkurovalo služebně nejstarší domácí smyčcové kvarteto a snad i vůbec nejdéle působící kvartetní soubor kontinuálního personálního složení vůbec – Panochovo kvarteto. K pondělnímu koncertu 20. 9. 2021 si do Dvořákovy síně Rudolfina pozvalo vzácného a v Praze vždy vítaného hosta – maďarského světoběžníka a aristokrata klavíru Andráse Schiffa, který je kvartetistům dlouholetým blízkým přítelem. A také české hudbě, Janáčkovi, Smetanovi, a zvláště Dvořákovi, jemuž náležel celý večer. V mnoha ohledech to byl doslova rodinný večer v přátelské atmosféře a u bohatě prostřeného stolu Dvořákovy komorní tvorby pro smyčce s doprovodem klávesového nástroje chyběl jen violoncellista Jaroslav Kulhan, jehož na podiu zastoupil suverénně hrající a přeskromně působící Petr Hejný ze spřáteleného kvarteta Stamicova. Jeho nástroj z dílny Peregrina di Zanetto byl pro mě další hvězdou večera.

Blízká setkání vzácného druhu

21. září 2021 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Blízká setkání vzácného druhu

Jakub Hrůša v neděli 19. září přicestoval na Dvořákovu Prahu se svými Bamberskými symfoniky a s programem, který kombinoval objevné provedení českého symfonického díla a velmi slavné dílo Richarda Strausse – které u nás ovšem také nezní tak často.

28. Podzimní festival duchovní hudby otevřela Svatá Ludmila v katedrále

O velkolepé uvedení dalšího z úspěšných olomouckých festivalů klasické hudby se v neděli 19. září zasloužila Moravská filharmonie Olomouc v čele s dirigentem Jakubem Kleckerem, jež ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno provedla jedno z nejpřednějších Dvořákových děl – oratorium Svatá Ludmila na text Jaroslava Vrchlického. Podzimní festival duchovní hudby započal tak již 28. sezonu tematicky vzdáním holdu jedné z nejvýznamnějších žen české historie, babičce svatého Václava a manželce zakladatele rodu Přemyslovců – svaté Ludmile, jejíž 1100. výročí od úmrtí si v letošním roce připomínáme. Svoji 76. sezonu touto monumentální hudbou odstartovala taktéž Moravská filharmonie. Takový koncert se pak nemohl konat nikde jinde než v katedrále svatého Václava v Olomouci.

András Schiff kouzlil s barvami, s časem i s tichem

Rezidenčním umělcem letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha je charismatický maďarsko-rakousko-britský pianista András Schiff. Jeho recitál ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 17. září 2021 patřil k největším festivalovým magnetům – koncertní sál byl vyprodaný do posledního místa.

Pražské múzy s virtuózní noblesou

18. září 2021 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Pražské múzy s virtuózní noblesou

Zahajovacímu koncertu nového ročníku Pražských múz v kostele sv. Vavřince pod Petřínem vládla ve středu 15.září Aoidé, múza krásného zpěvu. Zakladatelka koncertního cyklu mezzosopranistka Eva Garajová pozvala pod patronát Aoidé houslistu Václava Hudečka, violistku Kristinu Nouzovskou Fialovou a klavíristku Jitku Čechovou, kteří naplnili prostor bývalého gotického kostela s unikátní atmosférou a zajímavou akustikou beze zbytku. Nejprve Jitka Čechová s energií sobě vlastní rozezněla naplno zdejší křídlo Steinway sonátami Domenica Scarlattiho. Klavírní virtuóz, který ve svých četných skladbách vytvořil předobraz sonátové formy, získal v Jitce Čechové autentického interpreta. Její výraz v Sonatě in E, K.380 L.23, Sonatě in a, K.149 L.93 a Sonatě in C, K.159 L.104 střídal melodické prvky s jiskřivými výškami a bohatým zvukem v rychlém tempu vždy s náležitým odstíněním v detailech jednotlivých sekvencí potvrdil kvality klavíristky, která v sólové i komorní hře vždy uplatňuje skutečnou profesionalitu.

Čtvrtek může být posvátný, i když není Zelený

Svoji reflexi hudebního čtvrtka 16. září musím začít letmou předjímkou. Den předtím, ve středu 15., se na festivalu Dvořákova Praha představil pianista Kit Armstrong – subtilní postavou, gigantický uměním. Jak povýšil „Egyptský“ koncert Camilla Saint-Saënse z kompoziční všednosti na velkolepé dílo jsem zažil v hudbě jen několikrát v životě. Navíc Pražští symfonikové vedeni Tomášem Braunerem sugestivně provedli Svěcení jara. Myslím, že by měl Igor Stravinskij radost, jak jeho ještě dnes provokující pohanská hudba zněla syrově, drsně a posluchače mohlo jen mrzet, že chyběl taneční kondukt. Jaký kontrast k idylickému ztvárnění pohanství další večer v katedrále sv Víta.

Fenomén Kit Armstrong a absolutní služba hudbě

Festival Dvořákova Praha v rámci řady Pro budoucnost uvítal ve středu 15. září v Dvořákově síni Rudolfina devětadvacetiletého klavíristu Kita Armstronga a Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Program představil trojici hudebních děl počátku 20. století, dělící od sebe pouhých sedmnáct let, ovšem stylově i vyzněním naprosto rozdílných.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.