Kritiky

Ovládaný temperament Mahana Esfahaniho

Závěrečný koncert letošní donátorské řady PKF—LOBKOWICZ abonmá nabídl zajímavou konfrontaci hudby rodinného klanu Bachů s díly 20. století. V roli sólisty se představil vynikající britský cembalista Maham Esfahani. V Lobkowiczkém paláci v Praze za doprovodu PKF – Prague Philharmonia provedl Koncert pro cembalo J.Ch. Bacha, Es dur op. 7 a jako dramaturgickou zajímavost také Jazzový koncert Josepha Horovitze. Oba rozdílné světy propojily Deux Pièces pour Clavecin H 244 B. Martinů pro sólové cembalo. Celý večer v podání PKF – Philharmonia v roli komorního orchestru bez dirigenta pak orámoval úvodní Braniborský koncert č. 3 G dur BWV 1048 J.S.Bacha a závěrečná Sinfonie G dur C.Ph.E. Bacha.

(D)Obrovský Skácel včera, dnes a zítra

11. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
(D)Obrovský Skácel včera, dnes a zítra

Návštěvníci Divadla Husa na provázku si ve čtvrtek 7. listopadu připomněli 30. výročí památky básníka a prozaika Jana Skácela. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných a v Brně působících umělců – zazněla píseň pro baryton a ansámbl Znorovy v noci skladatele Daniela Šimka, dále kantáta pro mezzosoprán, baryton, komorní sbor a orchestr Smrt Dobrovského od skladatele a básníkova přítele Miloše Štědroně a melodram pro vypravěče a komorní orchestr Mea culpa – Podobenství o člověku Jiřího Miroslava Procházky. Skladby nastudoval Slovanský komorní ansámbl pod taktovkou Zdeňka Klaudy, dále vystoupil sbor Czech ensemble baroque choir pod vedením Terezy Válkové. V sólových pěveckých rolích se představili barytonista Roman Hoza a mezzosopranistka Lucie Hilscherová, roli vypravěče ztvárnila Valerie Zawadská. Koncert doplnil filmový rozhovor s Milošem Štědroněm pod názvem Dřív než padl první sníh v režii kněze a dokumentaristy Jana Hanáka, který celým večerem také provázel. Na snímku se dále podíleli Jiří Miroslav Procházka (námět), Jiří Strnad (kamera) a Jiří Kubík (zvuk a střih).

Tři premiéry v České filharmonii

11. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Tři premiéry v České filharmonii

Na čtvrtečním koncertě zazněly premiéry tří skladeb, které objednala Česká filharmonie od mladých skladatelů jako pokračování nápadu, který uvedl v život Jiří Bělohlávek formou skladatelské soutěže. Druhý ročník akce byl směrován k 100. výročí založení samostatného Československa ani ne tak tématicky jako – vedle zjevné symboliky – čistě prakticky s tím, že soutěž chtěla poskytnout příležitost nejen českým, ale i slovenským hudebním tvůrcům. Přineslo to ovoce – mezi vítězná díla se dostala skladba Adriána Demoče Něha, dalšími dvěma byly Písně vrbovýho proutku od Jany Vöröšové (nejlépe vyhodnocené dílo) a Crossings od Matouše Hejla.

Hudba napříč kontinenty v olomoucké Redutě

Moravská filharmonie Olomouc připravila pro posluchače velice zajímavý hudební program s názvem „Hudba napříč kontinenty“. Koncert ze čtvrtka 7. listopadu nabídl atraktivní evropskou premiéru taiwansko-americké skladatelky Chihchun Chi-sun Lee[1] Formosan Triptych. Z ostrova Taiwan jsme se přes Rusko Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Des dur od Sergeje Prokofjevova přiblížili Evropě. Po odpočinku dostala prostor skladba od Franze Schuberta Symfonie č. 9 C dur, jež dotáhla cestu lehce za Olomouc.

Hudba jako sportovní výkon. Intenzivní Xenakis

Řecký skladatel Iannis Xenakis (1922–2001) je neopominutelnou postavou dějin hudby 20. století. Zároveň ale představuje pro interprety i posluchače tvrdý oříšek. Ve svých skladbách mnohokrát posouval hranice toho, co je možné zahrát, a to jak pro sólisty, tak pro orchestry a dirigenty. Publikum pak může odrazovat jeho přístup k hudbě nikoliv jako ke sledu melodií a harmonií, ale jako k mase, s níž zachází spíše jako s otesávaným kvádrem či odlévaným betonem. Koneckonců jeho původní profesí byla architektura a spolupracoval s milovníkem syrového betonu Le Corbusierem, s nímž vytvořil i slavný Philipsův pavilon pro bruselské Expo v roce 1958. Ačkoliv se bez Xenakise neobejde žádný přehled dějin moderní hudby, slyšet jeho díla živě je vzácnost, což platí ještě více pro kusy orchestrální. Koncert nazvaný výmluvně „Zásadní Xenakis“, který se konal 5. listopadu, tak sliboval výjimečný zážitek, zvláště když jeho pořadatelem bylo Ostravské centrum nové hudby, instituce, která zde dlouhodobě pěstuje provádění soudobé hudby na vysoké úrovni. Všechna tři díla na programu již někdy zazněla na festivalu Ostravské dny, nyní se ovšem všech tří ujal stále ještě poměrně nový orchestr ONO, tedy Ostrava New Orchestra, mezinárodní těleso vedené dirigentem a skladatelem Petrem Kotíkem, jinak též uměleckým šéfem Ostravského centra. Rovněž poměrně nový sál DOX+ se jevil již svou betonovou strohostí jako ideální lokace. To vše vyvolalo potěšitelný zájem publika, takže již několik dní před koncertem hlásili pořadatelé, že je vyprodáno, což je v této hudební sféře věcí nikoliv obvyklou.

Jedenáct klavírních premiér v Olomouci

1. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Jedenáct klavírních premiér v Olomouci

Jedenáctý ročník olomouckého festivalu soudobé hudby, letos zaměřený na klavír ve všech jeho odstínech, nabídl během sedmi koncertů celkem jedenáct světových premiér. Hned čtyři z nich přinesl program v podání Isha Trio (Kristina Vaculová – flétna, Lucie Rozsnyó – zpěv, Sára Medková – klavír) v úterý 8. října.

Nedokončená

1. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Nedokončená

Na koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 24. listopadu mě zradilo zdraví, takže jsem musel odejít z pražského Obecního domu předčasně, takže se stal pro mě „nedokončenou“. Dle novinářské etiky bych správně neměl o koncertu psát, ale bylo to tak učebnicové, že jsem se rozhodl učinit výjimku a vydat svědectví o výseku včera, jehož jsem byl přítomen. Nuže v úvodu jsem slyšel Haydnovu Symfonii č. 30 C dur „Aleluja“ a poté Violoncellový koncert č. 1 Bohuslava Martinů (Dvořákovu Osmou symfonii po pauze jsem nezvládl.)  

Janoska Ensemble aneb Hra na improvizaci

30. říjen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Janoska Ensemble aneb Hra na improvizaci

Závěrečný večer mezinárodního hudebního festivalu Musica Lípa, jeho 18. edice, připravil novoborskému publiku vítanou možnost seznámit se se slovenským souborem Janoska Ensemble. Kvarteto stmelené silnou rodinnou tradicí, tvořené třemi bratry Jánoškovými, Františkem, Ondrejem a Romanem a jejich švagrem Júliem Darvasem, nadchlo místní publikum a jejich spontánní, temperamentní projev vytvořil perfektní tečku za letošním ročníkem.

Xenakisova kvarteta jako událost: JACK Quartet na Strunách podzimu

Skutečně zajímavou dramaturgii letos láká již tradiční festival Struny podzimu, jež se koná po třiadvacátý krát. Jako tradiční však událost označuji pouze kvůli jejímu „věku“; program, který nabízí, je totiž velmi originální a v kontextu jiných českých festivalů vlastně i trochu nekonvenční. Na 25. října si pak Struny podzimu připravily opravdovou lahůdku: do La Fabriky přinesly kompletní smyčcové kvartety Iannise Xenakise v podání věhlasného amerického ansámblu JACK Quartet.

Tklivý i dravý Mozart v olomoucké katedrále

Nedělní koncert v olomoucké katedrále sv. Václava ukončil 26. ročník Podzimního festivalu duchovní hudby. Zaznělo Mozartovo Requiem v provedení Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu a Pěveckého sboru Lúčnica. Jako sólisté vystoupili sopranistka Lenka Máčiková, altistka Alena Kropáčková, tenorista Martin Gyimesi a basista Gustav Beláček. Koncert řídil dirigent Martin Leginus.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.