Hudební festival Smetanova Litomyšl uzavřel po bezmála měsíci plném hudebních a operních večerů svůj 61. ročník. Slavnostní víkendový program odstartoval v sobotu odpoledne v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže barytonista a rezidenční umělec festivalu Adam Plachetka za doprovodu orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta Romana Válka a sbormistryně Terezy Válkové. Dramaturgie koncertu sestávala z vybraných árií a sborů stěžejních oratorních děl Georga Friedricha Händela.

Charlotte: tříbarevná hra se zpěvy premiérované 1. července na Nové scéně Národního divadla mohla svým názvem a nakonec i termínem uvedení v leckom evokovat bezstarostnou prázdninovou náladu. Příběh by se však lépe hodil pro potemnělý zimní večer. Inspirován je totiž krátkým životem židovské malířky Charlotte Salomon, která v roce 1943 jako šestadvacetiletá zemřela v Osvětimi.

Nespravedlivě na úplném závěru sezóny se ocitlo hostování Franze Welsera-Mösta u České filharmonie. A tak se debut slavného rakouského dirigenta octnul uprostřed horkého týdne, ale přece jen ve větším stínu, než hostování Sira Simona Rattla. Neprávem, i když je naprosto zřejmé, že za posunem termínu stojí prostě fakt, že jindy dirigent neměl volno. Na program si zvolil dvě bytostně rakouská díla plná světla a humoru – ale pro orchestr jedna z nejtěžších. To platí hlavně o virtuózní, lyrické, mistrně zkomponované skladbě Richarda Strausse – Sinfonia Domestica z roku 1903. Více jak pětačtyřicetiminutová skladba, kterou premiéroval sám autor v Carnegie Hall v roce 1904 jako svůj americký debut, sklidila úspěch – ale kritikové jí vyčítají, že se tu intimní rodinná atmosféra a život (hra dětí, ukolébavka, milostná noc, hádka) líčí pomocí obřího orchestrálního aparátu, trochu vnějškově a okázale.

Smetanova Litomyšl nabízí svým návštěvníkům již 61 let pozoruhodné operní inscenace a pečlivě vybrané koncertní kusy v interpretaci významných českých těles. V průběhu sobotního odpoledne však dal festival ve spojení se stipendijním programem MenART, realizovaný Nadačním fondem Magdaleny Kožené, prostor také mladé a neméně talentované generaci rodící se na základních uměleckých školách. Sobotními koncerty vyvrcholil první ročník projektu mentoringu uměleckého vzdělávání, na kterém se společnými silami podíleli nejen výkonní umělci, ale také pedagogové ze základních uměleckých škol celé republiky. Vzniklo tak jedinečné umělecké podhoubí, kde se mohli inspirovat jak žáci, tak i jejich učitelé, kteří své svěřence v programu MenART doprovázeli. Cílem projektu však nebylo pouze zdokonalit technické aspekty interpretačního umění, velký důraz byl kladen také na vlastní autorský otisk mladých hudebníků, zpěváků a výtvarníků. Vznikly tak dvě odlišné skupiny – klasická a autorská – přičemž obě měly v průběhu sobotního odpoledne předvést, co si ze studia pod význačnými umělci odnesly.

Premiéru baletu Proces choreografa Maura Bigonzettiho podle stejnojmenného románu Franze Kafky uvedl v červnu baletní soubor Národního divadla jako třetí premiéru letošní sezony. Ačkoliv by se mohl někdo obávat, že Kafkův románový příběh Josefa K. bude pro taneční uchopení málo poutavý, opak je pravdou. Nová inscenace promlouvá k divákům svébytnou osobitou poetikou tanečně filmových obrazů umocněných černobíle laděným designem.

Petr Nekoranec, Zdislava Bočková a William Kelley. Tři jména, na kterých stál středeční koncert Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Písňový dvojrecitál na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde vycházející hvězdy mladé pěvecké generace vystoupily, byl jedním z koncertů, které jsme nemohli propást.

Pražský komorní orchestr byl pro mě mnoho let zárukou vysoké tónové stability. Přiznávám že jsem jej někdy slýchával častěji, jindy méně. Více v době vedení Ondřejem Kukalem, méně v době Radima Kresty. Byla i doba, a není to tak dávno, kdy orchestr vysloveně stagnoval, možná byl i blízko svému konci. Nový umělecký život začal s příchodem houslisty Leoše Čepického, jenž v roli uměleckého vedoucího a koncertního mistra dává orchestru silnou energii. Koncert PKO 18. června ve Dvořákově síni pražského Rudolfina měl tři výrazné osobnosti – dirigenta Jiřího Rožně, violoncellistu Jiřího Bártu a skladatele Lukáše Hurníka.

Komorní filharmonie Pardubice byla dalším z orchestrů, kteří letos účinkovali na MHF Leoše Janáčka. Koncert v kostele sv. Václava v Opavě dirigoval Philippe Bach, sólistou večera byl francouzský violoncellista Victor Julien-Laferrière.

Národní festival Smetanova Litomyšl pozval na svůj letošní 61. ročník jednu z velkých pěveckých hvězd současnosti, sopranistku Olgu Peretyatko. V tradičním prostoru zámeckého nádvoří se představila za doprovodu PKF – Prague Philharmonia pod vedením Leoš Svárovského.

V historii české interpretace nikdy nebylo a nepůsobilo současně tolik skvělých kvartetních souborů, jako v posledních desetiletích – tento trend však již započal vlastně před půl stoletím prací vynikajících pedagogů komorní hudby. Nejvyšší požadavky na stále náročnějších světových pódiích dnes plní úspěšně více než desítka současných českých smyčcových kvartet. Což je i jakousi garancí jejich existenčního přežití – „živí“ je především úspěšná koncertní činnost v zahraničí. Úspěšná je i proto, že tyto soubory nejsou sobě podobnými klony, ale každý z nich má více či méně svou osobitou interpretační tvář a zaměření, lákající k poznání jejich zajímavé odlišnosti. Takovým je i Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin). O tomto souboru jsem psal již v r. 2013, a můj tehdejší obdiv k jejich umění i nápaditosti mohu pouze opakovat či jen zdůraznit. V r. 2018 zahájili sérii komorních koncertů, nazvanou 4plus, kdy kvarteto se v jedné části rozšíří o přizvaného hosta v kvinteto. Na 3. koncertě letošního ročníku 12. června v Sukově síni Rudolfina jím byl violista Casals Quartet Jonathan Brown.