Na pódiích brněnských divadel je v posledních několika dnech nebývale rušno – festival Janáček Brno, uvádějící letos při příležitosti stoletého výročí založení republiky veškeré jevištní dílo předního českého operního tvůrce, je v plném proudu. Po operách Příhody lišky Bystroušky a Káťa Kabanová přichází na řadu vůbec první Janáčkovo jevištní dílo Šárka. Pořadatelé však nabízejí verze hned dvě – koncertní s klavírem, sborem a sólovými hlasy a jevištní se vším všudy, a navíc v instrumentaci kmenového skladatele souboru Ensemble Opera Diversa Ondřeje Kyase. Inscenaci připravilo těleso ve spolupráci s Národním Divadlem Brno přímo na objednávku festivalu, o režii scénického představení se postarala Kristiana Belcredi, scénu navrhla Sylva Marková, kostýmy pak Eliška Lupačová Ondráčková. V sólových rolích se představili Iveta Jiříková jako Šárka, Dušan Růžička jako Ctirad, Roman Hoza jako Přemysl a Pavel Valenta jako Lumír. Představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová, sbor vedla Katarína Duchoňová, na klavír při koncertním provedení hrála Jitka Houfová.

Páteční večer 16. listopadu nabídl posluchačům v Rytířském sále Velkopřevorského paláce v Praze výborně komponovaný hudebně taneční program E.M. – Slzy Eliny Makropulos. Známý příběh z pera Karla Čapka přetvořila nadaná režisérka Magdalena Švecová v komorní dramaticky laděný působivý celek, jehož by bylo možno označit jako „sólo pro tři“. Sopranistka Gabriela Eibenová je nositelkou celého příběhu nesmrtelné Makropulos a její školený hlas je jako stvořený k vyprávění svým ojediněle širokým rejstříkem výrazu, sytosti hlasu nádherné barvy a umožňuje pěvkyni vtáhnout posluchače do děje i gestem, pohybem a hereckou jistotou. Gabriela Eibenová je současně spoluzakladatelkou renomovaného souboru Ensemble Inégal a v rámci jeho XII. festivalového cyklu byl tento mimořádný projekt uveden. Osobnost pěvkyně v něm přitahuje pozornost nejen vyzrálým uměleckým projevem, ale také schopností vtělit se do postavy nesmrtelné ženy, prožívající od útlého mládí a půvabného ženství příběh směřující od krásy, poezie a úspěchu až k neodvratně se blížící prázdnotě života bez konce. Talent a vysoká profesionalita ji v podstatě pro tuto roli předurčila, což mladá režisérka Magdalena Švecová náležitě využila.

Pražský festival soudobé hudby Contempuls se vrátil po roční pauze s modifikovaným názvem Contempuls Night a ve formě dvou koncertních bloků během nedělního večera 18. listopadu. Novým dějištěm festivalu se stal zbrusu nový koncertní sál v Centru současného umění DOX, čímž se symbolicky utvrzuje blízkost současného vizuálního a hudebního umění. Ony dva bloky byly jasně vyprofilovány již svým nástrojovým obsazením. V první polovině cembalo, nástroj vlastně zvukově jednobarevný, navíc spojený se silnými historickými asociacemi – při jeho tónech většině posluchačů automaticky přicházejí myšlenky na hudbu vágně historickou, napudrované paruky a tak podobně. Druhou polovinu zaplnily dva klavíry a obsáhlý arsenál bicích nástrojů laděných i neladěných, klasických jako velký orchestrální buben i neobvyklých jako porcelánový talířek.

Nejslavnější rakouská skladatelka současnosti Olga Neuwirth patří k festivalu Wien Modern už jaksi automaticky. V letošním roce svého významného životního jubilea snad ještě více. Festival ve spolupráci s vídeňským Konzerthausem připravil na 14. listopadu vskutku opulentní oslavu skladatelčiných padesátin. Sedm sólistů, dva vypravěči, Mnichovský chlapecký sbor, soubor Company of Music a ORF Radio-Symphonieorchestr pod taktovkou Ilana Volkova provedli revidovanou verzi scénické opery The Outcast (2012) na motivy románu Hermana Melvilla Moby-Dick. Scéna, kostýmy a video byly dílem Netii Jones – britské režisérky, designérky a videoumělkyně.

Ačkoliv největší část programu mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2018 pokrývá kompletní jevištní dílo velkého skladatele, doprovodné koncerty a představení, vinoucí se mezi pozoruhodnými janáčkovskými inscenacemi z celého světa, fungují jako vítané dramaturgické zpestření. Již druhý den festivalu 18. listopadu zazněly v Divadle na Orlí dvě opery studentů Janáčkovy akademie múzických umění vzniklé přímo na objednávku festivalu. Komickou operu Falstaff zkomponoval Jiří Najvar a meditativní dílo Neznámá na motivy stejnojmenné hry ruského básníka a dramatika Alexandra Bloka složil Daniel Šimek, obě díla režírovala Natálie Gregorová. V sólových rolích se představili Tadeáš Hoza, Michael Robotka, Michal Kuča, Natálie Bordácsová, Barbora Grůzová, Eli Our, Robin Červinek a další. O provedení se postarali Janáčkův akademický orchestr a sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno Kantiléna pod vedením Jiřího Habarta.

Státní svátek obnovení samostatnosti Polska připadá na 11. listopad a letošní 100. výročí je provázeno desítkami koncertů po celém Polsku, ale například také polským týdnem v Elbphilharmonie v Hamburku. A v Praze, kromě bohatého programu Polského institutu, se naskytla příležitost slyšet v pátek 16. 11. Poznaňskou filharmonii pod taktovkou Łukásze Borowicze. Orchestr je spojen hned se dvěma významnými polskými soutěžemi – nejvíce s houslovou soutěží Henryka Wieniawského, která probíhá právě v Poznani, po válce se orchestr podílel i na znovuobnovení Chopinovské soutěže ve Varšavě. A právě dvě laureátky zmíněných soutěží byly hlavním lákadlem koncertu v Obecním domě.

V době mého mládí, tedy dědků kolem sedmdesátky, nebyla na koncertních pódiích zdaleka taková tlačenice zajímavých a dokonalých interpretů, jakou se dnes musí prodírat dnešní o generaci či dvě mladší umělci. Nejen u nás doma, ale v celém světě. Je to jak vlivem např. stále většího množství skvěle připravených asijských talentů, tak i otevřením možností v dříve uzamčeném světě, včetně českého. Technická dokonalost dříve dostačující k dosažení pozornosti a úspěchu je dnes banální samozřejmostí, která už neudivuje. Každý se tak musí snažit se vydělit a zaujmout osobitostí projevu a přesvědčivým nasměrováním svého cíle. Ne všem se toto daří, snaha o originalitu dostává někdy až křečovitou podobu. Umět se těmto nástrahám vyhnout není vůbec snadné.

Druhý večer z 18. ročníku koncertního cyklu Barokní podvečery přinesl program, který ve své dramaturgii poutavě spojil díla dvou barokních autorů působících na dvoře princezny Anny Oranžské: Jeana-Marie Leclaira a Georga Friedricha Händela. Ve zcela vyprodané Zrcadlové kapli pražského Klementina vystoupili 14. listopadu 2018 členové Collegia Mariana: Jana Semerádová (flauto traverso, umělecká vedoucí), Lenka Torgersen (barokní housle), Petr Hamouz (barokní violoncello) a rakouský cembalista Erich Traxler, a to s programem nazvaným Sólo pro princeznu.

Leoš Janáček je v Belgii jako doma. Flanderský Symfonický Orchestr s Pražským filharmonickým sborem nedávno představil v největších belgických sálech Glagolskou mši. Na Janáčkově festivalu v Brně budou dokonce dva belgické soubory: Opera Flandry uvede Věc Makropulos a komorní opera Transparant jevištní adaptaci Zápisníku zmizelého. Robert Carsen se stal slavný mimo jiné zásluhou svých režií skvělého cyklu Janáčkových oper před mnoha léty v Antverpách a Gentu. Bruselská královská opera programovala v posledních osmi sezonách čtyři Janáčkova díla. Současná inscenace poslední opery skladatele Z mrtvého domu v režii Krzysztofa Warlikowského je na programu opery právě teď. Janáček tak zůstává 90 let po svém úmrtí jedním z nejvíce uváděných autorů své doby.

Webové stránky hudebního festivalu Novofest, který probíhá ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice od 28. srpna do 4. prosince 2018, avizovaly na čtvrtek 8. listopadu mimořádný koncert, na němž mělo Dvořákovo kvarteto pokřtít své dvořákovské CD, které v těchto dnech vydává Supraphon, a poté zahrát dva stěžejní české klavírní kvartety: a moll op. 1 Josefa Suka a D dur op. 23 Antonína Dvořáka. O koncert byl zjevně mezi posluchači velký zájem: radniční sál byl zaplněný do posledního místa, ba dokonce bylo potřeba přistavovat židle.