Kritiky

Olomoucké barokní slavnosti končí, Alexandr Veliký opět v Slzách

Po novodobé premiéře dvojice barokních serenat rakouského skladatele Johanna Heinricha Schmelzera nabídly Olomoucké barokní slavnosti svým posluchačům – opět v novodobé premiéře – operní představení L‘Elice italského skladatele Pietra Andrey Zianiho. Opera na libreto italského básníka, duchovního a diplomata Domenica Federiciho vznikla k příležitosti oslav narozenin císařovny vdovy Eleanory Magdaleny. Novodobou premiéru uvedl orchestr Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka, uměleckého vedoucího a režiséra v jedné osobě. V sólových rolích vystoupili Hana Holodňáková, Martin Ptáček, Jiří Poláček, Helena Kalambová, Rostislav Baláž, Vincenc Ignác Novotný a Isabella Shaw.

Vokální polyfonie v genech: Utopia poprvé v Praze na Letních slavnostech staré hudby   

Kontemplativní hudba a průzračnost její interpretace - to byly dva hlavní atributy hudebního večera v Klášteře sv. Anežky České, kde 25. července vystoupil na festivalu Letní slavnosti staré hudby belgický soubor Utopia. Jejich program Rosa mystica byl velmi ojedinělý. Vokální polyfonie mariánských nešpor, které pěvci uvedli, totiž běžně ve své době během liturgických obřadů nezaznívala. Byla vyhrazena jen na největší církevní svátky.

Zpívaná rozjímání a další hudba k objevování na Olomouckých barokních slavnostech

Sedmý ročník Olomouckých barokních slavností je v plném proudu – kromě již tradičních stálic v podobě neobarokních oper Endymio a Lacrimae Alexandri Magni figurují na programu festivalu také novodobé premiéry neprávem opomíjených barokních skladatelů, mezi které patří například Karel Ditters z Dittersdorfu, Pietro Andrea Ziani, Josef Antonín Štěpán, František Antonín Míča nebo Johann Heinrich Schmelzer. Díla posledních tří jmenovaných autorů si již návštěvníci Olomouckých barokních slavností mohli vyslechnout a sami tak posoudit, zda skladby dávných umělců upadly v zapomnění právem, nebo jestli se archivní fondy mohou stát bezednou studnicí pozoruhodné hudby.

Španělské srdce Anny Reinhold na Letních slavnostech staré hudby

Třetí z večerů 20. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby se odehrával v malebném sále Zámku Troja a nesl název Corazón español (Španělské srdce). Pozvání přijali francouzská mezzosopranistka Anna Reinhold, argentinský kytarista Quito Gato a španělské smyčcové kvarteto Exclamatio Quartet pod vedením Oleguera Aymamího.

Pěvecký zlatý standard Ameriky

12. červenec 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Pěvecký zlatý standard Ameriky

V roce 1997 jsem zažil jeden z mých nejsilnějších hudebních okamžiků – byl jsem přítomen výseku natáčení Rusalky pro společnost Decca. Nad vším vládl totálně koncentrovaný sir Charles Mackerras, nicméně víc než hra České filharmonie, jež měla tehdy své limity, si mě podmanil zpěv Bena Heppnera a především Renée Fleming, jež byla řadu let hlavní primadonou Metropolitní opery v New Yorku. (O dvacet let později dlouhou kariéru v tomto legendárním divadle ukončila.)

Velké finále Smetanovy Litomyšle

8. červenec 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Velké finále Smetanovy Litomyšle

Hudební festival Smetanova Litomyšl uzavřel po bezmála měsíci plném hudebních a operních večerů svůj 61. ročník. Slavnostní víkendový program odstartoval v sobotu odpoledne v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže barytonista a rezidenční umělec festivalu Adam Plachetka za doprovodu orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta Romana Válka a sbormistryně Terezy Válkové. Dramaturgie koncertu sestávala z vybraných árií a sborů stěžejních oratorních děl Georga Friedricha Händela.

Charlotte na Nové scéně: Hra se zpěvy, memento i trocha tendence?

Charlotte: tříbarevná hra se zpěvy premiérované 1. července na Nové scéně Národního divadla mohla svým názvem a nakonec i termínem uvedení v leckom evokovat bezstarostnou prázdninovou náladu. Příběh by se však lépe hodil pro potemnělý zimní večer. Inspirován je totiž krátkým životem židovské malířky Charlotte Salomon, která v roce 1943 jako šestadvacetiletá zemřela v Osvětimi.

Straussovská maturita na konci června a lehký humor na hranici možností

Nespravedlivě na úplném závěru sezóny se ocitlo hostování Franze Welsera-Mösta u České filharmonie. A tak se debut slavného rakouského dirigenta octnul uprostřed horkého týdne, ale přece jen ve větším stínu, než hostování Sira Simona Rattla. Neprávem, i když je naprosto zřejmé, že za posunem termínu stojí prostě fakt, že jindy dirigent neměl volno. Na program si zvolil dvě bytostně rakouská díla plná světla a humoru – ale pro orchestr jedna z nejtěžších. To platí hlavně o virtuózní, lyrické, mistrně zkomponované skladbě Richarda Strausse – Sinfonia Domestica z roku 1903. Více jak pětačtyřicetiminutová skladba, kterou premiéroval sám autor v Carnegie Hall v roce 1904 jako svůj americký debut, sklidila úspěch – ale kritikové jí vyčítají, že se tu intimní rodinná atmosféra a život (hra dětí, ukolébavka, milostná noc, hádka) líčí pomocí obřího orchestrálního aparátu, trochu vnějškově a okázale.

Inspirovat a vzdělávat: O víkendu se v Litomyšli potkali mladí muzikanti z MenARTu i Kühnať se zkušenějšími kolegy

Smetanova Litomyšl nabízí svým návštěvníkům již 61 let pozoruhodné operní inscenace a pečlivě vybrané koncertní kusy v interpretaci významných českých těles. V průběhu sobotního odpoledne však dal festival ve spojení se stipendijním programem MenART, realizovaný Nadačním fondem Magdaleny Kožené, prostor také mladé a neméně talentované generaci rodící se na základních uměleckých školách. Sobotními koncerty vyvrcholil první ročník projektu mentoringu uměleckého vzdělávání, na kterém se společnými silami podíleli nejen výkonní umělci, ale také pedagogové ze základních uměleckých škol celé republiky. Vzniklo tak jedinečné umělecké podhoubí, kde se mohli inspirovat jak žáci, tak i jejich učitelé, kteří své svěřence v programu MenART doprovázeli. Cílem projektu však nebylo pouze zdokonalit technické aspekty interpretačního umění, velký důraz byl kladen také na vlastní autorský otisk mladých hudebníků, zpěváků a výtvarníků. Vznikly tak dvě odlišné skupiny – klasická a autorská – přičemž obě měly v průběhu sobotního odpoledne předvést, co si ze studia pod význačnými umělci odnesly.

Černobílý taneční exkurz do Procesu

24. červen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Černobílý taneční exkurz do Procesu

Premiéru baletu Proces choreografa Maura Bigonzettiho podle stejnojmenného románu Franze Kafky uvedl v červnu baletní soubor Národního divadla jako třetí premiéru letošní sezony. Ačkoliv by se mohl někdo obávat, že Kafkův románový příběh Josefa K. bude pro taneční uchopení málo poutavý, opak je pravdou. Nová inscenace promlouvá k divákům svébytnou osobitou poetikou tanečně filmových obrazů umocněných černobíle laděným designem.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.