Kritiky

Měkkost a elegance. SOČR vstupuje do nové éry jako dokonale vyladěné těleso

V pondělí 25. listopadu proběhl další abonentní večer SOČRu, tentokrát pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta Marka Šedivého. V programu zaměřeném na výročí 100 let Elgarova violoncellového koncertu se představil maďarský violoncellista István Várdai. Dílo zaznělo společně s Five Variants of Dives and Lazarus britského skladatele R. V. Williamse, symfonickou básní Sny, op. 6 Sergeje Prokofjeva a fantazijní symfonií Le Poème de l’extase, op. 54 Alexandra Skrjabina. 

Beethovenovy kruhy a dětská duše Jevgenije Kissina

Den po svátku svaté Cecilie, patronky všech hudebníků, tedy 23. listopadu završil Firkušného klavírní festival Jevgenij Kissin. Umělec, jehož mimořádné hudební nadání se projevilo snad již v kolébce, který už ve dvou letech zkoušel hrát na klavír a improvizovat, v deseti letech měl usazenou techniku a v šestnácti dojal k slzám Herberta von Karajana. 

Andělé a démoni Wien Modern. Lera Auerbach u Minoritů

V den 30. výročí sametové revoluce se uskutečnil v prostorách minoritského kostela ve Vídni koncert původem ruské skladatelky Lery Auerbach, která se po studiích a pobytu v USA přestěhovala v letošním roce do rakouské metropole. Další z pozoruhodných autorek, kterým festival Wien Modern dává stále větší prostor, se uvedla již na zahajovacím koncertě v říjnu letošního roku premiérou skladby Evas Klage na zakázku rozhlasového orchestru ORF.

Trio Helix vytvořilo intimní prostor ztišení

Trojice interpretů Tereza Horáková (housle), Ondřej Štochl (viola) a Egli Prifti (klavír) připravila pro večer, který proběhl 22. listopadu v rámci brněnského festivalu Expozice nové hudby, velmi homogenní a konzistentní program ze skladeb současných českých, německých a rakouských skladatelů různých generací. Českou hudbu zastupoval například Peter Graham (vlastním jménem Jaroslav Šťastný) či Pavel Zemek Novák.

Jan Bartoš ukázal drama, epos i zkratku

22. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Jan Bartoš ukázal drama, epos i zkratku

Vzít na svá bedra program, v němž vedle sebe stojí ta nejúspornější hudební vyjádření vedle příběhů skoro až gigantických rozměrů, je od interpreta docela slušný risk. Nejen z hlediska provedení, ale i vnímání publika. Klavírista Jan Bartoš si pro Firkušného klavírní festival takový recitál připravil (21. 11.) a znovu stvrdil, že je v něm mnohem víc, než se může zdát.

Brněnské Setkávání nové hudby, tentokrát se stoletým Gideonem Kleinem

Vzrůstající zájem interpretů o hudbu „terezínských“ skladatelů nachází u posluchačů úrodnou půdu. Dříve trestuhodně přehlížené a pouze sporadicky prováděné skladby Hanse Krásy, Rudolfa Karla, Pavla Haase, Viktora Ullmanna nebo Gideona Kleina nacházíme na programech koncertních řad či mimořádných koncertů stále častěji. Stoleté výročí narozenin nadaného skladatele a klavíristy Gideona Kleina se rozhodla uctít také Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v rámci svého 23. ročníku mezinárodního hudebního festivalu současné akustické i elektronické hudby a multimediálních projektů Setkávání nové hudby Plus+. O provedení pěti Kleinových skladeb se postarali izraelský klavírista Tomer Lev, klavírista Bohumír Stehlík, zpěvačka Irena Troupová, houslistka Martina Bačová, violista Julian Veverica, violoncellista Štěpán Filípek a komorní soubor Janáček Ensemble pod vedením klarinetisty, pedagoga a dirigenta Víta Spilky. Koncert se konal u příležitosti 30. výročí sametové revoluce.

Trojí standing ovation pro Marc-André Hamelina

Zatímco šestadvacetiletá Beatrice Rana, která v neděli zahájila Klavírní festival R. Firkušného, stojí teprve na začátku své pianistické dráhy, sólista druhého festivalového večera (Rudolfinum, 19. listopadu 2019), osmapadesátiletý Kanaďan Marc-André Hamelin, je dnes na vrcholu své umělecké kariéry a řadí se k nejpozoruhodnějším klavíristům své generace. Kritikové o něm píší jako o pianistovi „téměř nadlidských technických schopností“ a obdivují jeho muzikálnost i šíři jeho repertoáru. Hamelinova diskografie sestává z více než 100 položek, přičemž nemalý počet projektů věnoval klavírista dílům zapomenutých či polozapomenutých autorů. Za své nahrávky získal Hamelin 11 nominací na Grammy Award a v roce 2015 ho časopis Gramophone uvedl do Síně slávy.

Nezapomenutelná Laurie Anderson v Brně

21. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Nezapomenutelná Laurie Anderson v Brně

Listopadový koncert Laurie Anderson – dlouho očekáváný a dlouho dopředu vyprodaný. Mimořádná událost, na kterou Brno hned tak nezapomene. Laurie Anderson – drobná, stále neuvěřitelně vitální a bystrá žena strávila ve městě celý týden. Na dvou koncertech abonentního cyklu Filharmonie doma představila v české premiéře svou skladbu Amelia. Laurie Anderson je manželkou Lou Reeda a společně s ním patřili k přátelům Václava Havla. Symbolický příjezd do Brna v době třicátého jubilea  pádu komunismu. 

Adámkova Polednice dorazila live do Prahy

20. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Adámkova Polednice dorazila live do Prahy

Zařazení kantáty Polednice od Ondřeje Adámka na program abonentní řady Rozhlasových symfoniků bylo odvážným, záslužným a hlavně výborným dramaturgickým počinem. Skladatel dílo psal, respektive dokončil na objednávku Varšavského podzimu (v čase objednávky už je měl rozpracované jako záměr). Nikoliv náhodou českou premiéru skladby dirigoval v pondělí 18. listopadu současný šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Alexander Liebreich – dílo totiž před šesti lety nastudoval ke světové premiéře ve Varšavě právě on.

„die reihe“ naposledy aneb Jak se Vídeň loučila s legendou současné hudby

První koncert souboru „die reihe“ se ve vídeňském Konzerthausu uskutečnil 22. března 1959. Tomuto pro soubor slavnostnímu okamžiku předcházelo hraní po různých kavárnách, restauracích, sklepních prostorech, knihkupectvích a obchodu s koberci. Poptávka po nové hudbě byla velká, nicméně, jak to tak bývá, ti co by umění a zvláště současné umění měli podporovat, zůstávají uzavřeni v jistotách tradic a vymlouvají se proč to nebo ono nejde. Nicméně, jak už se tolikrát ukázalo, dobrou věc a nadšení zabrzdit nelze. Jeden ze zakládajících členů souboru Kurt Schwertsik se věhlasných kurzů v Darmstadtu zúčastnil už v roce 1955. O rok později jej následoval Friedrich Cerha. V roce 1958 se ke skupině přidala i Gertraud Cerha a po návratu do Vídně se všichni tři shodli na tom, že je třeba založit soubor, který by uváděl hudbu, která hýbe Darmstadtem a která se svým způsobem na další léta stala určující estetikou hudební tvorby ve Vídni. První koncerty se nesetkávaly s jednoznačným přijetím a úspěchem, mnohdy byly označeny jako skandální, ale osvícení recenzenti jako další doyen Nové hudby Lothar Knessl rozpoznali již od začátku kvalitu souboru a jeho potenciál. Mezinárodního uznání, po kterém následovaly pozvánky na účinkování v zahraničí se souboru dostalo na festivalu ISCM v roce 1961. Sehnat finance na cesty do zahraničí nebylo tak snadné a soubor musel paradoxně z těchto důvodů řadu pozvání odmítnout. Na počátku šedesátých let se mu otevřela další možnost prezentace v prostorách Muzea 20. století a v sezóně 1978/1979 se díky novému vedení vrátil do Konzerthausu s velmi úspěšnou a dramaturgicky do detailu připravenou koncertní řadou „Wege in unsere Zeit“. Zatímco Friedrich Cerha reprezentoval Druhou vídeňskou školu, Kurt Schwertsik vnášel do dramaturgie anglosaský svět Johna Cage nebo hnutí Fluxus. V roce 1983 předal Friedrich Cerha vedení souboru Kurtu Schwertsikovi a HK Gruberovi.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.