Růže z Jericha

Každé hostování Johna Eliota Gardinera u České filharmonie je událostí. Jestliže někdejší Dvořák byl novostí zážitkem s edukativním dosahem, pak jeho únorový Beethoven (14. a 15. 2., Rudolfinum) je dle mého přesvědčení hlavní orchestrální událost této sezony. Jeho pojetí Třetí symfonie nebylo překvapivé, vždyť legendární beethovenský komplet nahrávek s jeho Orchestre révolutionnaire et romantique z 90. let je dobře známý. Překvapením bylo, že dokázal konzervativní orchestr, který v minulosti neprokázal moc nadšení pro nové interpretační přístupy, přesvědčit o nutnosti absorbovat některé prvky historicky poučené hry na nástroje, jiné frázování či tvoření tónu. Byl neústupný i co se týká přesnosti a nasazení (například kontrabasová skupina hrála doslova jako o život). Eroica byla od prvních taktů nabita vnitřní dynamikou, která publikum elektrizovala. Kontrasty byly vyhraněné, každá fráze dýchala životem. Orchestr byl naprosto kompaktní, žádné přibližnosti, žádná rutina. Zvlášť musím vyzvednout lesní rohy, jejichž hra se blížila zvuku „naturhoren“. I když při páteční repríze nebylo vše bez chyb, tak provedení mělo takový náboj, že ten večer mohla ČF, která pod vláhou Gardinerova vedení rozkvetla jako růže z Jericha, bez uzardění aspirovat na členství v orchestrálním Top 10. Byla to nejlepší Eroica, jakou jsem živě v Čechách slyšel. Skvělou přípravou na symfonii byla Beethovenova předehra Stvoření Prométhea . Stejné principy, stejný výsledek! Hvězdnost večera integrálně doplnil výkon Viktorie Mullovy v Prokofjevově Druhém houslovém koncertu g moll . Housle jí zpívaly nejen v apolinsky krásné volné větě, ale Gardiner jí nabídl dost prostoru i pro přesvědčivou prezentaci krajních vět. Paní Mullova nepatří k interpretům, kteří by si podmaňovali lidi emocionální vášnivostí jako Maxim Vengerov nebo nenapodobitelnou tónovou krásou jako Anne-Sophie Mutter. Její hra je vždy kontrolovaná, citově uměřená, technicky dokonalá a stylově čistá. V Rudolfinu byla poučeným prostředníkem mezi geniální partiturou a posluchačem. Ten večer byl také varováním pro šéfdirigenty České filharmonie. Bude pro ně těžké ustát srovnávání s hosty typu Johna Eliota Gardinera.

Sdílet článek: