čtvrtek, 10. březen 2011

Praha - Nápoj lásky

Napsal(a) 

Praha - Nápoj lásky, foto Hana Smejkalová/ND Praha Praha - Nápoj láskyfoto: Hana Smejkalová/ND Praha

Silvestrovské odpolední představení nové inscenace Donizettiho Nápoje lásky v pražském Národním divadle (31. 12.) potvrdilo dojem přetrvávající už z premiéry (15. 12.). Podařilo se připravit věc příjemnou na poslech i na pohled. Dvojice inscenátorů – režisér a choreograf Simone Sandroni a výtvarnice Lenka Flory – vytvořila na jevišti iluzi italského počasí a venkovského prostředí, přesně na průsečíku popisnosti, náznaku, nadsázky, poetičnosti, abstrakce a fantazie. Dirigent David Švec vede operu k neforzírovanému spádu a vtipu, ale s pochopením se pozastavuje i na lyrických místech. Dulcamarovo autíčko – dodávka, tříkolka – i Nemorinův moped posunují děj do novější doby, ale potěšením je zjištění, že nenásilně, bez úmyslu provokovat nebo šokovat. Běžící pásový dopravník v levé části jeviště také nepopuzuje, naopak – poskytuje v prvním dějství Adině vtipnou a neokoukanou možnost unikat Nemorinovu nemotornému dvoření. Inscenace je zábavná i lehoučce dojemná, ale především dostatečně psychologicky věrohodná. Potěšením je také zjištění, že jsou zde k dispozici mladí pěvci, schopní nastudovat – a to zazpívat i zahrát – klasiku na velmi dobré úrovni. První premiéra patřila sopranistce Kateřině Kněžíkové , přirozené, svůj jasný hlas ovládající s čím dál větším nadhledem, při koketování i ve zvroucnění uvěřitelné; a s ní pak dál a dál zrajícímu tenoristovi Aleši Brisceinovi , který umí se svým lyrickým hlasovým fondem dobře pracovat a jemuž se nejznámější árie opery podařila pěkně. Nemorina hraje jako naivního, bezelstného a čistého mládence. Hochštaplera Dulcamaru, prodávajícího vína jako zázračné elixíry, s chutí jako buffo roli předváděl slovenský basista Ondrej Mráz . Barytonistovi Jiřímu Háj kovi se podobně podařilo charakterizovat přehnaně sebevědomého důstojníka. V dalších obsazeních jsou v těchto dvou rolích podobně úspěšní Jiří SulženkoSvatopluk Sem – z nich zejména druhý vládne znělým hlasem. Hrají s potěšením. Na inscenaci je znát, že jsou pod ní podepsáni tvůrci neprovázaní příliš s běžným operním provozem s jeho klišé.

Poslední den roku dal možnost promítnout do děje víc rozvernosti, propašovat na scénu šampaňské a v závěru rozvinout transparent pro ten den přelepený srozumitelným „PF 2011“. Divadlo bylo plné, publikum reagovalo velmi vstřícně.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.