pátek, 8. listopad 2013

Podzimní mystéria Barbary Hannigan

Napsal(a) 

Podzimní mystéria Barbary Hannigan, foto Petra Hajská Podzimní mystéria Barbary Hanniganfoto: Petra Hajská

Zahajovací koncert Strun podzimu byl absolutně věrný festivalovému heslu „Tradice i experiment“ a přinesl dramaturgický oblouk od tradičního Mozarta k experimentálnímu Ligetimu v podání kanadské sopranistky Barbary Hannigan , čerstvé držitelky britského ocenění Gramophone Classical Music Awards 2013 za album Dutilleux Correspondances. Hannigan je známá famózními výkony v koloraturních rolích barokních a klasicistních oper a také jako „nezkrotná“ interpretka soudobé hudby a pražské publikum mělo to štěstí, že mohlo na jejím prvním českém koncertě poznat obě tyto polohy. Mozartovy árie Vado, ma dove? , Un moto di gioia mi sentoMisera, dove son! se nesly Státní operou s mimořádnou lehkostí, jiskrou a až aristokratickou noblesou, se kterou Barbara Hannigan všechny skladby i dirigovala. Občas sice bylo evidentní, že se soustředí hlavně na zpěv a komunikaci s publikem, ale na výkon PKF – Prague Philharmonia to nemělo vliv. Logickým přechodem k druhé půli koncertu byl Rumunský koncert , rané, svěží a melodické (!) dílo György Ligetiho inspirované rumunskými venkovskými kapelami a cikánskou hudbou. Po přestávce zaplnila celý prostor uhrančivě temná a bolestná monodie Luigiho Nona Djamila Boupachá pro sólový hlas z triptychu Canti di vita e d’amore a vrchol večera přišel po Dvou kusech pro smyčcové okteto, op. 11 Dmitrije Šostakoviče, kdy se na pódiu objevila sopranistka v černém latexovém oblečku a v paruce a rozpoutala sled hluků, šepotů, výkřiků. Ligetiho skladba Mysteries of the Macabre (Mystéria kostlivce , 1991) se provozuje velmi vzácně (u nás například na Pražském jaru 2007, finská sopranistka Anu Komsi) a není se čemu divit. Pro zpěvačku je skladba nesmírně náročná po technické stránce a dává poměrně velkou interpretační svobodu ovšem za těch podmínek, že každé gesto, pohyb a herecká akce jsou stejně absurdní a exponované jako celá skladba. I v tomto případě Hannigan dirigovala, což se zdá být téměř nadlidský výkon, nicméně má celou skladbu zřejmě tak dokonale zažitou a zautomatizovanou, že ve finále všechny aspekty působily neoddělitelným dojmem.

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se několik dobrodružných let učila, jak hudbu slyšet a jak o ní psát.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.