Mahlerova Třetí symfonie přilákala 16. ledna do Smetanovy síně v Praze na abonentní koncert Českého národního symfonického orchestru zástupy lidí. Bylo úplně plno, a to i na přidaných židlích. Těžko soudit, zda bylo lákadlem pouze dílo samo, rozsáhlé a jen mimořádně uváděné, nebo i sólistka Dagmar Pecková . V každém případě její klidné závažné sólo celý koncert ozdobilo. Pecková zpívá Mahlera stále krásně, jako už odedávna – s hloubkou vcítění, měkce, příjemnou barvou, táhle, lahodně, posmutněle, oduševněle. V návazné náladě vyšlo po sólu i její propojení s dětským a ženským sborem, připravenými Jiřím Chválou (Kühnův dětský sbor ) a Petrem Fialou (Český filharmonický sbor Brno ). Šéfdirigent ČNSO Libor Pešek získává s postupujícími lety čím dál víc vyrovnané vznešenosti. Ze symfonie neučinil dech beroucí svátek, provedení bylo hráčsky jen lehce nadprůměrné a v celkovém dojmu věcnější, bez propastných extrémů, ale mělo jednotný romantický náboj a v poslední větě zapůsobilo nekonečnou širokodechostí velmi stylově. Pokud vznikal z koncertu živý reprezentativní snímek do souborné Peškovy nahrávky Mahlerových symfonií pro japonského vydavatele, tak ovšem neladící a nespolehlivé lesní rohy pěkný výsledek překvapivě a bohužel slyšitelně kazily. Ani klíčové sólo křídlovky za scénou nevyšlo dokonale. Koncert jinak celkově vyzněl dostatečně pěkně. Otazníky ovšem vyvolává rozhodnutí rozdělit symfonii po první větě přestávkou.
