Orchestr Tonkünstler Niederöstereich , host letošní sezony České filharmonie, přijel z Dolního Rakouska a v jeho čele stál Kristian Järvi , mladší syn dirigenta Neeme Järviho. Je o deset let mladší než Paavo Järvi, který opakovaně hostoval u České filharmonie a řadí se mezi precizní, spolehlivé a žádané dirigenty. Sedmatřicetiletý Kristian zatím nemá tak vyhraněný dirigentský profil a těžko říci, jestli je jeho dirigování něčím charakteristické. Jeho gesta nejsou ve vedení orchestru tak čitelná jako u Paava, působí ovšem mile a spontánně. Pro Tonkünstlerorchester Niederöstereich je domovským sálem nově postavený Festspielhaus v St. Pöltenu, příležitostně vídeňský Musikverein a také zámek nedaleko Vídně v Grafeneggu, kde se pořádá letní festival. Jde tedy řekněme o dobře zajištěný regionální orchestr.
Houslový koncert op. 33 Carla Nielsena, který zazněl v první polovině, nezapře svou příbuznost s koncertem Jeana Sibelia. Je to vlídná a dobře napsaná hudba, která v přednesu původem rumunské houslistky Silvie Marcovici , profesorky hudební školy v Grazu, měla v pátek 30. 1. v Rudolfinu velké ovace. Hlavní dílo večera, Šestá symfonie Antona Brucknera je skladatelovým nejoptimističtějším dílem. Nebylo to mystické ani zvukově ohromující pojetí. Rakušané hráli svého Brucknera přirozeně a líbezně, v náročných žesťových partech spolehlivě a jistě. Dirigentovi byly evidentně nejbližší romantické pasáže, i tím se liší od svého staršího bratra, i když o nějakém interpretačním rukopisu těžko mluvit. Velmi výrazný byl naopak přídavek – Kristian Järvi v Brahmsově uherském tanci extrémně měnil tempo, střídal nečekané pauzy a nečekaná zrychlení a celé to vyznělo trochu jako kabaret s typicky vídeňskou vtipnou ležérností.
