Zastávka Mládežnického orchestru Gustava Mahlera na jeho velikonočním turné byla v Praze (19. 4.) využita jako předsunutý prolog k Pražskému jaru. Na programu bylo jediné dílo – Mahlerova Třetí symfonie – a zaznělo se všemi obvyklými klady takto mladých těles: s obrovským nasazením a ochotou a současně ve velké kázni a přitom bohatě v detailech rozpracované. Dirigent Ingo Metzmacher měl jasnou velkolepou koncepci a dařilo se mu ji realizovat. Umí vyjádřit pocit čekání na něco, umí vytvořit kaleidoskop podnětů, jemně zpomalené a naopak i pochodové či dokonce zběsilé epizody, umí zabouřit a vytrubovat i zklidnit celý aparát nebo přinést až bizarní zvuky, dokáže po půlhodině v závěru první věty vše strmě a bravurně vygradovat. Druhá věta byla tanečně odlehčená, další polyfonně komplikovaná a pak – s křídlovkou za scénou – velmi pěkně ztišená. Vokální část se sólistkou Jane Irwin přišla v krásně pomalém tempu a dobrala se až neuvěřitelně tichého a dlouhého pianissima. Po přívětivé epizodě Kühnova dětského sboru symfonii uzavřela šestá věta v přesvědčivě připravovaných gradacích, celkově s výrazně pozitivním vyzněním. Koncert ve Smetanově síni přinesl přiměřené filozofické podněty a velké posluchačské uspokojení a díky pečlivé přípravě a soustředěnému výkonu v podstatě žádné umělecké otazníky.
