Festival barokních umění v Českém Krumlově 2013

Český Krumlov je natolik významným turistickým cílem, že nutně přitahuje pořadatele komerčně založených kulturních podniků všeho druhu. Sledovat rozvoj festivalu, který v takovem prostředí přes veškerou exkluzivitu komerční ambice nemá, je velmi zajímavé a svým způsobem i poučné. Festival barokních umění se v Českém Krumlově v roce 2013 konal už po šesté, od 20. do 22. září. Na programu byla tři provedení novodobé premiéry opery Nicoly Porpory Siface (předpremiérové představení se dávalo na jaře letošního roku v Praze), pět koncertů a barokní ohňostroj, po sobotní repríze opery. Dalo by se předpokládat, že krumlovské barokní divadlo svede své správce k lukrativnímu permanentnímu využívání jeho možností (bohatý fundus původních kulis a kostýmů a jejich dobově věrných kopií, pozoruhodná budova, vybavená dokonale funkční divadelní mašinérií, stylové osvětlení, které s výjimkou orchestřiště nevyužívá skutečné svíčky, nýbrž dokonalé napodobeniny, jejichž “plameny” se neustále jemně zachvívají jako u svíček pravých). Není tomu tak: návštěva představení barokní opery v Krumlově je možná jen vzácně; o to cennější existence Festivalu barokních umění je.

Divadelní představení jsou v rukou brněnského instrumentálního souboru Hofmusici , který vede Ondřej Macek (mimo jiné autor rekonstrukce Vivaldiho opery Argippo, která si získala mezinárodní uznání) a hostujících sólistů, z nichž každý má už teď za sebou zajímavou operní kariéru. V hlavních rolích vystoupili Veronika Mráčková Fučíková (Siface), Jana Dvořáková (Viriate), Jana Bínová Koucká (Ismene), Lucie Rozsnyó (Erminio), Tomáš Kočan (Orcano) a Pavel Valenta (Libanio); sestavu doplnil čtyřčlenný sbor a dvě pážata (němé role). Siface trvá i s dvěma přestávkami zhruba čtyři hodiny; na tento typ podívané nepřipravený divák by teoreticky mohl polevit v pozornosti, eventuálně i odejít. Děje se to jen málokdy; krkolomně složitý děj opery nakonec strhne publikum stejným způsobem, jako by to udělala romantická opera. To, že jevištní pohyb je krajně úsporný (barokní gestiku se souborem nacvičila Zuzana Vrbová ) má velké výhody – místo moderní, mnohdy rušivé permanentní akce tu obecenstvo vidí pohybu minimum – tím spíš se může soustředit na hudbu. Krumlovské nastudování Sifaceho bylo na výborné úrovni. Ve stylu doby vzniku díla dávají provedení patřičný spád dva velmi dobří vedoucí hráči – Ondřej Macek u cembala a vynikající maďarský houslista Szabolcs Illés u pultu koncertního mistra.

Capella Ornamentata

Soubor je mezinárodní, rok od roku interpretačně roste; v rukou zahraničních hudebníků jsou především dechové nástroje, v tomto roce tu mimo jiné vystoupil proslulý trompetista a hráč na přirozený lesní roh Graham Nicholson . Časem by měla být k dispozici z provedení Sifaceho videonahrávka – v Krumlově jich bylo pořízeno už několik, všechny jsou pozoruhodnými dokumenty výsledků rozvoje našeho hnutí za poučenou interpretaci starší hudby, které v současné době představuje jeden z nejlepších domácích hudebních vývozních artiklů vůbec. Sifacem festival začínal i končil; po druhém představení čekal publikum pro období baroka typický přízemní ohňostroj, spolu s iluminací dolní části zámecké zahrady. V letohrádku Bellárie v horní části zahrady se 22. 9. konal poslední z festivalových koncertů, na kterém se Szabolcsem Illésem, který v tomto případě hrál na violoncello da spalla (drží se podobně jako housle) vystoupili Ondřej Macek a maďarská hráčka na zobcovou flétnu Anna Januj , v programu sestaveném z komorní hudby italského vrcholného baroka (Antonio Vivaldi, Francesco Maria Veracini, Francesco Mancini, Giuseppe Sammartini, Benedetto Marcello).

První koncert byl situován 20. 9. do krumlovského Vlašského dvora; spolu s brněnským souborem Illegal Consort tu vystoupil výtečný ansámbl renesančních nástrojů Capella Ornamentata (cinky, trombóny, varhanní positiv/cembalo), který vede v současné době nejlepší český cinkenista Richard Šeda ; na programu byla díla Jacoba Handla Galla, Govanniho de Macque a Claudia Monteverdiho. Na 21. 9. byly připraveny koncerty dva. Na prvním vystoupil soubor Sectio Aurea – maďarská sopranistka Judit Andrejszki a rumunský loutnista Caius Hera , kteří přednesli italské renesanční písně a skladby pro loutnu. Koncert měl díky tomu, že se konal v menším, gotickém sále bývalé prelatury, velmi příjemnou, intimní atmosféru. Druhý koncert, v zrcadlovém sále zámku, představil pouzoruhodný drážďanský soubor Zierwerk Barock (smyčcové nástroje a cembalo), s rakouskou hudbou 17. století (William Young, Heinrich Ignaz Biber, Gerog Arnold, Georg Muffat, Johann Joseph Fux a Johann Heinrich Schmelzer).

Belinda Loukota

Na dopoledním koncertě 22. 9. přednesl německou, francouzskou, anglickou a italskou hudbu 17. a 18. století (Claudio Monteverdi, Gioanni Battista Buonamente, Nicolo Corradini, Girolamo Frescobaldi, Andreas Hammerschmidt, Daniel Speer, Antonio Caldara, Bernardo Storace, Giovanni Legrenzi, Cesare Bendinelli, Alessandro Scarlatti, Johann Vierdanck, Henry Purcell a Georg Friedrich Händel) na cinky, trompety a varhanní pozitiv vídeňský Ensemble Tonus , spolu se zpěvačkou Belindou Loukota . Zámecké lapidárium, kde se tento koncert konal, má pro dechové nástroje velmi příznivou akustiku; i tato část festivalu se vydařila  výborně. Porporův Siface měl premiéru v Benátkách v roce 1729; k druhému provedení došlo roku 1729 v pražském divadle hraběte Františka Antonína Šporka. Na rok 2014 se už teď pro Krumlov připravuje novodobá premiéra Hasseho opery Ipermestra , poprvé uvedená ve Vídni u příležitosti svatby arcivévodkyně Marie Anny, mladší sestry Marie Terezie v roce 1744.

Sdílet článek: