Dvě kontrastní jednoaktovky – Brusel

Odcházející intendant Královské opery Bernard Foccroulle udělal tečku po svém dlouholetém působení v Bruselu netradičně – dvěma krátkými operami. Asi chtěl zdůraznit, že měl vždy zájem o soudobé opery a požádal o nové dílo antverpského skladatele Luca Brewaeyse. Tento relativně mladý skladatel je zejména znám svými symfoniemi. Zatím jich napsal osm a již připravuje devátou, samozřejmě se (40hlasým) sborem. Sebevědomí mu rozhodně nechybí. Jak sám říká „zanedlouho předčím i Beethovena, určitě co se počtu symfonií týče“. Za předlohu si zvolil divadelní hru Luigiho Pirandella „L0˜Uomo dal Fiore in Bocca“ a převzal od něj rovněž název své první opery. No, opera je možná příliš silné slovo, protože L0˜Uomo je i podle skladatele vlastně spíš „koncert pro tubu“ nebo „symfonie s obligátním hlasem“. A skutečně part tuby je určitě náročnější než party obou mužských postav. Pirandello je mistr dialogu. Dva muži, kteří se náhodně potkávají v nádražní kavárně, začínají banální konverzací. Ta se nenápadně mění v diskuzi o smyslu života, když se jeden z obou mužů přiznává, že má nevyléčitelnou rakovinu a do konce života mu zbývají jen dny. Oba protagonisté, skvělý italský baryton Davide Damiani a hlasově jen o málo horší belgický tenor Yves Saelens, vytvořili pozoruhodnou dvojici. Skvělý výkon bez jediného sebemenšího kiksu podal hráč na tubu Stephan Vanaenrode. Na programu je uveden také režisér Frédéric Dussene, ale neudělal prakticky nic a výpravu omezil na jednu menší zídku. Tady zůstala opera hodně dlužna.

Mnohem lépe se Frédéric Dussene uvedl v druhé jednoaktovce Monsieur Choufleuri restera chez lui Jacquese Offenbacha. Tato „opérette-bouffe“ měla velmi úspěšnou premiéru v Les Bouffes Parisiens v roce 1861, dnes je však téměr neznámá. Škoda, protože „Monsieur Choufleuri“ je typická satira německo-francouzského skladatele, jak sociální, tak i politická. Offenbach také rád paroduje, zde zejména italskou operu a francouzskou „grande opéra“. Výsledek je textově i hudebně velmi přesvědčivý a posluchač se upřímně baví. Příběh je jednoduchý: starý snob chce uspořádat domácí koncert se známými umělci, ti však jeden po druhém odřeknou účast. V těžké situaci nabídnou dcera Ernestina a její nápadník Babylas, že je nahradí, pod jednou podmínkou, že Monsieur Choufleuri dá oběma milencům požehnání. Koncert se vydaří, hosté jsou domnělými italskými protagonisty nadšení a vůbec si nevšimnou, že je nahradili Ernestina a Babylas. Happy end, všichni jsou spokojeni a diváci také.

Tato opera se režiséru Frédéricovi Dussennemu a autoru výpravy Vincetu Lemairovi povedla mnohem lépe. Zasloužili se o to i výhradně belgičtí pěvci, kouzelný stařičký Michel Trempont v titulní roli a mladí Hendrickje Van Kerckhove (Ernestina), Yves Saelens (Chrysodule Babylas) a Lionel Lhote (Petermann). V neposlední řadě je třeba uvést i orchestr bruselské královské opery pod vedením mladého talentovaného dirigenta Patricka Davina.

Sdílet článek: