Cellista Jan Zvěřina exceloval v Berouně

Talichův Beroun je nenápadný festival, který však má docela zajímavou dramaturgii a vstřícné a početné publikum. V sále pojišťovny se dvěma stovkami míst bylo 21. října plno a Symfonický orchestr pražské konzervatoře měl ohlas nejen se Smetanou a Dvořákem, ale i s premiérou nové skladby mladé autorky Terezie Švarcové. Přístupnou nekomplikovanou kompozici pro orchestr, klavír, dva soprány a recitátorku, nadneseně označenou jako „symfonickou fresku“, nazvala Z leningradského deníku Lýdie Ochapkinové . Její poselství o válečném utrpení se odehrává ve věcně přednášeném textu, nezávisle a civilně podmalovávaném hudebním „vyprávěním“. Skladatelka, zároveň profesionální operní pěvkyně, byla vedle sopranistky Lucie Hájkové a herečky Andrey Elsnerové jednou ze sólistek. Skladba se vyhýbá patosu a právě tím způsobuje, že posluchač zpozorní. Talichův Beroun připomíná dlouholeté vazby dirigenta Talicha k tomuto městu. Přihlásil se tentokrát tímto třetím ze šesti podzimních programů zároveň k několikaletým oslavám založení pražské konzervatoře. Její těleso hrálo pod taktovkou Miriam Němcové i v akusticky stísněném prostoru velmi dobře, a to hned v předehře ke Smetanově opeře Tajemství . Provedení Dvořákova Violoncellového koncertu studentem Janem Zvěřinou je pak možné v těchto souvislostech označit za událost. Zahrál muzikálně, s jistotou a výdrží, jeho výkon působil radost. Talent, o kterém ještě bude slyšet.

Sdílet článek: