Americké písně

Nenápadný, ale nesmírně zajímavý – takový byl festivalový koncert mnichovského souboru Ensemble Phoenix . Jeho umělecký vedoucí, basbarytonista a loutnista Joel Frederiksen , v metropoli již známý, obrátil letos v kostele sv. Šimona a Judy (15. 5.) pozornost pražského publika k repertoáru duchovních a společenských písní patřících do hudební kultury USA v 18. a 19. století. Dramaturgicky šlo o klenot – zpěvy sekty shakerů, písně běžných protestantských komunit ani americké Jednoty bratrské – Moravských bratří – jsme s největší pravděpodobností ještě nikdy na koncertě neslyšeli. Třebaže jen v několika ukázkách, písně demonstrovaly typické znaky – u shakerů jednohlas a taneční charakter, u některých dalších jasné evropské souvislosti, ať už s renesančními formami německé reformace, nebo třeba s běžnou hudbou 18. století, nebo – v případě písní z doby občanské války Severu proti Jihu – se světskou vokální tvorbou 19. století. Vysokou úroveň měl ovšem koncert i po interpretační stránce. Písně byly voleny a zpívány tak, že rozhodně nešlo o nějaký naučný program, ale o regulérní koncertní zážitek. Frederiksen, tentokrát ne s loutnou, ale s kytarou, sám několikrát uplatnil svůj mimořádně znělý hlas. Sóla měli i ostatní tři vynikající zpěváci se zkušenostmi ze staré hudby, pozornost upoutal zejména tenorista Timothy Leigh Evans , ale s vděčným repertoárem se evidentně sžily i obě ženy – Lydia BrothertonDeborah Rentz-Moore . Těžiště programu nicméně spočívalo v ansámblových číslech. Doprovod obstarávaly v některých písních flétna, housle, violoncello a druhá kytara, případně buben, a žánrová šíře tak sahala od duchovních písní po téměř vojenské popěvky. Jednotlivé kusy zněly výstižně, diferencovaně, s interpretačním nadhledem. I přes typicky kostelní akustiku prostoru, která neumožňuje intimní kontakt pódia a auditoria, šlo o poutavý, velmi sympaticky působící program.

Sdílet článek: