Kritiky

Čtvrtek může být posvátný, i když není Zelený

Svoji reflexi hudebního čtvrtka 16. září musím začít letmou předjímkou. Den předtím, ve středu 15., se na festivalu Dvořákova Praha představil pianista Kit Armstrong – subtilní postavou, gigantický uměním. Jak povýšil „Egyptský“ koncert Camilla Saint-Saënse z kompoziční všednosti na velkolepé dílo jsem zažil v hudbě jen několikrát v životě. Navíc Pražští symfonikové vedeni Tomášem Braunerem sugestivně provedli Svěcení jara. Myslím, že by měl Igor Stravinskij radost, jak jeho ještě dnes provokující pohanská hudba zněla syrově, drsně a posluchače mohlo jen mrzet, že chyběl taneční kondukt. Jaký kontrast k idylickému ztvárnění pohanství další večer v katedrále sv Víta.

Fenomén Kit Armstrong a absolutní služba hudbě

Festival Dvořákova Praha v rámci řady Pro budoucnost uvítal ve středu 15. září v Dvořákově síni Rudolfina devětadvacetiletého klavíristu Kita Armstronga a Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Program představil trojici hudebních děl počátku 20. století, dělící od sebe pouhých sedmnáct let, ovšem stylově i vyzněním naprosto rozdílných.

Dvořákovský večer pro fajnšmekry

17. září 2021 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Dvořákovský večer pro fajnšmekry

V mediálním stínu mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha a v napjatě napínavé atmosféře blížícího se začátku (post)covidové abonentní sezony 2021/2022 pokračoval již čtvrtým večerem jeden z dramaturgicky nejzajímavějších projektů jubilejního dvořákovského roku 2021 – souborné provedení Dvořákova díla pro smyčcové kvarteto v roce skladatelových 180. narozenin. Vedle Panochova a Stamicova kvarteta je dnes jediným působícím českým kvartetním souborem, který zvukově zaznamenal všechny Dvořákovy smyčcové kvartety, Zemlinského kvarteto. Měli bychom zmínit i Vlachovo kvarteto, jehož projekt pro firmu Naxos bohužel nebyl dokončen, a dále německé Voglerovo kvarteto či britský soubor Albion Quartet, které rovněž systematicky zdolávají krok za krokem interpretačně náročný vrchol skladatelova souborného kvartetního díla. Primárně ovšem v nahrávacích studiích a nikoliv na koncertních podiích. Zemlinského kvarteto je tak dnes unikátním ansámblem, který nejenže celé Dvořákovo dílo pro smyčcové kvarteto studiově nahrál, ale také je soustavně oživuje na koncertních podiích, a to včetně prvotiny op. 2 a experimentálních kvartetů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století, kdy Dvořákovi neustále přes rameno do komponování nahlíželi Wagner a Liszt.

Dvoudenní svátek hudby

16. září 2021 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Dvoudenní svátek hudby

12. a 13. září vystoupili v pražském Rudolfinu na dvou koncertech konaných v rámci festivalu Dvořákova Praha Vídeňští filharmonikové pod taktovkou legendárního nestora světové taktovky, švédsko-amerického dirigenta Herberta Blomstedta. Dvoudenní program, se kterým Blomstedt s filharmoniky letos vystoupil již Salcburku a před pár dny i v Amsterodamu, obsahoval vedle symfonických děl vídeňských klasiků, Schuberta, Brucknera a Brahmse, i Honeggerovu Liturgickou symfonii – dramaturgie, jež představuje vrcholy evropské symfoniky a dbá přitom i na vyvážené zastoupení jejího světského a duchovního proudu.

Okamžiku, prodli! Skvostný Koncert pro liberecký kraj

Festival Lípa Musica slaví 20 let od svého vzniku. Jeho posláním je přinést vysokou autorskou a interpretační kulturu do severočeských krajů – Libereckého a Ústeckého. Tento koncert měl přímo název Koncert pro liberecký kraj. Divadlo F. X. Šaldy bylo skoro plné a obecenstvo vysoce ocenilo jak krásný výkon Symfonického orchestru Českého rozhlasu, tak violoncellistky Michaely Fukačové.

Večer mladých romantiků na Dvořákově Praze

Setkání s romantismem Zdeňka Fibicha je vždycky zajímavé a oživující. Předehra k opeře Bouře je plná barvitých nápadů i zajímavých zvratů. Na druhou stranu nemá tato hudba výraznou jednotící myšlenku, je to inspirovaná fantazie, což svým způsobem platilo pro celý program pátečního koncertu České filharmonie na Dvořákově Praze. Orchestr ovšem dostal prostor se blýsknout ve všech svých barvách v hudbě pozdních romantiků – i v jisté mladistvé svěžesti.

Závěrečný koncert ke slávě Sloupu Nejsvětější Trojice i zapomenutých autorů

Hned tři různá výročí dala vzniknout dramaturgii závěrečného koncertu Olomouckých barokních slavností – prvním z nich je výročí 230 let od úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta, druhá dvě patří německému skladateli Johannu Gottliebu Naumannovi, jehož 290 let od narození a 220 let od úmrtí program s názvem Koncert ke slávě Sloupu Nejsvětější Trojice připomenul. V provedení rezidenčního ansámblu Volantes Orchestra (umělecká vedoucí Veronika Manová) a Czech Ensemble Baroque Choir (sbormistryně Tereza Válková) zazněla ve čtvrtek 9. září v kostele sv. Mořice Mozartova Missa in honorem Sanctissimae Trinitatis a Naumannova Missa Solemnis. Jako sólisté vystoupili Pavla Radostová (soprán), Romana Kružíková (soprán), Lucie Netušilová Karafiátová (alt), Jan Kožnar (tenor) a Martin Vacula (bas). Notový materiál skladby Missa Solemnis připravil Libor Mašek (violoncello).

XX. ročník festivalu Lípa Musica otevřel Domov

Hudební festival Lípa Musica již dávno není jen regionální kulturní událostí. Během let vyrostl v respektovanou mezinárodní přehlídku, stal se významným hudebním a společenským svátkem nejen České Lípy, ale i širokého okolí, které aktuálně zahrnuje Liberecký a Ústecký kraj a také přilehlé oblasti Saska. Úspěchy v oblasti dramaturgické a umělecké jdou ruku v ruce se zájmem publika i široce rozvětvené sítě partnerů festivalu, sponzorů a podporovatelů. Díky propracovaným a pečlivě rozvíjených způsobům vynalézavé komunikace s veřejností má nyní festival Lípa Musica renomé nejvýznamnějšího festivalového projektu v oblasti klasické hudby v severních Čechách. Hudba je mu východiskem, základem a primární sdílenou hodnotou, která je představována v obecnějším kulturním a antropologickém kontextu s ohledem na specifika regionu a duchovní potřeby člověka. V návaznosti na vědomí historických kořenů dané oblasti jsou pak dalšími klíčovými tématy festivalu česko-německá spolupráce a podpora hudebního vzdělávání a rozvoje nejmladších generací.

Rozpačitý začátek Dvořákovy Prahy aneb Není všechno zlato, co se třpytí

Vyprahlé publikum se nemohlo XXI. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha doslova dočkat. Neumím si jinak vysvětlit, proč ovacemi ve stoje skončila již úvodní polovina prvního festivalového večera ve Dvořákově síni pražského Rudolfina (6. 9. 2021). Ovace ve stoje nebyly na místě. A rozhodně byly předčasné, protože po nepříliš přesvědčivém provedení Dvořákova Violoncellového koncertu h-moll op. 104 následovalo ještě problematičtější nastudování Symfonie č. 9 e-moll op. 95 Z Nového světa. Na zahajovací koncert jsem se jako většina festivalového publika upřímně těšil. Jen jsem si říkal, kdy už konečně dramaturgové opustí dávno překonané programové pořadí koncert + symfonie a připustí, že Novosvětskou Dvořákova americká story začala a violoncellovým koncertem skončila, takže by bylo vhodnější pořadí skladeb už jen z chronologického hlediska vyměnit.

Don Giovanni v průběhu staletí

7. září 2021 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Don Giovanni v průběhu staletí

Je nesmírně osvěžující vidět operní inscenaci živě v divadle, zejména pak po té dlouhé vynucené přestávce. Nepatřím k přátelům videozáznamů jakýchkoli divadelních představení, protože (jako jistě i vy) vím, jak zkreslující je pohled kamery (kamer) na jeviště a jak problematický je zvukový přenos operní inscenace. Jsem přesvědčena o tom, že na takto deformovaný zploštělý divadelní útvar nelze seriózně psát recenzi, byť i tady existují velmi vzácné výjimky. Šla jsem na druhou premiéru Dona Giovanniho do Stavovského divadla v neděli 29. srpna a viděla a slyšela jsem totéž obsazení (s výjimkou Dony Elvíry) jako při dubnovém televizním přenosu.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.