V neděli 16. dubna se odehrál v Dvořákově síni pražského Rudolfina operní recitál italského tenoristy Vittoria Grigòla – koncert obsahem tradiční, koloritem netradiční; klavírním partnerem mu byl Vincenzo Scalera.

Společnost koncertních umělců uspořádala v úterý 11. dubna na koncert ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s barytonistou Peterem Schönem k provedení písní Gustava Mahlera ze sbírky Chlapcův kouzelný roh, který společně nahráli v loňském roce a v průběhu koncertu bylo nové CD Supraphonu slavnostně pokřtěno.

Pražská komorní filharmonie přivítala na svém abonentním koncertu řady A7 prominentního hosta, amerického pianistu Garricka Ohlssona, který pod taktovkou Emmanuela Villauma přednesl Brahmsův Druhý klavírní koncert B dur, op. 83. Ohlsson představil svého Brahmse v lety vyzrálém pojetí – hraje tento koncert od pubertálních let, stejně jako o 22 let mladší koncert d moll – jemuž vévodí spíše přemýšlivý nadhled a vytříbená, nevtíravá elegance než vycizelovaná přesnost. Chyby v tomto Koncertu ostatně dělal vždy, a nikdy jich nebylo málo, ale to vůbec při hodnocení jeho výkonu není důležité. Na YouTube je živý záznam z Royal Albert Hall někdy z konce 70. let, s BBC pod taktovkou Jamese Loughrana; výkon znamenitý, ba strhující, ale platí o něm zhruba totéž. Já jsem jej slyšel někdy na počátku 90. let též v Londýně, a zde drobných překlepů snad ještě přibylo, pokud si pamatuji, takže v tomto světle dopadal úterní koncert v Rudolfinu s PKS ještě dobře.

Na svém koncertě ve Dvořákově síni Rudolfina 11. dubna 2023 nabídl orchestr PKF – Prague Philharmonia se svým šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem posluchačům díla dvou z nejvýznamnějších autorů devatenáctého století: Klavírní koncert č. 2 B dur op. 83 Johannesa Brahmse a Symfonii č. 3 a moll „Skotskou“ op. 56 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Sólistou Brahmsova Klavírního koncertu, který zazněl v první polovině večera, byl americký pianista Garrick Ohlsson. U českého publika se tento sympatický umělec těší velké oblibě, o čemž svědčil i zcela zaplněný koncertní sál.

V rámci vydařeného Velikonočního festivalu nabídl Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v kostele sv. Šimona Judy dva mimořádné programy: na Velký pátek a Bílou sobotu Bachovy Pašije podle Jana v divadelním výkladu Matěje Formana a na Velikonoční neděli projekt s názvem Veselé Velikonoce s Mozartem. Oba projekty měly světla i polostíny. Letmo se zastavím u Mozarta.

Dotknou-li se média vizualizací hudby Johanna Sebastiana Bacha, většinou připomínají drtivý dojem z režijního ztvárnění Matoušových pašijí Peterem Sellarsem (Berlínská filharmonie, Simon Rattle a řada dalších účinkujících, 2013–14). Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK se rozhodl o deset let později připomenout ústřední pasáže Bible zcela jinak a překvapivé řešení v mých očích svou poetikou a celostním konceptem překonalo Sellersův výklad. Dlužno dodat, že ztráta možná několika oratorií Johanna Sebastiana Bacha (zvláště pak Markových pašijí) patří k největším hudebním katastrofám dějin lidstva.

Po monumentálním zahájení 30. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby v katedrále sv. Petra a Pavla skladbou Stabat Mater brněnského varhaníka Františka Musila (1852–1908) se druhý koncert letošního programu přesunul do komornějších a intimnějších prostor kostela sv. Augustina – právě zde vystoupil v pondělí 3. dubna soubor Cappella Mariana ve složení: Vojtěch Semerád (vysoký tenor), Ondřej Holub (tenor), Tomáš Král (baryton), Mélusine de Pas (viola da gamba), Jan Krejča (teorba) a Pablo Kornfeld (varhany). Kromě výběru z díla Marca-Antoina Charpentiera, Henryho Du Monta a Heinricha Schütze zazněla také světová premiéra skladby Ze všech sil Slavomíra Hořínky, která dala večeru jeho název.

Jméno Františka Musila (1852–1908) nejspíše u mnohých (a to i pravidelných) návštěvníků brněnských hudebních večerů nevyvolávalo až do nedělního koncertu výraznější asociace – tento původem pražský rodák sice patřil po boku Leoše Janáčka k nejvýznačnějším postavám hudebního Brna 19. století, avšak historie – stejně jako interpretační praxe – na něj neprávem převážně zapomněla. Vítanou změnu brněnského hudebního paradigmatu by mohl přinést zahajovací koncert 30. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby. Právě na něm totiž zaznělo 2. dubna Musilovo kdysi slavné Stabat Mater, a to dokonce v katedrále sv. Petra a Pavla, kde Musil sloužil jako varhaník až do své smrti celých osmatřicet let. Poslední známé provedení Musilova Stabat Mater se uskutečnilo roku 1941 v Praze a od té doby zůstávalo v zapomnění. Přispěly k tomu možná i provozovací nároky – o mohutnosti díla možná nejlépe vypovídá množství sborů, které se na nedělením provedení podílelo: Ars Brunensis, Ensemble Versus, Gaudeamus Brno, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity a Vox Iuvenalis. Sólových partů se zhostili Lucie Kašpárková (soprán), Jarmila Balážová (mezzosoprán), Martin Javorský (tenor) a František Zahradníček (bas). To vše pojil orchestr Filharmonie Brno pod vedením Tomáše Krejčího.

Ačkoliv si brněnský orchestr Ensemble Opera Diversa připomněl středečním koncertem (29. března) v sále Konventu Milosrdných bratří 20. výročí svého „oficiálního“ působení, hlavní téma večera Lamento souznělo s blížícím se pašijovým týdnem. V rámci předvelikonočních „nářků“ zazněly hned dvě premiéry – první české provedení skladby Tuireadh pro klarinet a smyčce skotského skladatele Jamese MacMillana a světová premiéra (za přítomnosti skladatele) Rex tremendae majestatis pro smyčce a zvukovou stopu Vladimíra Franze, který dílo zkomponoval přímo pro Ensemble Opera Diversa. Orchestr vedla dirigentka souboru Gabriela Tardonová. Jako sólisté vystoupili Milan Paľa (tentokrát na violu) a klarinetista Jiří Mráz.

Abonentní koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK dne 29. března 2023 ve Smetanově síni pražského Obecního domu měl poněkud netradiční průběh. Byl totiž spojen se křtem supraphonského dvoudiskového alba, na němž FOK nahrál spolu se svým šéfdirigentem Tomášem Braunerem a s hvězdným pianistou Lukášem Vondráčkem kompletně všechny čtyři klavírní koncerty a Rapsodii na Paganiniho téma pro klavír a orchestr op. 43 Sergeje Rachmaninova. Nahrávka byla realizována v průběhu „covidového“ roku 2021, její vydání bylo nasměrováno na rok 2023, kdy si připomínáme skladatelovo dvojité jubileum: stopadesáté výročí narození a osmdesáté výročí úmrtí.