V tyto napínavé předvolební dny umělecký zážitek obzvláště potěší. Neděle 8. ledna uvítala na uzavřeném jevišti Stavovského divadla pány Jiřího Hájka (zpěv) a Zdeňka Klaudu (klavír), kteří v tomto neobvyklém komorním prostředí uvedli písňový cyklus Franze Schuberta (1797–1828) Zimní cesta (Winterreise) na texty básní jeho generačního souputníka Wilhelma Müllera (1794–1827). Schubert jej zkomponoval rok před svou smrtí a všimněme si, že skladateli i básníkovi byla dopřána opravdu jen velmi krátká doba života. Původně je cyklus psán pro tenor, ale často jej zpívají například barytonisté, jak se stalo i teď. Čtyřiadvacet písní je pestrobarevným kaleidoskopem výpovědí, které nám sděluje osamělý poutník konfrontující se se svými pocity a zážitky. Jako korálky navléká postupně jednotlivá témata v barvitých obrazech, které v něm vzbuzují nejen osobní vzpomínky, ale i krajina, jíž kráčí.

Oslavy letošního 100. výročí narození Viktora Kalabise zahájil 15. ledna koncert pořádaný Nadačním fondem Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové uvedením autorových Symfonických variací pro velký orchestr, op. 24 v provedení PKF – Prague Philharmonia v Rudolfinu. Nadační fond založený v roce 2000 Viktorem Kalabisem a Zuzanou Růžičkovou si klade za cíl péči o dílo Viktora Kalabise, ale také podporu mladých talentovaných umělců. Oba manželé se pilně věnovali svému poslání, po smrti Viktora Kalabise v roce 2006 a Zuzana Růžičková pokračovala v nahrávání jeho kompletního díla až do své smrti v roce 2017.

Je oceněníhodné, že si vedení FOKu vzpomnělo na zřídka uváděné Sonáty pro cembalo a housle BWV 1014–1019 Johanna Sebastiana Bacha. Sice se traduje, že podstata jeho díla je v kantátách a v druhém plánu oratoriích, jeho instrumentální hudba je neméně geniální. Pravda, více se provádějí sólové sonáty a partity, ale sonáty pro housle a cembalo jsou neméně zajímavé, i když je to svojí poetikou poněkud zvláštní svět. V pražském kostele sv. Šimona a Judy je 17. ledna provedli Florence Malgoire a Mahan Esfahani.

V letošním roce si připomínáme sté výročí narození jednoho z předních českých skladatelů Viktora Kalabise. Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, který vznikl v roce 2000 s cílem propagovat Kalabisovu tvorbu, inicioval při příležitosti tohoto výročí velkorysý projekt nazvaný KALABIS100. V jeho rámci podpoří v roce 2023 více než dvě desítky koncertů, na nichž zazní skladatelova díla. Slavnostního zahájení tohoto projektu se ujal orchestr PKF – Prague Philharmonia, který do programu svého koncertu 15. ledna 2023 ve Dvořákově síni Rudolfina zařadil jako první číslo Kalabisovy Symfonické variace pro velký orchestr op. 24.

Pod názvem Hudba tajuplných příběhů nabídl FOK 11. ledna 2023 ve Smetanově síni Obecního domu svým posluchačům program tak lákavý a tak rafinovaně sestavený, že musel nadchnout i ty nejnáročnější fajnšmekry. Nutno ale hned dodat, že čtyři hudební „příběhy“ čtyř slovanských skladatelů – českého, polského a dvou ruských –, které toho večera zazněly, byly nejen tajuplné, ale také značně potemnělé, ba nezřídka až depresivní (ostatně – mnohé napovídá už i to, že v úvodních taktech všech čtyř děl převládaly temné basové tóny). Tři skladby – ruské a polská – vznikly na počátku 20. století a odrážejí dekadentní nálady fin de siècle, český autor reagoval ve svém díle na tíživou situaci v období padesátých let.

Český spolek pro komorní hudbu po čase připomněl české laureáty různých soutěží (10. 1. 2023, Sukova síň Rudolfina). Tentokrát to byli sedmadvacetiletá klarinetistka Anna Sysová, nositelka 2. ceny na soutěži Pražského jara 2022, která si titul magistra Ostravské univerzity tamtéž rozšiřuje doktorandským studiem, a pětadvacetiletý violoncellista Vilém Vlček, student Musik-Akademie Basel, který je laureátem Soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2021 a Rahn Musikpreis 2022. Dlužno předeslat, že oba jsou to mimořádné talenty české hudby. Výsledek mě ale překvapil.

Dětský hudební soubor Musica Marcato je poměrně mladý, vznikl v roce 2016. Za krátkou dobu své existence si ovšem vydobyl značné renomé. Jeho Novoroční koncert, který se konal v neděli 8. ledna 2023 dopoledne v nádherném barokním refektáři Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí, přilákal takové množství posluchačů, že opozdilci jen těžko hledali volné sedadlo.

Netradiční až neformální bylo kulturní rozloučení s českým předsednictvím v Radě Evropské unie. Závěrečný koncert, na jehož uspořádání se podílely Stipendijní akademie MenART a Česká centra, se konal 13. prosince v bruselském kulturním centru Palais des beaux-arts de Bruxelles (BOZAR). Společně i separátně vystoupili hudebníci z oblasti klasické hudby (Radek Baborák a jeho Ensemble) i osobnosti z oblasti nonartificiální hudby (Beata Hlavenková se svou Kapelou Snů, Marcel Bárta s kapelou Vertigo). Osvěžením a současně důležitým vzkazem byla účast mladých muzikantů, účastníků programu MenART, které vystupující umělci vedli v uplynulých letech jako mentoři (Nora Lubbadová, Vladimír Slavíček, Tadeáš Syrový, Veronika Chamolová a Vintíř Langášek). Nikoli náhodou organizátoři koncert nazvali Předání štafety další generaci. Tak jako symbolicky předává štafetu předsednictví Česká republika další nástupnické zemi, vynesli pořadatelé do centra pozornosti mladé talentované hudebníky, budoucí nástupce svých zkušených kolegů. Jejich talent se rozvíjí i díky jedinečnému systému českého uměleckého školství, o jehož významu a projektu ZUŠ Open mluvila na půdě Evropského parlamentu týden před konáním závěrečného koncertu Irena Pohl Houkalová.

Vánoční koncerty souboru Collegium Marianum mají pokaždé originální kouzlo. Někdy jsem byl svědkem víceméně tradičního koncertu, jindy zázraku stvoření něčeho výjimečného, jako tomu bylo kdysi ve spolupráci s divadlem Buchty a loutky nebo s Hanou Blažíkovou.