Písňový recitál je jedním z tradičních dramaturgických pilířů národního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. Letos měl své místo v kalendáři v pátek 23. 6. 2023, a to v příjemných historizujících prostorech Smetanova domu, který byl stavěn v podstatě současně se skladbami, které onoho podvečera figurovaly na programu. Festivalové podium letos patřilo basistovi Janu Martiníkovi a generálnímu řediteli České filharmonie Davidu Marečkovi, tentokrát v roli partnera u klavíru. Písňové recitály náležejí společně s koncerty komorní hudby k náročnějším žánrům artificiální hudby. Mohou však být i příjemným setkáním s repertoárem, v němž se lidský hlas za doprovodu klavíru prolíná s poezií a sofistikovanými literárními texty vůbec. Takový pocit jsem měl z Martiníkova recitálu, který spojil populární a nejpopulárnější písně českých skladatelů 19. a 20. století s repertoárovými návraty a překvapeními.

Mezi 20. a 22. červnem 2023 jsem vyslechl tři neobyčejné koncerty, jež si dovolím sumarizovat.

Brněnský hudební soubor Ensemble Opera Diversa představil v úterý 13. června v Mozartově sálu brněnské Reduty další z koncertů řady Hudební inventura, která se dlouhodobě věnuje (znovu)objevování a uvádění skladeb domácích autorů. Zatímco povětšinou se večery cyklu Hudební inventura soustřeďují spíše na v minulosti upozaďované a „neoficiální“ autory, kteří mnohdy stáli v nelibosti vládnoucí politické garnitury, letošní koncert dal nezvykle přednost dříve prosazovaným – ať již pro samotný kompoziční styl, či ideologické přesvědčení – autorům, kteří dnes rovněž čelí faktickému zapomenutí. Soubor Ensemble Opera Diversa si na úterním koncertu položil otázku, do jaké míry může čas „zklidnit vody“ a umožnit nahlédnout na samotné skladby jakožto na svébytná hudební díla nezatížená osobností svého tvůrce či „duchem doby“.

Perkusní virtuos, mág, čaroděj – tak se přezdívá Martinu Grubingerovi. Rakouský multiperkusista svou virtuozitu předvedl i v úterý 6. června na Drážďanských hudebních slavnostech v sále Paláce kultury zaplněném do posledního místa. Partnery mu byli Německá komorní filharmonie Brémy, mladý finský dirigent Tarmo Peltokoski a pět jeho kolegů perkusistů.

Na závěrečném koncertě abonentní řady R v pondělí 12. června 2023 ve Dvořákově síni Rudolfina nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu se svým šéfdirigentem Petrem Popelkou posluchačům zajímavou kombinaci tří žánrově zcela rozdílných děl ruské provenience. Program byl pro publikum zjevně lákavý – koncertní sál byl zaplněný do posledního místa, a to včetně sedadel na varhanní empoře.

Dům kultury Poklad v ostravské místní části Poruba býval výkladní skříní československé socialisticko-realistické architektury. Dostaveníčko si zde dávali ostravští horníci, hutníci, pracující inteligence a jejich rodinní příslušníci. V divadelním sále ovšem býval hostem i Josef Suk, vystupovala zde přední československá smyčcová kvarteta a nejeden český či slovenský operní pěvec v sále sklízel zasloužený potlesk. Dnes je porubský „kulturák“ po rozsáhlé několikaleté rekonstrukci a do jeho programů, které má obvykle na starosti cimbalista Jan Rokyta, se vrací i tzv. vážná hudba. Ve čtvrtek 8. 6. 2023 hostil ve svých zdech v rámci mezinárodního hudebního Festivalu Leoše Janáčka vyslance letos jubilujícího Českého rozhlasu, Symfonický orchestr Českého rozhlasu s jeho šéfdirigentem Petrem Popelkou. Rozhlasoví symfonikové se svým šéfem zaplnili akusticky limitovaný sál s ještě omezenějším podiem spokojeným publikem a odvedli výkon hodný renomovaných koncertních síní.

Osmdesátiminutová sdělností naplněná emoční sonda do duše Gustava Mahlera. Tak by se dalo ve stručnosti popsat provedení Mahlerovy VI. symfonie a moll v nastudování Semjona Byčkova a České filharmonie, kterým uchvátili své posluchače na třech abonentních koncertech 8., 9. a 10. června. Byl jsem přítomen poslednímu z nich.

V pátek 2. 6. 2023 dozněly poslední takty letošního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Mnohé nasvědčuje tomu, že rok 2023 se zařadí mezi úspěšné, když ne rovnou mezi nejúspěšnější ročníky mladší historie nejstaršího českého hudebního festivalu. Debut finského mladíka Klause Mäkelä, hostování Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu s britskou hvězdou Danielem Hardingem nebo aplaudovaná vystoupení ansámblů staré hudby (Les Talens Lyriques) i tvorby nejsoudobější (Klangforum Wien) zaujaly publikum i obec hudebních kritiků. O to více jsem byl zvědavý na závěrečný koncert, který měl opět jednou na programu Beethovenovu Devátou symfonii s jejím závěrečným sborově extatickým apelem na humanitu, bratrství a úctu k vesmírné harmonii. Vzácným hostem festivalového finále byl německý dirigent, klavírista a vždy vítaný host českých podií Christoph Eschenbach, který se narodil před třiaosmdesáti lety v časech a v podmínkách, jež připomínají dnešní východ Evropy s jeho dětskými sirotky a válečnými uprchlíky. Málokterý z žijících německých dirigentů prožil již jako dítě na vlastní kůži, co znamenají slova „Wem der grosse Wurf gelungen, eines Freundes Freund zu sein“.

Festival Pražské jaro hostil v pondělí 29. května renomovaný francouzský barokní soubor Les Talens Lyriques. Mistři francouzské barokní artikulace působí na scéně již více než 30 let a jejich dirigent a cembalista Christophe Rousset dostal za svoji celoživotní práci krom jiných i nejvyšší francouzské vyznamenání, řád rytíře Čestné legie. Pondělní večer v Rudolfinu měl tedy patřit k tomu nejlepšímu, co letošní program PJ pro barokní milovníky nabízí. Vždyť Rousset se svou partou mnohokrát dokázal, že mezi barokní elitu v Evropě jednoznačně patří. Přesto jsem po pondělním koncertě odcházel z Rudolfina se smíšenými pocity.

Tomáš Víšek je nejen výborný klavírista a neúnavný průzkumník skrytých zákoutí klavírní literatury, ale také člověk obdařený mimořádným smyslem pro humor. V úterý 30. května 2023 oslavil své šestašedesátiny. Den předtím, v pondělí 29. května, vystoupil ve Studiu Ypsilon (s nímž řadu let spolupracuje) na recitálu nazvaném Ještě je mi 56 pozpátku. Ten název vypadá trochu jako rébus, ale je to rébus lehce rozluštitelný: klavírista tím chtěl připomenout, že pondělek 29. května je posledním dnem, kdy je mu ještě pouhých pětašedesát.