Ve čtvrtek 24. srpna jsem horkým večerem mířil do Českého Krumlova, abych poprvé zažil atmosféru otáčivého hlediště. Na programu byl všemi chválený Händelův Mesiáš, režírovaný Tomášem Pilařem, s nímž jsem měl tu čest spolupracovat v Plzni na Monteverdiho Orfeovi a jehož režijní práci sleduji a obdivuji. Zdálo se mi, že lepší program na čtvrteční večer pozvolna odcházejícího léta lze jen těžko vymyslet. Zdání občas klame. Ale popořádku.

Již dvacet pět let obohacuje hudební život Vysočiny Mezinárodní festival Petra Dvorského. Koncerty konané v zámecké zahradě „moravského Versailles“, zámku Jaroměřice nad Rokytnou, ale také nedalekých Dalešicích či Valči u Hrotovic pravidelně nabízejí výběr z rozmanitého repertoáru klasické či populární hudby. Výjimečnost letošního ročníku však spočívá v uvedení opery Františka Antonína Míči L’origine di Jaromeriz in Moravia (O původu Jaroměřic na Moravě) na autentickém místě, kde zazněla v češtině poprvé v roce 1730 a novodobě jako celek až v pondělí 14. srpna 2023.

24. ročník festivalu Letní slavnosti staré hudby zakončil v úterý 8. srpna v kostele sv. Šimona a Judy koncert s názvem Canto d’Orfeo. Hostem souboru Collegium Marianum byla francouzsko-italská altistka Delphine Galou. Dovolte mi úvodem recenze malé zamyšlení nad činností samotného souboru Collegium Marianum. Ansámbl vedený Janou Semerádovou už nějakých 26 let působí na české hudební scéně. Měl jsem tu čest znát jej i v jeho počátcích a považuji za pozoruhodné, že stále udržuje stejnou linii, vysokou uměleckou kvalitou a svoje specifické pojetí hudby.

Pondělní večer v Trojském zámečku patřil španělské renesanční hudbě v provedení mladého španělského souboru s názvem Cantoría, který byl založen tenoristou Jorgem Losanou v roce 2016. V rámci festivalu Letní slavnosti staré hudby vystoupil s programem postaveným především na tzv. Ensaladas Matea Flechy el Viejo (1481–1553), v obsazení 4 zpěváci (SATB) a 3 instrumenty; vihuela da mano, viola da gamba a varhanní pozitiv. Kostru programu doplnily kratší vokální skladby Flechových současníků a několik instrumentálních čísel, ve kterých se předvedly všechny tři doprovodné nástroje.

Hudebněvizuální večer Letních slavností staré hudby 2023 v pražském kulturním centru Vzlet v centru Vršovic (29. 7.) rafinovaně potvrdil, že festivalové idea symbolické oslavy múz je správná. Tentokrát na vše dohlížela z Olympu Terpsichoré, múza tance. Nebylo náhodné, že se vše točilo kolem polského souboru Cracovia Danza Ballet (umělecká vedoucí Romana Angel), jehož filigránsky dokonalé umění se pokusila podpořit Capella Ornamentata, řízená cinkenistou Richardem Šedou. A bylo přirozené, že večer podepřel pražský Polský institut, což je třeba pochválit.

Hudební festival Znojmo, jenž se v jihomoravském městě koná již 19. rokem, si pro letošní stagionu vytyčil vskutku velkolepý cíl – představit veřejnosti ve scénickém nastudování „znojemskou“ gratulační serenatu Harmonie Planet (La concordia de’ pianeti) Antonia Caldary. Dílo věnované císařovně Alžbětě Kristýně, choti císaře Karla VI., které v jihomoravském městě zaznělo po 300 letech, dalece přesahuje svým provedením hranice zdánlivé provinčnosti.

Ctěnický hudební festival pokračoval již 3. ročníkem na zahajovacím koncertu Noc s Mozartem s výběrem nejznámějších operních melodií v podání mladých pěvců. V úterý 18. července vystoupili v sále Kočárovny Ctěnického zámeckého areálu na severovýchodním okraji Prahy čeští a slovenští sólisté, kteří sklízejí úspěchy na domácích i zahraničních scénách. Předseda festivalového výboru Robert Rytina a čestná prezidentka festivalu Kateřina Kněžíková přivítali hosty zcela zaplněné zámecké Kočárovny s klenutou klenbou, jež svědčí setkáním s klasickou hudbou dokonale.

Slavnostně a na vysoké úrovni zahájil 18. července 24. ročník pražských Letních slavností staré hudby, tentokrát v chrámu P. Marie a slovanských patronů v Emauzích. Zahajovací koncert svěřili pořadatelé německému souboru Ensemble Polyharmonique, který pro svůj český debut připravil program postavený především z chrámových děl protestantských autorů 17. století. Umělci se omezili na svůj nejvlastnější repertoár, totiž na vícehlasé vokální skladby, jež lze interpretovat v sólovém obsazení s doprovodem bassa continua (a bez koncertantních nástrojů). Okruh výběru se tak sice výrazně zúžil, přesto mělo publikum možnost vyslechnout relativně rozmanité kusy od převážně polyfonních až po silně deklamačně a lehce virtuózně konstruované, od modálně zabarvených po harmonicky již moderně cítěné skladby.

Letošní 65. Smetanovu Litomyšl uzavřel italský program. Byl originálně sestaven, i když Orchestru FOK chyběl kus temperamentu a lesku, zejména v první polovině. Program nazvaný Ciao, Italia! kombinoval hudbu inspirovanou Itálií a hudbu přímo italskou. Dirigoval Tomáš Brauner a hostem byl tenorista Raffaele Abete v nejznámějších italských písních. Jeho hlas působil nejprve trochu sevřeně, ale postupně se rozezpívával a závěrečné O sole mio vyšlo víc než důstojně. Program mohl začít výraznějším otvírákem, než je Schubertova Předehra v italském slohu, a také v Čajkovského Italském capricciu se mohli muzikanti víc snažit.

Další projekt s unikátní dramaturgií a zároveň přínosem odkrývajícím publiku méně známou tvorbu nabídl v neděli 25. června spolek Lieder Company Prague. Ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice vystoupili pěvci – sopranistka Jana Sibera, tenorista Ondřej Holub a barytonisté Roman Janál s Vojtěchem Šemberou ve spolupráci s klavíristy Janem Duškem a Bohumírem Stehlíkem. Ti přednesli písňová díla dvou skladatelských osobností se shodnými letopočty narození a úmrtí, a to ve své úplnosti. Zněla tak hudba Viktora Kalabise a Györgye Ligetiho.