Vánoční koncerty souboru Collegium Marianum mají pokaždé originální kouzlo. Někdy jsem byl svědkem víceméně tradičního koncertu, jindy zázraku stvoření něčeho výjimečného, jako tomu bylo kdysi ve spolupráci s divadlem Buchty a loutky nebo s Hanou Blažíkovou.

Po zdolání covidu jsem opět zatoužil o živé kultuře. Jak jinak oslavit navrácené zdraví než hudbou. Nejsa lyžař, navštívil jsem v sobotu 17. prosince dva koncerty. Díky nim se stal onen den mimořádným.

Prosincový návrat Jakuba Hrůši k České filharmonii byl opět triumfem. Nabídli českou hudbu s řeckým kořením. Koncert 15. prosince otevřela světová premiéra Sedmé symfonie op. 153 Jaroslava Krčka. Jeho hudební aktivity mají dvě cesty. Ta první, mediálně známější, je intenzivní reflexe hudebního folkloru  a pramenů staré hudby, a to na platformách souborů Chorea Bohemica a Musica Bohemica, práce, jež dosud nebyla dostatečně doceněna. Souběžně s tím si vždy našel čas na kompozice náročných forem.

Pro svůj předvánoční koncert 8. prosince na Novoměstské radnici zvolil hobojista název „Christmas No Limits II“, vystihující program vytvořený z jeho předcházejících koncertů i nahrávek s ansámblem Ultimate W Band a také z nejnovějšího projektu Christmas Album. Supraphon tuto nahrávku vydal v listopadu a k datu koncertu album dosáhlo na první příčku v prodeji titulů klasické hudby.

Koncert České filharmonie 8. prosince patřil k těm nejodvážnějším v sezoně – žádný advent, ale premiéra rozměrné soudobé skladby a v prvé polovině Sibeliův houslový koncert. Otevíral abonentní řadu C, první z trojice koncertů tohoto týdne nebyl zcela vyprodán, byl ale znamenitě zahraný.

Jedna z nejpozoruhodnějších dramaturgických linií souboru Ensemble Opera Diversa s názvem Hudební inventura se již poměrně dlouho věnuje (znovu)objevování a objednávání skladeb domácích autorů. Další koncert z této řady se uskutečnil v úterý 6. prosince ve foyer Domu umění města Brna a na jeho programu se objevila díla tří rozdílných skladatelských generací – skladby Rudolfa Komorouse (1931), Pavla Slezáka (1941), Radima Bednaříka (1979) a Terezy Opálkové (1998). Zatímco v případě Serenade pro smyčce Rudolfa Komorouse se jednalo o českou premiéru, u zbývajících děl šlo dokonce o premiéry světové. Instrumentačním pojítkem skladeb Terezy Opálkové a Radima Bednaříka se stalo využití cimbálu jakožto sólového nástroje. Oba party interpretoval cimbalista Michal Grombiřík a orchestr vedla dirigentka souboru Gabriela Tardonová.

Jevgenij Kissin je dnes jedním z nejvýznamnějších světových pianistů. Méně známo o něm je, že se vedle hry na klavír věnuje také komponování – jeho skladby vydává přední německé hudební nakladatelství G. Henle Verlag. V pondělí 5. prosince 2022 měli pražští posluchači příležitost seznámit se s nejnovějším Kissinovým dílem – Triem pro housle, violoncello a klavír. Premiéru této skladby zařadil Český spolek pro komorní hudbu jako první číslo programu svého mimořádného koncertu v Sukově síni Rudolfina. Klavírního partu se v tomto díle pochopitelně ujal sám autor, spolu s ním vystoupili koncertní mistři České filharmonie: houslista Jan Fišer a violoncellista Václav Petr. Druhým číslem avizovaného programu byl oblíbený Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. U klavíru vystřídal v této skladbě Kissina náš nejznámější pianista Ivo Kahánek. K němu se vedle Jana Fišera a Václava Petra připojila ještě Petra Brabcová, vedoucí skupiny druhých houslí České filharmonie, a Jiří Pinkas, violista renomovaného Bennewitzova kvarteta. Těsně před začátkem koncertu pořadatel oznámil drobnou, leč podstatnou změnu, totiž že skladby zazní v opačném pořadí, než jak je mají posluchači uvedené v tištěném programu, tj. napřed Dvořákův Kvintet, po něm Kissinovo Trio.

První adventní neděle 27. listopadu patřila poprvé v liteňské Čechovně koncertu s předvánoční atmosférou. Zájem projevilo tolik posluchačů, že ani dva za sebou následující koncerty nestačily a myšlenka ředitelky Zámku Liteň Ivany Leidlové oživit zámecký areál na prahu zimy sklidila velký úspěch.

Letos je tomu přesně 100 let, co z podnětu především Vladimíra Helferta, Viléma Petrželky a Václava Kaprála vznikl Klub moravských skladatelů, v jehož čele stanuly v průběhu let téměř všechny významné české hudební osobnosti žijící a působící na Moravě – Leoš Janáček, který se stal prvním předsedou klubu, František Neumann, Ferdinand Vach, Jan Kunc, Jaroslav Kvapil, Osvald Chlubna a další. Toto zásadní výročí oslavil Klub moravských skladatelů hned dvakrát: první program se uskutečnil v pátek 25. listopadu 2022 v koncertním sále Hudební fakulty JAMU a ten druhý – který je předmětem dnešního textu – se odehrál ve čtvrtek 1. prosince 2022 v Koncertním sále Leoše Janáčka brněnské konzervatoře. Na programu večera se objevila příznačně díla od Leoše Janáčka, ale také skladby Jiřího Pavlici, Vlastimila Pešky, Evžena Zámečníka a Zdeňka Pololáníka.

Právě probíhající výstava Muzea umění Olomouc Posvátné umění v nesvaté době | České sakrální umění 1948–1989 (27. října 2022 – 9. dubna 2023) přináší uměleckohistorický pohled na širokou škálu realizací sakrální architektury, obrazové a sochařské tvorby nebo užitého umění ve specifických interiérech. Důležitou součástí je i cyklus koncertů, jejichž dramaturgie vyrůstá z potřeby připomenout doby duchovního i fyzického útlaku. Koncertní duo Individual sestávající z barytonisty Jiřího Miroslava Procházky a klavíristy Jiřího Hrubého představilo ve středu 30. listopadu v sále Arcidiecézního muzea Olomouc komorní tvorbu židovských skladatelů Pavla Haase a Viktora Ullmanna a rovněž písňový cyklus Jiřího M. Procházky Hodiny, složený na dvě básně Jana Zahradníčka. Dramaturgie večera se tedy nevymezovala pouze „nesvatou dobou“ let 1948 až 1989, do které spadá umělecká tvorba „knížete české poezie“ Jana Zahradníčka, ale obsáhla i období nacistické okupace, kterou připomněla díla Haase a Ullmanna, usmrcených v říjnu roku 1944 v koncentračním táboře Osvětim.