Kritiky
Svůj nový film KaprKód charakterizuje režisérka Lucie Králová jako dokumentární operu. Je to skvělý tvůrčí nápad, výstižně naznačuje muzikantské povolání protagonisty, a pomůže i marketingu snímku. Navíc ho přiblíží těm milovníkům filmu, kteří klasické hudbě příliš neholdují. Charakteristika autorky přitom není zavádějící – snímek je v zásadě hudebním dílem (nebo lépe řečeno nekonvenční filmovou adaptací hudebního díla). Mohlo by se mu klidně říkat i dokumentární kantáta nebo oratorium, ale opera je přeci jenom širšímu publiku přístupnější (a pochopitelnější) útvar. A dokumentem film rozhodně je.
Hudební rozloučení s českým předsednictvím v Radě EU: symbolické předání štafety mladým
6. leden 2023 Napsal(a) Alena SojkováNetradiční až neformální bylo kulturní rozloučení s českým předsednictvím v Radě Evropské unie. Závěrečný koncert, na jehož uspořádání se podílely Stipendijní akademie MenART a Česká centra, se konal 13. prosince v bruselském kulturním centru Palais des beaux-arts de Bruxelles (BOZAR). Společně i separátně vystoupili hudebníci z oblasti klasické hudby (Radek Baborák a jeho Ensemble) i osobnosti z oblasti nonartificiální hudby (Beata Hlavenková se svou Kapelou Snů, Marcel Bárta s kapelou Vertigo). Osvěžením a současně důležitým vzkazem byla účast mladých muzikantů, účastníků programu MenART, které vystupující umělci vedli v uplynulých letech jako mentoři (Nora Lubbadová, Vladimír Slavíček, Tadeáš Syrový, Veronika Chamolová a Vintíř Langášek). Nikoli náhodou organizátoři koncert nazvali Předání štafety další generaci. Tak jako symbolicky předává štafetu předsednictví Česká republika další nástupnické zemi, vynesli pořadatelé do centra pozornosti mladé talentované hudebníky, budoucí nástupce svých zkušených kolegů. Jejich talent se rozvíjí i díky jedinečnému systému českého uměleckého školství, o jehož významu a projektu ZUŠ Open mluvila na půdě Evropského parlamentu týden před konáním závěrečného koncertu Irena Pohl Houkalová.
Zpíváme a máme k tomu důvod (Jiří Suchý, Semafor, Adeste fideles)
31. prosinec 2022 Napsal(a) Luboš StehlíkProsincový návrat Jakuba Hrůši k České filharmonii byl opět triumfem. Nabídli českou hudbu s řeckým kořením. Koncert 15. prosince otevřela světová premiéra Sedmé symfonie op. 153 Jaroslava Krčka. Jeho hudební aktivity mají dvě cesty. Ta první, mediálně známější, je intenzivní reflexe hudebního folkloru a pramenů staré hudby, a to na platformách souborů Chorea Bohemica a Musica Bohemica, práce, jež dosud nebyla dostatečně doceněna. Souběžně s tím si vždy našel čas na kompozice náročných forem.
Vilém Veverka opět No Limits, tentokrát vánočně
13. prosinec 2022 Napsal(a) Marta TužilováPro svůj předvánoční koncert 8. prosince na Novoměstské radnici zvolil hobojista název „Christmas No Limits II“, vystihující program vytvořený z jeho předcházejících koncertů i nahrávek s ansámblem Ultimate W Band a také z nejnovějšího projektu Christmas Album. Supraphon tuto nahrávku vydal v listopadu a k datu koncertu album dosáhlo na první příčku v prodeji titulů klasické hudby.
Pražská symfonie na Kafkovy německé verše
10. prosinec 2022 Napsal(a) Jindřich BálekJedna z nejpozoruhodnějších dramaturgických linií souboru Ensemble Opera Diversa s názvem Hudební inventura se již poměrně dlouho věnuje (znovu)objevování a objednávání skladeb domácích autorů. Další koncert z této řady se uskutečnil v úterý 6. prosince ve foyer Domu umění města Brna a na jeho programu se objevila díla tří rozdílných skladatelských generací – skladby Rudolfa Komorouse (1931), Pavla Slezáka (1941), Radima Bednaříka (1979) a Terezy Opálkové (1998). Zatímco v případě Serenade pro smyčce Rudolfa Komorouse se jednalo o českou premiéru, u zbývajících děl šlo dokonce o premiéry světové. Instrumentačním pojítkem skladeb Terezy Opálkové a Radima Bednaříka se stalo využití cimbálu jakožto sólového nástroje. Oba party interpretoval cimbalista Michal Grombiřík a orchestr vedla dirigentka souboru Gabriela Tardonová.
Jevgenij Kissin je dnes jedním z nejvýznamnějších světových pianistů. Méně známo o něm je, že se vedle hry na klavír věnuje také komponování – jeho skladby vydává přední německé hudební nakladatelství G. Henle Verlag. V pondělí 5. prosince 2022 měli pražští posluchači příležitost seznámit se s nejnovějším Kissinovým dílem – Triem pro housle, violoncello a klavír. Premiéru této skladby zařadil Český spolek pro komorní hudbu jako první číslo programu svého mimořádného koncertu v Sukově síni Rudolfina. Klavírního partu se v tomto díle pochopitelně ujal sám autor, spolu s ním vystoupili koncertní mistři České filharmonie: houslista Jan Fišer a violoncellista Václav Petr. Druhým číslem avizovaného programu byl oblíbený Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. U klavíru vystřídal v této skladbě Kissina náš nejznámější pianista Ivo Kahánek. K němu se vedle Jana Fišera a Václava Petra připojila ještě Petra Brabcová, vedoucí skupiny druhých houslí České filharmonie, a Jiří Pinkas, violista renomovaného Bennewitzova kvarteta. Těsně před začátkem koncertu pořadatel oznámil drobnou, leč podstatnou změnu, totiž že skladby zazní v opačném pořadí, než jak je mají posluchači uvedené v tištěném programu, tj. napřed Dvořákův Kvintet, po něm Kissinovo Trio.