Na závěrečném koncertu abonentní řady „B“ 26. dubna 2023 ve Dvořákově síni Rudolfina nabídla Česká filharmonie svým posluchačům exkluzívní program: Klavírní koncert fis moll op. 20 Alexandra Skrjabina a Smuteční symfonii c moll Asrael op. 27 Josefa Suka. Neméně exkluzívní byli i hostující umělci – pianista Daniil Trifonov a dirigent Jakub Hrůša.

Tento text není nezaujatou recenzí. Otevřeně přiznávám, že nejsem odbornicí na pěveckou techniku, zato jsem už léta uhranutá Zimní cestou Franze Schuberta. Díky YouTube i dostupným nahrávkám jsem doslova zhltla, co bylo dostupné – počínaje panem Božským (myslím tím Dietricha Fischera-Dieskaua, kterého v mých uších už asi nikdo z trůnu nesesadí) přes Petera Schreiera, Petera Pearse, Jonase Kaufmanna, Marka Padmora, Thomase Hampsona, Romana Janála, Adama Plachetku, Jana Martiníka až po tu pro mě nejvíc vzrušující interpretaci – Iana Bostridge. Na YouTube je nepřeberně Bostridgeových nahrávek Schuberta – můžete si je poslechnout s klavíristy Juliem Drakem, Leifem Ovem Andsnesem, Thomasem Adèsem, pozoruhodný, vyzrále čistý je záznam z festivalu komorní hry v Utrechtu z roku 2016, kde Bostridge vystoupil s klavíristkou Saskií Giorgini. A to nemluvím o jeho posedlosti tímto Schubertovým písňovým cyklem. Nejen kniha, která má tuto obsesi v podtitulu, ale i přednášky a dokumenty dokládají, jak je Bostridge tímto Schubertovým cyklem fascinován.

Představme si následující imaginární situaci: počátkem čtyřicátých let 19. století se lipskými ulicemi prochází trojice zcestovalých třicátníků se saskými kořeny – Mendelssohn, Schumann a Wagner. Ten první zrovna pracuje na Skotské symfonii a scénické hudbě k Shakespearově pohádce Sen noci svatojánské. Ten druhý právě dopsal Jarní symfonii a komponuje orientální oratorium o padlém andělu s názvem Ráj a Peri. A ten třetí dopsal Bludného Holanďana, připravuje drážďanskou premiéru Rienziho a v hlavě se mu rodí romantická opera z německého středověku Tannhäuser. Pošťuchují se, dobírají navzájem, na veřejnosti se chválí, v skrytu však žárlivě střeží jeden druhého. Do hudebních dějin vstoupí každý ve svém žánru. Kdo dnes zná Wagnerovu jedinou symfonii nebo jeho oratorium Večeře apoštolů? Obdobně je tomu s rozsáhlou liturgickou tvorbou Mendelssohnovou nebo jeho kdysi populárními dvojzpěvy. A Schumann? Ten je přece mistr klavírní miniatury a uchvacující vypravěč lyrických písňových příběhů. Kdo zná u nás jeho oratoria?

Již 12. ročník Festivalu Jarmily Novotné otevřel v neděli 16. dubna komorní koncert šansonů Štefana Margity. Operní pěvec, tenorista předních světových operních domů od milánské La Scaly, londýnské Covent Garden po Metropolitní operu v New Yorku či vídeňské Volksoper i pražského Národního divadla patří stále k vyhledávaným umělcům díky svému plnému světlému hlasu a širokému repertoáru operních rolí. Především postavy Janáčkových oper, Bergův Vojcek či Brittenův Billy Budd s rolí Kapitána Verea.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu uvedl ve čtvrtek 13. dubna dramaturgicky zajímavý program, v němž Bartókovo Divertimento rámovala dvě díla soudobých českých skladatelů. Zcela největší dojem přitom zanechaly výkony sólistů, klarinetisty Lukáše Dittricha a violistky Jitky Hosprové. Ostatně, dominanci hlavních protagonistů předesílal i název koncertu: Sólo pro klarinet a violu. SOČR vedl v Anežském klášteře zkušený dirigent hudby 20. století a soudobé hudby Pavel Šnajdr.

V neděli 16. dubna se odehrál v Dvořákově síni pražského Rudolfina operní recitál italského tenoristy Vittoria Grigòla – koncert obsahem tradiční, koloritem netradiční; klavírním partnerem mu byl Vincenzo Scalera.

Společnost koncertních umělců uspořádala v úterý 11. dubna na koncert ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s barytonistou Peterem Schönem k provedení písní Gustava Mahlera ze sbírky Chlapcův kouzelný roh, který společně nahráli v loňském roce a v průběhu koncertu bylo nové CD Supraphonu slavnostně pokřtěno.

Pražská komorní filharmonie přivítala na svém abonentním koncertu řady A7 prominentního hosta, amerického pianistu Garricka Ohlssona, který pod taktovkou Emmanuela Villauma přednesl Brahmsův Druhý klavírní koncert B dur, op. 83. Ohlsson představil svého Brahmse v lety vyzrálém pojetí – hraje tento koncert od pubertálních let, stejně jako o 22 let mladší koncert d moll – jemuž vévodí spíše přemýšlivý nadhled a vytříbená, nevtíravá elegance než vycizelovaná přesnost. Chyby v tomto Koncertu ostatně dělal vždy, a nikdy jich nebylo málo, ale to vůbec při hodnocení jeho výkonu není důležité. Na YouTube je živý záznam z Royal Albert Hall někdy z konce 70. let, s BBC pod taktovkou Jamese Loughrana; výkon znamenitý, ba strhující, ale platí o něm zhruba totéž. Já jsem jej slyšel někdy na počátku 90. let též v Londýně, a zde drobných překlepů snad ještě přibylo, pokud si pamatuji, takže v tomto světle dopadal úterní koncert v Rudolfinu s PKS ještě dobře.

Na svém koncertě ve Dvořákově síni Rudolfina 11. dubna 2023 nabídl orchestr PKF – Prague Philharmonia se svým šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem posluchačům díla dvou z nejvýznamnějších autorů devatenáctého století: Klavírní koncert č. 2 B dur op. 83 Johannesa Brahmse a Symfonii č. 3 a moll „Skotskou“ op. 56 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Sólistou Brahmsova Klavírního koncertu, který zazněl v první polovině večera, byl americký pianista Garrick Ohlsson. U českého publika se tento sympatický umělec těší velké oblibě, o čemž svědčil i zcela zaplněný koncertní sál.

V rámci vydařeného Velikonočního festivalu nabídl Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v kostele sv. Šimona Judy dva mimořádné programy: na Velký pátek a Bílou sobotu Bachovy Pašije podle Jana v divadelním výkladu Matěje Formana a na Velikonoční neděli projekt s názvem Veselé Velikonoce s Mozartem. Oba projekty měly světla i polostíny. Letmo se zastavím u Mozarta.