První únorový večer České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina (abonentní koncert B4) otevřelo jedno velké dramaturgické překvapení – třívětá Symfonie č. 5 g moll velvarského rodáka Leopolda Koželuha (1747–1818). Přiznám se bez mučení, že jsem tuto kompozici slyšel poprvé v životě, a jen tak na její nastudování prvním českým orchestrem s hostujícím dirigentem Johnem Eliotem Gardinerem nezapomenu.

Každé setkání České filharmonie se sirem Johnem Eliotem Gardinerem má punc výjimečnosti. Legendární dirigent v sobě nezapře člověka, který hledá ideální výrazové prostředky, preciznost a specifika. Nejinak tomu bylo s koncertem 1. února v pražském Rudolfinu, který byl podle jeho přání český. Většinou má novinář snahu určit vrchol koncertu, jenže tentokrát byly v podstatě vrcholy tři, jakýsi hudební Mont Blanc.

Ve třetím lednovém týdnu se dramaturgové České filharmonie rozhodli zariskovat. Na programu abonentního koncertu koncertní řady C s hlavním hostujícím dirigentem Tomášem Netopilem byla totiž jedna světová premiéra soudobé kompozice domácího autora střední generace a dvě skladby nejspíše nejhranějších českých skladatelů 19. a 20. století, které jsou však v novém tisíciletí na koncertních podiích spíše popelkou. Nebudu Vás napínat. Dramaturgická sázka na nejistotu při současných interpretačních kvalitách České filharmonie rozhodně vyšla. A posluchači, po nichž zela v přízemí řada sedadel prázdnotou, ostrouhali.

V tyto napínavé předvolební dny umělecký zážitek obzvláště potěší. Neděle 8. ledna uvítala na uzavřeném jevišti Stavovského divadla pány Jiřího Hájka (zpěv) a Zdeňka Klaudu (klavír), kteří v tomto neobvyklém komorním prostředí uvedli písňový cyklus Franze Schuberta (1797–1828) Zimní cesta (Winterreise) na texty básní jeho generačního souputníka Wilhelma Müllera (1794–1827). Schubert jej zkomponoval rok před svou smrtí a všimněme si, že skladateli i básníkovi byla dopřána opravdu jen velmi krátká doba života. Původně je cyklus psán pro tenor, ale často jej zpívají například barytonisté, jak se stalo i teď. Čtyřiadvacet písní je pestrobarevným kaleidoskopem výpovědí, které nám sděluje osamělý poutník konfrontující se se svými pocity a zážitky. Jako korálky navléká postupně jednotlivá témata v barvitých obrazech, které v něm vzbuzují nejen osobní vzpomínky, ale i krajina, jíž kráčí.

Oslavy letošního 100. výročí narození Viktora Kalabise zahájil 15. ledna koncert pořádaný Nadačním fondem Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové uvedením autorových Symfonických variací pro velký orchestr, op. 24 v provedení PKF – Prague Philharmonia v Rudolfinu. Nadační fond založený v roce 2000 Viktorem Kalabisem a Zuzanou Růžičkovou si klade za cíl péči o dílo Viktora Kalabise, ale také podporu mladých talentovaných umělců. Oba manželé se pilně věnovali svému poslání, po smrti Viktora Kalabise v roce 2006 a Zuzana Růžičková pokračovala v nahrávání jeho kompletního díla až do své smrti v roce 2017.

Je oceněníhodné, že si vedení FOKu vzpomnělo na zřídka uváděné Sonáty pro cembalo a housle BWV 1014–1019 Johanna Sebastiana Bacha. Sice se traduje, že podstata jeho díla je v kantátách a v druhém plánu oratoriích, jeho instrumentální hudba je neméně geniální. Pravda, více se provádějí sólové sonáty a partity, ale sonáty pro housle a cembalo jsou neméně zajímavé, i když je to svojí poetikou poněkud zvláštní svět. V pražském kostele sv. Šimona a Judy je 17. ledna provedli Florence Malgoire a Mahan Esfahani.

V letošním roce si připomínáme sté výročí narození jednoho z předních českých skladatelů Viktora Kalabise. Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, který vznikl v roce 2000 s cílem propagovat Kalabisovu tvorbu, inicioval při příležitosti tohoto výročí velkorysý projekt nazvaný KALABIS100. V jeho rámci podpoří v roce 2023 více než dvě desítky koncertů, na nichž zazní skladatelova díla. Slavnostního zahájení tohoto projektu se ujal orchestr PKF – Prague Philharmonia, který do programu svého koncertu 15. ledna 2023 ve Dvořákově síni Rudolfina zařadil jako první číslo Kalabisovy Symfonické variace pro velký orchestr op. 24.

Pod názvem Hudba tajuplných příběhů nabídl FOK 11. ledna 2023 ve Smetanově síni Obecního domu svým posluchačům program tak lákavý a tak rafinovaně sestavený, že musel nadchnout i ty nejnáročnější fajnšmekry. Nutno ale hned dodat, že čtyři hudební „příběhy“ čtyř slovanských skladatelů – českého, polského a dvou ruských –, které toho večera zazněly, byly nejen tajuplné, ale také značně potemnělé, ba nezřídka až depresivní (ostatně – mnohé napovídá už i to, že v úvodních taktech všech čtyř děl převládaly temné basové tóny). Tři skladby – ruské a polská – vznikly na počátku 20. století a odrážejí dekadentní nálady fin de siècle, český autor reagoval ve svém díle na tíživou situaci v období padesátých let.

Český spolek pro komorní hudbu po čase připomněl české laureáty různých soutěží (10. 1. 2023, Sukova síň Rudolfina). Tentokrát to byli sedmadvacetiletá klarinetistka Anna Sysová, nositelka 2. ceny na soutěži Pražského jara 2022, která si titul magistra Ostravské univerzity tamtéž rozšiřuje doktorandským studiem, a pětadvacetiletý violoncellista Vilém Vlček, student Musik-Akademie Basel, který je laureátem Soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2021 a Rahn Musikpreis 2022. Dlužno předeslat, že oba jsou to mimořádné talenty české hudby. Výsledek mě ale překvapil.

Dětský hudební soubor Musica Marcato je poměrně mladý, vznikl v roce 2016. Za krátkou dobu své existence si ovšem vydobyl značné renomé. Jeho Novoroční koncert, který se konal v neděli 8. ledna 2023 dopoledne v nádherném barokním refektáři Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí, přilákal takové množství posluchačů, že opozdilci jen těžko hledali volné sedadlo.