Ensemble Inégal měl v pátek 9. října zahájit svou letošní koncertní sezonu úctyhodným projektem – uvedením Mariánských nešpor Claudia Monteverdiho. Díky schopnosti promptně reagovat na vládní nařízení nakonec publikum v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze vyslechlo skvělý náhradní program z instrumentálních děl Monteverdiho současníků. Z Mariánských nešpor zazněly pouze tři vybrané části, a to ve vynikajícím provedení pěvců Gabriely Eibenové, Pavly Radostové, Hasana El Dunii, Jakuba Kubína a Jana Mikušky.

Jedním z lákavých programových titulů stávající sezony České filharmonie bylo uvedení  1. houslového koncertu a moll Dmitrije Šostakoviče v prvním říjnovém týdnu 2020. V Rudolfinu jej měla zahrát u nás dosud neznámá Karen Gomyo. Těšil jsem se o to víc, že k jejímu spojení s Českou filharmonií došlo příznačnou „náhodou“. Šéfdirigent Semjon Byčkov ji tento koncert slyšel hrát v USA a byl prý provedením tak uchvácen, že ji s tímto dílem, jež patří v houslové literatuře ke klíčovým, pozval do Prahy. Ve spojení s Dvořákovou 8. symfonií G dur to měl být údajně jeden z vrcholů sezony. Jenže covid-19 a nouzový stav způsobily, že 7. a 8. října zazněl jiný program. Provozně i stylově jednodušší. Místo Šostakoviče zazněl Mozartův Houslový koncert č. 3 G dur a místo Dvořáka Beethovenova 2. symfonie D dur. Sólistka a dirigent se neměnili.

Sedmadvacátý Podzimní festival duchovní hudby uvedl v Olomouci již druhou – a zřejmě poslední – slavnostní mši letošního programu: Messe solennelle en l’honeur de Sainte-Cécile (Slavnostní mši na počest svaté Cecilie) Charlese Gounoda z roku 1855. V dómu sv. Václava zazněla v sobotu 3. října, tedy dva dny před druhou vlnou preventivních nařízení včetně zákazu veřejného zpěvu.

Letošní Festival Janáček Brno zažil jeden ze svých vrcholů těsně před zákazem zpěvu (stav nouze platí od pondělí 5. řijna 2020). Janáčkovu Její pastorkyňu režírovanou Martinem Glaserem uvedli v Janáčkově divadle v sobotu 3. října a na neděli 4. října se divadlu podařilo přeložit plánovanou pondělní reprízu. V roli Kostelničky v sobotu hostovala slavná finská pěvkyně Karita Mattila. Přestup z role Jenůfky do role Kostelničky s ní před čtyřmi lety připravoval ještě dirigent Jiří Bělohlávek (koncertně s Českou filharmonií v Praze v dubnu 2016) a má ji nastudovanou parádně. Patří k těm cizincům, kteří předvedou svou roli v krásné češtině s jen sotva znatelnými nedokonalostmi.

Přestože skladba Angels of Sorrow (Andělé smutku) gruzínského autora Giji Kančeliho, která dvojici posledních koncertů Filharmonie Brno (1. a 2. října) dala jméno, nakonec z preventivních důvodů nezazněla, podařilo se organizátorům nahradit dílo tak, aby zbytek programu nejen že neutrpěl, ale dokonce nabídnul i jiné, neméně zajímavé dramaturgické sdělení. Místo Kančeliho skladby totiž Filharmonie Brno zařadila Symfonii č. 32 G dur Wolfganga Amadea Mozarta, a tak se dvojice koncertů stala přehlídkou rakouského příspěvku k jedné z nejvýznamnějších forem artificiální hudby – k symfonii. Kromě Mozartova díla zazněla Symfonie č. 49 f moll „La Passione“ Josepha Haydna a ve světové premiéře také prodloužená verze skladby Herr K. entdeckt Amerika (Pan K. objevuje Ameriku) skladatele Kurta Schwertsika, jednoho z čelních představitelů soudobé rakouské hudby. Jako česká premiéra zazněla také Schwertiskova miniatura Schrumpf-Symphonie (Scvrklá symfonie). Orchestr brněnské filharmonie řídil šéfdirigent Dennis Russell Davies.

Tři skladatelé, tři premiéry a tři naplno využité dimenze. Takový byl koncert s výstižným titulem „Prostor v prostoru“, který se uskutečnil 30. září v Anežském klášteře. Jak už napovídá název, autoři uváděných skladeb se rozhodli zkoumat fenomén prostorové kompozice, přičemž stěžejným prvkem byla také elektronika a, i z hlediska technologie, reproduktorový systém Acousmonium HAMU. Skladatelé Slavomír Hořínka, Michal Rataj a Jan Trojan uvedli posluchače do různých nevšedních poslechových situací. Partnery jim přitom byli sólisté Roman Zabelov (bajan), Tomáš Jamník (violoncello), Jiří Hodina (zpěv) a Jan Jirucha (pozoun). Koncert vzniknul jako výstup ze stejnojmenného projektu, jež probíhá na pražské HAMU.

Novou inscenaci opery Antonína Dvořáka Jakobín přivítalo liberecké publikum v Divadle F. X. Šaldy při její premiéře 25. září s velkou spokojeností. Není divu – je to opera, která dokáže pohladit a patří ke skladatelovým nejpovedenějším operním dílům. Idylické městečko za končící francouzské revoluce a jeho vznešené i prosté obyvatelstvo. Stárnoucí učitel Benda, jeho skromná a milá dcera Terinka, Jiří, který ji miluje, Bendovi zpívající žáčci, směšný, ale nebezpečný Purkrabí Filip, pohledná rodinka Bohuše z Harasova, který se s ženou Julií a s dětmi vrací z Francie k otci do Čech a Bohušův intrikánský bratranec Adolf.

Letošní 25. ročník festivalu Concentus Moraviae nakonec nabídl dramaturgyni Barbaře Marii Willi vytvoření nového programu v novém termínu, dnešní situace nejen přivřela hranice, ale i vše změnila. S tématem „Domov můj“ tedy Barbara Maria Willi připravila posluchačům báječný program věnovaný především staré hudbě v podání našich vynikajících hudebníků.

Přestože covid kulturním aktivitám nijak zvlášť nepřeje, bylo Rudolfinum při zahajovacím koncertu 125. sezóny České filharmonie (23. září 2020) zaplněné více než obdivuhodně. Sólistou večera byl totiž Daniil Trifonov, jeden z nejslavnějších a nejosobitějších současných pianistů.

Zahajovací koncert letošní edice Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci v neděli 20. září nabídl v chrámu sv. Václava dílo Petite Messe Solennelle Gioacchina Rossiniho z roku 1863. Skladatel proslulý zejména svým operním dílem se ve svých sedmatřiceti letech náhle přeorientoval na komorní, písňovou a klavírní tvorbu. V případě této slavnostní mše, jeho pozdního díla, se pak dostává ke slovu snaha o skutečné duchovní vyjádření. Malá slavnostní mše zde byla uvedena v původní verzi pro sóla, sbor, dva klavíry a harmonium. Obvykle se uvádí s orchestrálním aranžmá, v tomto provedení pak měla až nezvykle komorní charakter – a to jak v kontextu mešní tvorby, tak tváří v tváří okázalému prostoru katedrály.