Je oceněníhodné, že si vedení FOKu vzpomnělo na zřídka uváděné Sonáty pro cembalo a housle BWV 1014–1019 Johanna Sebastiana Bacha. Sice se traduje, že podstata jeho díla je v kantátách a v druhém plánu oratoriích, jeho instrumentální hudba je neméně geniální. Pravda, více se provádějí sólové sonáty a partity, ale sonáty pro housle a cembalo jsou neméně zajímavé, i když je to svojí poetikou poněkud zvláštní svět. V pražském kostele sv. Šimona a Judy je 17. ledna provedli Florence Malgoire a Mahan Esfahani.

V letošním roce si připomínáme sté výročí narození jednoho z předních českých skladatelů Viktora Kalabise. Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, který vznikl v roce 2000 s cílem propagovat Kalabisovu tvorbu, inicioval při příležitosti tohoto výročí velkorysý projekt nazvaný KALABIS100. V jeho rámci podpoří v roce 2023 více než dvě desítky koncertů, na nichž zazní skladatelova díla. Slavnostního zahájení tohoto projektu se ujal orchestr PKF – Prague Philharmonia, který do programu svého koncertu 15. ledna 2023 ve Dvořákově síni Rudolfina zařadil jako první číslo Kalabisovy Symfonické variace pro velký orchestr op. 24.

Pod názvem Hudba tajuplných příběhů nabídl FOK 11. ledna 2023 ve Smetanově síni Obecního domu svým posluchačům program tak lákavý a tak rafinovaně sestavený, že musel nadchnout i ty nejnáročnější fajnšmekry. Nutno ale hned dodat, že čtyři hudební „příběhy“ čtyř slovanských skladatelů – českého, polského a dvou ruských –, které toho večera zazněly, byly nejen tajuplné, ale také značně potemnělé, ba nezřídka až depresivní (ostatně – mnohé napovídá už i to, že v úvodních taktech všech čtyř děl převládaly temné basové tóny). Tři skladby – ruské a polská – vznikly na počátku 20. století a odrážejí dekadentní nálady fin de siècle, český autor reagoval ve svém díle na tíživou situaci v období padesátých let.

Český spolek pro komorní hudbu po čase připomněl české laureáty různých soutěží (10. 1. 2023, Sukova síň Rudolfina). Tentokrát to byli sedmadvacetiletá klarinetistka Anna Sysová, nositelka 2. ceny na soutěži Pražského jara 2022, která si titul magistra Ostravské univerzity tamtéž rozšiřuje doktorandským studiem, a pětadvacetiletý violoncellista Vilém Vlček, student Musik-Akademie Basel, který je laureátem Soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2021 a Rahn Musikpreis 2022. Dlužno předeslat, že oba jsou to mimořádné talenty české hudby. Výsledek mě ale překvapil.

Dětský hudební soubor Musica Marcato je poměrně mladý, vznikl v roce 2016. Za krátkou dobu své existence si ovšem vydobyl značné renomé. Jeho Novoroční koncert, který se konal v neděli 8. ledna 2023 dopoledne v nádherném barokním refektáři Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí, přilákal takové množství posluchačů, že opozdilci jen těžko hledali volné sedadlo.

Netradiční až neformální bylo kulturní rozloučení s českým předsednictvím v Radě Evropské unie. Závěrečný koncert, na jehož uspořádání se podílely Stipendijní akademie MenART a Česká centra, se konal 13. prosince v bruselském kulturním centru Palais des beaux-arts de Bruxelles (BOZAR). Společně i separátně vystoupili hudebníci z oblasti klasické hudby (Radek Baborák a jeho Ensemble) i osobnosti z oblasti nonartificiální hudby (Beata Hlavenková se svou Kapelou Snů, Marcel Bárta s kapelou Vertigo). Osvěžením a současně důležitým vzkazem byla účast mladých muzikantů, účastníků programu MenART, které vystupující umělci vedli v uplynulých letech jako mentoři (Nora Lubbadová, Vladimír Slavíček, Tadeáš Syrový, Veronika Chamolová a Vintíř Langášek). Nikoli náhodou organizátoři koncert nazvali Předání štafety další generaci. Tak jako symbolicky předává štafetu předsednictví Česká republika další nástupnické zemi, vynesli pořadatelé do centra pozornosti mladé talentované hudebníky, budoucí nástupce svých zkušených kolegů. Jejich talent se rozvíjí i díky jedinečnému systému českého uměleckého školství, o jehož významu a projektu ZUŠ Open mluvila na půdě Evropského parlamentu týden před konáním závěrečného koncertu Irena Pohl Houkalová.

Vánoční koncerty souboru Collegium Marianum mají pokaždé originální kouzlo. Někdy jsem byl svědkem víceméně tradičního koncertu, jindy zázraku stvoření něčeho výjimečného, jako tomu bylo kdysi ve spolupráci s divadlem Buchty a loutky nebo s Hanou Blažíkovou.

Po zdolání covidu jsem opět zatoužil o živé kultuře. Jak jinak oslavit navrácené zdraví než hudbou. Nejsa lyžař, navštívil jsem v sobotu 17. prosince dva koncerty. Díky nim se stal onen den mimořádným.

Prosincový návrat Jakuba Hrůši k České filharmonii byl opět triumfem. Nabídli českou hudbu s řeckým kořením. Koncert 15. prosince otevřela světová premiéra Sedmé symfonie op. 153 Jaroslava Krčka. Jeho hudební aktivity mají dvě cesty. Ta první, mediálně známější, je intenzivní reflexe hudebního folkloru  a pramenů staré hudby, a to na platformách souborů Chorea Bohemica a Musica Bohemica, práce, jež dosud nebyla dostatečně doceněna. Souběžně s tím si vždy našel čas na kompozice náročných forem.