Kritiky
Víkingur Ólafsson s mozartovským recitálem v Tallinnu
25. únor 2023 Napsal(a) Alena SojkováIslandský klavírista, jehož renomé rok od roku stoupá, uvedl svůj recitál v estonské metropoli, kde 18. února zahrál sklady ze svého mozartovského CD Mozart & Contemporaries. Estonská koncertní síň praskala ve švech a důvodem nebyla jen severská sounáležitost. Věhlas klavíristy se ten večer násobil i zvoleným programem. Víkingur Ólafsson totiž zařazuje recitály na koncertním turné jen sporadicky, většinou vystupuje jako sólista. Ostatně, jeho příští mozartovský recitál se uskuteční až 19. dubna v Berlíně.
V úterý 21. února provedl Pražský filharmonický sbor ve Dvořákově síni pražského Rudolfina Válečné requiem Benjamina Brittena, součást koruny duchovních kompozic 20. století (Martinů: Polní mše, Honegger: Jana z Arku na hranici, Messiaen: Offrandes oubliées, Pärt: Pašije pode sv. Jana, Penderecki: Polské requiem, Schönberg: De profundis, Stravinskij: Requiem Canticles). Známý je jeho příběh, kdy premiéra zazněla v roce 1962 v částečně obnovené katedrále sv. Michaela v Coventry, zničené za války leteckým úderem Luftwaffe. U nás je však málo známý obsah díla, protože se uvádí jen výjimečně. Je těžké důstojně naplnit požadavky a představy skladatele. Brittenův 66. opus vyžaduje mimořádné nasazení.
Vlivem různých závazků nenabízí Česká filharmonie moc ryze českých programů. Když už, tak jsou to povětšinou stále se vracející díla nebo premiéry současné hudby. Na málo známá díla českých klasiků prostě nezbývá v itineráři našeho prvního orchestru moc místa. Ocenil jsem tedy projekt hudby českých klasiků.
Čtrnáctého února si křesťanská minorita připomíná popravu svatého Valentýna, přičemž dle legendy jsou tři možnosti – 269, 270 nebo 273 po Kristu. V nemilost císaře Claudia II. přišel oddáváním mladých římských párů. Nejdříve anglosaské země, později celý Západ pak spojil pohanskou tradici s křesťanskou a majorita slaví tento den jako „svátek lásky“, přičemž rádi zapomínáme na mučednictví biskupa a misionáře San Valentina.
Ekstase uvedla koncept Nového koncertu Viléma Veverky
17. únor 2023 Napsal(a) Marta TužilováHobojista Vilém Veverka se v průběhu své umělecké kariéry věnuje s vrcholnými výkony doma i v zahraničí klasické hudbě od baroka po současnost, rozšířil své umění hobojové hry na artové ztvárnění rocku, jazzu či swingu založením ansámblu Ultimate W Band a nyní přichází s dalším posunem faktických možností hudby a nalézáním nových hudebních spojení. V pondělí 13. února představil v sále pražské Novoměstské radnice svůj koncept Nového koncertu, který s názvem Ekstase připravil společně se sopranistkou Alžbětou Poláčkovou a harfistkou Kateřinou Englichovou. V programu koncertu se skladbami Franze Liszta, Almy Mahler, jejíž píseň inspirovala k názvu večera, dále George Gershwina a Leonarda Bernsteina, uvádí Vilém Veverka princip Nového koncertu jako artový záměr realizace skutečné podoby živého umění jako celku, aby tato koncepce také hudebně rezonovala s představou vývoje jevištně dramatického umění. Trio vynikajících interpretů nastudovalo známá i méně známá díla s virtuózní výrazovou a technickou bravurou a dalo jim díky velkému tvůrčímu potenciálu novou podobu. Ta obohacuje kompozice svobodným přístupem k interpretaci při zachování vnějších i vnitřních hodnot a zaujme nevšedním rozvrstvením melodických a harmonických prvků každé jednotlivé skladby.
Gluckova Armide v Paříži změnila můj názor na Glucka – ne však úplně
16. únor 2023 Napsal(a) Mirka ZemanováVelmi působivou inscenaci vzácně uváděné Gluckovy opery Armide nastudovala pro významnou pařížskou scénu Opéra Comique švýcarská herečka a režisérka Lilo Baur; hrál výborný soubor Les Talens Lyriques pod taktovkou jeho zakladatele, dirigenta a proslulého cembalisty Christopha Rousseta. Opera změnila můj názor na Glucka – ne však úplně.
Hudební festival Znojmo dělá pro českou hudební kulturu už 18 let obdivuhodnou práci. Dlužno dodat – poněkud v utajení. V daleké Praze se o něm moc neví a pro masová média občas existuje hlavně kvůli projektům Pavla Šporcla. Z doby nedávné dvě oratoria – Haydnův Návrat Tobiáše a Telemannův Den posledního soudu. Pro moravský festival je téměř nemožné prorazit do hlavního města. Nedivím se tedy, že spojil síly s poněkud tajemným Českým královským institutem a uspořádal barokní spanilou jízdu na Pražský hrad. Ve středu 8. února tak byli zástupci české a mezinárodní hudební obce, šlechty, duchovenstva, politiků v čele s ministrem kultury a lobbistů včetně Petra Koláře, možného budoucího hradního Machiavelliho, konfrontováni s hudbou Benátčana, skladatele a cellisty Antonia Caldary.
Gardinerovo hostování v českém repertoáru
5. únor 2023 Napsal(a) Martin JemelkaPrvní únorový večer České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina (abonentní koncert B4) otevřelo jedno velké dramaturgické překvapení – třívětá Symfonie č. 5 g moll velvarského rodáka Leopolda Koželuha (1747–1818). Přiznám se bez mučení, že jsem tuto kompozici slyšel poprvé v životě, a jen tak na její nastudování prvním českým orchestrem s hostujícím dirigentem Johnem Eliotem Gardinerem nezapomenu.
Každé setkání České filharmonie se sirem Johnem Eliotem Gardinerem má punc výjimečnosti. Legendární dirigent v sobě nezapře člověka, který hledá ideální výrazové prostředky, preciznost a specifika. Nejinak tomu bylo s koncertem 1. února v pražském Rudolfinu, který byl podle jeho přání český. Většinou má novinář snahu určit vrchol koncertu, jenže tentokrát byly v podstatě vrcholy tři, jakýsi hudební Mont Blanc.