Kritiky

Vydařený debut Martinů Voices a zamžená premiéra Jiřího Gemrota

Komorní sbor Martinů Voices debutoval na Smetanově Litomyšli velkorysým programem, jemuž dominovala světová premiéra díla No Promises Jiřího Gemrota (5. 7.). Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže se tak v Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje symbolicky rozezněl vnitřně duchovní hudbou, navíc ještě úvodní Miserere Gregoria Allegriho připomnělo čas, kdy byla v Litomyšli založena piaristická kolej (1640).

Klidná síla Marka Kozáka na Smetanově Litomyšli

Vždycky se pozná, když má interpret pod kůží polyfonii nebo strukturu. Klavírista Marek Kozák má obojí, protože je zároveň varhaníkem a komponuje. Tahle všestrannost se v jeho hře sympaticky odráží, což jednoznačně potvrdil recitál na Smetanově Litomyšli (4. 7.).

Salon ZUŠ: nikoli školní besídka, ale profesionální výkony

Koncerty letošního Pražského jara streamované na stránky festivalu otevřel v pražském kostele sv. Šimona a Judy Salon ZUŠ. Slouží ke cti festivalu, že páteční zahajovací koncert svěřili žákům základních uměleckých škol, stipendistům programu MenART, určenému nadaným studentům. Původně měli na Pražském jaru vystoupit absolventi všech oborů této akademie – například i tanečního, muzikálového či improvizačního, ale z důvodů nouzových opatření se nakonec dostalo alespoň na zpěváky, houslisty a klavíristy.

Z Tel Avivu do Berlína: Evropský koncert (zvláštně) jubilující

„Člověk se nemá na nic těšit, protože tím to zakřikne,“ říkal jsem si od chvíle, kdy vypukla pandemie a – podobně jako všichni – také Berlínští filharmonikové rušili jeden koncert za druhým. Nebo přinejlepším odsouvali na podzim. „Zvláštní ale je, že svůj Evropský koncert v Tel Avivu na webových stránkách pořád mají,“ hlásil jsem průběžně výkonnému řediteli ČT Art Tomáši Motlovi, protože tato kulturní stanice měla už počtvrté za sebou Evropský koncert zajímavým způsobem vysílat. V originální verzi se totiž jedná o matiné, které však ČT Art nemůže přejímat přímým přenosem, protože tou dobou vysílá Déčko. Takže v domácí verzi je koncert nabízen až večer.

Leif Ove Andsnes a Mozartovy dialogy sólisty a orchestru v Londýně

V záplavě letošních beethovenovských koncertů po celé Evropě, ba po celém světě, se uskutečnilo v únoru i důležité mozartovské turné. Proslulý norský pianista Leif Ove Andsnes, umělecký partner Mahlerova komorního orchestru, vystoupil se třemi členy orchestru (Matthew Truscott – housle, Joel Hunter – viola a Frank-Michael Guthmann – cello) ve výběru z Mozartových komorních skladeb nejprve v lázeňském středisku Schloss Elmau (v bavorských Alpách, 100 km od Mnichova), a dále v Eindhovenu, Antverpách, Londýně a Brémách.

Někdy se stane zázrak… Agrippina z Met

Patřím mezi ty, kteří vždy dají přednost účasti na živém divadelním představení před zhlédnutím byť i sebedokonalejšího videozáznamu. Je mi velmi sympatické, když při live přenosu z Metropolitní opery pokaždé říkají průvodci přenosu, že máme věnovat pozornost nejen Met, ale také našim místním operám. Tentokrát jsem však po dlouhé době jako by reálně seděla v hledišti Metropolitní opery a snad jsem ani nedýchala. Vtáhlo mě to.

Hladké melodie Sol Gabetty a Stravinského ztracené dílo v lipském Velkém sále

V rámci výletu po hudebních památkách a významnostech saského kulturního centra Lipska, z něhož připravujeme obsáhlou reportáž pro Harmonii, jsme navštívili i lipský hudební chrám Gewandhaus a koncert tamního orchestru při nedělním matiné 2. února 2020. Šlo o jeden z trojice vystoupení (30., 31. 1. a 2. 2.) v rámci koncertní řady Grosses Concert. Gewandhausorchester vedl aktuální šéfdirigent rozhlasového orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem Christian Măcelaru. Jako sólistka se představila violoncellistka Sol Gabetta. Právě ve světle jejího oznámeného březnového turné po Německu s Českou filharmonií zde uvádíme recenzi – jako ochutnávku připravovaného textu.

Buchbinder versus Netopil s Českou filharmonií

Na svém abonentním koncertě řady B4 hrála Česká filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila v značně obměněné sestavě oproti posledním koncertům, což bylo rozpoznatelné nejen zrakem, ale především sluchem. Smyčce tentokrát tak neladily a celkový zvuk pléna postrádal tonální vyrovnanost a hebkost, na niž jsme u této značky zvyklí. Již minule [můžeš doplnit, chceš-li, už nemám sílu… ] jsem psal o syrovějším, drsnějším zvuku, dokonce jsem to uvítal jako náznak jakéhosi trendu (je-li to ovšem trend trvalejší povahy), tentokrát bych však hlomozivou hlučnost, jež byla zvukovým stigmatem večera, nevítal až tak vřelými slovy.

SOČR komorně s klarinetem, hobojem a dvěma Lukáši

Anežský klášter, jež tuto sezonu hostí komorní řadu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, patřil 24. února výlučně hudbě 20. století. Ještě důležitější však bylo, že patřil dvěma sólistům, přirozeně z řad SOČR-u: klarinetistovi Lukáši Dittrichovi a hobojistovi Lukášovi Pavlíčkovi. Pod taktovkou Marka Šedivého odzněla díla Witolda Lutosławského, Andrzeje Panufnika, Jana Nováka a Bohuslava Martinů.   

Odpolední matiné Josefa Špačka 

25. únor 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Odpolední matiné Josefa Špačka 

Česká filharmonie, potažmo i Český spolek pro komorní hudbu,  má tak termínově nabitý program, že uvádí mnohé zajímavé projekty buďto dopoledne nebo odpoledne. Tak dopadla i abonentní řada K. Ještě štěstí, že neskončila v Sukově síni, ale díky 15. hodině se koncerty konají ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Zde nabídl 23. 2. pěkný program Komorní orchestr České filharmonie. Nadstandardní výsledek přičítám hlavně koncertnímu mistru České filharmonie Josefu Špačkovi, uměleckému garantu pozitivního projektu (formálně jsou dalšími garanty Jan Mráček a Jiří Vodička). 

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.