Komentáře

Posluchač nesmí vnímat, jak je to složité. Rekviem na Dvořákově Praze

Po dvou hutných zkouškách a před dvojím provedením Rekviem Antonína Dvořáka se dirigent Jakub Hrůša, sbormistr Lukáš Vasilek a tři ze čtyř pěvců – Ailyn Pérez, Jan Martiník a Michael Spyres - sešli v Západním salonku Rudolfina s novináři. Těm nejprve objasnili souvislosti programový ředitel festivalu Marek Vrabec a generální ředitel České filharmonie David Mareček: „Dva večery jsou Dvořákovu Rekviem věnovány proto, že jeho provedení se natáčí pro firmu Decca, která jej na různých nosičích vydá v roce 2019. Jedná se o jeden z vrcholů dosavadní spolupráce mezi Dvořákovou Prahou a jejím rezidenčním orchestrem, kterým je naše první symfonické těleso. A zároveň rozvíjí  úspěšnou snahu festivalu o mezinárodní ohlas, k němuž přispívá například přenos vybraných večerů televizní stanicí ARTE.“

Složili jsme zkoušku: Vladimir Jurowski na Dvořákově Praze

V zákulisí Rudolfina stojí štíhlý černovlasý muž, celý v černém. Dirigent Vladimir Jurowski. Před nástupem na jeviště je tam živo: členky a členové „jeho“ Londýnské filharmonie se v tlačí jeden na druhého. Jedni se snaží své hudební nástroje chránit, jiní je naopak ještě na poslední chvíli dolaďují. Česká i anglická produkce má napilno. Dveřmi proniká nedočkavý hukot diváků z vyprodaného hlediště. Jindy se v takových chvílích dá napětí krájet, ale Jurowski ví, jak na to. Vlídně rozmlouvá s muzikanty, přechází z angličtiny do němčiny, francouzštiny či rodné ruštiny. Úmyslně odvádí řeč na odlehlá témata, aby uvolnil stres. Třeba se ptá pohledné černovlásky, jak přišla ke svému příjmení, a zabloudí až k vlastním rodinným kořenům ze západní Ukrajiny, kde jeho babička ještě mluvila plynně jidiš...Teprve ve chvíli, kdy zůstal sám, protože všichni jsou už na scéně a čeká se jen na příchod dirigenta, se do jeho tváře promítne zodpovědnost, kterou cítí.

Jsem, pánové, až k slzám pohnut. Dvořákova Praha v Kroměříži

Slova dojetí, která Dvořák pronesl po svém prvním provedení Stabat mater v Kroměříži, dobře vystihují jeho vztah k tomuto městu a přátelům, kteří v něm žili. Byl to zejména advokát a hudební organizátor v Kroměříži (ale především skladatelův oddaný přítel) Emil Kozánek, kterého Dvořák často navštěvoval a při těchto příležitostech dirigoval v Kroměříži svá díla (v roce 1886 Stabat Mater, 1891 Svatá Ludmila, 1892 Requiem). Styky udržoval Dvořák také s jeho bratrem Karlem, který jako sbormistr pěveckého spolku Moravan nacvičil s tímto sborem v roce 1886 již zmíněném kroměřížské provedení Stabat Mater, které pak Dvořák dirigoval.

Boschovy fantaskní obrazy podle Michala Müllera

Závěrečný koncert festivalu Evy Garajové se uskutečnil 20. srpna v galerii Miro v areálu strahovského kláštera. Mezi Mozartovou Malou noční hudbou a Čajkovského Serenádou zazněla i vítězná skladba mezinárodní skladatelské soutěže, která proběhla začátkem roku v Lucemburku a jejímž autorem je soudobý český skladatel Michal Müller - Obrazy Hieronyma Bosche. Skladba, jejímž dosavadním úspěšným interpretem byl znamenitý český houslista 

Luciano Pavarotti, deset let poté

4. září 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Luciano Pavarotti, deset let poté

Poslední třetina dvacátého století byla ve světové opeře érou řady pěvců a pěvkyň, ale z řady jmen jen jedno jediné zůstane ikonickým. Luciano Pavarotti, jehož život se uzavřel 6. září před deseti lety, měl nepřeslechnutelný hlas, který se nedal splést s žádným jiným. Psalo se o  tenoru století. Hlas, do něhož bylo tak snadné se zamilovat.

Nejmladší finalistka vyhrála Cestiho soutěž

Osmou Cesti-soutěž pro interprety barokních oper v rakouském Innsbrucku vyhrála teprve 22tiletá Kanaďanka Emily D’Angelo, druhou cenu získala Francouzska Eleonore Pancrazi a třetí se umístnila Italka Giulia Bolcato. Publikum bylo tentokrát zajedno s porotou a dalo svou cenu vítězné Kanaďance.

Ostravské dny startují s elektronikou

28. srpen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Ostravské dny startují s elektronikou

V neobyčejně pestrém programu prvních tří dnů předního českého festivalu aktuální hudby často promlouvala společná rovina: přítomnost elektronického elementu. Ať už ve větší či menší míře, více či méně udávající výstavbu či pouze završující výsledný sound, mnohé produkce počátečních dnů s elektronikou počítaly. Již úvodní program Open Space nabídl ochutnávku jakési jednotící tendence, tedy snahy setřít hranice mezi reálným nástrojem a elektronickou složkou. V industriálním prostoru Provozu Hlubina zazněly aktuální skladby mladých rezidentů Institutu Ostravské dny 2017.

Už víte, co budete dělat na podzim? aneb Ředitelka zve na představení festivalu Opera 2017

Milí čtenáři časopisu Harmonie, jedna špatná zpráva: ani se nenadějeme, a léto bude pryč. A jedna dobrá: začne nová divadelní sezona a hned na jejím začátku se rozjíždí 13. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2017. Jednota hudebního divadla, hlavní organizátor festivalu, ho po dohodě s Národním divadlem letos přesunula z jara na podzim – doufám, že Vás to neodradí a budeme se opět vídat v hledištích Stavovského divadla, Národního divadla i v dalších, pro operu ne zcela obvyklých prostorách. Letošní ročník zahrnuje představení osmnácti souborů: operní klasiku, málo známé tituly i novinky. Na následujících řádcích nabízím pro inspiraci jeden z možných úhlů pohledu, proč to které představení navštívit – důvody, pro které se já osobně těším na jednotlivá festivalová přestavení. Kromě toho, že se vždy znovu těším na zvláštní festivalovou atmosféru: na motivované operní soubory i na diváky, kteří jen tak nezasednou do hlediště, ale přicházejí s nimi sdílet pražské dobrodružství. Věřím, že Vás ani letos nezklameme a že s námi strávíte krásné podzimní operní večery.

Člověčenství Ivany Loudové

26. červenec 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Člověčenství Ivany Loudové

„Osvojila jsem si řadu principů, nebo základních etických postojů Nové hudby, ale vždy jsem s nimi nakládala  po svém, vytvářím si své vlastní mody, nástrojové kombinace, specifické tektonické postupy, zahrnuji do svých kompozic prostor.“

Pád sborové ikony

21. červenec 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Pád sborové ikony

Přemýšlel jsem, jestli mám nějak reflektovat děsivý skandál, který světová a poté i česká masová média zveřejnila a  šťavnatě komentovala – dlouhodobé znásilňovaní a týrání členů Regensburger Domspatzen. Nechtěl jsem se zařadit do masového i odborného bulváru. Nicméně je to tak vážné, že si dovolím aspoň stručný komentář.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.