Komentáře

Ostravské dny startují s elektronikou

28. srpen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Ostravské dny startují s elektronikou

V neobyčejně pestrém programu prvních tří dnů předního českého festivalu aktuální hudby často promlouvala společná rovina: přítomnost elektronického elementu. Ať už ve větší či menší míře, více či méně udávající výstavbu či pouze završující výsledný sound, mnohé produkce počátečních dnů s elektronikou počítaly. Již úvodní program Open Space nabídl ochutnávku jakési jednotící tendence, tedy snahy setřít hranice mezi reálným nástrojem a elektronickou složkou. V industriálním prostoru Provozu Hlubina zazněly aktuální skladby mladých rezidentů Institutu Ostravské dny 2017.

Už víte, co budete dělat na podzim? aneb Ředitelka zve na představení festivalu Opera 2017

Milí čtenáři časopisu Harmonie, jedna špatná zpráva: ani se nenadějeme, a léto bude pryč. A jedna dobrá: začne nová divadelní sezona a hned na jejím začátku se rozjíždí 13. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2017. Jednota hudebního divadla, hlavní organizátor festivalu, ho po dohodě s Národním divadlem letos přesunula z jara na podzim – doufám, že Vás to neodradí a budeme se opět vídat v hledištích Stavovského divadla, Národního divadla i v dalších, pro operu ne zcela obvyklých prostorách. Letošní ročník zahrnuje představení osmnácti souborů: operní klasiku, málo známé tituly i novinky. Na následujících řádcích nabízím pro inspiraci jeden z možných úhlů pohledu, proč to které představení navštívit – důvody, pro které se já osobně těším na jednotlivá festivalová přestavení. Kromě toho, že se vždy znovu těším na zvláštní festivalovou atmosféru: na motivované operní soubory i na diváky, kteří jen tak nezasednou do hlediště, ale přicházejí s nimi sdílet pražské dobrodružství. Věřím, že Vás ani letos nezklameme a že s námi strávíte krásné podzimní operní večery.

Člověčenství Ivany Loudové

26. červenec 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Člověčenství Ivany Loudové

„Osvojila jsem si řadu principů, nebo základních etických postojů Nové hudby, ale vždy jsem s nimi nakládala  po svém, vytvářím si své vlastní mody, nástrojové kombinace, specifické tektonické postupy, zahrnuji do svých kompozic prostor.“

Pád sborové ikony

21. červenec 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Pád sborové ikony

Přemýšlel jsem, jestli mám nějak reflektovat děsivý skandál, který světová a poté i česká masová média zveřejnila a  šťavnatě komentovala – dlouhodobé znásilňovaní a týrání členů Regensburger Domspatzen. Nechtěl jsem se zařadit do masového i odborného bulváru. Nicméně je to tak vážné, že si dovolím aspoň stručný komentář.

Ambice Brna a Prahy

5. červenec 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Ambice Brna a Prahy

Město Brno se v roce 2015 marně ucházelo o statut Kreativního města UNESCO. (Mezi držiteli pro oblast hudby jsou mimo jiné Glasgow, Gent, Bologna, Mannheim, Kinshasa, Hamamatsu, Varanasi, Sevilla, Hannover - celá síť čítá 119 měst z 54 zemí, unesco.org/creative-cities) To jej neodradilo a v červnu 2017 přihlášku zopakovalo. Doufám, že jej získá. Určitě by si to za mnohotvárný kulturní život města a ambiciózní plány zasloužilo, přinejmenším pro oblast hudby to platí určitě; pozoruhodný je vývoj kolem Filharmonie Brno, v Národním divadle Brno, JazzFestuBrno, klubových aktivitách a v hudebním neprofesionálním světě.

Kdo by zůstal za dveřmi hudebního panteonu?

K této letně krátké poznámce mě přivedly oprávněné i plané diskuse o Pantheonu Národního muzea, které hlavy tam být mají a které ne. Kdo by asi měl být v pantheonu české hudby, přičemž úvodním kritériem je, že umělec je na pravdě Boží? Nesporná je svatá trojice české hudby – Antonín  Dvořák, Leoš Janáček a Bedřich Smetana. Určitě by se odborná a laická veřejnost shodla, že v pantheonu musejí být hlavy skladatelů Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Podle mého přesvědčení by tam však patřili i další osobnosti, které v různých historických obdobích významně přispěly do současné naší i světové hudební kultury: 

Ladili jsme svá srdce. A Jiří Bělohlávek byl ten, který měl ladičku

Finále letošního projektu „Společného orchestru žáků ZUŠ a hudebníků České filharmonie“ na samotném začátku června mělo být jen a jen radostné. Vstoupila do něj ovšem bolest. A stín.

Nespoutaný zvuk: nekonečné hledání příznivců klasické hudby v experimentu londýnského Barbican Centre

Mimořádně promyšlený a elegantní recept na věčný problém, jak přiblížit klasickou hudbu novému publiku, nabídnul druhý ročník festivalu Sound Unbound, který se konal v londýnském Barbicanu. Více než 440 interpretů se představilo během 60 koncertů v prostorách tohoto brutalistního komplexu ze sedmdesátých let, který kromě koncertního sálu čítá dvě divadla, multikino, výstavní síň, středověkou kapli, botanickou zahradu, Guildhall School of Music and Drama a několik set bytových jednotek.

Vítěz soutěže Pražského jara Victor Julien-Laferrière vítězí i v Bruselu

Sedmadvacetiletý Pařížan Victor Julien-Laferrière získal před pěti léty první cenu v mezinárodní soutěži Pražského jara a teď k ní přidal stejné ocenění na soutěži královny Alžběty v Bruselu. Druhý byl Japonec Yuga Okamoto en třetí Santiago Cañón-Valencia z Kolumbie.

Requiescat in pace. Po Jiřím Bělohlávkovi zůstává prázdno

Vstoupit dvakrát do téže řeky prý nelze. Jiřímu Bělohlávkovi se to podařilo. Poštěstilo se mu ještě jednou vést Českou filharmonii, napodruhé v lepší konstelaci. Bylo to krásné - přízní osudu se v roce 2012 mohl po dvou desetiletích logicky vrátit na post šéfdirigenta, který mu předtím nebylo dopřáno zastávat dostatečně dlouho a který k němu patřil právem. Vrátil se zkušenější a zralý. Jako osobnost s cenným mezinárodním renomé. Krutostí stejného osudu nemohl však svou misi ani tentokrát přirozeně završit a naplnit – na konci páté sezony, se smlouvu na několik dalších, podlehl těžké nemoci.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.