Komentáře

Malá vzpomínka na vzácnou osobnost

V sobotu 14. dubna, ve věku téměř devadesáti let, zemřel poslední žijící člen slavného Smetanova kvarteta, prof. PhDr. Milan Škampa. Když mě můj přítel PhDr. Luboš Stehlík požádal, abych o prof. Škampovi napsal do Harmonie malou vzpomínku, byl jsem velmi v rozpacích, jak se s takovým úkolem dobře  vypořádat. Okamžitě se mi vybavil Milanův pobaveně potutelný úsměv doprovázený vtipnou poznámkou, která nikdy nedovolovala ani zbla vznešeného pathosu či přílišného velebení. Životopisná data všech Smetanovců jsou již mnohde dosti přesně popsána profesionálními muzikology, nebudu se proto pokoušet o Milanovu biografii a pokusím se 

V jaké tónině odešel Otomar Kvěch

27. březen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
V jaké tónině odešel Otomar Kvěch

Otomara Kvěcha jsem si vážil jako skladatele, pedagoga, rozhlasového kolegy a kamaráda, s nímž byla legrace. Když jsem napsal svou první orchestrální skladbu, ukázal jsem ji Otovi. Hlavně mě zajímalo, „jestli to bude dobře znít“. On to prolistoval a řekl: „Hele, ono v dobrým orchestru v podstatě zní všechno.“ Měl pravdu jen částečně: jemu to všechno vždycky znělo. Nápaditý orchestrátor disponoval skvělými teoretickými základy a měl „naposloucháno“. Mezi skladateli není úplně běžné, aby celé večery seděli se sluchátky na uších a s partiturou v ruce a studovali díla svých předchůdců. Pro Otu to byla samozřejmost a divil se, že ostatní to tak nedělají. Jednou se rozčiloval: „Zeptal jsem se svých studentů skladby na HAMU, která Brahmsova symfonie končí v pianissimu, a věděla to sotva půlka!“

Večer na polské ambasádě: hudební Broumov a Salon Polski

Pořadatelé hudebního festivalu Za poklady Broumovska a mezinárodní soutěže mladých klavíristů Broumovská klávesa získali pro svou první tiskovou konferenci (7. března 2018) značně exkluzívní prostory: nádherný barokní koncertní sál polské ambasády v Praze. Broumovský výběžek je ze tří čtvrtin obklopený Polskem a česko-polské vztahy jsou v tomto regionu velmi intenzívní. Není proto divu, že se dvěma z nejvýznamnějších broumovských kulturních událostí dostává podpory na velvyslanecké úrovni.

O režisérské sezoně v Brně a proč se těšit na Lidský hlas

Nástup tandemu Ivanović – Heřman do vedení brněnské opery na začátku roku 2015 přinesl na první pohled především dramaturgické změny. Pozornost se přesunula na méně známá díla zavedených skladatelů a větší péči se dostalo i hudbě posledních let a desetiletí. Zdá se ale, že sezona 2018/2019 se odehraje spíš ve znamení silných režisérských vizí než dramaturgicky odvážných kroků.

Za Evženem Zámečníkem

21. únor 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Za Evženem Zámečníkem

Filharmonická éra skladatele, houslisty, dirigenta a pedagoga Evžena Zámečníka proběhla (1971–1981) už tak dávno, že si ji v brněnské filharmonii skoro nikdo nepamatuje. A přece býval primista Zámečník jednou z nejvýraznějších postav velkých zájezdů orchestru, jemuž se v sedmdesátých letech konečně otevřely možnosti zahraničního uplatnění. Za nekonečných celodenních autobusových přejezdů (jednou také Hamburk–Bari) totiž důsledně vystupoval jako mluvčí fiktivního filharmonického C-mužstva umělecky slabších hráčů a neúnavně organizoval besedy, přednášky, ankety a jazykové kurzy, pokaždé ohromující svou kouzelnou absurdní 

Nevysychající studnice nápadů Vladimíra Vlasáka

V osobnosti Vladimíra Vlasáka (* 17. 2. 1928) je s námi ještě svět, o němž si dnes většinou už jen čteme. Život s rodiči ve služebním domku továrny na piana, soukromé hodiny hudby u souseda s tím, že hrát v kapele je  vždycky dobrá příležitost k přivýdělku, zapomenutý muzikantský slang (odehrávka=hodina hudby). To všechno ještě za první republiky. Poválečné profesní směřování Vladimíra Vlasáka už je srozumitelné i v současných kontextech – třiatřicet let byl sólo tympanistou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a současně vyučoval hru na bicí na Konzervatoři v Praze. S orchestrem projel celý svět, pořídil s ním spoustu nahrávek pro rozhlas, televizi i vydavatelství zvukových nosičů a uplatnil se i jako sólista (jeho parádním kouskem byl Družeckého Dvojkoncert pro hoboj, tympány a orchestr). Na konzervatoři se zasloužil o to, že třída bicích byla vybavena mnoha dalšími nástroji, které se staly během 20. století běžnou součástí klasického instrumentaria, a založil zde legendární Pražský soubor bicích nástrojů, jehož koncerty byly hnací silou tvorby soudobých českých autorů a neocenitelným příspěvkem k poznávání aktuálního dění na mezinárodní hudební scéně. Soubor fungoval do devadesátých let.

Tramvaj mezi Libercem a Jabloncem jako jedna z operních premiér ND v příštím roce

Michael Nyman, Steven Stucky nebo Petr Wajsar. To jsou jména autorů, s jejichž hudbou se tradiční operní posluchač příliš často nesetká, avšak pokud chce navštěvovat nové pražské operní inscenace v příští sezoně, zřejmě se jim nevyhne. Národní divadlo dnes představilo na tiskové konferenci sympaticky a až překvapivě odvážnou dramaturgii sezony 2018/2019, kterou bude otevírat i zakončovat Bedřich Smetana.

František Popelka jubilující

12. únor 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
František Popelka jubilující

Zájemci o dílo Bohuslava Martinů jistě znají i jeho propagátora PhDr. Františka Popelku, jenž se letos dožívá významného jubilea (narozen v Poličce 19. 2. 1933). Přídavek „PhDr.“ je pro Poličáky důležitý, aby jej odlišili od jeho stejnojmenného otce, rovněž významného propagátora díla B. Martinů (František Popelka starší, 1908-1989): šlo o houslistu, bibliofila, muzejníka a nadšence „staré dobré školy“.  Dr. Popelka pro odlišení používal při publikování dětskou podobu svého jména „Iša“.

Moravskoslezské tajemství – festival Gradus ad Parnassum

V červenci loňského roku mi přišel od Lukáše Michla e-mail s nabídkou, zda bych byl ochoten připravit pro třetí ročník festivalu Gradus ad Parnassum přednášku o instruktivních klavírních skladbách Ilji Hurníka. Přiznávám, že jsem byl tehdy hodně překvapený. O Lukáši Michlovi samozřejmě vím – je výborný pianista a 

Vychytilka 2018

31. leden 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Vychytilka 2018

Na letošní 12. ročník Mezinárodní violoncellové soutěže Jana Vychytila se přihlásilo 122 mladých violoncellistů. Přesně polovina z Česka (61) a polovina ze zahraničí. Je to skutečně neuvěřitelný počet a od minulého ročníku také citelný nárůst mladých umělců. Porota ve složení Michal Kaňka, Petra Malíšková, Břetislav Vybíral, Jiří Hanousek a Tomáš Jamník měla během tří dnů (19. - 21. ledna) příležitost vyslechnout velké množství krásných výkonů. V sedmi věkových kategoriích – první již od pěti a půl a poslední až do devatenácti let – se na „Vychytilce“ představili cellisté z mnoha zemí. Přijeli účastníci z Česka, Slovenska, Polska, Německa, Maďarska, Velké Británie, Rakouska, Španělska, Makedonie a Číny. Tento rok byla obzvlášť vysoká konkurence účastníků z Polska – studenti z Varšavy, Katowic, Toruně, Wroclavi a dalších měst obsazovali přední místa. Mě například osobně velice zaujal výkon čtrnáctiletého Antoni Wrony z Varšavy. Zvítězil v 5. kategorii a zahrál mistrovsky Koncertní polonézu Davida Poppera. Další první ceny jsme udělili účastníkům z Berlína nebo například z Číny. Nejpočetněji byla zastoupena kategorie šestnácti až sedmnáctiletých, kde se mezi sebou utkalo 23 cellistů. Zde zazářil Jakub William Gráf, student Martina a Mirko Škampy z hudebního Gymnázia v Praze 3, který se stal zároveň nejúspěšnějším českým účastníkem soutěže a obdržel i cenu za nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.