Komentáře

Blízká setkání vzdálených hudebních tradic

Kdy je turné úspěšné? Když je vyprodané, když vycházejí oslavné recenze nebo když mívá orchestr předlouhé ovace? Nic z toho. Jak říká ředitel filharmonie David Mareček, o úspěchu rozhoduje jediné kritérium: pokud vás pozvou znovu do všech míst, kde jste hráli. Soudě podle toho a podle frekvence, s jakou Česká filharmonie do Číny v posledních letech jezdí, rozhodně tu úspěch má.

Dobrý akord Strun podzimu

23. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Dobrý akord Strun podzimu

Ačkoliv mohou názory na Struny podzimu vyvolávat i ostré diskuse, festivalu nelze upřít kreativitu, dravost, energii a naplňování občas opomíjeného významu slova festival, hudební slavnosti, která není ekonomicky velkorysou nadstavbou koncertní sezony, ale akcí, jež přináší něco nového, něco, co v nabídce  orchestrů, agentur a jiných festivalů neuslyšíte.

Švandové dudáci naruby

20. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Švandové dudáci naruby

Hrdina Tylovy dramatické báchorky je v závěru pohádky zachráněn a vrací se do Čech z ciziny, která jej zklamala. Naši filharmonici musejí zažívat pocity přímo opačné. Zaprvé je cizina těžko mohla zklamat, když je všude oceňují a znovu a znovu zvou k hraní. Zadruhé a především, v cizině se nelze zbavit dojmu, že si umění, konkrétně klasické hudby, váží daleko víc než u nás.

Výchova posluchače laserem

17. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Výchova posluchače laserem

Ve Wu-chanu, hlavním městě provincie Chu-pej s jedenácti miliony obyvatel, je v místní hudební síni Qintai Concert Hall tabule s výčtem orchestrů a souborů, které zde během krátké existence tohoto sálu vystoupily. Nechybějí zvučná jména od Berlínských filharmoniků přes orchestr BBC až po známé soubory specializující se na starou hudbu. Mimochodem, Česká filharmonie je v čestné první desítce zahraničních orchestrů. Organizátoři mají zjevně dostatek prostředků, aby své publikum rozmazlovali.

Filharmonie Brno ve Vídni: Z čeho mít radost a na co být opatrný

Přes blízké sousedství a po věky společné dějiny, i ty hudební, jsou vystoupení českých umělců ve Vídni v současnosti vzácná a z každého bychom se měli radovat. Koncert Filharmonie Brno 27. března 2019 ve Zlatém sále Hudebního spolku (Musikverein) odezněl před plným hledištěm, byl odměněn bohatým aplausem a měl velmi dobrou atmosféru, vždyť také budova Musikvereinu je výsostné místo hudební historie, nejen té vídeňské.

Naše Matka s velkým M aneb Proč se koncert na podporu Notre Dame vydařil

Z celého provedení Stabat Mater v úterý 23. dubna v Rudolfinu je asi nejlepší si zapamatovat slova Marka Ebena, která řekl v úvodu, budu parafrázovat: „katedrály bývaly kdysi nejvyššími body ve městě, dnes se krčí vedle bank a televizních věží - těmto dvěma novodobým božstvům jsme v posledním století obětovali opravdu hodně…“ Každá záminka vnést do veřejného prostoru něco opravdu duchovního je dobrá, podstatné ale je, aby vyznění ve výsledku opravdu duchovní bylo. A je moc dobře, že se to tentokrát celkem povedlo. A nepřispěl k tomu jen Marek Eben, který v úvodu důstojně a elegantně představil ad hoc sestavený orchestr z hudebníků všech pražských orchestrů, kteří ten večer měli čas.

Romantický Jan Martiník

16. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Romantický Jan Martiník

Pod hlavičkou „Romantické večery v Rudolfinu“ se odehrál 13. dubna 2019 v Sukově síni neobyčejně zajímavý písňový recitál, jenž řadím v této sezoně mezi nejlepší. Předesílám, že v pozadí stála agentura ArteVisio, jež dle internetu zastupuje například Iva Kahánka, který je spiritus agens  tohoto komorního cyklu,  Belfiato Quintet, Cappelu Marianu a dokonce asi nějak i Pavel Haas Quartet. Koncert, stejně jako i další Romantické večery, podpořil pražský magistrát. Navenek to dokonce vypadalo, jakoby byla do konání koncertu vtažena Česká filharmonie (viz tisk vstupenek). Tolik technické informace.

Čistá krásná sinusovka: Těremin slaví sto let a daří se mu dobře

„V sále bylo slyšet obdivné vzdechy a mumlání, a nakonec hlasitý potlesk. Ale Rachmaninov a Toscanini se neusmívali, třebaže se ani nedá říci, že by zívali nudou. Jsem si jistý, že už si v duchu představovali hromady houslí, viol a violoncell rozřezávaných na třísky a odeslaných nadpozemským zvukem těreminu k věčnému zapomnění.“ Těžko říct, zda ruský fyzik Lev Sergejevič Těrmen během své desetileté americké kariéry uvažoval právě takhle. Jisté je, že jeho vynález, bezdotykový elektronický těremin, sledovalo ve své době s nadšením a údivem zasvěcené publikum v Carnegie Hall i dvacetitisícový dav na baseballovém stadionu a o nahrazení klasických hudebních nástrojů novými elektronickými zázraky mluvil leckdo.

Dárky k dvacetinám

16. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Dárky k dvacetinám

Letní slavnosti staré hudby (LSSH) budou slavit od 11. července do 6. srpna 2019 dvacetiny. K narozeninám si nadělily sedm hlavních dárků plus bonus (www.letnislavnosti.cz). „Dvacet let je bezesporu krásný věk. Festival už není žádný ‚puberťák‘, je to dospělý jedinec s vlastními názory, vizemi, s přesvědčením. Je však zároveň otevřen novým podnětům, přijímá výzvy a především je plný energie. A právě takový festival jsme letos připravili,“ říká o letošním ročníku ředitelka festivalu Josefína Matyášová.

Úvaha a trochu vzpomínání nad snovou Juliettou aneb Proč je dobré jet do Ostravy

Julietta Bohuslava Martinů na jeho vlastní libreto podle surrealistické hry Georgese Neveuxe je jednou z nejkrásnějších oper, které kdy byly napsány. Vymyká se svým tématem a je mimořádně obtížná pro interpretaci. Málokdy se setká s kongeniálními interprety, protože vyžaduje bohatou představivost, schopnost imaginace a abstraktního myšlení, hravost, výrazný nadhled nad celkem inscenace související s citem i pro ten nejmenší detail, pochopení pro smysl nesmyslu, neobyčejnou poetičnost v kontrastu s realistickou stavbou dramatického konfliktu a bůh ví co ještě dalšího. Viděla jsem několik různých inscenací Julietty. Z nich chci zmínit Kašlíkovu na scéně Josefa Svobody v Národním divadle, jednu s režisérových nejlepších kreací ve spolupráci s dirigentem Jaroslavem Krombholcem (1963) - velký, přetrvávající zážitek. Ivo Žídek jako Michel. Potom velká pauza a setkání s úžasnou Juliettou Davida Pountneyho, Angličana s obdivuhodnou náklonností k české opeře. Viděla jsem jednu z posledních repríz jeho inscenace z Opera North Leeds a vzápětí v roce 2000 jsem ji dramaturgovala jako koprodukci s Národním divadlem. Scénografie geniálního Stefanose Lazaridise – nezapomenutelná písková pláž  odrážející se v obřím nakloněném zrcadle nad jevištěm. Později v květnu 2016 krvavá detektivka jindy tak vynalézavého Clause Gutha v berlínské Staatsoper, za dirigentským pultem kouzelník Daniel Barenboim. Magdalena Kožená jako Julietta - krvavá oběť Michelovy střelby, již se marně snaží všelijak ukrývat. Nakonec monochromaticky bílá inscenace s málo snovou postavou Julietty v pražském Národním divadle před třemi lety.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.