Komentáře

Pěvecká soutěž v Karlových Varech je rodinné stříbro

Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka pořádá v Karlových Varech od roku 2001 jako svou hlavní aktivitu Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka, začátky soutěže však sahají až do šedesátých let minulého století. Vypravila jsem se do Karlových Varů na dva závěrečné dny pěvecké soutěže Antonína Dvořáka už potřetí, lépe řečeno: teprve potřetí. „Teprve“ proto, že se soutěž konala už po dvaapadesáté. Devadesát mladých pěvců přijelo do Karlových Varů, aby tu soutěžili podle daných pravidel v kategoriích Píseň, Junior a Opera. Kategorie Junior se mohou zúčastnit pěvci do čtyřiadvaceti let, ostatní kategorie jsou omezeny věkem pětatřiceti let. Soutěž je tříkolová a ve finálním kole zazpívá účastník árii podle svého vlastního výběru. Před dvěma lety přibyla ještě kategorie Operní naděje, do níž se hlásí pěvci mezi šestnácti a dvaceti lety z České republiky a ze Slovenska. Krásné lázeňské město k soutěži neodmyslitelně patří a případné chladnější a deštivé počasí nemůže atmosféru ojedinělého projektu nijak poškodit.

Bohuslav Martinů a byzantská hudba. Festival Archaion Kallos odkryl překvapivé souvislosti

Jako už tradičně i letos v říjnu proběhl v Praze mezinárodní festival pravoslavné hudby Archaion Kallos, pořádaný Spolkem Philokallia. Představuje nejen samotné bohoslužebné zpěvy, ale také tvorbu, která se křesťanským východem inspiruje. Pravoslavné křesťanství a hudba totiž k sobě nerozlučně patří.

Pan dramaturg

24. říjen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Pan dramaturg

V poslední době odcházejí lidé, ke kterým jsem měl více než jen profesionální vztah. Byla to směsice obdivu k jejich práci, úcty k profesionalitě i člověčenství. Byli to Michaela Freemanová – muzikoložka, která věděla u nás o baroku jako málokdo, Miroslav Rada – malíř s neuvěřitelným duchovním přesahem, Jiří Bělohlávek, dirigent, jenž léty dozrál ve fascinující komplexní osobnost a Antonín Matzner – publicista, spisovatel, hudební režisér, producent a dramaturg. Narodil se 22. srpna 1944 -  zemřel 16. října 2017.  Chci uctít jeho památku a vydat nepatrné svědectví o něm. Zajímavé na jeho životě je skutečnost, že je sice autorem řady publikací ze světa jazzu a populární hudby, jako režisér a producent byl aktivní právě v této oblasti, ale nejhlubší stopu otiskl ve světě klasické hudby. Nicméně pro mě to byl hlavně Pan dramaturg. (Umění hudební dramaturgie ovládá na mezinárodní úrovni v České republice jen málo lidí.)

Na vašem koncertě se nedá spát

19. říjen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Na vašem koncertě se nedá spát

Kvarteto Pavla Haase patří bezesporu k našim špičkovým souborům a na jejich koncertě se opravdu spát nedá. Vzdor několika obměnám na sekundu a viole obnovilo kvarteto vždy znovu svoji nezaměnitelnou tvář a nadále reprezentuje vyspělost českých kvartet na nejvyšší možné úrovni, tvoříc spojnici mezi čtyřhvězdím staré generace (Smetanovo, Vlachovo, Janáčkovo a Kvarteto FOK), střední generací (Pražákovci, Wihanovci, Martinů a Kocianovci) a tou zatím nejmladší (Haasovci, Bennewitzovci, Zemlinského, M. Nostitz). Haasovci jsou jedním z mála kvartet na plný úvazek, o které je takový zájem, že se touto činnosti uživí a nemusí být zaměstnáni jinde. V jejich krásném interview v LN je ale několik tvrzení, vyplývajících z neznalosti současného stavu, která je nutno uvést na správnou míru.

Dlouhý potlesk v Rudolfinu pro Zuzanu Růžičkovou

Odchodem prof. Zuzany Růžičkové (14. 1. 1927 – 27. 9. 2017) nás opustila výrazná osobnost, která po řadu desetiletí formovala českou hudební scénu a byla též důležitou vyslankyní naší hudební kultury ve světě. O jejím životě, práci i odkazu se rozepsali mnozí povolaní. V pondělí 16. října 2017 se pak k textům a jiným událostem připojila vzpomínka, jež dozajista patří mezi nejpřiléhavější ze všech. Během pouhých několika týdnů se podařilo uskutečnit koncert ve Dvořákově síni Rudolfina, na němž vystoupila trojice někdejších studentů paní profesorky, kteří zde reprezentovali její přímé následovníky. Zásluhu na organizaci měl především Nadační fond Viktora Kalabise za velké podpory České filharmonie, Českého spolku pro komorní hudbu, Festivalu Pražské jaro, Hudební akademie múzických umění a Nadačního fondu Bohemian Heritage Fund.

Semjon Byčkov v Praze, mezi Východem a Západem

Šéfdirigentem České filharmonie bude od příští sezony na pět let Semjon Byčkov, mezinárodně uznávaný Pařížan, který se narodil v Leningradu a v roce 1975, když mu bylo třiadvacet, opustil Sovětský svaz. Na českém prvním orchestru se mu líbí, že stojí na pomezí kultur, mezi Západem a Východem.

Vzpomínky na Bohuše Zoubka

27. září 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Vzpomínky na Bohuše Zoubka

V pondělí 25. září se v brněnském krematoriu veřejnost rozloučila se zesnulým někdejším ředitelem brněnské filharmonie Bohušem Zoubkem (zemřel 18. září). Studiem na brněnské konzervatoři a pak na Janáčkově akademii múzických umění (obojí u Františka Šolce) se Zoubek přiřadil k příslušníkům legendární brněnské hornové školy; po absolutoriu se stal členem Státní filharmonie Brno a v letech 1969–1988 v ní působil jako sólohornista. Současně se uplatňoval jako komorní hráč ve Filharmonickém dechovém kvintetu (přejmenovaném později na Q Moravi). Na konzervatoři a na JAMU vychoval celou generaci vynikajících hráčů. V roce 1996 se stal jedním z hlavních iniciátorů Mezinárodní interpretační soutěže Brno (její pětiletý cyklus zahajuje vždy soutěž hornistů) a stálým členem soutěžního výboru.

Cesta do pekel aneb Pokyny jak správně, realisticky a věrně inscenovat operu

Strašidelný pekelnický obrázek doutnajících uhlíků, zpracovaný anonymním autorem nejspíš v textovém editoru, hledí na čtenáře z přebalu nového titulu nakladatelství Šimon Ryšavý poutavě nazvaného „Sbírka názorů na současné inscenování oper: Cesta do pekel“. Přestože kniha vychází za podpory z veřejných zdrojů statutárního města Brna a Jihomoravského kraje (!) a pod záštitou brněnského primátora Petra Vokřála, kvalita jejího obsahu nepředčí úroveň jejího grafického zpracování.

Katka, Olinka, Petr a Pavel: Dvořákovi mladí

Jestliže někdo – vesměs více či méně pod třicet let věku – debutuje na festivalu Dvořákova Praha, není to rozhodně žádný zelenáč. Ukázalo se to minulých letech, kdy na koncertu v rámci Dne D vystoupily takové mladé hvězdy ze světa, jako je klavírista Federico Colli. A zatímco ten právě o uplynulém víkendu poprvé uspěl v Royal Albert Hall, páteční večer 22. 9. 2017 patřil ve Dvořákově síni Rudolfina kvartetu mladých Češek a Čechů. Jmenovitě hornistce Kateřině Javůrkové, houslistce Olze Šroubkové, tenoristovi Petru Nekorancovi a varhaníkovi Pavlu Svobodovi. Výčet jejich nedávných vítězství ve světě či doma je působivý: soutěž ARD v Mnichově, Mezinárodní soutěž Pražského jara, náročná klání v Barceloně či v Lipsku. A tak se moje první otázka při hovoru z jeviště po potlesku, nemohla týkat ničeho jiného než jejich pocitů při soutěžení, které kdysi Bartók odmítl slovy, že „dostihy jsou jen pro koně“… Přitom má ale dnes, v ohromné konkurenci, významný vavřín cenu zlata.

Kněžíková a Mahler: verše i hudba jsou stejně důležité

Když sv. Anežka kdysi dávno putovala z hradní vyvýšeniny přes řeku do kláštera v blízkosti chudiny, sňala prý své zdobné roucho a přehodila přes sebe jen nuzný plášť. Myslím, že pokud shlížela odkudsi z míst, kam se navždy odebrala, na komorní koncert ve „svém“ klášteře 19. 9. 2017, mohla být spokojena. Z leckterých tabu či aspoň neobvyklostí bylo totiž také sejmuto vše, co jen šlo, aby se hudba stala nejen vzpomínkou, ale i připomínkou. A objevem.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.