Komentáře

Antonín Kohout: Violoncellista, učitel, rétor

„Kohout se stal jednou z hlavních postav popisovaného kvartetního rozkvětu, a to hlavně svým prosazováním kolegiální etiky, striktně vylučující jiné než umělecké soutěžení –některé pražské soubory (nebylo jich mnoho) usilovaly využít skutečnosti, že mají blíž ke žlabu Pragokoncertu, který jediný měl tehdy možnost vyslat český soubor za hranice, a uchylovaly se dokonce u jednotlivých pořadatelů k pomluvám, týkajícím se úrovně mimopražských kolegů. Ke špinavým praktikám pracovníků Pragokoncertu samého patřilo například odvolat ohlášené a propagačně už připravené účinkování brněnského souboru na významném zahraničním festivalu s tím, že přijal výhodnější nabídku ve Skandinávii, a poslat místo něho protežovaný soubor pražský. Tonda Kohout měl o těchto činnostech přehled a během častého hostování Smetanova kvarteta v Brně o tom moravské kolegy informoval. A nejen to: když kvůli časové kolizi muselo jeho kvarteto jeden z obou svých zájezdů (vznikla omylem zprostředkovatelů) odříci, doporučil zahraničnímu pořadateli tehdy mladé Janáčkovo kvarteto (o nějakém Brnu tam do té doby nikdo neslyšel) a to tam slavilo nečekaný triumf, který se stal počátkem jeho rozsáhlé zahraniční činnosti.“ (Jiří Beneš: Antonín Kohout - Víc než kvartetní violoncellista, Harmonie 12/2019)

Kaviár, vítr a šusťákovky. Na Verdim v ukrajinské Oděse

„Jaká zvláštní síla, zase začínám žít,“ zpívala umírající Violetta a nám se chtělo plakat. Smíchy. Oděsa sice nepatří mezi klíčová místa na mapě operního světa, ale vyrazit si do tamního Národního akademického divadla opery a baletu bylo při krátké návštěvě ukrajinského letoviska kulturní povinností. Její naplnění přineslo zážitek, odrážející kosmopolitnost černomořského přístavu i rozporuplnost ukrajinské – a tedy postsovětské – reality. Když do Oděsy vyrazíte vlakem, předznamenáním je už nádražní hala v příhraničním Čopu: nad hlavou vám visí velkolepý hvězdicový podhled s více než dvěma stovkami zářivek, z nichž nesvítí jediná.

Mariss Jansons, srdce plné hudbou

Ve věku 76 let zemřel v Petrohradě lotyšský dirigent Mariss Jansons. Jeden z nejvýznamnějších světových dirigentů podlehl problémům se srdcem.

Nesmrtelná Minghellova Butterfly z Metropolitní opery

Aerofilms pokračují v přímých přenosech z Metropolitní opery do kin. Tentokrát jsme viděli inscenaci Pucciniho opery Madame Butterfly, kterou vytvořil se svými spolupracovníky na podzim roku 2005 pro English National Opera v Londýně jako svůj operní debut anglický filmový režisér Anthony Minghella. V následujícím roce získala inscenace Olivierovu cenu za nejlepší novou operní inscenaci (Best New Opera Production).

Steinwayovská soutěž mladých pianistů má za sebou úspěšný restart

Před dvěma lety se zdálo, že soutěž Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons, zaměřená na malé klavíristy do jedenácti let, zajde na úbytě. V loňském roce však zásluhou nové ředitelky Hany Dvořákové tato soutěž úspěšně „restartovala“ a přilákala na padesát zájemců. Zatímco předchozí ročníky byly určené výhradně žákům z pražských hudebních škol, vloni se okruh soutěžících poprvé rozšířil na Středočeský kraj a v příštím roce se steinwayovská soutěž otevře adeptům z celé České republiky.

Operní naděje z Karlových Varů

18. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Operní naděje z Karlových Varů

Před pár lety jsem do Karlových Varů poprvé jela na závěr Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a od té doby jsem si udělala čas na finále kategorie Junior a Opera a na závěrečný koncert každý rok. Letos jsem sledovala také úvodní kategorii zvanou Operní naděje, jíž se mohou zúčastnit pěvci od šestnácti do dvaceti let. Můj pohled na soutěžící může být pouze povrchní už proto, že je okleštěn mou krátkou posluchačskou přítomností. Považuji  však  karlovarskou soutěž za natolik ojedinělou možnost nahlédnout do rejstříku našich i zahraničních mladých pěvců, že neodolávám a pokusím se postihnout své dojmy ze svého krátkodobého pobytu.

Haasovci podpořili Martinů a překvapili Bartókem

Večer 8. listopadu zazněl v sále Emy Destinové malostranského Kaiserštejnského paláce benefiční koncert, který již pátým rokem organizuje Institut Bohuslava Martinů. Málokterá kulturní instituce je tak perfektně funkční, efektivní, obětavě a odborně vedená jako právě tato. Jeden z našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů má v ní odpovídající zázemí pro celkovou katalogizaci, studium i šíření jeho díla, rozptýleného osudy 20. století po celém světě.

Bernard Haitink naposledy

14. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Bernard Haitink naposledy

Po 65 letech na dirigentském stupínku se světoznámý Bernard Haitink rozhodl ukončit svoji uměleckou dráhu. Poslední čtyři koncerty s Vídeňskými filharmoniky vedl devadesátiletý dirigent na přelomu srpna a září 2019 v Salcburku, Londýně a Lucernu. Na programu byl Beethovenův Čtvrtý klavírní koncert se sólistou Emanuelem Axem a Brucknerova Sedmá symfonie, která trvá osmdesát minut a kterou Haitink řídil zpaměti.

Nový pražský Pianosalon Machart v plném lesku

Těžko bychom hledali mezi našimi pianisty někoho, který by neznal klavírního technika a ladiče Jana Macharta. Jeho jméno nalezneme u desítek prestižních nahrávek předních českých klavíristů, bezmála dvacet let spolupracoval Jan Machart s Českou filharmonií, dvacet pět let působí na HAMU, stará se o klavíry nespočtu nejrůznějších hudebních institucí a hudebních škol, vlastní dílnu na opravu klavírů a samozřejmě má také rozsáhlou privátní klientelu. Přestože by se mohlo zdát, že je těch aktivit na jednoho člověka víc než dost, založil Jan Machart v roce 2011 ještě rodinnou firmu Machart PIANA, s.r.o., v níž prodává klavíry světově proslulé japonské značky Yamaha. V roce 2013 otevřela jeho firma v Praze – Malešicích první showroom, a protože prodej úspěšně vzkvétal, rozhodl se Jan Machart v roce 2018 vybudovat větší obchodní prostory ve Švehlově ulici 3333/21 v Praze – Záběhlicích.

Na odchod dvou velkých muzikantů

11. listopad 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Na odchod dvou velkých muzikantů

Smrtka si někdy pohrává s lidskými osudy svérázným způsobem. Houslista Břetislav Novotný a violoncellista Zdeněk Koníček spoluzakládali smyčcové kvarteto jako dva největší přátelé. Letos v těchto podzimních dnech zemřeli v rozmezí dvou týdnů jako dva sobě zcela cizí lidé.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.