Komentáře

Nevysychající studnice nápadů Vladimíra Vlasáka

V osobnosti Vladimíra Vlasáka (* 17. 2. 1928) je s námi ještě svět, o němž si dnes většinou už jen čteme. Život s rodiči ve služebním domku továrny na piana, soukromé hodiny hudby u souseda s tím, že hrát v kapele je  vždycky dobrá příležitost k přivýdělku, zapomenutý muzikantský slang (odehrávka=hodina hudby). To všechno ještě za první republiky. Poválečné profesní směřování Vladimíra Vlasáka už je srozumitelné i v současných kontextech – třiatřicet let byl sólo tympanistou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a současně vyučoval hru na bicí na Konzervatoři v Praze. S orchestrem projel celý svět, pořídil s ním spoustu nahrávek pro rozhlas, televizi i vydavatelství zvukových nosičů a uplatnil se i jako sólista (jeho parádním kouskem byl Družeckého Dvojkoncert pro hoboj, tympány a orchestr). Na konzervatoři se zasloužil o to, že třída bicích byla vybavena mnoha dalšími nástroji, které se staly během 20. století běžnou součástí klasického instrumentaria, a založil zde legendární Pražský soubor bicích nástrojů, jehož koncerty byly hnací silou tvorby soudobých českých autorů a neocenitelným příspěvkem k poznávání aktuálního dění na mezinárodní hudební scéně. Soubor fungoval do devadesátých let.

Tramvaj mezi Libercem a Jabloncem jako jedna z operních premiér ND v příštím roce

Michael Nyman, Steven Stucky nebo Petr Wajsar. To jsou jména autorů, s jejichž hudbou se tradiční operní posluchač příliš často nesetká, avšak pokud chce navštěvovat nové pražské operní inscenace v příští sezoně, zřejmě se jim nevyhne. Národní divadlo dnes představilo na tiskové konferenci sympaticky a až překvapivě odvážnou dramaturgii sezony 2018/2019, kterou bude otevírat i zakončovat Bedřich Smetana.

František Popelka jubilující

12. únor 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
František Popelka jubilující

Zájemci o dílo Bohuslava Martinů jistě znají i jeho propagátora PhDr. Františka Popelku, jenž se letos dožívá významného jubilea (narozen v Poličce 19. 2. 1933). Přídavek „PhDr.“ je pro Poličáky důležitý, aby jej odlišili od jeho stejnojmenného otce, rovněž významného propagátora díla B. Martinů (František Popelka starší, 1908-1989): šlo o houslistu, bibliofila, muzejníka a nadšence „staré dobré školy“.  Dr. Popelka pro odlišení používal při publikování dětskou podobu svého jména „Iša“.

Moravskoslezské tajemství – festival Gradus ad Parnassum

V červenci loňského roku mi přišel od Lukáše Michla e-mail s nabídkou, zda bych byl ochoten připravit pro třetí ročník festivalu Gradus ad Parnassum přednášku o instruktivních klavírních skladbách Ilji Hurníka. Přiznávám, že jsem byl tehdy hodně překvapený. O Lukáši Michlovi samozřejmě vím – je výborný pianista a 

Vychytilka 2018

31. leden 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Vychytilka 2018

Na letošní 12. ročník Mezinárodní violoncellové soutěže Jana Vychytila se přihlásilo 122 mladých violoncellistů. Přesně polovina z Česka (61) a polovina ze zahraničí. Je to skutečně neuvěřitelný počet a od minulého ročníku také citelný nárůst mladých umělců. Porota ve složení Michal Kaňka, Petra Malíšková, Břetislav Vybíral, Jiří Hanousek a Tomáš Jamník měla během tří dnů (19. - 21. ledna) příležitost vyslechnout velké množství krásných výkonů. V sedmi věkových kategoriích – první již od pěti a půl a poslední až do devatenácti let – se na „Vychytilce“ představili cellisté z mnoha zemí. Přijeli účastníci z Česka, Slovenska, Polska, Německa, Maďarska, Velké Británie, Rakouska, Španělska, Makedonie a Číny. Tento rok byla obzvlášť vysoká konkurence účastníků z Polska – studenti z Varšavy, Katowic, Toruně, Wroclavi a dalších měst obsazovali přední místa. Mě například osobně velice zaujal výkon čtrnáctiletého Antoni Wrony z Varšavy. Zvítězil v 5. kategorii a zahrál mistrovsky Koncertní polonézu Davida Poppera. Další první ceny jsme udělili účastníkům z Berlína nebo například z Číny. Nejpočetněji byla zastoupena kategorie šestnácti až sedmnáctiletých, kde se mezi sebou utkalo 23 cellistů. Zde zazářil Jakub William Gráf, student Martina a Mirko Škampy z hudebního Gymnázia v Praze 3, který se stal zároveň nejúspěšnějším českým účastníkem soutěže a obdržel i cenu za nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů.

Kytara na HAMU oslavila 35 let

30. leden 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Kytara na HAMU oslavila 35 let

V neděli 28. 1. 2018 se uskutečnil mimořádný koncert k 35. výročí ustanovení výuky kytary jako rovnocenné části učebních programů na Hudební fakultě AMU. Iniciátorem zavedení nového oboru byl věhlasný profesor kytary na Pražské konzervatoři, Štěpán Urban. Dosáhnout uznání kytary za nástroj, rovnocenný ostatním nástrojům na strunné katedře, dalo dost práce. Bylo potřeba překonat předsudky typu „Kytara? Leda k táboráku – a ještě lépe do něj!“

Šedesát let národního festivalu 

Jaká by mohla být synonyma ke slovu národní? Vlastenecký, patriotický, národnostní…? Máme Národní galerii, Národní muzeum, Národní knihovnu, několik divadel, v jejichž názvu je slovo národní, Český národní korpus, Českou národní banku.  V posledních letech se za  národní orchestr označuje Česká filharmonie a za národní festival Smetanova Litomyšl. A právě tyto dva umělecké subjekty, jistě špičkové úrovně, uzavřely 16. ledna 2018 čtyřletou smlouvu o partnerství. Onen národnostní atribut je sice silným signálem do veřejnosti, ale důležité jsou dvě roviny tohoto svazku, jenž je ostatně vyústěním mnohaleté pravidelné spolupráce, jež nabyla síle hlavně po návratu dirigenta Jiřího Bělohlávka z Londýna do Prahy a po převzetí uměleckého vedení České filharmonie. První rovina je vnější, v níž vládne ekonomika, marketing a image. Orchestr bude 

Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích vstupuje do jubilejního 30. ročníku

Mezinárodní letní škola staré hudby pořádaná každoročně od roku 1985 Společností pro starou hudbu se po prvních čtyřech kroměřížských ročnících usídlila v jihomoravském městečku Valtice. Toto inspirativní místo s bohatou historií, krásnými památkami a všeobjímajícími vinicemi, jak je známe dnes, zažili účastníci ročníku 1989 ještě jako zapomenutý kout naší země s "železnou oponou" doslova za humny. Mezinárodní letní školu staré hudby v posledních letech 

Harmonie 25

3. leden 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Harmonie 25

Vážení a milí čtenáři, současní i budoucí, HARMONIE vyšla poprvé v roce 1993. Dvacet pět let je dle mého mínění dobrým důvodem, abych letmo zavzpomínal a připomněl, jak zásadně časopis přispěl do české hudební publicistiky. Za tu dobu jsme uveřejnili tiskem a v posledních letech i na našem portálu v Česku nedostižné množství recenzí nahrávek, stovky rozhovorů s výraznými osobnostmi české a světové scény klasické hudby a jazzu, desítky tematických sérií, studií, glos. Symbióza pestrosti, odborné kvality a informační serióznosti je v českém mediálním prostoru unikátní. To vše je ovšem dané autorským zázemím a týmem, který časopis připravuje. Jsem přesvědčen, že HARMONIE je výjimečným časopisem i ve středoev­ropském prostoru, spolehlivou informační plat­formou a prostředím, kde najdete mimořádný obsah. Časopisem pro srdcem a duchem otevřené lidi. Připomeňte si se mnou mozaiku let 1993–2002. Další léta, 2003–2017, najdete na našem portálu.

Grigory Sokolov opět okouzlil na Podzimním festivalu 2017 v Baden-Badenu

Podzimní hudební festival 2017 v německém Baden-Badenu dosáhl nedostižného vrcholu již svým třetím večerem. Vystoupila klavírní legenda Grigory Sokolov. Po recitálu ruského pianisty si opět lámou hlavu novináři kulturních rubrik: Co napsat?  Nebo spíš jak napsat jinak, to stejné. Nakonec stačí místo hlubokých rozborů jedna věta: Lepší je nedosažitelné.  Ke klavíru zasedl Sokolov a předvedl, že hudbu lze vyprávět. Hrál Haydnovy sonáty a pozdní Beethovenovy sonáty. Jako poděkování přidával, dokud se tleskalo. Mezi četnými přídavky nechyběl jako obvykle Jean Philippe Rameau. Mezi skladbami nechává publiku na vydechnutí jen minimální pauzu. Na zatleskání nepovolí žádnou. Nedovolí, aby jakýkoliv jiný zvuk rušil jeho tóny. Neukáže žádné teatrální gesto. Komunikuje jen se svým klavírem. Přítomného publika jako by si nevšímal. A přesto jeho charisma ovládne obecenstvo hned po prvních tónech. Grigory Sokolov publikum doslova znehybnil.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.