Komentáře

Švandové dudáci naruby

20. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Švandové dudáci naruby

Hrdina Tylovy dramatické báchorky je v závěru pohádky zachráněn a vrací se do Čech z ciziny, která jej zklamala. Naši filharmonici musejí zažívat pocity přímo opačné. Zaprvé je cizina těžko mohla zklamat, když je všude oceňují a znovu a znovu zvou k hraní. Zadruhé a především, v cizině se nelze zbavit dojmu, že si umění, konkrétně klasické hudby, váží daleko víc než u nás.

Výchova posluchače laserem

17. květen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Výchova posluchače laserem

Ve Wu-chanu, hlavním městě provincie Chu-pej s jedenácti miliony obyvatel, je v místní hudební síni Qintai Concert Hall tabule s výčtem orchestrů a souborů, které zde během krátké existence tohoto sálu vystoupily. Nechybějí zvučná jména od Berlínských filharmoniků přes orchestr BBC až po známé soubory specializující se na starou hudbu. Mimochodem, Česká filharmonie je v čestné první desítce zahraničních orchestrů. Organizátoři mají zjevně dostatek prostředků, aby své publikum rozmazlovali.

Filharmonie Brno ve Vídni: Z čeho mít radost a na co být opatrný

Přes blízké sousedství a po věky společné dějiny, i ty hudební, jsou vystoupení českých umělců ve Vídni v současnosti vzácná a z každého bychom se měli radovat. Koncert Filharmonie Brno 27. března 2019 ve Zlatém sále Hudebního spolku (Musikverein) odezněl před plným hledištěm, byl odměněn bohatým aplausem a měl velmi dobrou atmosféru, vždyť také budova Musikvereinu je výsostné místo hudební historie, nejen té vídeňské.

Naše Matka s velkým M aneb Proč se koncert na podporu Notre Dame vydařil

Z celého provedení Stabat Mater v úterý 23. dubna v Rudolfinu je asi nejlepší si zapamatovat slova Marka Ebena, která řekl v úvodu, budu parafrázovat: „katedrály bývaly kdysi nejvyššími body ve městě, dnes se krčí vedle bank a televizních věží - těmto dvěma novodobým božstvům jsme v posledním století obětovali opravdu hodně…“ Každá záminka vnést do veřejného prostoru něco opravdu duchovního je dobrá, podstatné ale je, aby vyznění ve výsledku opravdu duchovní bylo. A je moc dobře, že se to tentokrát celkem povedlo. A nepřispěl k tomu jen Marek Eben, který v úvodu důstojně a elegantně představil ad hoc sestavený orchestr z hudebníků všech pražských orchestrů, kteří ten večer měli čas.

Romantický Jan Martiník

16. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Romantický Jan Martiník

Pod hlavičkou „Romantické večery v Rudolfinu“ se odehrál 13. dubna 2019 v Sukově síni neobyčejně zajímavý písňový recitál, jenž řadím v této sezoně mezi nejlepší. Předesílám, že v pozadí stála agentura ArteVisio, jež dle internetu zastupuje například Iva Kahánka, který je spiritus agens  tohoto komorního cyklu,  Belfiato Quintet, Cappelu Marianu a dokonce asi nějak i Pavel Haas Quartet. Koncert, stejně jako i další Romantické večery, podpořil pražský magistrát. Navenek to dokonce vypadalo, jakoby byla do konání koncertu vtažena Česká filharmonie (viz tisk vstupenek). Tolik technické informace.

Čistá krásná sinusovka: Těremin slaví sto let a daří se mu dobře

„V sále bylo slyšet obdivné vzdechy a mumlání, a nakonec hlasitý potlesk. Ale Rachmaninov a Toscanini se neusmívali, třebaže se ani nedá říci, že by zívali nudou. Jsem si jistý, že už si v duchu představovali hromady houslí, viol a violoncell rozřezávaných na třísky a odeslaných nadpozemským zvukem těreminu k věčnému zapomnění.“ Těžko říct, zda ruský fyzik Lev Sergejevič Těrmen během své desetileté americké kariéry uvažoval právě takhle. Jisté je, že jeho vynález, bezdotykový elektronický těremin, sledovalo ve své době s nadšením a údivem zasvěcené publikum v Carnegie Hall i dvacetitisícový dav na baseballovém stadionu a o nahrazení klasických hudebních nástrojů novými elektronickými zázraky mluvil leckdo.

Dárky k dvacetinám

16. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Dárky k dvacetinám

Letní slavnosti staré hudby (LSSH) budou slavit od 11. července do 6. srpna 2019 dvacetiny. K narozeninám si nadělily sedm hlavních dárků plus bonus (www.letnislavnosti.cz). „Dvacet let je bezesporu krásný věk. Festival už není žádný ‚puberťák‘, je to dospělý jedinec s vlastními názory, vizemi, s přesvědčením. Je však zároveň otevřen novým podnětům, přijímá výzvy a především je plný energie. A právě takový festival jsme letos připravili,“ říká o letošním ročníku ředitelka festivalu Josefína Matyášová.

Úvaha a trochu vzpomínání nad snovou Juliettou aneb Proč je dobré jet do Ostravy

Julietta Bohuslava Martinů na jeho vlastní libreto podle surrealistické hry Georgese Neveuxe je jednou z nejkrásnějších oper, které kdy byly napsány. Vymyká se svým tématem a je mimořádně obtížná pro interpretaci. Málokdy se setká s kongeniálními interprety, protože vyžaduje bohatou představivost, schopnost imaginace a abstraktního myšlení, hravost, výrazný nadhled nad celkem inscenace související s citem i pro ten nejmenší detail, pochopení pro smysl nesmyslu, neobyčejnou poetičnost v kontrastu s realistickou stavbou dramatického konfliktu a bůh ví co ještě dalšího. Viděla jsem několik různých inscenací Julietty. Z nich chci zmínit Kašlíkovu na scéně Josefa Svobody v Národním divadle, jednu s režisérových nejlepších kreací ve spolupráci s dirigentem Jaroslavem Krombholcem (1963) - velký, přetrvávající zážitek. Ivo Žídek jako Michel. Potom velká pauza a setkání s úžasnou Juliettou Davida Pountneyho, Angličana s obdivuhodnou náklonností k české opeře. Viděla jsem jednu z posledních repríz jeho inscenace z Opera North Leeds a vzápětí v roce 2000 jsem ji dramaturgovala jako koprodukci s Národním divadlem. Scénografie geniálního Stefanose Lazaridise – nezapomenutelná písková pláž  odrážející se v obřím nakloněném zrcadle nad jevištěm. Později v květnu 2016 krvavá detektivka jindy tak vynalézavého Clause Gutha v berlínské Staatsoper, za dirigentským pultem kouzelník Daniel Barenboim. Magdalena Kožená jako Julietta - krvavá oběť Michelovy střelby, již se marně snaží všelijak ukrývat. Nakonec monochromaticky bílá inscenace s málo snovou postavou Julietty v pražském Národním divadle před třemi lety.

Novým šéfem FOKu bude Tomáš Brauner

Informace o nové sezoně Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK přebilo na tiskové konferenci  oznámení, že po pětileté epoše Pietariho Inkinena jej vystřídá v roli šéfdirigenta od sezony 2020/2021 Tomáš Brauner. FOK se tedy vrátí ke spojení český orchestr – český šéfdirigent, čímž se stane mezi českou symfonickou elitou bílou vránou. Jestli vytáhl FOK z balíčku žolíka, ukáže čas. Sice by si mohl čtenář pomyslet, že chtěl-li mít v čele mladou tvář,  jestli to není z nouze ctnost, když není volný ani Jakub Hrůša, ani Tomáš Netopil, ani Tomáš Hanus, ani… Jenže svoji erudici, talent, flexibilitu a intelekt ukázal jednačtyřicetiletý dirigent mnohokrát u několika domácích i zahraničních orchestrů. Jen je otázkou, jestli dokáže přesvědčit k hostování podobně zářivé sólisty jako stávající finský šéfdirigent. Každopádně jestli FOK je ze svého rozhodnutí nadšen, zklamána je asi Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, kde začal vloni působit v roli šéfdirigenta. (Bylo by zajímavé  zjistit, jestli v době nástupu už věděl, že bude moravský orchestr vést jen dva roky.) Kdo chce vědět, jaké měl názory před rokem, odkazuji na rozhovor z loňského listopadu.

Romská cesta

10. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Romská cesta

„Romské osady na východním Slovensku patří k nejzoufalejším místům. Když jsem tam byla poprvé, nemohla jsem tři měsíce spát. Pořád jsem před sebou viděla oči dětí, které tam žijí,“ říká Ida Kelarová. „Když se do takové osady narodíte, jste v podstatě odsouzení na doživotí k bídnému životu. Chudoba a beznaděj je tam nezměrná.“ (Z výstavy k Mezinárodnímu dni Romů 2019 v pražském Rudolfinu)

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.