Komentáře

Romská cesta

10. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Romská cesta

„Romské osady na východním Slovensku patří k nejzoufalejším místům. Když jsem tam byla poprvé, nemohla jsem tři měsíce spát. Pořád jsem před sebou viděla oči dětí, které tam žijí,“ říká Ida Kelarová. „Když se do takové osady narodíte, jste v podstatě odsouzení na doživotí k bídnému životu. Chudoba a beznaděj je tam nezměrná.“ (Z výstavy k Mezinárodnímu dni Romů 2019 v pražském Rudolfinu)

Dobrořečení Petra Ebena

8. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Dobrořečení Petra Ebena

Z mého pohledu se město Žamberk zapsalo do dějin především tím, že se zde 22. ledna 1929 narodil skladatel, učitel, klavírista a varhaník Petr Eben (zemřel 24. října 2007 v Praze). Bylo o něm napsáno tolik, že z jeho životní pouti stačí připomenout heslovitě důležitou epizodu v Českém Krumlově, židovské kořeny, na konci války věznění v lágru Buchenwald, studium klavíru u Františka Raucha a kompozice u Pavla Bořkovce. Nikdy netajil svou víru a příklon ke katolicismu. Právě to mu komplikovalo život. S manželkou Šárkou, sestrou pianisty a skladatele Ilji Hurníka, vychovali tři syny – matematika, klavíristu Kryštofa, moderátora, herce, textaře Marka a muzikologa, klarinetistu Davida.

Struny dětem v Minoru podesáté přesvědčí, že umění je přirozenou součástí života

Během příštího víkendu se pražské Divadlo Minor podesáté zaplní dětmi a jejich rodiči, kteří přišli na chuť nevšednímu rodinnému festivalu Struny dětem v Minoru. A jistě přibudou i noví návštěvníci. Vždyť jedinečnost této kulturní akce tkví právě v účasti špičkových umělců a možnosti společně jejich výkony sdílet s dětmi. Od pátku 29. března do neděle 31. března je tedy na co se těšit. Doprovodný program navíc obsadí Vodičkovu ulici, která bude pro ten čas bez aut, a Novoměstskou radnici.

Baroko po francouzsku aneb jarní předjímka léta  

Od 20. do 24. března by mohla být Praha klidně hudebním synonymem Versailles. V Lichtenštejnském paláci, sídle HAMU,  pořádaly  Collegium Marianum – Týnská škola a  Centrum barokní hudby z Versailles  interpretační kurzy. V pořadí třetí pražský ročník byl letos věnován francouzské  vokální a instrumentální hudbě baroka, tedy výuce zásad dobové interpretace, základů gestiky a barokního tance, deklamace, rétoriky a v případě zpěváků i výslovnosti staré francouzštiny. Kromě živé hudby měla veřejnost možnost slyšet i dvě mimořádně zajímavé přednáškyMusic at Parisian Salons in the 18th Century and How Musicians from Central Europe Contributed to it  (Jana Franková) a  French Style in Baroque Music: Context and practices in Paris During the 18th Century  (Benoît Dratwicki).

Michaela Fukačová oslavila své zrání

Ačkoliv violoncellistka Michaela Fukačová (nar. 27. 3. 1959 v Brně) nežije v Česku už několik desetiletí, je vnímána jako česká umělkyně a dle mého mínění je stále ve svém oboru na našem hřišti nejvýtečnější a nejúspěšnější ženou. O narozeninách dam by se po jejich třicátém věku asi nemělo hovořit, ale paní Fukačová je tak silná osobnost a v našem národním rámci natolik mimořádná, že učiním (opět) výjimku.

K nedožitým osmdesátinám Jaromíra Černého

Málokterá osobnost české muzikologie 2. poloviny 20. století se v mezinárodním měřítku dočkala takového uznání jako doc. PhDr. Jaromír Černý, CSc., jehož nedožité osmdesáté narozeniny si letos připomínáme (24. 3. 1939 - 11. 2. 2012). Při této vzácné příležitosti není od věci v krátkosti připomenout jeho zásadní a trvalý přínos české i světové hudební historiografii. Přehlédneme-li s časovým odstupem Černého muzikologické dílo, vše se na první pohled jeví jako přirozený a samozřejmý proces odborného zrání, jež bylo korunováno věhlasnými vědeckými objevy, představenými v četných studiích nebo kritických edicích, a publikovanými doma i v zahraničí. K tomuto cíli však vedla cesta, během níž vedle pedagogického vlivu a Černého neuvěřitelné píle a vytrvalosti sehrála svou roli také notná dávka štěstí a náhody.

Klavírní vyvřeliny Viktora Kalabise

Poprvé budou mít posluchači v úplnosti k dispozici sólovou klavírní tvorbu Viktora Kalabise, s bonusem v podobě větších komorních děl s klavírem. Zasloužil se o to – z podnětu skladatelovy manželky Zuzany Růžičkové – pianista Ivo Kahánek. Dvojalbum, na němž pracoval tři roky, vyšlo u Supraphonu.

Třicet let bez Karla Velebného

7. březen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Třicet let bez Karla Velebného

Ve čtvrtek 7. března si připomínáme třicáté výročí od úmrtí Karla Velebného, významného českého jazzového pedagoga, multiinstrumentalisty, ale i publicisty a humoristy. V kontextu 60. a 70. let je Velebného jméno spjato především s nahrávkami skupiny SHQ (které nedávno vyšly v reedicích), ale zásadní je i jeho otisk v českém hudebním vzdělávání ‒ byl jazzovým mentorem, jehož nemalý vliv na vlastní profesní zrání přiznává celá generace nyní známých hudebníků (mimo jiné Emil Viklický nebo Rudy Linka).

Vzpomínka na Mirka Černého

4. březen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Vzpomínka na Mirka Černého

Po dlouhé těžké nemoci odešel Mirek Černý, velký propagátor české hudby v Belgii. Čtenáři HARMONIE se mohli setkávat s jeho informacemi z hudebního života Belgie, ale i s ohlasy z různých evropských festivalů.

Exitus?

26. únor 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Exitus?

Léta odcházení Velké Británie z Evropské unie se, zdá se, blíží rozuzlení (katarzi?). V médiích se jako kolovrátek omílá téma tzv. tvrdého, silného BRexitu, odchodu bez dohody. Nutně mě napadlo, jestli by se to mohlo promítnout do klasické hudby. A tak jsem oslovil vlivné manažery. Kupodivu jich odpovědělo méně, než jsem čekal. Otázka? „Projevil by se nějak ve vaší organizaci tvrdý brexit?“

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.