Komentáře

Sedmdesát let jesenické ZUŠ

Když se v květnu 2017, díky Nadačnímu fondu Magdaleny Kožené, uskutečnil první ročník ZUŠ Open - nejrozsáhlejší kulturní akce v historii České republiky upozorňující na význam uměleckého vzdělávání dětí - zapojilo se do něj kolem 355 základních uměleckých škol z různých koutů České republiky. Jednou z nich byla i Základní umělecká škola v Jeseníku, která si na sklonku roku 2018 připomněla řadou koncertů a výstav 70. výročí od svého vzniku.

Hudba v osmičkových rocích

Rok s osmičkou na konci právě skončil, oslavy stoletého Československa máme za sebou a je tedy dobrý čas na otázku, jak výročí republiky připomněly české orchestry i operní domy a jestli náš často zbytečně uzavřený svět klasické hudby dokázal vstoupit do celospolečenské debaty.

Přemýšlení o jubileu

17. prosinec 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Přemýšlení o jubileu

Vedle velkých výročí typu Leoše Janáčka, připomněl rok 2018 i kulatá výročí řady žijících českých skladatelů. Za všechny uvedu Luboše Sluku, Petra Fialu, Petra Wajsara, Jana Málka, Emila Viklického, Vlastislava Matouška, Josefa Marka či Petra Řezníčka. Ti a další mají za sebou více či méně zajímavé životní dílo. Já se však chci letmo zastavit u jiného tvůrce, jenž stojí skromně stranou a jenž je navíc autodidakt,  Pravoslava Kohouta (nar. 27. 11. 1943). Desátého prosince zaštítila Společnost českých skladatelů (člen Asociace hudebních umělců a vědců) autorský koncert k jeho narozeninám, jenž se konal v hlavním sále Kaiserštejnského paláce v Praze. Nemá sice ideální akustiku, ale protože zněla jen komorní hudba, tak to nevadilo. Z reprezentativního vzorku šesti kompozic Pravoslava Kohouta jsem byl nejvíce okouzlen vtipným dechovým kvintetem Obrázky z pohádky, houslovým duem Fragmenty a především smyčcovým kvartetem Reflexe, jenž dle mého mínění patří mezi nejzajímavější díla české kvartetní literatury tohoto století a zasloužilo by si profesionální nahrávku od špičkového ansámblu.

Bach podle Petera Dijkstry aneb tři kantáty Vánočního oratoria

Jedenáctého prosince jsem se vydal do pražského Rudolfina, abych prožil provedení Vánočního oratoria Johanna Sebastina Bacha. Původně jsem tam neměl být, protože jsem pod dekou medikamentů, ale upřímně řečeno nikdo z našich spolupracovníků tomu nemohl věnovat čas, takže, ač nejsem špičkový odborník na historicko poučenou interpretaci barokní hudby a celý život mám bytostný odpor k všeználkovství, které čtu a slyším kolem sebe, stal jsem se záskokem. Bohužel až v Dvořákově síni jsem si všiml, že jsem si doma zapomněl antibiotika, a protože jsem se při délce první části večera bál, že nestihnu dodržet čas medikace, musel jsem nerad  odjet, takže jsem slyšel jen polovinu díla, tedy tři kantáty. Protože to však byla v některých aspektech, které mohu posoudit, překvapivě poučná zkušenost, rozhodl jsem napsat pouze osobní glosu o tomto torzu. 

Když já tak rád diriguju. Filmové vzpomínky na Jiřího Bělohlávka

V pražském kině Lucerna včera proběhla slavnostní předpremiéra dokumentu „Když já tak rád diriguju…“. Vznikl ve spolupráci České filharmonie a České televize a svým úhlem pohledu mapuje a dokumentuje poslední dva roky působení Jiřího Bělohlávka, šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie. Zároveň otevírá velmi působivým způsobem pohled do Bělohlávkova soukromého života, odkrývá jeho povahu i vztah k orchestru, a dává rovněž prostor pro četné Bělohlávkovy vzpomínky. Tvůrci filmu, Roman Vávra – režie, Katarína Gayerová Buchanan – střih, Miroslav Janek – kamera, v téměř stominutovém filmu vytvořily zajímavý kaleidoskop záběrů, které ve své celistvosti na diváka působí mimořádně silným dojmem.

Předvánočně zadumaní i rozjívení Gentlemen Singers

Doba adventní, čas očekávání, zklidnění i obracení se k sobě, je odedávna doprovázena hudbou a zpěvem. Koho zavedly kroky v neděli 9. prosince do kostela sv. Anny (Pražská křižovatka), nemusel litovat. Zpíval tu královéhradecký soubor Gentlemen Singers, již patnáct let existující profesionální mužské vokální okteto. Lahodné hlasy jeho členů, obdivuhodný souzvuk a všestrannost napověděly, proč patří k předním českým vokálním ansámblům, přijímaným vřele domácím i zahraničním publikem i kritiky.

František Babický: Osm desetiletí s hudbou

Umělci bývali v minulosti často přirovnáváni k antickým hrdinům - zvláště mezi hudebníky jsme znali mnoho Orfeů, Apollónů, i Sisyfů. Co kdybychom měli dnes antické přívlastky přisoudit například dirigentům? Byl by Václav Talich Marsyem, nebo Karel Ančerl Prométheem? V případě Františka Babického by to byl snad v tom nejlepším slova smyslu Dionýsos. Nejenom pro svou vizáž, ale pro přístup k umění. Jedenáctého prosince slaví tento dirigent, klavírista i pedagog osmdesáté narozeniny.

Mladý klavír 2018

3. prosinec 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Mladý klavír 2018

V sobotu 1. prosince 2018 proběhl v Koncertním sále Pražské konzervatoře 13. ročník mezinárodní soutěžní přehlídky laureátů klavírních soutěží od 12 do 18 let. Jedná se o soutěž, která si během své třináctileté existence vydobyla značně prestižní pozici. Vysokou kvalitu soutěžních výkonů zaručuje totiž značně neobvyklá podmínka: soutěže se mohou zúčastnit pouze ti klavíristé, kteří se prokážou významným umístěním v některé z českých nebo zahraničních klavírních soutěží. Dalším zajímavým specifikem této soutěže je to, že porota vybírá pět nejúspěšnějších účastníků, aniž by dále určovala jejich pořadí. Těchto pět mladých pianistů získá titul Laureát Mladého klavíru Pražské konzervatoře. Ti pak mají „právo a povinnost“ vystoupit na koncertě vítězů, jehož záznam pořizuje a odvysílá Český rozhlas Vltava, a o prázdninách se mohou bezplatně zúčastnit Mezinárodních letních klavírních kurzů Pražské konzervatoře. Soutěžící s nejvyšším počtem bodů získá pak navíc titul Talent Mladého klavíru Pražské konzervatoře, spojený s finanční Cenou UNICORN – SYSTEMS.

Několik vzpomínek na dobrého přítele a největšího znalce Janáčka

John Tyrrell se narodil 17. srpna 1942 v Rhodesii (dnešní Zimbabwe). Ještě během školní docházky v Johannesburgu se díky gramofonovým nahrávkám seznámil s tvorbou českých skladatelů včetně Leoše Janáčka, který mu okamžitě učaroval. Také proto se rozhodl studovat v Kapském Městě muzikologii. Již během studia se začal učit český jazyk a to u bývalého československého velvyslance v JAR. V roce 1962 natrvalo přesídlil do Velké Británie, kde na oxfordské univerzitě pokračoval v doktorském studiu. Svou disertační práci obhájenou v roce 1969 věnoval problematice české opery. V roce 1966 získal stipendium British Council na roční pobyt na brněnské muzikologii Masarykovy univerzity a v hudebním oddělení Moravského zemského muzea. Díky tomu se mohl detailně seznámit s prameny vztahujícími se k životu a dílu Leoše Janáčka a nasbírat zkušenosti od významných muzikologů jako prof. Jan Racek, prof. Bohumír Štědroň či dr. Theodora Straková. Spřátelil se také s mladými muzikology své generace, mezi nimiž byl např. Miloš Štědroň, Karel Steinmetz, Petr Vít, Vojtěch Kyas, Svatava Přibáňová, Eva Drlíková, Anna Šerých a Alena Němcová, se kterými pak udržoval kontakt prakticky po celý zbytek života.

Ambasador dobré vůle Henryk Szeryng

8. říjen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Ambasador dobré vůle Henryk Szeryng

Ve víru oslav 100 let existence naší republiky by se mohla ztratit jiná světová jubilea – kdybychom si je aspoň lehce nepřipomněli. Jméno polského houslisty Henryka Szerynga (22. 9. 1918 Želazová Wola – 3. 3. 1988 Kassel),  jehož stoleté výročí narození nedávno uplynulo, by nemělo vymizet z paměti naší kultury. Jak pro uměleckou velikost, tak pro dramatický příběh jeho života a vřelé vztahy k Praze.  Syn bohatého židovského obchodníka projevoval tak výrazný hudební talent (od 5 let klavír, od 6 let housle), že tehdejšímu králi polských houslistů, Bronislawu Hubermanovi,  nedalo mnoho práce přesvědčit rodiče o nutnosti, poslat desetiletého Henryka do Berlína, k nejproslulejšímu houslovému pedagogovi, Carlu  Fleschovi. Tam získal kompletní technické vzdělání, takže v 15 letech přišel do Paříže k Jacquesovi Thibaudovi jako řemeslně dokonale vybavený houslista, hledající u něj francouzskou eleganci, barevnost zvuku a znalost francouzské houslové literatury.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.