Komentáře
Doba covidová a válečná jako by byla pohromou pro printová média úzce napojená na klasickou hudbu. V roce 2021 zbankrotovaly renomované Hudební rozhledy, v červnu 2022 skončil neméně respektovaný Týdeník Rozhlas. Jestliže HRo neunesly ekonomické důsledky pandemie, TR, ač měl za sebou Radioservis a mohutný kolos Českého rozhlasu, stal se přítěží, apendixem, který zřizovatel odřízl a operaci zdařile zdůvodnil.
Desítky let poslouchám od vážených hudebníků a vážených novinářů fráze o české houslové, smyčcové, dechové, klavírní škole, dokonce někteří vážně hovoří o české dirigentské škole. Nikdo mi ale ještě nevysvětlil, čím přesně je, čím se vyznačuje, jaké jsou její atributy. Jistě – zmiňuje se ona až mýtická česká zpěvnost, ale neřekl bych, že by například Gautier Capuçon hrál méně zpěvně nežli Jiří Bárta či Tomáš Jamník. Jistě by se dal na konkrétních příkladech analyzovat odlišný cit pro interpretační specifika například hudby Dvořáka nebo Martinů, konstatovat, že národní zvuk České filharmonie je v určitých vrstvách jiný než mezinárodní Berlínské filharmonie. (Dlužno dodat, že u orchestrů je to relativní, protože hlavním hybatelem všeho je dirigent.)
Několik vzpomínek na „matku staré hudby“
31. květen 2022 Napsal(a) Pavel PolkaPo dvoutýdenní hospitalizaci ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole zemřela tamtéž, v důsledku pozdě diagnostikované těžké nemoci, dne 15. června 2017 ve věku 70 let přední česká hudební badatelka a publicistka PhDr. Michaela Freemanová, rozená Kopecká, zakládající členka České Händelovy společnosti. Narodila se v Praze dne 21. listopadu 1946.
Výjimečné orchestry výjimečného města
29. květen 2022 Napsal(a) Luboš StehlíkJestli na vás působí titulek jako nepatřičná hyperbola, tak splnil svůj účel, protože jste se rozhodli glosu číst a snad i dočíst. Nicméně jde jen o parafrázi výroku ředitele Symfonického orchestru hlavního města FOK, jenž na setkání s novináři mluvil se suchým humorem sobě vlastním o výjimečném orchestru výjimečného města. Může se to někomu nelíbit, ale skutečností je, že v Praze jsou v tuto chvíli nejlepší sály, nejvíc peněz, nejvíc sponzorů a nejvíc potenciálních recipientů klasické hudby. A také nejvíc velkých orchestrů.
Je jedno paradigmatické pražské kulturní téma, které vždy spojovalo lidi různého politického vyznání – potřeba nového hudebního stánku pro klasickou hudbu. Disputace na téma sálu a jeho umístění se ale vedou už třicet let. Po svém to viděli a vidí Havel, Klaus (současný český prezident nespíš žádný odborný názor nemá), ódesáci, topkaři, piráti, starostové, anonisté, okamurovci, hudebníci, výtvarníci, architekti, úředníci magistrátu a dotčeného pražského obvodu i ochránci přírody. Nakonec se kupodivu Spolek pro výstavbu nového sálu s politiky domluvil a vznikla shoda nad lokalitou v Holešovicích, místě, ke nejvíce upoutává oči lidí nádherná budova bývalých Elektrických podniků a nevábná stanice metra Vltavská. Mravenčí práce pokračovala, a i když byla pozastavena pandemií, nakonec byl ohlášen konec první části běhu za novým stánkem hudby, jemuž bylo (bůhvíkým) dáno jméno Vltavská filharmonie (VF).
Houslový inovátor Jan Václav Antonín Stamic
16. květen 2022 Napsal(a) Ivana Píšová12. dubna roku 1922 se zakončila životní dráha jedné z nejvýznamnějších postav naší hudební minulosti. Legendární houslista František Ondříček zemřel náhle ve vlaku na nádraží v Miláně. Smutná událost vyvolala velkou pozornost ve světovém i našem tisku. Pražská konzervatoř, kde Ondříček působil poslední svá léta, uspořádala pietní slavnost. Zahájil ji rektor Vítězslav Novák, tryzna pokračovala projevy, z nichž nejemotivněji působilo zvolání Josefa Bohuslava Foerstera: „František Ondříček! Struna napjatá mezi nebem a zemí, jíž se dotknul prst Boží! Nástroj, jenž zpíval tíhu života i jeho slávu, radost i žal, smích i slzu, naději i útisk, stejně pravdivě, stejně přesvědčivě, stejně dojemně – jelikož z něho mluvil život.“
I v Rusku podepsaly tisíce umělců, vědců a studentů různé petice proti válce na Ukrajině, přes značné osobní riziko. A díla předních ruských skladatelů by se samozřejmě měla hrát i nadále na celém světě. Jakékoli pokusy o bojkot Musorgského, Čajkovského, Prokofjeva nebo Šostakoviče jsou nesmyslné. Odhlédneme-li od politováníhodných příkladů Gergijeva, Netrebko, Berezovského a Matsujeva, jak se však se situací vyrovnávají další ruští zpěváci a instrumentalisté, kteří dosud vystupují v Rusku i na Západě? Koho podporují? Troufnou si protestovat nějakým způsobem proti apokalypse na Ukrajině?