Komentáře
Druhý ročník projektu zaměřeného na aktuální hudební tvorbu nazvaný Prague Offspring nabídne opět dva večerní koncerty s celkem šesti světovými premiérami, diskusi, veřejnou zkoušku, masterclass i debatu s letošním rezidenčním skladatelem Georgem Friedrichem Haasem. Premiéry ovšem promluví i v ostatním programu Pražského jara, zejména v koncertu Johna Adamse s Víkingurem Ólafssonem či večeru PKF – Prague Philharmonia pod vedením Oksany Lyniv.
Nic dobrého nikdy neskončí…
Daniel Harding jmenován novým hudebním ředitelem Accademia Nazionale di Santa Cecilia
9. březen 2023 Napsal(a) Mirka Zemanová
Již v červenci 2021 jsem nadhodila ve svém článku v Harmonii („Mnoho povyku pro nic?“) otázku, kdo nahradí Sira Antonia Pappana jako šéfdirigenta světoznámého tělesa, jehož plné jméno zní Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Jak známo, Pappano – nastupující šéfdirigent orchestru London Symphony – odstoupil v březnu téhož roku ze své funkce hudebního ředitele tohoto římského orchestru, do níž nastoupil v roce 2005.
Občas je dobře upozornit na záznamy hudby, na něž nezbylo v Harmonii místo. Navíc doba adventu, tedy radostného očekávání, pro někoho příchodu Spasitele, pro jiného zimního slunovratu, je více než vhodná pro reflexi nahrávek, byť to nemusejí být vždy novinky.
Markéta Vejvodová k reakci Václava Lukse na její recenzi koncertu Collegia 1704
6. prosinec 2022 Napsal(a) Markéta Vejvodová
Portál Harmonie 17. listopadu umožnil prostor k vyjádření názoru dirigenta Václava Lukse na recenzi, kterou Markéta Vejvodová vypracovala na jeho koncert se souborem Collegium 1704 dne 11. listopadu v pražském Rudolfinu. Autorka využívá možnosti k tomu, aby některé body uvedla na pravou míru a k dané věci se vyjádřila.
Václav Luks k recenzi Markéty Vejvodové na koncert Collegia 1704
17. listopad 2022 Napsal(a) Václav Luks
Za svůj život jsem na vlastní kůži zakusil mnoho pozoruhodných pokusů o odbornou kritiku, kdy si recenzent popletl sólisty, vytknul sólistovi málo znělý spodní registr v části, ve které zmiňovaný sólista vůbec nezpívá a podobné méně či více vtipné přešlapy. Nikdy jsem však nechtěl věnovat svůj čas veřejnému uvádění faktů na pravou míru. Až recenze paní dr. Markéty Vejvodové na náš koncert v Rudolfinu dne 11. listopadu 2022 s Händelovým Dixit Dominus a Zelenkovou poslední mší Missa Omnium Sanctorum mě inspiroval k napsání těchto řádků.
Světově uznávaný dirigent Jakub Hrůša se od září 2025 stane novým hudebním ředitelem Královské opery v Covent Garden. Do té doby bude zastávat pozici designovaného hudebního ředitele. Na uvedeném prestižním postu v jednom ze světově nejvýznamnějších operních domů vystřídá Antonia Pappana, který od sezony 2024/2025 přijal u Londýnského symfonického orchestru místo šéfdirigenta po Simonu Rattleovi, jenž odchází k Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu. Podepsáním smlouvy s Královskou operou v Londýně a po nedávných opakovaných vystoupeních s Berlínskými a Vídeňskými filharmoniky i vysoce oceňovaném debutu na Salcburském festivalu se nejlepší český dirigent současnosti Jakub Hrůša dostává na absolutní světovou špičku ve svém oboru.
Hudební skladatel, dirigent a pedagog Jaroslav Křička se narodil 27. srpna 1882 v Kelči, nedaleko Valašského Meziříčí, jako nejstarší ze tří sourozenců. Pocházel z rodiny kantora a ředitele školy Františka Křičky, který synovi v dětství umožnil hudební vzdělání v podobě návštěv hodin houslí, klavíru a zpěvu.
Doba covidová a válečná jako by byla pohromou pro printová média úzce napojená na klasickou hudbu. V roce 2021 zbankrotovaly renomované Hudební rozhledy, v červnu 2022 skončil neméně respektovaný Týdeník Rozhlas. Jestliže HRo neunesly ekonomické důsledky pandemie, TR, ač měl za sebou Radioservis a mohutný kolos Českého rozhlasu, stal se přítěží, apendixem, který zřizovatel odřízl a operaci zdařile zdůvodnil.
Desítky let poslouchám od vážených hudebníků a vážených novinářů fráze o české houslové, smyčcové, dechové, klavírní škole, dokonce někteří vážně hovoří o české dirigentské škole. Nikdo mi ale ještě nevysvětlil, čím přesně je, čím se vyznačuje, jaké jsou její atributy. Jistě – zmiňuje se ona až mýtická česká zpěvnost, ale neřekl bych, že by například Gautier Capuçon hrál méně zpěvně nežli Jiří Bárta či Tomáš Jamník. Jistě by se dal na konkrétních příkladech analyzovat odlišný cit pro interpretační specifika například hudby Dvořáka nebo Martinů, konstatovat, že národní zvuk České filharmonie je v určitých vrstvách jiný než mezinárodní Berlínské filharmonie. (Dlužno dodat, že u orchestrů je to relativní, protože hlavním hybatelem všeho je dirigent.)
