Do letošního ročníku Pražského jara zasáhla sice pandemie covid-19, ale festivalový tým vykřesal z možností, které mu zbývaly, hodnotný program. Do série streamovaných koncertů zařadil také Koncert mladých talentů 22. května v Sále Bohuslava Martinů HAMU a dal příležitost čtyřem hudebníkům, kteří měli v původním programu festivalu 2020 hrát na samostatných recitálech právě v tomto sále.

Mnozí tvrdí, že hudebníkům nastaly těžké časy. Rozhodně to tak je, ale spíš bych řekl, že nastaly báječné časy otravným sebepropagátorům, ať už zde nebo v zahraničí. Žijeme v době prosazování sebe sama pod rouškou spravedlnosti a jakési nejasné ideje dobra – tyto původně ryzí hodnoty se již staly velmi dobře obchodovatelnými komoditami, a naše společnost je tak přirozeně přijímá.

Už stým rokem má letos znít na salcburském náměstí Domplatz, přímo pod základy monumentální katedrály svatého Ruperta a Vergila, tenhle slib. Ve hře Jedermann, česky Kdokoli, ho dává Smrt rozhněvanému pánu Bohu a otevírá jím Hru o umírání bohatého muže. Toto univerzálně platné středověké mystérium u nás není příliš známé, ale pro Rakušany má podobný význam jako pro nás Má vlast na Pražském jaru. Hraje se především na Salcburském festivalu, každoročně se k němu upíná velká pozornost a nejinak tomu má být v létě 2020, kdy Salzburger Festspiele chystají oslavu sta let své existence.

Když ve svém březnovém textu reagoval Semjon Byčkov na tehdy několik dni čerstvý nouzový stav a následné zákazy pořádání kulturních akcí po celém světě, podrobil společnost nebývale silné kritice: připomínal hlavně neúctu, s jakou se lidstvo dlouhodobě chová k přírodě, byť potřebu jí naslouchat hodnotil jako jedinou možnost, jak nalézt v našem bytí harmonii.

Když nemůžete chodit za hudbou, přijde hudba k vám. Přesně to je ústřední myšlenka nově vzniklého projektu Hrajeme do oken, který během koronakrize rozdává hudební prožitky primárně tam, kde je jich nejvíce potřeba: v nemocnicích, domovech pro seniory, ale i na náhodně vybraných pražských dvorech, prostranstvích a vnitroblocích. Účastní se ho i špičky českého klasického nebe jako Belfiato Quintet nebo Amadeus String Trio, ale i formace alternativnějšího rázu jako kapela Zrní či hudebnice a performerka Katarzia.

Tak jako před měsícem, vše pro mě i tentokrát začalo zařinčením mobilu: „Jdeme do toho podruhé,“ šel opět rovnou k věci generální ředitel České filharmonie David Mareček. A když se ujistil, že se budu rád opět podílet v roli moderátora, nadšeným hlasem se vrhl do popisu hudebního programu večera s již osvědčeným názvem Pomáháme s Českou filharmonií.

Berlín patří mezi nejbohatší střediska hudebního života v Evropy a – tak jako Vídeň – není od nás daleko. Jak vypadá situace na třech berlínských operních scénách a ve vynikajících koncertních sálech města od zavedení karantény v Německu, a jak se s ní hudebníci vyrovnávají? Ve Staatsoper unter den Linden musela být zrušena všechna představení od 11. března do 19. dubna; zahrnuje to i prohlídky s průvodci a vystoupení v dalších prostorách, které divadlu patří. V současné době se však hovoří o prodloužení karantény – podle nejnovějších informací ze Staatsoper nemůže být scéna znovu otevřena 20. dubna tak, jak to bylo původně plánováno; namísto toho uvažuje vedení o možnostech živého vysílání od května.