Komentáře

Mladí muzikanti bez manýr na Pražském jaru

Do letošního ročníku Pražského jara zasáhla sice pandemie covid-19, ale festivalový tým vykřesal z možností, které mu zbývaly, hodnotný program. Do série streamovaných koncertů zařadil také Koncert mladých talentů 22. května v Sále Bohuslava Martinů HAMU a dal příležitost čtyřem hudebníkům, kteří měli v původním programu festivalu 2020 hrát na samostatných recitálech právě v tomto sále.

Komentář Mahana Esfahaniho: Chvála izolace

Mnozí tvrdí, že hudebníkům nastaly těžké časy. Rozhodně to tak je, ale spíš bych řekl, že nastaly báječné časy otravným sebepropagátorům, ať už zde nebo v zahraničí. Žijeme v době prosazování sebe sama pod rouškou spravedlnosti a jakési nejasné ideje dobra – tyto původně ryzí hodnoty se již staly velmi dobře obchodovatelnými komoditami, a naše společnost je tak přirozeně přijímá.

Stoletý salcburský Kdokoli

19. květen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Stoletý salcburský Kdokoli

Už stým rokem má letos znít na salcburském náměstí Domplatz, přímo pod základy monumentální katedrály svatého Ruperta a Vergila, tenhle slib. Ve hře Jedermann, česky Kdokoli, ho dává Smrt rozhněvanému pánu Bohu a otevírá jím Hru o umírání bohatého muže. Toto univerzálně platné středověké mystérium u nás není příliš známé, ale pro Rakušany má podobný význam jako pro nás Má vlast na Pražském jaru. Hraje se především na Salcburském festivalu, každoročně se k němu upíná velká pozornost a nejinak tomu má být v létě 2020, kdy Salzburger Festspiele chystají oslavu sta let své existence.

Záchrana dotyku

11. květen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Záchrana dotyku

Karanténa a utlumení sociálního života kvůli koronaviru přineslo i nucené ztišení živé hudby. Nahrazují ji sólové koncerty nebo klipy přenášené internetem. Jeden takový vytvořil před Velikonocemi barokní ansámbl Collegium 1704. Sepulto Domino signatum est monumentum, Pochován Pán a zapečetěn jest hrob, část mše Jana Dismase Zelenky se nese pražským kostelem svaté Anny. Tóny se proplétají mezi zahalenými postavami hudebníků, číselně dodržujících nařízení vlády a chránících své dýchací cesty rouškou. Atmosféra, posilovaná pohybem kamery, je tíživá a povznášející zároveň. Morové aranžmá vyvolává úzkost, ale zároveň posiluje. Co je bez chvění, není pevné?

I svět klasiky bude muset poslouchat

Když ve svém březnovém textu reagoval Semjon Byčkov na tehdy několik dni čerstvý nouzový stav a následné zákazy pořádání kulturních akcí po celém světě, podrobil společnost nebývale silné kritice: připomínal hlavně neúctu, s jakou se lidstvo dlouhodobě chová k přírodě, byť potřebu jí naslouchat hodnotil jako jedinou možnost, jak nalézt v našem bytí harmonii.

Iša Popelka, rodák poličský. Vzpomíná Jaroslav Mihule

Dne 16. dubna 2020 zemřel ve věku 87 let významný český muzikolog, publikující převážně pod jménem Iša Popelka, ačkoliv byl pokřtěn František (nar. 19. 2. 1933), stejně jako jeho otec. Odlišil se tak od něho tvarem křestního jména, ale ne vřelým životním vztahem k rodné Poličce a k Bohuslavu Martinů. Oba dva se neokázale hlásili ke generaci cítící živou sounáležitost s národem, kulturními tradicemi domova, a silně souzněli i s dědictvím regionálním – Vysočinou a Poličkou. Po dlouhou dobu to nebylo příliš populární a také příchylnost k Martinů se jevila zvláště v padesátých letech politicky podezřelá.

Hrajeme do oken: Živé koncerty uprostřed osamělých vnitrobloků

Když nemůžete chodit za hudbou, přijde hudba k vám. Přesně to je ústřední myšlenka nově vzniklého projektu Hrajeme do oken, který během koronakrize rozdává hudební prožitky primárně tam, kde je jich nejvíce potřeba: v nemocnicích, domovech pro seniory, ale i na náhodně vybraných pražských dvorech, prostranstvích a vnitroblocích. Účastní se ho i špičky českého klasického nebe jako Belfiato Quintet nebo Amadeus String Trio, ale i formace alternativnějšího rázu jako kapela Zrní či hudebnice a performerka Katarzia.

Komentář Jiřího Vejvody: Emoce v liduprázdném Rudolfinu, díl druhý

Tak jako před měsícem, vše pro mě i tentokrát začalo zařinčením mobilu: „Jdeme do toho podruhé,“ šel opět rovnou k věci generální ředitel České filharmonie David Mareček. A když se ujistil, že se budu rád opět podílet v roli moderátora, nadšeným hlasem se vrhl do popisu hudebního programu večera s již osvědčeným názvem Pomáháme s Českou filharmonií.

Pravda a piesen v Jistebnickém kancionálu

Práce hudebních historiků mnohdy spočívá v odkrývání vrstev. Během ní můžeme zjistit, že pod nánosem prachu se skrývá kus dobře ukrytého ryzího zlata, nebo že naopak povrchní zlato ve skutečnosti šikovně zastírá kus zcela běžného materiálu. Jistebnický kancionál je z tohoto pohledu ojedinělým příkladem kusu pozlaceného zlata. O většinu toho dnešního třpytu se zasluhují právě písně vydané v nové publikaci. Předně proto, že se mezi nimi nachází ikonická husitská hymna Ktož sú boží bojovníci, jedna z nejznámějších písní české historie a snad nejcitovanější melodie v novodobé české hudební tvorbě.

I v Berlíně dohání současná situace umělce k velké tvořivosti

Berlín patří mezi nejbohatší střediska hudebního života v Evropy a – tak jako Vídeň – není od nás daleko. Jak vypadá situace na třech berlínských operních scénách a ve vynikajících koncertních sálech města od zavedení karantény v Německu, a jak se s ní hudebníci vyrovnávají? Ve Staatsoper unter den Linden musela být zrušena všechna představení od 11. března do 19. dubna; zahrnuje to i prohlídky s průvodci a vystoupení v dalších prostorách, které divadlu patří. V současné době se však hovoří o prodloužení karantény – podle nejnovějších informací ze Staatsoper nemůže být scéna znovu otevřena 20. dubna tak, jak to bylo původně plánováno; namísto toho uvažuje vedení o možnostech živého vysílání od května.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.