Komentáře
Komentář Petra Fischera: Případ ukradené Ostravy a příliš tupého kladiva na kulturu
19. červenec 2020 Napsal(a) Petr FischerKdyž genderová rovnost zavání falší
16. červenec 2020 Napsal(a) Martin MalmgrenNestává se často, aby z aktuálního společenského tématu vznikla nová opera, ale pro ty, kdo sledují dění ve švédském Helsingborském symfonickém orchestru, to není nic ojedinělého. Management orchestru evidentně touží po zájmu médií, a tak jsme mohli v minulých letech sledovat novinové titulky zmiňující mimo jiné zhudebnění anonymního homofobního výhružného dopisu nebo trvání na bezletové politice, která po externě najatých dirigentech a sólistech vyžaduje, aby dorazili jiným způsobem než leteckou dopravou.
Pohledem pedagoga: Pozoruhodný absolventský koncert Evy Zrostlíkové Schäferové s kompletním Ysaÿem
7. červenec 2020 Napsal(a) Pavel HůlaSedmadvacátého června uspořádala hudební fakulta AMU v sále Martinů absolventský koncert houslistky Evy Zrostlíkové Schäferové, posluchačky prof. Ivana Štrause. Eva Zrostlíková má za sebou již mnoho úspěchů. Je laureátkou Kocianovy houslové soutěže z roku 2011, držitelkou 1. ceny Telemannovy soutěže v Poznani, laureátkou soutěže Concertino Praga. V roce 2017 se probojovala do hlavního klání soutěže Pražské jaro a na soutěži Nadace Boh. Martinů v roce 2018 získala 1.cenu. Program jejího absolventského koncertu byl zcela nevšední. Absolventka provedla souborně všech 6 sólových sonát E.Ysaÿe. Občas houslisté zařadí do programu svých recitálů kompletní Bachovy sólové sonáty či Paganiniho Caprices, provedení kompletního Ysaÿe na českých pódiích je však vzácné. Eva Zrostlíková se Ysaÿem zabývá déle, před dvěma lety na svém bakalářském koncertě již jeho dvě skladby provedla. Ysaÿe napsal své Sonáty, evidentně pod dojmem Bachových sólových sonát, v roce 1923 jako op.27. Sonáty jsou mimořádně technicky náročné, překypují zajímavými hudebními nápady, jsou originální a nepostrádají tak vysokou uměleckou hodnotu.
Komentář Tomáše Jamníka: Vážná hudba jako klíč k pochopení
6. červenec 2020 Napsal(a) Tomáš JamníkV květnovém vydání Harmonie jsem si s chutí přečetl článek I svět klasiky bude muset poslouchat, s jehož autorkou v mnoha věcech souhlasím. Vážná hudba by měla reflektovat pulzování současného světa a neignorovat potřeby svého okolí, ve kterém vzniká. Tvrzení, že koncertní sály jsou od zbytku světa odtržené, je tedy do jisté míry oprávněné. Neměli bychom však zapomínat, že stav vážné hudby na druhou stranu přináší i úžasné věci.
Komentář Radima Kopáče: Glenn chtěl být celý život Steinwayem
28. červen 2020 Napsal(a) Radim KopáčPřed sto lety se narodil mistr houslař Přemysl Otakar Špidlen
17. červen 2020 Napsal(a) Ivan ŠtrausKomentář Jiřího Vejvody: Pomáháme s Českou filharmonií, díl IV.
14. červen 2020 Napsal(a) Jiří VejvodaŘíkává se, že štěstí přeje připraveným. A něco na tom bude. Jak jinak si vysvětlit shodu náhod, jaká vyvrcholila ve Dvořákově síni Rudolfina v sobotu 13. června večer? Česká filharmonie připravila čtvrtý koncert, kterým pomáhá hudbou i konkrétními činy. Tentokrát v součinnosti s Českým Červeným křížem a s Nadací Magdaleny Kožené, resp. projektem ZUŠ Open. Když jsem se připravoval na jeho moderaci, začaly se mi před očima sbíhat nikoli mžitky, ale nitky.
Zimní cesta na Pražském jaru aneb Rychlá poznámka k pomalému umění
3. červen 2020 Napsal(a) Michaela VostřelováPsát recenze na streamované koncerty je ze své podstaty blbost, nota bene pokud jde o koncerty klasické hudby. Krátký komentář si ale neodpustím. Pokud má totiž letošní ročník Pražského jara nějaká pozitiva, jedním z nich je ten, že z živě přenášených koncertů vznikají záznamy, které mají mnohdy větší hodnotu než pracně natáčená a hustě propagovaná alba.