Komentáře
I svět klasiky bude muset poslouchat
5. květen 2020 Napsal(a) Alexandra StřelcováKdyž ve svém březnovém textu reagoval Semjon Byčkov na tehdy několik dni čerstvý nouzový stav a následné zákazy pořádání kulturních akcí po celém světě, podrobil společnost nebývale silné kritice: připomínal hlavně neúctu, s jakou se lidstvo dlouhodobě chová k přírodě, byť potřebu jí naslouchat hodnotil jako jedinou možnost, jak nalézt v našem bytí harmonii.
Iša Popelka, rodák poličský. Vzpomíná Jaroslav Mihule
1. květen 2020 Napsal(a) Jaroslav MihuleDne 16. dubna 2020 zemřel ve věku 87 let významný český muzikolog, publikující převážně pod jménem Iša Popelka, ačkoliv byl pokřtěn František (nar. 19. 2. 1933), stejně jako jeho otec. Odlišil se tak od něho tvarem křestního jména, ale ne vřelým životním vztahem k rodné Poličce a k Bohuslavu Martinů. Oba dva se neokázale hlásili ke generaci cítící živou sounáležitost s národem, kulturními tradicemi domova, a silně souzněli i s dědictvím regionálním – Vysočinou a Poličkou. Po dlouhou dobu to nebylo příliš populární a také příchylnost k Martinů se jevila zvláště v padesátých letech politicky podezřelá.
Hrajeme do oken: Živé koncerty uprostřed osamělých vnitrobloků
27. duben 2020 Napsal(a) Alexandra StřelcováKdyž nemůžete chodit za hudbou, přijde hudba k vám. Přesně to je ústřední myšlenka nově vzniklého projektu Hrajeme do oken, který během koronakrize rozdává hudební prožitky primárně tam, kde je jich nejvíce potřeba: v nemocnicích, domovech pro seniory, ale i na náhodně vybraných pražských dvorech, prostranstvích a vnitroblocích. Účastní se ho i špičky českého klasického nebe jako Belfiato Quintet nebo Amadeus String Trio, ale i formace alternativnějšího rázu jako kapela Zrní či hudebnice a performerka Katarzia.
Komentář Jiřího Vejvody: Emoce v liduprázdném Rudolfinu, díl druhý
26. duben 2020 Napsal(a) Jiří VejvodaTak jako před měsícem, vše pro mě i tentokrát začalo zařinčením mobilu: „Jdeme do toho podruhé,“ šel opět rovnou k věci generální ředitel České filharmonie David Mareček. A když se ujistil, že se budu rád opět podílet v roli moderátora, nadšeným hlasem se vrhl do popisu hudebního programu večera s již osvědčeným názvem Pomáháme s Českou filharmonií.
Pravda a piesen v Jistebnickém kancionálu
22. duben 2020 Napsal(a) Hana Vlhová-WörnerPráce hudebních historiků mnohdy spočívá v odkrývání vrstev. Během ní můžeme zjistit, že pod nánosem prachu se skrývá kus dobře ukrytého ryzího zlata, nebo že naopak povrchní zlato ve skutečnosti šikovně zastírá kus zcela běžného materiálu. Jistebnický kancionál je z tohoto pohledu ojedinělým příkladem kusu pozlaceného zlata. O většinu toho dnešního třpytu se zasluhují právě písně vydané v nové publikaci. Předně proto, že se mezi nimi nachází ikonická husitská hymna Ktož sú boží bojovníci, jedna z nejznámějších písní české historie a snad nejcitovanější melodie v novodobé české hudební tvorbě.
I v Berlíně dohání současná situace umělce k velké tvořivosti
20. duben 2020 Napsal(a) Mirka ZemanováBerlín patří mezi nejbohatší střediska hudebního života v Evropy a – tak jako Vídeň – není od nás daleko. Jak vypadá situace na třech berlínských operních scénách a ve vynikajících koncertních sálech města od zavedení karantény v Německu, a jak se s ní hudebníci vyrovnávají? Ve Staatsoper unter den Linden musela být zrušena všechna představení od 11. března do 19. dubna; zahrnuje to i prohlídky s průvodci a vystoupení v dalších prostorách, které divadlu patří. V současné době se však hovoří o prodloužení karantény – podle nejnovějších informací ze Staatsoper nemůže být scéna znovu otevřena 20. dubna tak, jak to bylo původně plánováno; namísto toho uvažuje vedení o možnostech živého vysílání od května.
Přítelkyně mého syna na závěr studia hudební vědy na FFUK napsala diplomovou práci o fungování hudby ve vězení. Tomuto tématu se věnuje i nadále a svůj výzkum rozšířila o studium funkce zvuku jako takového ve vězeňském prostředí. Když se svým výzkumem začínala, nebyla jsem úplně přesvědčená o tom, jakým přínosem může zpracování tohoto etnomuzikologického tématu být. Nyní jsem svůj názor změnila.
Budapešť udržuje hudbu naživu, jak se jen dá. Krize, nebo bezprecedentní příležitost?
3. duben 2020 Napsal(a) Alexandra Ivanoff„Právě jsem zrušil pronájem své kanceláře,“ řekl mi 29. března v telefonickém rozhovoru David Zsoldos, majitel multifunkční umělecké firmy Papageno, založené v roce 2012. David je jedním z majitelů nebo ředitelů různých uměleckých organizací v Budapešti, kde žiji již několik let, kteří mi poskytli rozhovory pro tuto reportáž. Za posledních osm let spolupracoval s různými uměleckými organizacemi v Maďarsku a vytvořil mediální podnik střední velikosti, který vydává a vysílá hudbu, a organizuje a propaguje různé programy. Jak však nyní konstatuje, „můj zdroj příjmů se zhroutil a zbývá jen 10 %.“ Nicméně Papageno dosud vysílá na svých stránkách místní vystoupení.
Pod záštitou České filharmonie se v posledních letech klubou různé mládežnické skupiny. Předně studentský orchestr, který se podílí na provedení edukačních koncertů řady Čtyři kroky do nového světa. Od listopadu 2019 se také formuje „mládež ČF“, zahrnující mladé hudební nadšence z celé republiky, kteří se na půdě Rudolfina setkávají nad velkými hudebními díly a diskutují na hudební i společenská témata.