Když ve svém březnovém textu reagoval Semjon Byčkov na tehdy několik dni čerstvý nouzový stav a následné zákazy pořádání kulturních akcí po celém světě, podrobil společnost nebývale silné kritice: připomínal hlavně neúctu, s jakou se lidstvo dlouhodobě chová k přírodě, byť potřebu jí naslouchat hodnotil jako jedinou možnost, jak nalézt v našem bytí harmonii.

Když nemůžete chodit za hudbou, přijde hudba k vám. Přesně to je ústřední myšlenka nově vzniklého projektu Hrajeme do oken, který během koronakrize rozdává hudební prožitky primárně tam, kde je jich nejvíce potřeba: v nemocnicích, domovech pro seniory, ale i na náhodně vybraných pražských dvorech, prostranstvích a vnitroblocích. Účastní se ho i špičky českého klasického nebe jako Belfiato Quintet nebo Amadeus String Trio, ale i formace alternativnějšího rázu jako kapela Zrní či hudebnice a performerka Katarzia.

Tak jako před měsícem, vše pro mě i tentokrát začalo zařinčením mobilu: „Jdeme do toho podruhé,“ šel opět rovnou k věci generální ředitel České filharmonie David Mareček. A když se ujistil, že se budu rád opět podílet v roli moderátora, nadšeným hlasem se vrhl do popisu hudebního programu večera s již osvědčeným názvem Pomáháme s Českou filharmonií.

Berlín patří mezi nejbohatší střediska hudebního života v Evropy a – tak jako Vídeň – není od nás daleko. Jak vypadá situace na třech berlínských operních scénách a ve vynikajících koncertních sálech města od zavedení karantény v Německu, a jak se s ní hudebníci vyrovnávají? Ve Staatsoper unter den Linden musela být zrušena všechna představení od 11. března do 19. dubna; zahrnuje to i prohlídky s průvodci a vystoupení v dalších prostorách, které divadlu patří. V současné době se však hovoří o prodloužení karantény – podle nejnovějších informací ze Staatsoper nemůže být scéna znovu otevřena 20. dubna tak, jak to bylo původně plánováno; namísto toho uvažuje vedení o možnostech živého vysílání od května.

Přítelkyně mého syna na závěr studia hudební vědy na FFUK napsala diplomovou práci o fungování hudby ve vězení. Tomuto tématu se věnuje i nadále a svůj výzkum rozšířila o studium funkce zvuku jako takového ve vězeňském prostředí. Když se svým výzkumem začínala, nebyla jsem úplně přesvědčená o tom, jakým přínosem může zpracování tohoto etnomuzikologického tématu být. Nyní jsem svůj názor změnila.

„Právě jsem zrušil pronájem své kanceláře,“ řekl mi 29. března v telefonickém rozhovoru David Zsoldos, majitel multifunkční umělecké firmy Papageno, založené v roce 2012. David je jedním z majitelů nebo ředitelů různých uměleckých organizací v Budapešti, kde žiji již několik let, kteří mi poskytli rozhovory pro tuto reportáž. Za posledních osm let spolupracoval s různými uměleckými organizacemi v Maďarsku a vytvořil mediální podnik střední velikosti, který vydává a vysílá hudbu, a organizuje a propaguje různé programy. Jak však nyní konstatuje, „můj zdroj příjmů se zhroutil a zbývá jen 10 %.“ Nicméně Papageno dosud vysílá na svých stránkách místní vystoupení.

Pod záštitou České filharmonie se v posledních letech klubou různé mládežnické skupiny. Předně studentský orchestr, který se podílí na provedení edukačních koncertů řady Čtyři kroky do nového světa. Od listopadu 2019 se také formuje „mládež ČF“, zahrnující mladé hudební nadšence z celé republiky, kteří se na půdě Rudolfina setkávají nad velkými hudebními díly a diskutují na hudební i společenská témata.

Program jubilejní 125. sezony Česká filharmonie zveřejnila uprostřed řádící koronavirové pandemie, neponechává však nic náhodě a do boje s respiračními chorobami nasadí nejmodernější technologii umělé inteligence.