Komentáře

Komentář Petra Fischera: Případ ukradené Ostravy a příliš tupého kladiva na kulturu

Necitlivý, ba bezohledný přístup k pořadatelům „MiniColours“ v Ostravě, kteří kvůli bleskovému zpřísnění hygienických pravidel museli prakticky ve vteřině zastavit rozjetý hudební festival, odhalil mnoho důležitých politicko-kulturních souvislostí.

Když genderová rovnost zavání falší

16. červenec 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Když genderová rovnost zavání falší

Nestává se často, aby z aktuálního společenského tématu vznikla nová opera, ale pro ty, kdo sledují dění ve švédském Helsingborském symfonickém orchestru, to není nic ojedinělého. Management orchestru evidentně touží po zájmu médií, a tak jsme mohli v minulých letech sledovat novinové titulky zmiňující mimo jiné zhudebnění anonymního homofobního výhružného dopisu nebo trvání na bezletové politice, která po externě najatých dirigentech a sólistech vyžaduje, aby dorazili jiným způsobem než leteckou dopravou.

Pohledem pedagoga: Pozoruhodný absolventský koncert Evy Zrostlíkové Schäferové s kompletním Ysaÿem

Sedmadvacátého června uspořádala hudební fakulta AMU v sále Martinů absolventský koncert houslistky Evy Zrostlíkové Schäferové, posluchačky prof. Ivana Štrause. Eva Zrostlíková má za sebou již mnoho úspěchů. Je laureátkou Kocianovy houslové soutěže z roku 2011, držitelkou 1. ceny Telemannovy soutěže v Poznani, laureátkou soutěže Concertino Praga. V roce 2017 se probojovala do hlavního klání soutěže Pražské jaro a na soutěži Nadace Boh. Martinů v roce 2018 získala 1.cenu. Program jejího absolventského koncertu byl zcela nevšední. Absolventka provedla souborně všech 6 sólových sonát E.Ysaÿe. Občas houslisté zařadí do programu svých recitálů kompletní Bachovy sólové sonáty či Paganiniho Caprices, provedení kompletního Ysaÿe na českých pódiích je však vzácné. Eva Zrostlíková se Ysaÿem zabývá déle, před dvěma lety na svém bakalářském koncertě již jeho dvě skladby provedla. Ysaÿe napsal své Sonáty, evidentně pod dojmem Bachových sólových sonát, v roce 1923 jako op.27. Sonáty jsou mimořádně technicky náročné, překypují zajímavými hudebními nápady, jsou originální a nepostrádají tak vysokou uměleckou hodnotu.

Komentář Tomáše Jamníka: Vážná hudba jako klíč k pochopení

V květnovém vydání Harmonie jsem si s chutí přečetl článek I svět klasiky bude muset poslouchat, s jehož autorkou v mnoha věcech souhlasím. Vážná hudba by měla reflektovat pulzování současného světa a neignorovat potřeby svého okolí, ve kterém vzniká. Tvrzení, že koncertní sály jsou od zbytku světa odtržené, je tedy do jisté míry oprávněné. Neměli bychom však zapomínat, že stav vážné hudby na druhou stranu přináší i úžasné věci.

Komentář Radima Kopáče: Glenn chtěl být celý život Steinwayem

Co dělat, když se navzdory vrcholícímu jaru kultura jen pomalu probouzí k životu? Tak třeba poslouchat muziku doma, a k tomu procházet fochy vlastní knihovny. Občas se může objevit text, kde jedno s druhým pěkně ladí – kde hudba hraje jistou roli, někdy hlavní, někdy vedlejší.

Před sto lety se narodil mistr houslař Přemysl Otakar Špidlen

Před sto lety se narodil Přemysl Otakar Špidlen, mistr houslař, třetí z generace houslařského rodu. Založil jej František Špidlen (1867 – 1916), pokračovatelem byl Otakar František Špidlen (1896 – 1958) a Přemysl Otakar se postaral i o dalšího nástupce, Jana Baptistu. I ten už má syna houslaře.

Komentář Jiřího Vejvody: Pomáháme s Českou filharmonií, díl IV.

Říkává se, že štěstí přeje připraveným. A něco na tom bude. Jak jinak si vysvětlit shodu náhod, jaká vyvrcholila ve Dvořákově síni Rudolfina v sobotu 13. června večer? Česká filharmonie připravila čtvrtý koncert, kterým pomáhá hudbou i konkrétními činy. Tentokrát v součinnosti s Českým Červeným křížem a s Nadací Magdaleny Kožené, resp. projektem ZUŠ Open. Když jsem se připravoval na jeho moderaci, začaly se mi před očima sbíhat nikoli mžitky, ale nitky.

Komentář Pavla Klusáka: Jsem v Paříži

Večírek, rozlehlý dům, šero, ve vzduchu dým z jointu. Mladík překvapeně říká dívce, kterou by tu nečekal: „Neříkalas, že budeš tyhle dny v Paříži?“ Ona, aniž by se na něj skelným zrakem skutečně podívala, prohodí: „Já jsem v Paříži…“

Zimní cesta na Pražském jaru aneb Rychlá poznámka k pomalému umění

Psát recenze na streamované koncerty je ze své podstaty blbost, nota bene pokud jde o koncerty klasické hudby. Krátký komentář si ale neodpustím. Pokud má totiž letošní ročník Pražského jara nějaká pozitiva, jedním z nich je ten, že z živě přenášených koncertů vznikají záznamy, které mají mnohdy větší hodnotu než pracně natáčená a hustě propagovaná alba.

Gabriel Gössel: Největší český znalec šelakové éry

Letos na jaře odešel z tohoto světa jeden z největších českých znalců dějin našeho zvukového průmyslu, sběratel a majitel unikátní soukromé sbírky gramofonových desek, fonografických válečků a přístrojů na jejich přehrávání, Gabriel Gössel.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.