Ve věku nedožitých 92 let zemřel bývalý dramaturg Filharmonie Brno Jiří Beneš. V orchestru působil od jeho založení, jako violista odehrál vůbec první koncert Filharmonie Brno na Stadionu v roce 1956. Byl také pedagogem a publicistou. Za svoji činnost získal několik ocenění, například Cenu České hudební rady 2020 nebo Cenu města Brna 2010.

Jako mladý hudebník, pro něhož byla Mahlerova hudba mimořádným objevem, jsem si nikdy nepomyslel, že budou moji kolegové z hudební branže jednou hovořit o „vyčerpanosti Mahlerem“. Ačkoli poválečné misionářství Leonarda Bernsteina, Bruna Waltera a Otto Klemperera zásadním způsobem napomohlo popularitě nahrávek Mahlerovy hudby, živá provedení zůstávala i nadále nesmírně vzácná, omezená prakticky pouze na hlavní orchestry ve velkých městech, a to až do devadesátých let. Nevzpomínám si, že by za mých mladých let náš místní profesionální orchestr Mahlera vůbec hrál.

„Neviděl jsem už sedm let Pavla Haase / a taktak že si ho dovedu představit / stojícího kdesi mezi dveřmi a klavírem v jeho pokoji Ale země se dme / a je slyšet zvuk podobný ustavičným nohám.“

Jednou z nejpřímějších, nejuniverzálnějších (protože bez jazykových bariér) a svým způsobem nejjednodušších cest, jakou mohli hudebníci v uplynulých měsících komunikovat se svými posluchači, bylo přirozeně streamování koncertů – a forma koncertu jako taková. Tímto směrem se vydaly též některé festivaly v Česku. Pražské jaro na tom bylo časově ze všech nejhůř a v rychlosti zachránilo, co se dalo: zdarma se vysílaly jak živé, tak archivní koncerty na internetu, rozhlasem a televizí. Publikum zpočátku žádné, posléze symbolické. Concentus Moraviae přesunul celý ročník na příští rok a stvořil pro letošní podzim zcela nový program ve spolupráci s festivaly Lípa Musica a Svatováclavským hudebním festivalem. Dvořákova Praha více ohraničila dramaturgii. Muselo a musí se pracovat s tím, co nabízí tuzemská scéna. Na podzim, snad i v létě už se počítá s přítomností většího množství posluchačů v sálech.

Nestává se často, aby z aktuálního společenského tématu vznikla nová opera, ale pro ty, kdo sledují dění ve švédském Helsingborském symfonickém orchestru, to není nic ojedinělého. Management orchestru evidentně touží po zájmu médií, a tak jsme mohli v minulých letech sledovat novinové titulky zmiňující mimo jiné zhudebnění anonymního homofobního výhružného dopisu nebo trvání na bezletové politice, která po externě najatých dirigentech a sólistech vyžaduje, aby dorazili jiným způsobem než leteckou dopravou.

Před sto lety se narodil Přemysl Otakar Špidlen, mistr houslař, třetí z generace houslařského rodu. Založil jej František Špidlen (1867 – 1916), pokračovatelem byl Otakar František Špidlen (1896 – 1958) a Přemysl Otakar se postaral i o dalšího nástupce, Jana Baptistu. I ten už má syna houslaře.