V roce 1844 založil v Londýně mladý obchodní příručí George Williams organizaci YMCA - Youg Men´s Christian Asociation. Ta se stala během let své existence největší světovou mládežnickou organizací a její působení se rozšířilo do mnoha zemí. Dnes má přibližně 40 milionů členů. K nám se YMCA dostala začátkem 20. století, a to zejména zásluhou T. G. Masaryka a Václava Havla (děda bývalého  prezidenta V. Havla). Těšila se velké oblibě, pracovala a pracuje s mladými lidmi na třech základních pilířích – rozvíjela tělo, mysl a ducha.

Garmisch, 31. července 1914: „Milá paní Hofmannsthalová! Dostal jsem od Huga lístek na rozloučenou, pochopitelně mě velice rozrušil. Kam Hugo narukoval? Musí na frontu, nebo zůstane v domobraně? Básníky by skutečně mohli nechat doma, vždyť je dost jiných, kteří se dají použít jako ‚kanónenfutr‘ – kritiků, režisérů i s jejich nápady atd. Pošlete mi, prosím, Hugovu adresu, doufejme, že zůstane mimo nebezpečí, i jinak je dost nepříjemností. Já jsem i dnes ještě pevně přesvědčen, že válka nebude, ta drobná šarvátka se Srbskem brzy skončí...

Ve dnech 7. až 14. června bude Kutná Hora dějištěm sedmého ročníku komorního festivalu zaštítěného charismatickou osobností cellisty Jiřího Bárty. Coby umělecký ředitel projektu s mezinárodním přesahem dokáže vždy pozvat zajímavé umělce a vytvořit několik vzrušujících projektů. Vzrušující je koneckonců i rámec akce. Muzikanti se totiž nezřídka poznají až  po příjezdu do starobylého města a během několika dnů musí spolu nastudovat někdy i několik programů. Zajímavé bude už preludium 7. června, kdy ad hoc sestavená komorní formace v čele s...

Letos poprvé se zástupci českého hudebního školství zúčastnili Mezinárodní hudební olympiády, která se ve dnech 30. dubna až 3. května konala v lotyšské Rize. Organizátory 2. ročníku byly prestižní lotyšské instituce: Lotyšská hudební akademie Jazepa Vitolse, Asociace lotyšských hudebních pedagogů a lotyšská pobočka European Association for Music in schools. Českou republiku reprezentoval student Lukáš Janata z Oldřichova v Hájích, v současnosti student Pražské konzervatoře (skladba, prof. Otomar Kvěch).

Je záslužné, pokud se vymezuje prostor mladým takovým způsobem, aby to nebyla jen podbízivá komerce. Bylo by to možná pohodlné pro obě strany, ale určitě ne prospěšné pro budoucnost. To dokládá každé dva roky nesoutěžní přehlídka Talentinum, na kterou přijíždějí mladí sólisté a dirigenti do zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů z celé České republiky i zahraničí. Tento nápad vznikl již v roce 1972 za doby působení ředitele Františka Tichého, tehdejšího šéfdirigenta Zdeňka Bílka a dirigenta a pozdějšího šéfdirigenta Rostislava Hališky.

Začátky kariéry Rafaela Kubelíka v Československu a jeho triumfální návrat do vlasti v roce 1990 jsou českým čtenářům známé; o jeho působení v Symfonickém orchestru bavorského rozhlasu v Mnichově, kde byl šéfdirigentem v letech 1961–1979 (a až do roku 1985 hlavním hostujícím dirigentem), se mohou dočíst mimo jiné ve vzpomínkové publikaci nakladatelství Bärenreiter z roku 2006, Rafael Kubeliks „Goldenes Zeitalter“, Die Münchener Jahre 1961–1985.

Dne 20. března 2014 zemřel profesor konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené v Praze, ladič Ján Melicher. Po celý život se tento tichý a nenápadný nevidomý muž věnoval oboru stejně skrytému a nenápadnému, jako byl on sám – ladění klavírů.  Většina lidí ví, že existují ladiči klavírů, netuší ovšem, že za každým klavírním vystoupením, každým nahráváním či soutěží, kde je použit klavír, stojí několikahodinová práce ladičského mistra.

Taneční soubor VerTeDance patří k jedněm z nejzajímavějších i nejproduktivnějších souborů na poli současného tance u nás. Tanečnice a choreografky, Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová (Tanečnice roku 2010)  mají hodně společného. Znají se již ze studií  v Tanečním centru Praha, kde získaly základy a společný start k tvůrčí práci a  k prvním choreografickým pokusům. VerTeDance založily společně v roce 2004. Od té doby pravidelně  uvádějí díla, ke kterým postupně přizvaly řadu hostů.

Máme Rok české hudby. Není to, či přesněji neměla by to být, jen povinná splátka vyprázdněné úcty k velikánům, jejichž roky narození mají na konci čtyřku. „Česká hudební kultura je pátou nejvýznamnější na světě po hudbě italské, francouzské, hudbě německých zemí a hudbě ruské, takže v tomto kontextu je bezesporu zajímavé, že tolik hudebních podnětů pro světovou hudbu přichází z poměrně malého českomoravského prostoru,“ míní divadelní intendant a režisér (namnoze operní) Jiří Nekvasil.