Mezi české hudební legendy posledního století dozajista patří houslista Josef Suk (8. 8. 1929–7. 7. 2011). Měl své fanoušky i kritiky, přičemž těch prvních bylo drtivě více. Ti druzí tvrdili, že mu v životě pomáhala oslnivá rodová tradice a za zenitem „už to nebylo ono“.

V Palm Springs v americké Kalifornii zemřel 9. března dirigent James Levine. Bylo mu 77 let. Levine se už delší dobu potýkal se zdravotními problémy, čehož si v posledních letech nemohli nevšimnout i diváci kinopřenosů z Metropolitní opery. U těch stál „Jimmy“ od počátku – v prosinci 2006 řídil první projekci, Mozartovu Kouzelnou flétnu, a poté na tři desítky dalších. Počínaje Verdiho Macbethem v lednu 2008 ho mohli vidět i diváci v Česku.

Druhého června by se dožil houslař Václav Vacek svých osmdesátých narozenin (2. 6. 1941 – 8. 6. 2020). Odešel v tichosti a bez větší pozornosti veřejnosti. Tento článek se snaží vzdát mu zaslouženou poctu post mortem a ozřejmit jeho význam pro českou kulturu.

Nestává se často, aby vznikla v České republice pobočka zahraničního nadačního fondu, který bude podporovat talentované české hudebníky. Během tohoto roku zahájí činnost Stadler-Trier Music Foundation. Zakladatelem byl Švýcar s českými kořeny Jan Stadler (1922–2019). Sídlem nadace je pražský Hrzánský palác v Celetné ulici 12. Rozhovor s výkonnou ředitelkou Magdalenou Nováčkovou vyšel v březnovém vydání Harmonie. Doplňkem k poznání Jana Stadlera je jeho Vlastní životopis.

26. ledna 2021 byl ve Velké Británii zaznamenán smutný rekord – počet úmrtí na Covid-19 dosáhl od začátku pandemie 100 000. Jde o pátý nejvyšší počet úmrtí na tuto nemoc na světě – Británie je za USA, Mexikem, Brazílií a Indií. A počet neustále roste: v době uzávěrky tohoto článku (19. února) dosáhl počet úmrtí v zemi, přes současnou striktní karanténu, 119 920. Na stát o něco víc než 68 milionech obyvatel, který je ze zeměpisného hlediska i po brexitu stále v Evropě, je to šokující statistika. Situace ohledně dalších opatření proti šíření nákazy bude revidována koncem března, avšak přes určitý pokrok, pokud se týká očkování (do 13. února bylo očkováno okolo 14 milionů osob, čili necelá pětina obyvatel země – celkový počet 21. února pak činí 17 582 121 první dávka vakcíny a 615 138 druhá dávka), zdánlivě nezastavitelný virus stále zákeřně číhá, a v Británii dochází k devastaci místní ekonomiky a kultury.

Málokterý z českých – či správněji moravských – skladatelů má tak blízko k označení klasik jako Jan Novák (1921–1984). První cyklus na latinský text Carmina Sulamitis zkomponoval už jako student a zaujetí pro antickou poezii a kulturu obecně mu zůstalo až do konce života. Po uvedení jeho Hobojového koncertu, který složil ještě jako mladík, se kritikové přeli, zda je koncert jen neoklasický, či přímo klasický. Sám skladatel v žertu prohlásil, že latinu používá jen tak, kvůli nesmrtelnosti. Nevím, do jaké míry doufal v nesmrtelnost svého díla, ovšem o nesmrtelnosti latiny byl hluboce přesvědčen. Věřil v její nadčasovou hodnotu, byla pro něj mostem, který spojoval bezútěšná padesátá léta s hodnotami antické kultury. 8. dubna uplyne 100 let od okamžiku, kdy se Jan Novák narodil v Nové Říši na Vysočině.

Koronakrize je už nyní bez pochyby největší výzvou pro společnost od druhé světové války. Zákeřně se šířící vir odhalil slabá místa, která jsme doposud mohli přehlížet. Pokud březnová vlna přinesla i pozitivní ostrůvky soudržnosti a naděje, podzimní vlna vše spláchla, tentokrát již unaveně a odevzdaně. A to ještě nejsme na samotném konci. Dá se předpokládat, že vážná hudba bude zažívat krušné chvíle ještě měsíce a roky.