Komentáře

Eva Zikmundová, zastánkyně živého a současného

Odcházejí. Paní Eva Zikmundová patřila k těm svědkyním a svědkům uplynulého času, kteří téměř až do svých posledních dnů sledovali dění na operním poli se stálým kritickým zájmem a s velkou emocionální účastí. Nenechala si ujít žádnou z premiér v Praze a někdy i mimo ni, jezdila do zahraničí, chodila na živé přenosy z newyorské Metropolitní opery, účastnila se zejména vokálních koncertů. Netajila se se svými názory, ráda se o ně podělila s těmi, kteří o její názor stáli. Zaujatě sledovala své bývalé umělecké pracoviště Národní divadlo a doslova trpěla, když se v něm nebo ve Státní opeře něco nedařilo.

Starobylou krásu pandemie nezničila

2. listopad 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Starobylou krásu pandemie nezničila

Vládní opatření na 11. ročník mezinárodního festivalu pravoslavné duchovní hudby Archaion Kallos dolehla poměrně citelně. Přesto tato tradiční podzimní událost svůj cíl splnila. Svým posluchačům nabídla starobylou krásu křesťanského Východu. A aspoň na čas dovolila zapomenout na nepříjemné zprávy, které se na nás v poslední době valí. Skoro by se chtělo říct, že význam festivalu byl aktuálnější než kdykoli předtím. Dovolil povznést se nad starosti současného světa a nalézt útěchu „v jiných dimenzích“.

Ivanu Moravcovi

3. listopad 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Ivanu Moravcovi

Zažil jsem s ním tolik krásných a pro můj život zásadních věcí, že by to vydalo na celou knihu. Když mi bylo deset let a žili jsme ještě na severní Moravě, začal jsem intenzivně poslouchat klasickou hudbu, převážně z gramofonových desek a na stanici Vltava. Vždy, když jsem se z programu dozvěděl, že budou vysílat mého oblíbeného klavíristu, vybraný program jsem si nahrával na svůj magnetofon (narodil jsem se zkrátka v minulém století). Často jsem si nařizoval budík, abych si nahrál noční program. Jakmile jsem se druhý den vrátil ze školy, hned jsem běžel, abych si záznam pustil. Dodnes si pamatuji, jak jsem byl u vytržení ze dvou takových „nočních úlovků“ - Beethovenových Sonát Pastorální Les Adieux v podání Ivana Moravce.

Jiří Tichota: Může nás pravda ochudit? Aneb můj život mnohostrunného muzikologa

Ministerstvo kultury udělilo u příležitosti státního svátku 28. října Státní ceny a Ceny Ministerstva kultury pro rok 2020. Jedním z oceněných je také muzikolog, loutnista, zpěvák a textař Tichota. Patří k zakladatelům Spirituál kvintetu, cenu podle ministerstva dostal za působení v čele souboru, který v době nesvobody pomáhal posluchačům nacházet cestu k odvážným občanským postojům, a za muzikologický výzkum v loutnovém repertoáru renesance a baroka. V loňském roce psal Jiří Tichota o své hudební cestě pro HARMONII v rámci muzikologické série, která vychází na stránkách časopisu druhým rokem. Při této příležitosti vzpomínání Jiřího Tichoty zveřejňujeme i zde.

Antonínu Matznerovi se zpožděním

6. říjen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Antonínu Matznerovi se zpožděním

V českém undergroundu sedmdesátých a osmdesátých let to byl běžný trik. Když se nestihl sborník k nějakému významnému jubileu včas, přidalo se do názvu „se zpožděním dvou let“. Anebo tří. Ta trojka by se hodila i letos: 16. října to jsou tři roky, co zemřel Antonín Matzner. S hudbou měl co do činění celý život. Horizontálně i vertikálně: od jazzu přes komerční pop po vážnou muziku; od popularizační publicistiky přes produkci a režii víc než sto dvaceti supraphonských vinylů po dlouholetou dramaturgii Pražského jara.

Komentář Petra Fischera: Plýtvání národním géniem

Snaha opozičních poslanců o přiznání kompenzačních bonusů i lidem, kteří během koronavirové uzávěry nemohli pracovat souběžně na sebe i pro zaměstnavatele, přičemž jejich podpora nakonec činila nula korun, nedopadla ve vládě na úrodnou půdu. Přestože Babišův kabinet s lehkostí sobě vlastní rozhodil dotační plány za pět set miliard korun, pár stovek milionů na pomoc těm nejpotřebnějším, kterým opatření vlády proti koronaviru znemožnila provozovat zavedené živobytí, ji už přijdou příliš.

Komentář Pavla Klusáka: Polská lekce. Najít smysl pro hudbu nutně virtuální

V létě 2020 chodím po Krakově. Šest týdnů rezidenčního pobytu není moc, koneckonců jsem tu na rezidenčním pobytu, měl bych sedět zavřený v zahradním domku a psát. Ale nedá mi to: I v pandemicky zarouškovaném Polsku se chci ohlédnout po stavu scény, setkat se s hybateli a poznat víc, jak to tu kolem hudby chodí. Je to pro nás silná a podnětná komparace.

Komentář Luboše Stehlíka: Kdo další po Petrofu?

Největší český výrobce klavírů nejprve přišel o peníze  z prodeje klavírů do komunistické Číny, ale vzápětí je získal. V médiích jsme všichni mohli dočíst mimo jiné toto: „Rodinná nadace miliardáře Karla Komárka koupila od Petrofu Hradec Králové piana a klavíry, které si zřejmě kvůli návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) nepřevzal čínský odběratel. Nadace rozdá 11 nástrojů z čínské zakázky českým školám. Zásilka nástrojů Petrof pro Čínu měla hodnotu 200 000 eur (5,3 milionu korun).  Podle prezidentky a majitelky Petrofu Zuzany Ceralové Petrofové odběratel pro Peking a okolí do Hradce Králové napsal, že se v Číně mluví o tom, že čínská vláda chce dát sankce na ČR a její zboží a že on nemá na to, aby platil pokuty.“ Pan Komárek uvedl: „Že klavíry koupíme, jsme se rozhodli hned, jak jsme se o problému dozvěděli. S manželkou jsme se domluvili, že je naše nadace obratem věnuje českým školám. Přáli bychom si, aby se těch 11 nástrojů stalo symbolem české hrdosti a soudržnosti.“  Paní Ceralová Petrofová Komárkův krok ocenila a označila ho za velkorysý:  „Jsme rádi, že se naše klavíry dostanou do českých škol. Mne osobně nejvíc překvapila rychlost a rozhodnost Karla Komárka, s jakou k tomuto neplánovanému obchodu přistoupil.“ Nadace KKFF údajně už brzy vypíše grantovou  výzvu, na jejímž základě budou moci školy o klavíry a pianina žádat. Jaké parametry bude třeba splnit, podle jakých kritérií bude nadace rozhodovat a kdo určí „vítěze“ v tuto chvíli nevím.

Na poli chodí smuténka a zpívá

26. srpen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Na poli chodí smuténka a zpívá

Ve věku nedožitých 92 let zemřel bývalý dramaturg Filharmonie Brno Jiří Beneš. V orchestru působil od jeho založení, jako violista odehrál vůbec první koncert Filharmonie Brno na Stadionu v roce 1956. Byl také pedagogem a publicistou. Za svoji činnost získal několik ocenění, například Cenu České hudební rady 2020 nebo Cenu města Brna 2010.

Komentář Kennetha Woodse: Filipika proti vyčerpanosti Mahlerem

Jako mladý hudebník, pro něhož byla Mahlerova hudba mimořádným objevem, jsem si nikdy nepomyslel, že budou moji kolegové z hudební branže jednou hovořit o „vyčerpanosti Mahlerem“. Ačkoli poválečné misionářství Leonarda Bernsteina, Bruna Waltera a Otto Klemperera zásadním způsobem napomohlo popularitě nahrávek Mahlerovy hudby, živá provedení zůstávala i nadále nesmírně vzácná, omezená prakticky pouze na hlavní orchestry ve velkých městech, a to až do devadesátých let. Nevzpomínám si, že by za mých mladých let náš místní profesionální orchestr Mahlera vůbec hrál.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.