Komentáře

Nestárnoucí Zdeněk Šesták

8. prosinec 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Nestárnoucí Zdeněk Šesták

Se skladatelem, muzikologem a dobrým člověkem Zdeňkem Šestákem, který 10. prosince 2020 oslaví své pětadevadesátiny, se znám od 80. let minulého století, kdy jsem po předchozím působení v Plzni nastoupil do tehdejšího Československého rozhlasu jako hudební dramaturg. Pro hudbu zapálený, pracovitý, mimořádně vzdělaný a skromný autor mi byl velkým vzorem, oporou a pomocí při mém seznamování se s pražským hudebním životem. Téměř denně jsme se večer setkávali na koncertech zejména české soudobé hudby s jejími tvůrci a interprety.

Mycelium nekonečna

7. prosinec 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Mycelium nekonečna

Nedávno přišel starší syn ze školy s očima navrch hlavy: „Blanka nám pouštěla zvuky planet!“ Blanka je synova družinářka. – „Vážně?“ povídám. „A jak zněl Saturn?“ – „To už si nepamatuju.“ – Doma pak naladíme „planetární muziku“ na YouTube. Planety mluví, zpívají, vyprávějí příběhy. Merkur: radiové šumy a svistot větrů. Venuše: ozvěny jako z nějaké roury v koupelně. Země: jedna velká dálnice se zneklidňujícím ševelem vespod. Mars: zas ty svištící větry. Jupiter: kovové dunění. Saturn: hororové vyladěné píšťaly varhan. Uran: vzdálený let ptáků nad oceánem. Neptun: propukající sněhová vánice. Pluto (i když toho nebožáka hvězdáři z planetární řady vyškrtli, protože prý nemá ty správné parametry): moře a trubky. A Slunce: třepotání křídel plus nějaká dotěrná vibrace jako bonus.

Svítá na lepší časy?

19. listopad 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Svítá na lepší časy?

Pod optimistickým heslem Svítá na lepší časy zahájil Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha 19. listopadu vánoční on-line prodej na vybrané projekty 14. ročníku (www.dvorakovapraha.cz). Jestliže rok 2020 byl zevně i vnitřně ovliněn pandemií čínského koronaviru, rok 2021 jakoby chtěl vzlétnout k nebesům. Je velmi ambiciózní a pozitivní. Svědčí o tom slova intendanta festivali Jana Simona: „Jakkoliv to bylo složité, podařilo se nám letos uspořádat festival Dvořákova Praha v plném rozsahu. Je pravdou, že jsme  finální podobu museli přizpůsobit okolnostem, které zasáhly celou naši společnost, nejenom kulturní život. Každopádně jsme ale získali obrovské zkušenosti s krizovými situacemi. Nyní však věříme, že až zahájíme v září 2021 další festivalový ročník, naše letošní zkušenosti zůstanou vzpomínkami, epidemická situace bude již daleko příznivější a milovníci hudby se s interprety budou moci setkávat bez jakýchkoliv omezení.“ A ředitel Akademie klasické hudby Robert Kolář dodává, že „jakkoliv druhá vlna šíření nemoci znovu zastavila kulturní život, všichni skutečně pevně doufáme, že když ne ještě letos, tak alespoň příští rok se již všechno vrátí do normálu. Tedy že již brzy bude svítat na lepší časy“.

Jak Češi oslavili 250. výročí Antonína Rejchy

Lakonicky řečeno, nijak. Až na jednu výjimku, a nemůže za to ani covid-19, ani Beethoven, který se narodil ve stejném roce. Zatímco dílo velkého „LvB“ se v sezoně 2019/2020 objevilo ještě víc než jindy, Rejcha v plánu nebyl - hlavně ne v Praze, odkud pochází, a ponechme přitom stranou, že by z původních záměrů nezbylo nic. Byly totiž nulové.

Eva Zikmundová, zastánkyně živého a současného

Odcházejí. Paní Eva Zikmundová patřila k těm svědkyním a svědkům uplynulého času, kteří téměř až do svých posledních dnů sledovali dění na operním poli se stálým kritickým zájmem a s velkou emocionální účastí. Nenechala si ujít žádnou z premiér v Praze a někdy i mimo ni, jezdila do zahraničí, chodila na živé přenosy z newyorské Metropolitní opery, účastnila se zejména vokálních koncertů. Netajila se se svými názory, ráda se o ně podělila s těmi, kteří o její názor stáli. Zaujatě sledovala své bývalé umělecké pracoviště Národní divadlo a doslova trpěla, když se v něm nebo ve Státní opeře něco nedařilo.

Starobylou krásu pandemie nezničila

2. listopad 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Starobylou krásu pandemie nezničila

Vládní opatření na 11. ročník mezinárodního festivalu pravoslavné duchovní hudby Archaion Kallos dolehla poměrně citelně. Přesto tato tradiční podzimní událost svůj cíl splnila. Svým posluchačům nabídla starobylou krásu křesťanského Východu. A aspoň na čas dovolila zapomenout na nepříjemné zprávy, které se na nás v poslední době valí. Skoro by se chtělo říct, že význam festivalu byl aktuálnější než kdykoli předtím. Dovolil povznést se nad starosti současného světa a nalézt útěchu „v jiných dimenzích“.

Ivanu Moravcovi

3. listopad 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Ivanu Moravcovi

Zažil jsem s ním tolik krásných a pro můj život zásadních věcí, že by to vydalo na celou knihu. Když mi bylo deset let a žili jsme ještě na severní Moravě, začal jsem intenzivně poslouchat klasickou hudbu, převážně z gramofonových desek a na stanici Vltava. Vždy, když jsem se z programu dozvěděl, že budou vysílat mého oblíbeného klavíristu, vybraný program jsem si nahrával na svůj magnetofon (narodil jsem se zkrátka v minulém století). Často jsem si nařizoval budík, abych si nahrál noční program. Jakmile jsem se druhý den vrátil ze školy, hned jsem běžel, abych si záznam pustil. Dodnes si pamatuji, jak jsem byl u vytržení ze dvou takových „nočních úlovků“ - Beethovenových Sonát Pastorální Les Adieux v podání Ivana Moravce.

Jiří Tichota: Může nás pravda ochudit? Aneb můj život mnohostrunného muzikologa

Ministerstvo kultury udělilo u příležitosti státního svátku 28. října Státní ceny a Ceny Ministerstva kultury pro rok 2020. Jedním z oceněných je také muzikolog, loutnista, zpěvák a textař Tichota. Patří k zakladatelům Spirituál kvintetu, cenu podle ministerstva dostal za působení v čele souboru, který v době nesvobody pomáhal posluchačům nacházet cestu k odvážným občanským postojům, a za muzikologický výzkum v loutnovém repertoáru renesance a baroka. V loňském roce psal Jiří Tichota o své hudební cestě pro HARMONII v rámci muzikologické série, která vychází na stránkách časopisu druhým rokem. Při této příležitosti vzpomínání Jiřího Tichoty zveřejňujeme i zde.

Antonínu Matznerovi se zpožděním

6. říjen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Antonínu Matznerovi se zpožděním

V českém undergroundu sedmdesátých a osmdesátých let to byl běžný trik. Když se nestihl sborník k nějakému významnému jubileu včas, přidalo se do názvu „se zpožděním dvou let“. Anebo tří. Ta trojka by se hodila i letos: 16. října to jsou tři roky, co zemřel Antonín Matzner. S hudbou měl co do činění celý život. Horizontálně i vertikálně: od jazzu přes komerční pop po vážnou muziku; od popularizační publicistiky přes produkci a režii víc než sto dvaceti supraphonských vinylů po dlouholetou dramaturgii Pražského jara.

Komentář Petra Fischera: Plýtvání národním géniem

Snaha opozičních poslanců o přiznání kompenzačních bonusů i lidem, kteří během koronavirové uzávěry nemohli pracovat souběžně na sebe i pro zaměstnavatele, přičemž jejich podpora nakonec činila nula korun, nedopadla ve vládě na úrodnou půdu. Přestože Babišův kabinet s lehkostí sobě vlastní rozhodil dotační plány za pět set miliard korun, pár stovek milionů na pomoc těm nejpotřebnějším, kterým opatření vlády proti koronaviru znemožnila provozovat zavedené živobytí, ji už přijdou příliš.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.