Jestli na vás působí titulek jako nepatřičná hyperbola, tak splnil svůj účel, protože jste se rozhodli glosu číst a snad i dočíst. Nicméně jde jen o parafrázi výroku ředitele Symfonického orchestru hlavního města FOK, jenž na setkání s novináři mluvil se suchým humorem sobě vlastním o výjimečném orchestru výjimečného města. Může se to někomu nelíbit, ale skutečností je, že v Praze jsou v tuto chvíli nejlepší sály, nejvíc peněz, nejvíc sponzorů a nejvíc potenciálních recipientů klasické hudby. A také nejvíc velkých orchestrů.

Je jedno paradigmatické pražské kulturní téma, které vždy spojovalo lidi různého politického vyznání – potřeba nového hudebního stánku pro klasickou hudbu. Disputace na téma sálu a jeho umístění se ale vedou už třicet let. Po svém to viděli a vidí Havel, Klaus (současný český prezident nespíš žádný odborný názor nemá), ódesáci, topkaři, piráti, starostové, anonisté, okamurovci, hudebníci, výtvarníci, architekti, úředníci magistrátu a dotčeného pražského obvodu i ochránci přírody. Nakonec se kupodivu Spolek pro výstavbu nového sálu s politiky domluvil a vznikla shoda nad lokalitou v Holešovicích, místě, ke nejvíce upoutává oči lidí nádherná budova bývalých Elektrických podniků a nevábná stanice metra Vltavská. Mravenčí práce pokračovala, a i když byla pozastavena pandemií, nakonec byl ohlášen konec první části běhu za novým stánkem hudby, jemuž bylo (bůhvíkým) dáno jméno Vltavská filharmonie (VF).

V roce 2022 si svět připomíná 305. výročí narození jednoho z největších a nejuznávanějších českých houslistů a skladatelů Mannheimské školy první poloviny 18. století.

Občas se zamyslím nad otázkou a pokud mně leží v hlavě a (z té hlavy) neodchází, sednu a napíšu úvahu. Tak to bylo též v tomto případě. Když časopis Harmonie projevil zájem úvahu vytisknout, uvědomil jsem si, že by bylo k dobru objasnit můj přístup, jak se dívám na proces cokoliv hodnotit.

I v Rusku podepsaly tisíce umělců, vědců a studentů různé petice proti válce na Ukrajině, přes značné osobní riziko. A díla předních ruských skladatelů by se samozřejmě měla hrát i nadále na celém světě. Jakékoli pokusy o bojkot Musorgského, Čajkovského, Prokofjeva nebo Šostakoviče jsou nesmyslné. Odhlédneme-li od politováníhodných příkladů Gergijeva, Netrebko, Berezovského a Matsujeva, jak se však se situací vyrovnávají další ruští zpěváci a instrumentalisté, kteří dosud vystupují v Rusku i na Západě? Koho podporují? Troufnou si protestovat nějakým způsobem proti apokalypse na Ukrajině?

Přes otevřenou ruskou vojenskou agresi hudba v demokratické Ukrajině neutichla, navzdory denním útokům ve velké části země a obrovským útrapám, kterým jsou její obyvatelé vystaveni už víc než šest týdnů.

Když běžný smrtelník, jako jsem třeba já, pozoruje profesora Ivana Štrause (nar. 13. února 1937), zažívá relativitu času v rozměru všedního vesmíru málokdy zřejmou. Je to vlastně zážitek z oblasti mystiky i kvantové fyziky. Čas určující fyzickou a duševní kondici výše jmenovaného zjevně ubíhá jinak než ten v našem časoprostoru odměřovaném kalendářem. Ten sice 13. ledna oznámil jmenovanému osmdesát pět proběhlých let, ale ohromené publikum oslavného koncertu spatřilo v sále Martinů svěžího dlouhána, jemuž se blíží nejvýš šedesátka. Pádnější důkaz unikátních zákonitosti štrausovského časoprostoru, odlišného od prostorů Euklida, Newtona a Einsteina, myslím není.

Čas od času se člověku může stát, že dostane na veřejnosti nějakou hloupou otázku. Není třeba se tím moc zabývat, ostatně je to problém tazatele, že nevymyslel nic lepšího. Pokud ale nejste připraveni a ukáže se, že na tu hloupou otázku neumíte odpovědět, přesouvá se ostuda na vaši stranu. Tak třeba jsem občas tázán, kterého skladatele a kterého dirigenta považuji za ty úplně nejlepší. Přirozená reakce je zvednout oči v sloup a vyškolit tázajícího v oboru historické proměny estetických paradigmat, axiologii uměleckého díla a vysvětlit mu, že na tu otázku rozumně odpovědět nelze. Pokud ale opravdu vůbec nikoho nejmenujete, vyvoláváte podezření, že jste se prostě nezmohli na žádný názor. A tak já raději rovnou vypálím dvě jména: Bach a Gardiner.