Komentáře

Několik vzpomínek na dobrého přítele a největšího znalce Janáčka

John Tyrrell se narodil 17. srpna 1942 v Rhodesii (dnešní Zimbabwe). Ještě během školní docházky v Johannesburgu se díky gramofonovým nahrávkám seznámil s tvorbou českých skladatelů včetně Leoše Janáčka, který mu okamžitě učaroval. Také proto se rozhodl studovat v Kapském Městě muzikologii. Již během studia se začal učit český jazyk a to u bývalého československého velvyslance v JAR. V roce 1962 natrvalo přesídlil do Velké Británie, kde na oxfordské univerzitě pokračoval v doktorském studiu. Svou disertační práci obhájenou v roce 1969 věnoval problematice české opery. V roce 1966 získal stipendium British Council na roční pobyt na brněnské muzikologii Masarykovy univerzity a v hudebním oddělení Moravského zemského muzea. Díky tomu se mohl detailně seznámit s prameny vztahujícími se k životu a dílu Leoše Janáčka a nasbírat zkušenosti od významných muzikologů jako prof. Jan Racek, prof. Bohumír Štědroň či dr. Theodora Straková. Spřátelil se také s mladými muzikology své generace, mezi nimiž byl např. Miloš Štědroň, Karel Steinmetz, Petr Vít, Vojtěch Kyas, Svatava Přibáňová, Eva Drlíková, Anna Šerých a Alena Němcová, se kterými pak udržoval kontakt prakticky po celý zbytek života.

Ambasador dobré vůle Henryk Szeryng

8. říjen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Ambasador dobré vůle Henryk Szeryng

Ve víru oslav 100 let existence naší republiky by se mohla ztratit jiná světová jubilea – kdybychom si je aspoň lehce nepřipomněli. Jméno polského houslisty Henryka Szerynga (22. 9. 1918 Želazová Wola – 3. 3. 1988 Kassel),  jehož stoleté výročí narození nedávno uplynulo, by nemělo vymizet z paměti naší kultury. Jak pro uměleckou velikost, tak pro dramatický příběh jeho života a vřelé vztahy k Praze.  Syn bohatého židovského obchodníka projevoval tak výrazný hudební talent (od 5 let klavír, od 6 let housle), že tehdejšímu králi polských houslistů, Bronislawu Hubermanovi,  nedalo mnoho práce přesvědčit rodiče o nutnosti, poslat desetiletého Henryka do Berlína, k nejproslulejšímu houslovému pedagogovi, Carlu  Fleschovi. Tam získal kompletní technické vzdělání, takže v 15 letech přišel do Paříže k Jacquesovi Thibaudovi jako řemeslně dokonale vybavený houslista, hledající u něj francouzskou eleganci, barevnost zvuku a znalost francouzské houslové literatury.

Hlas, charisma, kázeň. Dědictví Montserrat Caballé

Operní svět zarmoutila zpráva o úmrtí Montserrat Caballé. Španělské sopranistce bylo 85 let. Jaký odkaz po sobě zanechala? Její život i pěvecká dráha byly dlouhé, pestré, nechyběly v nich dramatické zvraty, překonané vážné nemoci, angažovanost pro charitu, ale třeba i obvinění z daňových úniků... A samozřejmě vydařený (a jinými interprety mnohokrát neuměle napodobovaný) výlet do popu s Freddiem Mercurym.

Problém Leoš Janáček

20. září 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Problém Leoš Janáček

Kladu hned na začátku svého textu neodbytnou a strohou řečnickou otázku: Jak je možné, že dnes Leoš Janáček představuje ještě stále pro většinové publikum problém? Nepochybně se teď mezi vámi najdou tací, kteří budou tímto mým zvoláním vyvedeni z míry. Patřil bych mezi ně také; vlastně se divím odnepaměti. Pro mě osobně je Janáček odvěká míza hudebního prožívání i konání. V nadsázce řečeno mé hudební „mateřské mléko“. A nadto módním výrazivem: ve své české umělecké „bublině“ se nesetkávám s lidmi, kteří by se neskláněli před Janáčkovým géniem, bez okolků a protestů. To bych však nesměl mluvit s laiky a cizinci.

Bohumil K.

17. září 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Bohumil K.

Zemřel Bohumil Kulínský. Bylo mu 59 let. Protože byl synem slavného hudebníka, měl „přídomek“ mladší. Do roku 2004 prožíval právem světovou kariéru oslňujícího sboru Bambini Di Praga, který doslova tvaroval. V 80. letech jsem zažil umění tohoto nedětsky dětského sboru několikrát zblízka a pěvecká dokonalost byla jakoby z jiného světa. Jevil se tehdy jako druhý nejlepší domácí sbormistr, hned po Pavlu Kühnovi. A kupodivu poněkud utajený dirigent s darem od pána boha…

Dvořák je v Praze všude – a nikde

Co letos připomenout u příležitosti Dvořákových narozenin? Dvořákovské stopy v Praze patří k nejvýraznějším a nejvýznamnějším. A některé z nich jsou dokonce obecně známé – neb jde o Slavín, Národní divadlo a Rudolfinum. Zažít ovšem skutečnou atmosféru Dvořákovy „duchovní přítomnosti“ – tedy atmosféru ztišenou a intimní – je v Praze možná těžší, než kdekoli jinde. Možná dokonce těžší než v New Yorku. Že si Dvořákova Praha vybrala pro svůj pravidelný cyklus „Po stopách Antonína Dvořáka“ letos Prahu – po Lužanech, Nelahozevsi, Zlonicích, Vysoké a Kroměříži tedy není z nouze ctnost, ale velká zásluha. Úroveň přípravy ze strany muzikologa Davida Beveridge byla víc než důstojná, ale výsledný dojem hodně připomíná, co péči o Dvořákův odkaz dlužíme a jak po něm, často doslova, šlapeme...

MenART: Inspirativní setkání malých i velkých milovníků umění

Umělecký vývoj dítěte není žádný med. Ani sebenadanějšímu žáčkovi se nechce trávit dlouhé hodiny u klavíru, violoncella, flétny nebo jiného nástroje, obzvláště pokud je venku hezky a za okny pobíhají kamarádi ze školy. Ani výtvarníci a taneční to nemají o mnoho lehčí, neboť všechny tyto umělecké činnosti vyžadují nezvyklou míru zarputilosti a snahy. To, co děti u hudby a jiných umění drží, jsou v horším případě rodiče, v tom lepším jejich vlastní zájem a radost ze hry. Zásadní je nicméně role pedagoga, který umělcův vývoj sleduje, usměrňuje, když je potřeba povzbudí i motivuje, ale především v dětech tříbí a pěstuje lásku k umění.

Věčná naděje

16. srpen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Věčná naděje

Po loňském nultém ročníku festivalu Věčná naděje, jenž byl evidentně společensky úspěšný, přichází Nadační fond Věčná naděje, jenž vznikl v roce 2017, s oficiálním prvním ročníkem. 

Desatero přikázání hudebního kritika

15. srpen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Desatero přikázání hudebního kritika

Francouzský hudební webový magazín Forum Opéra zveřejnil před několika dny článek, v němž hudební publicista Guillaum Saintagne formuloval zásady, které by podle něj měly provázet každou inteligentní a kultivovanou uměleckou kritiku. Protože s jeho názory souzníme, rozhodli jsme se nabídnout překlad článku i vám, našim milým čtenářům.

Hudbou si najdeš krásné přátele

13. srpen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Hudbou si najdeš krásné přátele

„Byl nepopsatelný pocit stát před zaplněným Rudolfinem tleskajícím vstoje. Měl jsem z atmosféry slzy v očích. O to víc, když jsem si vzpomněl na moment, kdy jsem poprvé uviděl noty a říkal si, že tohle nikdy nezahraju – a ono ejhle!“ Ejhle, už popáté se odehrál projekt Společného orchestru hudebníků České filharmonie a žáků ZUŠek. Zaplněné Rudolfinum slyšelo závěrečný koncert v neděli 24. června 2018, ale přípravy začaly už na podzim 2017. Už tradičně je tenhle neobvyklý orchestr několikaměsíční záležitostí, při které účastníci – mladí hudebníci, jejich pedagogové i filharmonici – hledají společnou cestu i řeč, zažívají nová poznání a objevy, a nacházejí novou chuť vrhnout se naplno do světa hudby.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.