Komentáře

Shnilé pomeranče v Národním. Prokofjev nebyl rasista, ale...

Na Lásku ke třem pomerančům jsem do Národního vyrazil v dobré společnosti a cíleně nepřipraven. Rád ke známým kusům, které jsem ještě neviděl, přistupuji bez předchozí znalosti jejich známých náležitostí: děje, dobového kontextu, soudobých dekonstrukcí. Ať mluví hudba! Zpívají hlasy! Dokonce jsem si, to už nezáměrně, zapomněl brýle, a z první galerie pak záviděl dvojici o pár řad nade mnou divadelní kukátko. I bez něj mne nastudování v režii Radima Vizváryho okamžitě strhlo. Vlastně si nevybavím, kdy naposledy mi na opeře uteklo první dějství takhle rychle. A takhle náramně! Pitoreskní výprava sice vrávorala na hranici nevkusu, ale bez jedné a čtvrt dioptrií už to šlo – a zbytek obstarala skvělá hudba i divadelní výkony protagonistů. Princův bojácný smích rozesmál celé hlediště a na přestávkovou střechu jsme vyskotačili v tom nejlepším rozmaru, natěšeni na dějství druhé.

Hlas dvacátého století: Zemřela sopranistka Jessye Norman

V poslední zářijový den odešla jedna z největších operních osobností 20. století. Americká sopranistka Jessye Norman zemřela ve svých 74 letech. „Jsme ohromně pyšní na to, co Jessye dokázala, na to, jak inspirovala publikum po celém světě. Její umění bude určitě i nadále pro všechny zdrojem radosti. Jsme také hrdí na to, jakým způsobem podporovala lidi, kteří trpí hlady nebo nemají domov, a jak pomáhala mladým v jejich rozvoji a v uměleckém a kulturním vzdělávání,“ uvedli členové její rodiny v oficiálním prohlášení.

Oppitz, Shaham, Soltani: S hudbou neznám samotu

Anežský klášter, 12. září večer. Magické prostředí. Venku babí léto, v tichém patiu dozrává ovoce. A na jevišti před vyprodaným sálem exceluje famózní trojice. Houslista Gil Shaham, navíc letošní kurátor komorní řady Dvořákovy Prahy; Gerhard Oppitz, legendární klavírista; Kian Soltani, vycházející světová hvězda violoncella. Po koncertě se rychle připravuje aftertalk a v zákulisí se při letmé poradě odehrává obvyklý příběh. Ti nejlepší ve svém profesi jsou opět těmi nejskromnějšími. „Ano, mluvím několika jazyky, ale česky jsem se bohužel nenaučil,“ říká mi omluvně Oppitz, „ a to přesto, že jsem vyrůstal v Bavorsku blízko vašich hranic. Ty ale byly tenkrát, v padesátých letech, železnou oponou...“ Do hovoru se vmísí vždy laskavý Shaham a navrhuje, abychom se na jevišti oslovovali křestními jmény: „Jak jinak? Vždyť aftertalk bude současně naším přídavkem, protože jiný bohužel nemáme pro dnešek secvičený a moc nás to mrzí...“

Brexit a hudba (a 'trumpizace' Británie)

Jak ví celý svět, během několika posledních měsíců došlo v Británii ke čtyřem dramatickým událostem: v pátek 24. května podala premiérka Theresa May demisi – bylo zřejmě lepší odejít samovolně, než být k odstupu donucena – a v neděli 26. května pak výsledky voleb do Evropské unie potvrdily, že tradiční britský systém dvou hlavních politických stran je patrně v posledním tažení.

Dirigentská power play

10. září 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Dirigentská power play

Už šestým rokem nabízí Dvořákova Praha drobný, ale – zdá se – účinný bonus k úctyhodnému množství hudby. Jsou jím Povídání po potlesku čili aftertalks, které po některých koncertech přimějí část publika zůstat navzdory pozdní večerní hodině v koncertní síni a naslouchat názorům a postřehům protagonistů večera. Ti se kvůli tomu vrátí, ač vyčerpáni svým výkonem, na jeviště – a jejich výčet od roku 2013 do současnosti utěšeně přibývá: Jurowski, Bělohlávek, Sharon Kam, Baborák a mnoho dalších... Projekt, v němž mám možnost – a riskantní úděl – být jak moderátorem tak tlumočníkem, vymyslel Marek Vrabec. A jeho následník, Jan Simon se svým týmem, v něm pokračuje. Nejen to. Pro mecenáše a významné osobnosti kolem festivalu se uskutečňují i tzv. pretalks neboli setkání před koncertem. Je zajímavé pozorovat, co kterému umělci, ať už dirigentovi, hudebníku či pěvci, vyhovuje víc: někteří se veřejnému hovoru před vystoupením vyhýbají jako čert kříži, protože se potřebují uzavřít do sebe a soustředit; jiným se naopak nechce po koncertu cokoli dodávat a raději mluví před ním.

Co nás přesahuje

6. září 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Co nás přesahuje

Jedním z průvodních jevů trapnosti, jakou bylo prodlužované jmenování nového pána Nostického paláce, byla – nikoli poprvé – vyjádření čelných českých politiků o tom, jak je ministerstvo kultury vlastně nedůležité. Vždyť nepatří k silovým jako vnitro nebo „zamini“ a neprotékají jím velké peníze jako ministerstvem financí či práce a sociálních věcí. Tak co s ním, že? Myslel jsem na tyto nehorázné výroky 31. srpna při výtečném večeru v Litoměřicích, patřícím k výkonům, na které by údajná elita této země měla být hrdá. A naučit se vnímat kulturu nikoli jako cosi okrajového, ale naopak jako pozitivní vklad do života české společnosti, rozkolísané a rozdělené víc než kdykoli jindy od Listopadu 1989.

Jak zní vlámský klasicismus? Do Ostravy jej přiveze Terra Nova Collective

Dva večery po sobě bude v Ostravě znít unikátní vlámský klasicismus. Český posluchač nemá příliš často příležitost setkat se na koncertě s hudbou Pietera van Maldera a Johana Adama Fabera. Částečně to napraví koncerty antverpského ansámblu Terra Nova Collective.

Letní Pražské múzy

1. září 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Letní Pražské múzy

Mezzosopranistka Eva Garajová pořádá již léta komorní cykly Pražské múzy v kostele sv. Vavřince, v létě pak pokračuje festivaly Eva Garajová a hosté pořádanými v Karlově Studánce, v Lázních Jeseník a letos v pražských neobvyklých prostorách. Proto tedy název Letní Pražské múzy, který uzavřeli v malostranskému kostele sv. Tomáše špičkoví sólisté v neděli 25. srpna.

Litomyšlské baroko znovu přítomné: Čtvrtý ročník festivalu připomíná dědictví piaristů

Přídomek moderní historické město je stále živoucím dokladem toho, co východočeská Litomyšl návštěvníkům nabízí. První písemná zmínka k roku 981, středověké sídlo biskupství, působení významných rodů, jako byli Pernštejnové nebo Trautmannsdorfové, to jsou jen střípky rozměrného zrcadla bohaté historie Litomyšle. Dominanta města, renesanční zámek z roku 1568, je hlavním dějištěm národního festivalu Smetanova Litomyšl, druhého nejstaršího hudebního festivalu v České republice.

Oper(pat)alie 2019 aneb Proč je dobré mít ji v Praze

Pátek, 26. července, 20 hodin. Na jeviště Národního divadla se právě směstnalo všech čtyřicet účastnic a účastníků letošního ročníku mezinárodní pěvecké soutěže a oddaně zpívá hymnu Operalie. Samozřejmě pod taktovkou jejího zakladatele a protagonisty, Plácida Dominga. Zákulisím se rozléhá dojetí. Tak se to přece jen zde v Praze, v Národním divadle, podařilo! A já si přitom tiše představuji, co asi právě jde hlavou dvěma protagonistům spolku Domingo-Mozart-Prague, Gabriele Boháčové a Radku Hraběti, kteří to všechno – při vší úctě k ostatním – vydupali ze země. Jak jim asi je, když se najednou po finálovém koncertě hrnou slova slávy i od těch, kteří zprvu na uměleckých návštěvách Maestra v Praze nenechali niť suchou? Co cítí při pohledu zpět na různé, příznačně zdejší patálie?

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.