Komentáře

Na vašem koncertě se nedá spát

19. říjen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Na vašem koncertě se nedá spát

Kvarteto Pavla Haase patří bezesporu k našim špičkovým souborům a na jejich koncertě se opravdu spát nedá. Vzdor několika obměnám na sekundu a viole obnovilo kvarteto vždy znovu svoji nezaměnitelnou tvář a nadále reprezentuje vyspělost českých kvartet na nejvyšší možné úrovni, tvoříc spojnici mezi čtyřhvězdím staré generace (Smetanovo, Vlachovo, Janáčkovo a Kvarteto FOK), střední generací (Pražákovci, Wihanovci, Martinů a Kocianovci) a tou zatím nejmladší (Haasovci, Bennewitzovci, Zemlinského, M. Nostitz). Haasovci jsou jedním z mála kvartet na plný úvazek, o které je takový zájem, že se touto činnosti uživí a nemusí být zaměstnáni jinde. V jejich krásném interview v LN je ale několik tvrzení, vyplývajících z neznalosti současného stavu, která je nutno uvést na správnou míru.

Dlouhý potlesk v Rudolfinu pro Zuzanu Růžičkovou

Odchodem prof. Zuzany Růžičkové (14. 1. 1927 – 27. 9. 2017) nás opustila výrazná osobnost, která po řadu desetiletí formovala českou hudební scénu a byla též důležitou vyslankyní naší hudební kultury ve světě. O jejím životě, práci i odkazu se rozepsali mnozí povolaní. V pondělí 16. října 2017 se pak k textům a jiným událostem připojila vzpomínka, jež dozajista patří mezi nejpřiléhavější ze všech. Během pouhých několika týdnů se podařilo uskutečnit koncert ve Dvořákově síni Rudolfina, na němž vystoupila trojice někdejších studentů paní profesorky, kteří zde reprezentovali její přímé následovníky. Zásluhu na organizaci měl především Nadační fond Viktora Kalabise za velké podpory České filharmonie, Českého spolku pro komorní hudbu, Festivalu Pražské jaro, Hudební akademie múzických umění a Nadačního fondu Bohemian Heritage Fund.

Semjon Byčkov v Praze, mezi Východem a Západem

Šéfdirigentem České filharmonie bude od příští sezony na pět let Semjon Byčkov, mezinárodně uznávaný Pařížan, který se narodil v Leningradu a v roce 1975, když mu bylo třiadvacet, opustil Sovětský svaz. Na českém prvním orchestru se mu líbí, že stojí na pomezí kultur, mezi Západem a Východem.

Vzpomínky na Bohuše Zoubka

27. září 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Vzpomínky na Bohuše Zoubka

V pondělí 25. září se v brněnském krematoriu veřejnost rozloučila se zesnulým někdejším ředitelem brněnské filharmonie Bohušem Zoubkem (zemřel 18. září). Studiem na brněnské konzervatoři a pak na Janáčkově akademii múzických umění (obojí u Františka Šolce) se Zoubek přiřadil k příslušníkům legendární brněnské hornové školy; po absolutoriu se stal členem Státní filharmonie Brno a v letech 1969–1988 v ní působil jako sólohornista. Současně se uplatňoval jako komorní hráč ve Filharmonickém dechovém kvintetu (přejmenovaném později na Q Moravi). Na konzervatoři a na JAMU vychoval celou generaci vynikajících hráčů. V roce 1996 se stal jedním z hlavních iniciátorů Mezinárodní interpretační soutěže Brno (její pětiletý cyklus zahajuje vždy soutěž hornistů) a stálým členem soutěžního výboru.

Cesta do pekel aneb Pokyny jak správně, realisticky a věrně inscenovat operu

Strašidelný pekelnický obrázek doutnajících uhlíků, zpracovaný anonymním autorem nejspíš v textovém editoru, hledí na čtenáře z přebalu nového titulu nakladatelství Šimon Ryšavý poutavě nazvaného „Sbírka názorů na současné inscenování oper: Cesta do pekel“. Přestože kniha vychází za podpory z veřejných zdrojů statutárního města Brna a Jihomoravského kraje (!) a pod záštitou brněnského primátora Petra Vokřála, kvalita jejího obsahu nepředčí úroveň jejího grafického zpracování.

Katka, Olinka, Petr a Pavel: Dvořákovi mladí

Jestliže někdo – vesměs více či méně pod třicet let věku – debutuje na festivalu Dvořákova Praha, není to rozhodně žádný zelenáč. Ukázalo se to minulých letech, kdy na koncertu v rámci Dne D vystoupily takové mladé hvězdy ze světa, jako je klavírista Federico Colli. A zatímco ten právě o uplynulém víkendu poprvé uspěl v Royal Albert Hall, páteční večer 22. 9. 2017 patřil ve Dvořákově síni Rudolfina kvartetu mladých Češek a Čechů. Jmenovitě hornistce Kateřině Javůrkové, houslistce Olze Šroubkové, tenoristovi Petru Nekorancovi a varhaníkovi Pavlu Svobodovi. Výčet jejich nedávných vítězství ve světě či doma je působivý: soutěž ARD v Mnichově, Mezinárodní soutěž Pražského jara, náročná klání v Barceloně či v Lipsku. A tak se moje první otázka při hovoru z jeviště po potlesku, nemohla týkat ničeho jiného než jejich pocitů při soutěžení, které kdysi Bartók odmítl slovy, že „dostihy jsou jen pro koně“… Přitom má ale dnes, v ohromné konkurenci, významný vavřín cenu zlata.

Kněžíková a Mahler: verše i hudba jsou stejně důležité

Když sv. Anežka kdysi dávno putovala z hradní vyvýšeniny přes řeku do kláštera v blízkosti chudiny, sňala prý své zdobné roucho a přehodila přes sebe jen nuzný plášť. Myslím, že pokud shlížela odkudsi z míst, kam se navždy odebrala, na komorní koncert ve „svém“ klášteře 19. 9. 2017, mohla být spokojena. Z leckterých tabu či aspoň neobvyklostí bylo totiž také sejmuto vše, co jen šlo, aby se hudba stala nejen vzpomínkou, ale i připomínkou. A objevem.

Držiteli ceny Antonína Dvořáka zahrál „klan Klánských“

„Všecko není pro každého a každý není pro všecko,“ napsal kdysi Antonín Dvořák svému příteli. Ocitoval jsem tato slova úvodem slavnostního předání Ceny Antonína Dvořáka 2017, které se uskutečnilo 18. 9. 2017 odpoledne v Kulečníkovém sále Ministerstva kultury. Tedy v prostoru, kde jsou přijímány nejvýznamnější návštěvy z domova i ze zahraničí, navíc jen kousek od překrásné malé kaple, jako stvořené pro meditaci.

Hudební menu má být pestré a kořeněné, říká Radek Baborák v roli kurátora

To, že je tento špičkový hráč na lesní roh i výtečným kuchařem, který by si v příštím životě přál provozovat hotýlek s restaurací, je známá věc. Že ovšem ani jako kurátor komorní řady festivalu Dvořákova Praha Radek Baborák na jídlo nezapomíná, poprvé potvrdil ve chvíli, kdy jsem mu před koncertem přišel do šatny připomenout, že jej s kolegy čeká ještě aftertalk neboli Povídání po potlesku. S přikývnutím, že ví, hořce poznamenal: „Tak to mám zase po večeři, co?“

Jiné zvyky, jiné smyky: Marek Štryncl a Novosvětská

Ospalé sobotní ráno, 16. září 2017. Navzdory chladu, který nepotvrzoval babí léto, vyrostly před Rudolfinem bílé stany: „Hlavně, že neprší jako loni,“ komentovala to produkce festivalu Dvořákova Praha, který na opět nabídl svůj Rodinný den, plný akcí pro rodiče s dětmi anebo prarodiče s vnoučaty. Souběžně se však uvnitř chystalo dopolední Matiné s cílem připomenout, jak zřejmě mohlo znít podání skladeb Antonína Dvořáka v době, kdy je komponoval. 

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.