Komentáře

Litomyšlské baroko znovu přítomné: Čtvrtý ročník festivalu připomíná dědictví piaristů

Přídomek moderní historické město je stále živoucím dokladem toho, co východočeská Litomyšl návštěvníkům nabízí. První písemná zmínka k roku 981, středověké sídlo biskupství, působení významných rodů, jako byli Pernštejnové nebo Trautmannsdorfové, to jsou jen střípky rozměrného zrcadla bohaté historie Litomyšle. Dominanta města, renesanční zámek z roku 1568, je hlavním dějištěm národního festivalu Smetanova Litomyšl, druhého nejstaršího hudebního festivalu v České republice.

Oper(pat)alie 2019 aneb Proč je dobré mít ji v Praze

Pátek, 26. července, 20 hodin. Na jeviště Národního divadla se právě směstnalo všech čtyřicet účastnic a účastníků letošního ročníku mezinárodní pěvecké soutěže a oddaně zpívá hymnu Operalie. Samozřejmě pod taktovkou jejího zakladatele a protagonisty, Plácida Dominga. Zákulisím se rozléhá dojetí. Tak se to přece jen zde v Praze, v Národním divadle, podařilo! A já si přitom tiše představuji, co asi právě jde hlavou dvěma protagonistům spolku Domingo-Mozart-Prague, Gabriele Boháčové a Radku Hraběti, kteří to všechno – při vší úctě k ostatním – vydupali ze země. Jak jim asi je, když se najednou po finálovém koncertě hrnou slova slávy i od těch, kteří zprvu na uměleckých návštěvách Maestra v Praze nenechali niť suchou? Co cítí při pohledu zpět na různé, příznačně zdejší patálie?

O (ne)dokumentu Pavarotti

23. červenec 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
O (ne)dokumentu Pavarotti

Kolega Boris Klepal napsal pro server Aktualne.cz výbornou reflexi filmu Pavarotti. Tedy zjevně jej viděl celý. Já jej viděl také. Na rozdíl od něho jsem o něm ale nechtěl psát, protože mi to přišlo zbytečné. Dlouho jsem to měl v podvědomí, ještě jednou jsem se k recenzi pana Klepala vrátil a nakonec se rozhodl, že učiním výjimku a sepíšu poněkud osobní reflexi, ostatně stejně nemám v sobotu 20. 7. nic fundamentálního na práci a chci se vyhnout koupání v jihočeském písníku.

S Milanem Al-Ashhabem na Čajkovského soutěži

Začátkem letošního léta se mi přihodilo něco, s čím už jsem (vzhledem ke svému věku) nepočítal: opět jsem se zúčastnil toho absurdního divadla, kterému se říká „hudební soutěž”. Tentokrát pouze v roli doprovazeče, což ale vůbec neubralo na vzrušení a nervozitě, která se nikomu při takovém podniku nevyhne. Naopak, pocit zodpovědnosti mě pronásledoval ještě více, než když jsem kdysi bojoval jenom sám za sebe.

Hry o Marii deset let po premiéře

I kdyby Bohuslav Martinů za celý svůj život nenapsal nic jiného než dvě a půl hodiny hudebního miráklu otitulovaného jako Hry o Marii, zasloužil by si místo vedle velkých hudebních dramatiků dvacátého století. Způsob, jakým se chopil zdánlivě nesourodých materiálů (staroufrancouzská liturgická hra, vlámská hra, moravská lidová poezie, středověký mirákl...) a stvořil z nich čtyřdílné podobenství o boji duše s tělem, prostor pro velkou divadelní podvíanou a především hudbu naléhavě oslovující emoce, sluch i intelekt posluchače, fascinuje od své premiéry v roce 1935.

Mladí pianisté hráli na klavír Steinway   Sons už poosmé

Výrazné černé čáry evokující černé klávesy na klaviatuře a barevné ruce jsou logem soutěže Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons , kterou pořádá Gymnázium a Hudební škola hlavního města Prahy na Žižkově. Ředitelkou této soutěže je pedagožka Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy Hana Dvořáková a nutno podotknout, že soutěž je součástí Klavírního festivalu prof. Zdeny Janžurové. Celý festival, který probíhal zejména v květnu tohoto roku, nabídl veřejnosti tak několik akcí – koncerty, soutěž a masterclass, které byly volně přístupné široké veřejnosti.

Leoš Janáček v Brně: Zpráva o aktuálním dění

Na středu 3. července 2019 připadá 165. výročí narození Leoše Janáčka, který má mezi českými operními tvůrci výjimečné postavení. Je naším v zahraničí nejhranějším operním skladatelem a podle statistiky portálu Operabase se v posledních letech řadí mezi dvacet nejhranějších světových operních skladatelů vůbec.

Concentus Moraviae připravil přehlídku smyčcových kvartet, která se dlouho nebude opakovat

Vystoupením Magdaleny Kožené a souboru Collegium 1704 s Václavem Luxem jako vedoucím ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu skončil – slavnostně, byť poněkud exteritoriálně – letošní čtyřiadvacátý ročník festivalu Concentus Moraviae, věnovaný smyčcovému kvartetu. Rozptýlení jeho čtyřiatřiceti koncertů (a dvou předchozích prologů) do stejného počtu koncertních míst možná poněkud zastírá skutečnost, že šlo o přehlídku čtyřiadvaceti vesměs špičkových smyčcových kvartet z celého světa – událost, k jaké dochází jen velice zřídka, jestli vůbec, a kterou můžeme plným právem označit za světové významnou – stát se jinde, psaly by o ní hudební publikace po celém světě.

Vídeňská tečka za festivalem Concentus Moraviae

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zakončil svůj 24. ročník mimořádnou událostí – slavnostním koncertem souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Luise se sólistkou Magdalenou Koženou v prostorách Velkého sálu vídeňského hudebního spolku Musikverein. Tato událost předznamenává další směřování festivalu – přeshraniční spolupráci s rakouskými partnery.

O muzikantském přátelství aneb Novodobá premiéra Tůmových Lectiones ad Officium defunctorum

Český barokní skladatel František Ignác Tůma (1704–1774) figuruje jako významný reprezentant „české“ hudby své doby v učebnicích a přehledových publikacích, vlastní hudbu tohoto autora ovšem známe zatím velmi málo. Na rozdíl od svého současníka Jana Dismase Zelenky, který zažívá renesanci zájmu o své dílo, Tůma na své docenění teprve čeká. Záslužnému objevování jeho tvorby se v posledních letech věnuje pražský soubor Vagantes, jehož členové (občanským povoláním např. finanční poradkyně, stomatoložka, programátor, majitelka knihkupectví nebo vysokoškolský pedagog) se vypravili do rakouských knihoven a archívů za dosud nevydanými hudebními prameny a sami je spartovali. V roce 2012 uvedli ve spolupráci s dalšími zpěváky a hudebníky tůmovský program na festivalu Musica figurata v Želivi. Nastudování skladeb De profundis, Messa della morte a Te Deum tehdy řídil umělecký vedoucí souboru Martin Konvalinka, interpreti vycházeli z edic Otto Schmidta ze začátku 20. století.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.