Komentáře

Jan Novák na cestě k nesmrtelnosti

10. leden 2021 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Jan Novák na cestě k nesmrtelnosti

Málokterý z českých – či správněji moravských – skladatelů má tak blízko k označení klasik jako Jan Novák (1921–1984). První cyklus na latinský text Carmina Sulamitis zkomponoval už jako student a zaujetí pro antickou poezii a kulturu obecně mu zůstalo až do konce života. Po uvedení jeho Hobojového koncertu, který složil ještě jako mladík, se kritikové přeli, zda je koncert jen neoklasický, či přímo klasický. Sám skladatel v žertu prohlásil, že latinu používá jen tak, kvůli nesmrtelnosti. Nevím, do jaké míry doufal v nesmrtelnost svého díla, ovšem o nesmrtelnosti latiny byl hluboce přesvědčen. Věřil v její nadčasovou hodnotu, byla pro něj mostem, který spojoval bezútěšná padesátá léta s hodnotami antické kultury. 8. dubna uplyne 100 let od okamžiku, kdy se Jan Novák narodil v Nové Říši na Vysočině.

Komentář Tomáše Jamníka: Mycí linka pro vážnou hudbu?

Koronakrize je už nyní bez pochyby největší výzvou pro společnost od druhé světové války. Zákeřně se šířící vir odhalil slabá místa, která jsme doposud mohli přehlížet. Pokud březnová vlna přinesla i pozitivní ostrůvky soudržnosti a naděje, podzimní vlna vše spláchla, tentokrát již unaveně a odevzdaně. A to ještě nejsme na samotném konci. Dá se předpokládat, že vážná hudba bude zažívat krušné chvíle ještě měsíce a roky.

Komentář Luboše Stehlíka: Stíny a světla roku 2020

Skončil od druhé světové války nejpodivnější rok v životě lidstva, rok navždy spjatý s covidem 19. Mé myšlenky směřují ke klasické hudbě, protože je už více než padesát let mým duševním světem i sociální bublinou.

Komentář Davida Marečka: Tvář a duše hudby

Hudba má kromě mnoha jiných předností ojedinělou schopnost odrážet nejen vnější tvář doby, v níž vznikla, ale i ducha jejího tvůrce. Dokáže to nejen v časech, kdy jsou tvář a duše spolu v harmonickém souladu, ale i tehdy, kdy se od sebe dramaticky liší. Samotní hudebníci musí od nepaměti dávat své umění do služeb těch, kteří jim zajistí obživu a určují tedy jeho vnější znaky. Obsah, jímž danou formu naplní, však zůstává po staletí svobodou a privilegiem každého hudebníka. Ve šťastných obdobích volí nanejvýš mezi slávou, úspěchem a uměleckou nezávislostí, v ohrožení ho osud nejednou postaví před dilema, zda se podvolit a přežít nebo vzdorovat za cenu velkého osobního rizika.

Jaroslav Mihule, člověk, který se nebál

Významné životní jubileum (*1. prosince 1930) je neobyčejnou příležitostí vyjádřit úctu, kterou po mnoho let pociťuji. Bylo to po roce 1989, kdy jsem se detailněji seznamovala s dílem Jaroslava Mihuleho, sledovala jeho osudy u nás a v zahraničí, kdy mne ohromovala intenzivní činnost, kterou vyvíjel. Od mravenčí práce badatelské a pedagogické, až po tu popularizační, a nejen to. Za svůj život dokázal jít vždy za dobrým cílem a smyslem věcí, byl pro mnoho z nás odbornou a morální autoritou, vybudoval se svou manželkou harmonickou rodinu.

Karel Kovařovic 1862–1920

11. prosinec 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Karel Kovařovic 1862–1920

Připomínáme životní dráhu polozapomenutého skladatele, dirigenta a šéfa opery Národního divadla Karla Kovařovice v letech 1900–1920, od jehož úmrtí uplynulo 6. prosince 100 let.

Nestárnoucí Zdeněk Šesták

8. prosinec 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Nestárnoucí Zdeněk Šesták

Se skladatelem, muzikologem a dobrým člověkem Zdeňkem Šestákem, který 10. prosince 2020 oslaví své pětadevadesátiny, se znám od 80. let minulého století, kdy jsem po předchozím působení v Plzni nastoupil do tehdejšího Československého rozhlasu jako hudební dramaturg. Pro hudbu zapálený, pracovitý, mimořádně vzdělaný a skromný autor mi byl velkým vzorem, oporou a pomocí při mém seznamování se s pražským hudebním životem. Téměř denně jsme se večer setkávali na koncertech zejména české soudobé hudby s jejími tvůrci a interprety.

Mycelium nekonečna

7. prosinec 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Mycelium nekonečna

Nedávno přišel starší syn ze školy s očima navrch hlavy: „Blanka nám pouštěla zvuky planet!“ Blanka je synova družinářka. – „Vážně?“ povídám. „A jak zněl Saturn?“ – „To už si nepamatuju.“ – Doma pak naladíme „planetární muziku“ na YouTube. Planety mluví, zpívají, vyprávějí příběhy. Merkur: radiové šumy a svistot větrů. Venuše: ozvěny jako z nějaké roury v koupelně. Země: jedna velká dálnice se zneklidňujícím ševelem vespod. Mars: zas ty svištící větry. Jupiter: kovové dunění. Saturn: hororové vyladěné píšťaly varhan. Uran: vzdálený let ptáků nad oceánem. Neptun: propukající sněhová vánice. Pluto (i když toho nebožáka hvězdáři z planetární řady vyškrtli, protože prý nemá ty správné parametry): moře a trubky. A Slunce: třepotání křídel plus nějaká dotěrná vibrace jako bonus.

Svítá na lepší časy?

19. listopad 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Komentáře
Svítá na lepší časy?

Pod optimistickým heslem Svítá na lepší časy zahájil Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha 19. listopadu vánoční on-line prodej na vybrané projekty 14. ročníku (www.dvorakovapraha.cz). Jestliže rok 2020 byl zevně i vnitřně ovliněn pandemií čínského koronaviru, rok 2021 jakoby chtěl vzlétnout k nebesům. Je velmi ambiciózní a pozitivní. Svědčí o tom slova intendanta festivali Jana Simona: „Jakkoliv to bylo složité, podařilo se nám letos uspořádat festival Dvořákova Praha v plném rozsahu. Je pravdou, že jsme  finální podobu museli přizpůsobit okolnostem, které zasáhly celou naši společnost, nejenom kulturní život. Každopádně jsme ale získali obrovské zkušenosti s krizovými situacemi. Nyní však věříme, že až zahájíme v září 2021 další festivalový ročník, naše letošní zkušenosti zůstanou vzpomínkami, epidemická situace bude již daleko příznivější a milovníci hudby se s interprety budou moci setkávat bez jakýchkoliv omezení.“ A ředitel Akademie klasické hudby Robert Kolář dodává, že „jakkoliv druhá vlna šíření nemoci znovu zastavila kulturní život, všichni skutečně pevně doufáme, že když ne ještě letos, tak alespoň příští rok se již všechno vrátí do normálu. Tedy že již brzy bude svítat na lepší časy“.

Jak Češi oslavili 250. výročí Antonína Rejchy

Lakonicky řečeno, nijak. Až na jednu výjimku, a nemůže za to ani covid-19, ani Beethoven, který se narodil ve stejném roce. Zatímco dílo velkého „LvB“ se v sezoně 2019/2020 objevilo ještě víc než jindy, Rejcha v plánu nebyl - hlavně ne v Praze, odkud pochází, a ponechme přitom stranou, že by z původních záměrů nezbylo nic. Byly totiž nulové.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.