Jednoduchý fakt, že Polsko je fertilní líhní jazzových talentů už po desetiletí, nelze popřít. Třeba Tomasz Stanko je momentálně jeden z nejrespektovanějších představitelů středo a východoevropského jazzu a celá plejáda dalších polských jazzmenů patří k vyhledávaným umělcům nejen pro evropská festivalová a klubová pódia. Nastupující generace hudebních reprezentantů jedné z nejjazzovějších evropských zemí nabízí kromě inovovaného pohledu na improvizovanou hudbu také přehršel hudebních osobností s vyprofilovaným jazykem i zvukem.
Pianista Michal Tokaj mezi tyto osobnosti bezpochyby patří, ač by škarohlídi možná namítli, že jeho klavírní styl je zatím eklektickou snůškou inspirací. Pravda, v jeho hře slyšíme náznaky Billa Evanse, Keitha Jarretta, Herbie Hancocka, Joeye Calderazza či Brada Mehldaua a dalších velikánů, výsledná směs je však neopakovatelná, stejně jako tomu je u kvalitních vinných cuvé. Jednotlivé inspirace neznatelně okořeněné specifickou národní melodikou (které se zřejmě do jisté míry nevyhne žádný muzikant), a především koncepčně promyšlené a vkusně sladěné kompozice, tvoří nový a nepřehlédnutelný hlas nejen na polské scéně. U nás ho ostatně zaslechl i Jaromír Honzák a přizval Michala Tokaje do svého skvělého kvinteta, jež mimo jiné nahrálo pro český i středoevropský jazz průlomovou desku Present Past.
MADE IN JAPAN
Tokajův nový autorský počin Bird Alone byl sice již dříve zaznamenán ve studiích varšavského rozhlasu, vyšel nicméně až nyní pod japonskou firmou Gats Production.
Tokajův snímek představuje i dalšího ze členů Honzákova kvinteta Lukasze Zytu, nadstandardně kreativního bubeníka, který má ve free style v rovném cítění (po vzoru třeba Jorge Rossyho) v Evropě pramalou konkurenci.
Právě v takovém stylu a feelingu se odvíjí markantní většina opusů na Tokajově desce Bird Alone, trefně nazvané podle standardu zpěvačky Abbey Lincoln, jehož sólová verze povedenou nahrávku uzavírá. Klasické čtyři, jak už je zvykem nazývat swingující puls v muzikantském slangu, na albu uslyšíme zřídka, vždy ovšem provedené s vkusem a senzitivně. Třeba právě v Tokajově One Day Before , kdy swing opět nepostrádá vnitřní napětí a onu atraktivní nedovyřčenost, jež posluchače tolik vzrušuje.
Lines For Oles je věnována poslednímu členovi Tokajova tria, basistovi Dareku Oleszkiewiczovi, v Kalifornii usazenému Polákovi, jehož je možno bez rozpaků zařadit mezi světovou basistickou extraligu, nejen díky jeho famóznímu tónu a přesné intonaci.
Tokajovo trio tvoří kompaktní celek produkující hudbu autorskou, specifickou a hlavně smysluplnou. Kompoziční a instrumentální projev klavíristy zřejmě prozrazuje něco o jeho temperamentu, cítíme přemýšlivost, vkusně dávkovanou energii a všudypřítomnou koncepčnost, jež nahrávku propojuje do hudebního monobloku. Doufejme, že pokračování alba Bird Alone na sebe nenechá dlouho čekat, teď snad i na evropském labelu. Michal Tokaj i jeho spoluhráči si to nepochybně zaslouží.
Michal Tokaj Trio – Bird Alone
Michal Tokaj – piano, Darek Oleszkiewicz – kontrabas, Lukasz Zyta – bicí. 1 CD Gats Production (Japan) GPTS 015. Vydáno 2005. TT: 71:33.
Více: www.gatspro.com
