Ne, není již éra velkých žánrových manifestů a proudů ve stylu bebopu, cool jazzu či fúze. Jazzová scéna naší doby je samozřejmě dávno synkretická a mnohem členitější. Titulek článku záměrně přehání. Ale čas od času se objeví stylová škatulka, která je prostě módní. Jako právě post-jazz. Kdo zažil naprosto vyprodané, ba doslova „nejazzově“ přecpané koncerty GoGo Penguin či Portico Quartet, ten existenci trendu nejčastěji nazývaného post-jazz potvrdí. Jasně hovoří i nadstandardní prodejnost alb s nálepkou post-jazz, jakkoliv jde o termín nepřesný a rozvolněný. Přitom posluchači, kteří se o jazzové dění nezajímají detailně, se často právem táží, co ono „post“ vlastně znamená a kde se vzalo.

Stanice Český rozhlas Jazz ve spolupráci s klubem U Staré Paní pořádá šestý ročník festivalu Český rozhlas Jazz Fest. Hlavním lákadlem večera je funk-soulový varhaník Raphael Wressnig, do Prahy se ale také vrátí prvotřídní rakouský pianista David Helbock. Jednodenní festival proběhne v pondělí 18. prosince ve znovu otevřeném pražském klubu U Staré Paní. Svým programem, ve kterém figurují dvě rakouská uskupení, pak odkazuje na právě vrcholící projekt Rakouský rok stanice Český rozhlas Vltava, která akci taktéž mediálně podporuje.

Americký pianista Jason Moran se vrátil do Prahy s programem věnovaným Theloniu Monkovi. Jaké bylo jeho vystoupení na Strunách podzimu? Biografické zvěsti udávají, že počáteční vztah Jasona Morana (1975) k hip hopu byl narušen ve třinácti letech, když doma zaslechnul ´Round Midnight, skladbu, kterou napsal Thelonious Monk (1917–1982) v roce 1944, v období formování be bopu coby úvodní kapitoly označované pojmem moderní jazz.

Pořadatelé JazzFestBrno oznámili program prvních čtyř koncertů z programu 17. ročníku, který odstartuje 1. února příštího roku. Do Brna se vrátí Avishai Cohen s novou rozšířenou kapelou a albem „1970“ vycházejícím z jazzových a etnických kořenů, ale kritiky označovaném jako „rafinovaný“ či „sofistikovaný“ pop. Vedle něj figuruje v programu saxofonista Donny McCaslin, Bigband Jazz at Lincoln Center Orchestra v čele s kapelníkem Wyntonem Marsalisem a pianista Brad Mehldau. „Dlouhodobým posláním festivalu je představovat jazz ve všech jeho rozmanitých podobách a myslím, že pohled na první odtajněná jména z nadcházejícího ročníku opět potvrzuje, že jazz jako žánr již zcela ztratil jasné kontury,“ říká umělecký ředitel festivalu Vilém Spilka.

Albová prvotina původem přerovského pianisty a skladatele Martina Konvičky (1993) je bezesporu jedním z nejpříjemnějších letošních překvapení na domácí jazzové scéně. Málokdy se náhle vynoří nahrávka tak zralá a nápaditá jako vtipně pojmenovaný titul Coming Homo. I když, možná ne tak náhle. Vždyť od držitele stipendia festivalu Struny podzimu a studenta prestižní hudební akademie v Grazu se čekalo jen dobré. Z rozhovoru se dozvíte o pianistových největších hudebních láskách, zahrnujících zdánlivě protichůdně Bacha, Jarretta i hip hop, i proč pro debut zvolil formát pianového tria.

Pianista Ahmad Jamal sice „svému jazzu“ říká americká klasická hudba, ale to mu nebrání v čerpání inspirace v Evropě. Ostatně před časem se v rozhovoru pro Harmonii vyznal ze své lásky k Ravelovi a Debussymu. K Francii má 87letý skladatel a hudebník vůbec vřelý vztah a Francie k němu. Je držitelem řádu od francouzské vlády a nyní na svém novém albu vzdává hold druhému největšímu francouzskému městu, středomořskému přístavu, kosmopolitnímu Marseille. Pro své vyznání zvolil formu suity, jejíž ústřední část se na albu opakuje ve třech verzích, které se střídají s dalšími skladbami včetně zajímavých coververzí. Novinkou však není pouze struktura alba, ale i fakt, že výjimečný instrumentalista tentokrát napsal k titulní písni i text. Text, který má místy až formu milostného dopisu: „Marseille, mé srdce, tak osamělé, tě hledá a objímá, protože můj život je až příliš naplněn smutkem. Marseille, tvůj hlas mě nepřestává volat. Marseille, nikdy nebudu litovat toho požehnaného dne, kdy jsem tě potkal.“

Název skladby Libora Šmoldase Fill In The Blanks možná naznačuje jakési přetahování s úředním šimlem, snad při zámořských cestách, ale na novém albu po deseti letech vydavatelské odmlky (pokud nepočítáme pouze digitálně publikovaný koncertní titul Live! z roku 2011) se transatlantická vzdálenost bydlišť členů Organic Quaretu neprojevila nijak negativně. Proč také. Vždyť i řada zcela „zdejších“ jazzových kapel se z organizačních a sebeobživných důvodů potkává podobně výjimečně. Podle modelu týden ročně na miniturné, jednou za uherský rok v nahrávacím studiu. Z hudby neční dojem, že by sehranosti geograficky rozdělené kapely chyběla rutina pravidelného objíždění klubů. Naopak, spíše se pozitivně projevily zkušenosti, které mezitím každý ze čtveřice nasbíral. O svěží, až euforické atmosféře vzácných setkání nemluvě.

Řada osmi CD archivních nahrávek skupin i příležitostných sestav Karla Velebného, tedy Studia 5, SH Quintet/S+H kvartet/SHQ či Jaromír Hnilička & Karel Velebný Tentet, patří k vůbec nejdůkladnějším a nejpreciznějším vydavatelským počinům mezi reedicemi domácího jazzu. Jak po stránce zkompletování zvukových materiálů, tak kvality remasteringu a v neposlední řadě díky precizní dokumentaci.